• Ze zahraničí
  • Z domova
  • Zajímavosti
  • Věda
  • Média
  • E-zine
  • Rozcestník
July 1, 2025
  • O Avifauně
  • Diskuzní fórum
  • Mediální partnerství
  • Ze zahraničí
  • Z domova
  • Zajímavosti
  • Věda
  • Média
  • E-zine
  • Rozcestník
Autor

AVIFAUNA





Nejnovější  / Z domova
Přežijí koroptve na Zlínsku? Místní myslivci se snaží o jejich záchranu
AVIFAUNA Publikováno 21.6.2020


Od loňského srpna probíhá v okolí Drnovic na Zlínsku repatriace koroptve polní (Perdix perdix). Vzhledem k tomu, že místní populace čítala již pouze několik jedinců, místní Myslivecké sdružení Drnovice připravilo projekt k záchraně zdejší koroptví populace, který spočívá ve vypouštění uměle odchovaných jedinců a krajinotvorných změn, které odpovídají biotopovým nárokům koroptví.

„V naší honitbě se nacházelo jen několik jedinců, kteří byli sporadicky pozorováni v lokalitě Padělek. Proto jsme koroptve vypouštěli právě sem. Zdejší lokalita je pestrá, nachází se zde různá malá políčka, remízy, ovocné sady a pastviny. V roce 2019 jsme v této lokalitě vybudovali biopás o šířce 16 a délce 330m, který  slouží nejen drobné zvěři, ale i ptákům. Pás je rozdělen na dvě poloviny – na nektarodárný, kde byla vysazena svazenka, hořčice, vojtěška, kmín, jetel, řepka a krmný pás s ovsem, prosem, kapustou, pohankou a slunečnicí. V příštím roce tento biopás plánujeme rozšířit o dalších 15 metrů a tím dále zvyšovat pestrost naší krajiny,“ říká Martin Húšť z MS Drnovice, který projekt realizuje.

Vypouštěcí (aklimatizační) voliéra u Drnovic na Zlínsku. Foto Martin Húšť

Se zvýšením heterogenity krajiny se poté myslivci pokoušejí o podporu zbylé populace pomocí vypuštěných koroptví. Jedinci pochází z chovu Martina Kříže na Brněnsku. Koroptve byly ve věku 10 týdnů umístěny do vypouštěcí (aklimatizační) voliéry v místě vypouštění. Voliéra měla podobné parametry jako odchovná voliéra umístěná v místě chovu Martina Kříže. Takto umístěná voliéra ve volné krajině byla překryta větvemi keřů a stromů. Po dvou týdnech byla voliéra nadzvednuta, aby mohly koroptve objevovat blízké okolí, ale zároveň se měly kam vrátit v případě potřeby úkrytu a potravy. I nadále jim tam totiž byla předkládána krmná směs. K tomu jim na lokalitě myslivci vytvořili několik pokládek větví keřů a stromů, které rozšiřují nabídku míst k úkrytu, a na vhodná místa umístili přikrmovací zařízení pro drobnou zvěř. „V roce 2019 jsme vypustili 30 koroptví polních z nichž přežila zhruba polovina. V tomto roce se chystáme vypustit koroptví 60 a doufáme, že se jim bude dařit,“ doplňuje Martin Húšť.

V těchto aktivitách myslivci pokračují také díky podpoře obce Drnovice a p. Ing. Vlastislava Mudráka st. Činnost zdejších myslivců získala Finanční podporu 2020 v kampani Adoptuj koroptev, kterou vyhlašuje organizace NAŠE SPOLEČNÁ KRAJINA, z.s. v rámci projektu ČIŘIKÁNÍ, jehož hlavním cílem je podporovat biodiverzitu zemědělské krajiny s důrazem na záchranu koroptve polní. „Jednu z cest, jak podpořit současnou populaci koroptve polní u nás, vidíme ve zlepšování stavu zemědělské krajiny v kombinaci s vypouštěním dobře odchovaných koroptví. Významným rizikovým faktorem vyplývajícím z nízké početnosti populací je mimo jiné pokles genetické různorodosti v důsledku inbreedingu,“ říká Michal Zedek z organizace Naše společná krajina. Finanční prostředky na praktickou ochranu koroptví organizace získává od dárců. „Chceme vytvořit koroptvím nový domov a bezpečné prostředí pro vyvádění mláďat. Hledáme chovatele a myslivce, kteří pečují nejen o koroptev polní ale také o její biotop – zemědělskou krajinu,“ uzavírá Michal Zedek.

Krajina u Drnovic na Zlínsku. Biotop repatriačního projektu MS Drnovice. Foto Martin Húšť

Koroptev polní. Foto Jozef Chavko / archiv Ochrany dravcov na Slovensku

Zdroj: https://www.koroptvicky.cz/clanky/darujte/adoptuj-koroptev—vyhlaseni-podpory-2020.html

https://avifauna.cz/bude-jeste-poli-znit-cirikani-koroptvi/
Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Jiří Liščák /

Číst dále
0




Rozcestník
První hnízdění sokola stěhovavého v průmyslovém areálu ve východních Čechách
AVIFAUNA Publikováno 19.6.2020


Sokol stěhovavý (Falco peregrinus) je druh hnízdící původně na skalách, ale vzhledem k rostoucímu lidskému tlaku na přirozené biotopy se přizpůsobuje i dalším hnízdním možnostem. V posledních letech se do ČR šíří ze sousedního Německa nový fenomén – hnízdění sokolů na lidských stavbách. Na chladící věže, komíny a jiné výškové objekty postupně ve spolupráci s vlastníky/provozovateli instalujeme velmi odolné hliníkové budky. První budka byla vyvěšena v roce 2010 v elektrárně Tušimice.Na elektrárně Opatovice byla 4. března 2020 nainstalována budka pro zde přítomný pár sokola stěhovavého. Sokoli budku obsadili a samice snesla snůšku 3 vajec. V blízkosti budky byla rovněž nainstalována fotopast, z níž jsme zjistili, že dospělý samec ze zdejšího páru je značený stříbrným 60X a jde o mládě narozené v elektrárně Mělník v roce 2018. Samice je neznačená. Sokoli v elektrárně Opatovice měli začátkem června dvě mláďata, samce a samici těsně před vyvedeným. Mláďata byla okroužkovaná odečítacími kroužky AOE a AOF a k tomu modrým ornitologickým s uzávěrem na pravé noze. Jedná se o první prokázané hnízdění sokolů v průmyslovém areálu ve východních Čechách, potvrzující trend stále probíhajícího obsazovaní nových průmyslových lokalit v české republice. Mimo východní Čechy sokoli letos obsadili dvě nové průmyslové lokality: bývalou výtopnu v severočeském Proboštově patřící ČEZ Teplárenské a druhou lokalitou je Jaderná elektrárna Temelín.

Sokolí pár se také v letošní sezóně zdržuje v elektrárně Chvaletice, zdejší ptáci byli opakovaně pozorováni několikrát od února do června, hnízdění bohužel neproběhlo. Přímá kontrola neproběhla, nicméně koncem května provedli kontrolu hasiči dronem. Zjistilo se, že v budkách není keramzit. Plánujeme v létě materiál doplnit a rovněž zde nainstalovat fotopast. Dále také instalovat letos v létě budku pro sokoly také v Paramu v Pardubicích.

Převzato z webu Východočeské pobočky České společnosti ornitologické 

Zbytek celého článku k přečtení: Východočeská pobočka ČSO

Foto: Václav Beran

 


Číst dále
0




Rozcestník
Přípravy na vydání druhého Evropského atlasu hnízdního rozšíření ptáků finišují
AVIFAUNA Publikováno 19.6.2020


Druhý Atlas hnízdního rozšíření ptáků Evropy (EBBA2) vyjde jako kniha v prosinci 2020 a následně budou hlavní výsledky dostupné i v on-line verzi. Mapování, do něhož se zapojilo kolem 120 000 terénních ornitologů, většinou amatérů, dosáhlo 96 % pokrytí území Evropy a stalo se tak pravděpodobně největším projektem občanské vědy na kontinentě. Atlas přinese údaje o hnízdním rozšíření a početnosti všech 596 zjištěných původních i nepůvodních ptačích druhů v Evropě. Srovnání s výsledky prvního atlasu z 80. let minulého století ukazuje na výrazné změny v rozšíření evropských ptáků. Výsledky projektu budou sloužit dalšímu výzkumu i ochraně přírody.První Atlas hnízdního rozšíření ptáků Evropy (EEBA1) se stal základním dílem pro vědce i ochranáře a jeho výsledky jsou dodnes bohatě využívány (Herrando et al. Bird Study 66 (2019): 149-158). Od roku 1997, kdy první atlas vyšel, se v Evropě odehrály velké změny. Ať již to byly změny ve využívání krajiny, nebo změny klimatu, dalo se očekávat, že se projeví též na avifauně. Právě potřeba tyto změny zdokumentovat byla jednou z příčin, proč se Evropská rada pro sčítání ptáků (European Bird Census Council, EBCC www.ebcc.info) v roce 2010 na své konferenci v Cáceres ve Španělsku rozhodla mapování zopakovat a vydat druhý atlas. Od počátečních organizačních kroků bylo zřejmé, že atlas bude nejspíš největším projektem občanské vědy na kontinentu. Výbor EBCC ustanovil tzv. Řídící výbor atlasu a vlastní koordinace byla svěřena trojici organizací z různých koutů Evropy: Švýcarskému ornitologickému institutu (SOI www.vogelwarte.ch), Katalánskému ornitologickému institutu (ICO www.ornitologia.org) a České společnosti ornitologické (ČSO www.birdlife.cz). Na projektu ovšem od počátku pracovali I další jednotlivci a organizace (www.ebba2.info).

Obrovské území a velká různorodost v přístupech k mapování ptáků v jednotlivých zemích byly od samého počátku projektu velkou výzvou. Území zahrnuté do projektu představovalo celou Evropu včetně evropské části Ruska a Kazachstánu, ale také celé Turecko, Kavkaz, Kypr a ostrovy a souostroví ve Středomoří, Atlantiku či Severním ledovém oceánu. Museli jsme vytvořit metodiku, která bude jednoduchá, avšak standardizovaná a hlavně přijatelná ve všech zemích. Po mnoha konzultacích s koordinátory atlasu v jednotlivých zemích byla metodika vytvořena a publikována (Herrando et al., Bird Census News 2013, 26/1–2: 6–14). Poté už bylo na zodpovědnosti koordinátorů v jednotlivých zemích, aby metodiku převedli do podmínek svých zemí, seznámili s ní spolupracovníky a koordinovali jejich práci a informovali je v průběhu celého projektu. Mapování probíhalo v síti kvadrátů 50×50 km, stejně jako v prvním atlase. Podařilo se získat údaje z 5 110 kvadrátů, což představuje 96 % celého sledovaného území. Do výsledného datového souboru byla použita všechna pozorování splňující základní požadavky, t.j. správné určení druhu, datum, lokalita a stupeň průkaznosti hnízdění (tzv. atlasový kód). Kromě toho mnozí terénní spolupracovníci dodávali kompletní seznamy druhů zjištěných za danou dobu (obvykle 1 až 2 hodiny). Tyto údaje sloužily zejména k tvorbě modelovaných map pravděpodobnosti výskytu v měřítku 10×10 km. V kontinentálním měřítku byl takový přístup použit vůbec poprvé. Dle údajů dodaných koordinátory v jednotlivých zemích se na práci v terénu celkem podílelo více než 120 tisíc ornitologů a ptáčkařů, systematicky sbíraná data, tedy kompletní seznamy druhů, poskytlo přibližně 35 tisíc ornitologů. Spolupracovali jsme i s velkými portály shromažďujícími údaje o pozorováních ptáků (www.eurobirdportal.org), jejichž údaje pomohly v mnoha případech doplnit data dodaná koordinátory z jednotlivých zemí.

Holub hřivnáč. Foto Lukáš Kadava

Za sběr údajů od terénních spolupracovníků v jednotlivých zemích byli zodpovědní koordinátoři, kteří následně zasílali data evropským koordinátorům. Data ze 48 zemí, z 5 110 kvadrátů a o téměř 600 druzích vytvořila výslednou databázi o více než půl milionu záznamech. Komplikace přinášelo nejen obrovské množství údajů ale i např. skutečnost, že mnoho kvadrátů zasahuje na území více zemí a údaje pro každý takový kvadrát musely být zkontrolovány a odsouhlaseny všemi koordinátory z příslušných zemí. Ještě složitější byla kontrola dat v kompletních seznamech druhů, kde bylo například nutno odstranit všechny záznamy nehnízdících jedinců. Zde se projevila výhoda toho, že v ČR byly v rámci kompletních seznamů pro atlas, tzv. hodinovek, atlasové kódy zaznamenávány rutinně přímo v terénu. Obtížná práce na evropském datovém souboru ležela především na bedrech kolegů z ICO v Barceloně. Ti pro účely atlasu vyvinuli několik on-line nástrojů, které mimo jiné umožňovaly všem národním koordinátorům dodávat, kontrolovat a případně opravovat data on-line. Stejně tak mohli koordinátoři on-line řešit sporné případy údajů z hraničních kvadrátů s kolegy ze sousedních zemí. On-line databáze posléze sloužila i autorům druhových kapitol, kteří data použili pro psaní textů, ale současně údaje ještě znovu zkontrolovali. Nicméně v kontrole kvality dat hráli hlavní roli národní koordinátoři.

Od samého počátku projektu jsme průběžně informovali koordinátory v jednotlivých zemích, posílali metodiku, pokyny atd. Zpočátku prostřednictvím emailů, posléze jsme v roce 2014 vytvořili samostatný web www.ebba2.info, k němuž záhy přibyly profily na Facebooku a Twitteru. Množství problémů jsme řešili též bilaterálně, kdy členové koordinačního týmu navštěvovali příslušné země nebo naopak koordinátoři z těchto zemí přijížděli na krátké stáže do Barcelony. Protože i v éře on-line dorozumívání jsou osobní kontakty čas od času nenahraditelné, pořádali jsme i workshopy a setkání s národními koordinátory, často v rámci konferencí EBCC.

Lyska černá s mláďaty. Foto Lukáš Kadava

Přístup do některých oblastí v Evropě není tak jednoduchý, jak jsme zvyklí od nás ze střední Evropy. Chybějící silnice, neprostupné bažiny, ale také minová pole nebo ozbrojené konflikty ztěžovaly ornitologům jejich práci. Přes všechny tyto problémy a zejména díky úsilí, nadšení a ochotě spolupracovat se národním koordinátorům a jejich terénním spolupracovníkům podařilo dokázat téměř nemožné a nepokrytá zůstala pouhá 4 % všech sledovaných kvadrátů 50×50 km. V některých dalších byla data neúplná a celkově horší kvality, což je zohledněno při interpretaci výsledků.

Ptáky v terénu pro atlas mapovali dobrovolní spolupracovníci, to ale neznamená, že atlasy hnízdního rozšíření nepotřebují žádné finance. Ty jsou potřeba na koordinaci, vybavení, zpracování dat a na publikaci výsledků, někde i na práci v terénu, především na dopravu do nepřístupných oblastí. Mnoho národních koordinátorů bylo schopno zajistit potřebné finance pro své národní atlasy a tím i pro sběr údajů pro atlas evropský. V jiných zemích jsou finanční zdroje na takovéto účely velmi omezené nebo vůbec nejsou. Přitom jsou to většinou země, kde lze za málo peněz udělat mnoho práce. Koordinačnímu týmu EBBA2 se naštěstí podařilo získat grant od nadace MAVA (MAVA Foundation), který významně pomohl tomu, že především z východní a jižní Evropy jsme získali, mnohdy poprvé v historii, kvalitní data. Pomohli ovšem i další dárci a podporovatelé a v závislosti na míře jejich podpory budou uvedeni na webu projektu nebo v knize. Financemi přispěli i ilustrátoři, kteří nejenže poskytli své ilustrace pro atlas zdarma, ale někteří z nich darovali část z příjmů z prodeje svých ilustrací. Pomohlo i mnoho malých dárců prostřednictvím sponzorství druhů – vybrali jsme přes 100 tisíc Euro a stále je možné přispět na https://www.ebba2.info/support-ebba2/ebba2-species-sponsorship/. Přestože větší část práce na atlasu je za námi, stále ještě zbývá připravit knihu do tisku a výsledky k publikaci on-line. V neposlední řadě platí, že čím více prostředků ještě vybereme, tím levnější a tím pádem dostupnější bude atlas v podobě knihy.

Výsledky atlasu ukázaly, že v Evropě v době mapování (2013 až 2017) hnízdilo 539 ptačích druhů, které považujeme v Evropě za původní. Některé jsou široce rozšířené a byly zjištěny téměř ve všech kvadrátech 50×50 km, jiné druhy se vyskytovaly jen na omezeném území. Více než polovina zjištěných druhů byla zjištěna v méně než 10 % kvadrátů. V atlasu jsme také zdokumentovali hnízdění 57 nepůvodních ptačích druhů.

Vůbec poprvé v Evropě budou v atlasu i mapy založené na modelování pravděpodobnosti výskytu druhů v kvadrátové síti 10×10 km. Pro modely byla použita data ze systematické části mapování (z kompletních seznamů druhů) a proměnné charakterizující prostředí a klima. Věrohodné mapy se podařilo vytvořit pro 224 druhů. Tyto mapy významně přispívají k pochopení rozšíření druhů, zejména těch běžných, neboť ukazují hlavní oblasti výskytu, což by u klasických map rozšíření nebylo možné. Tam, kde to kvalita získaných údajů umožnila, budou v atlase publikovány i mapy změny, které budou ukazovat změny v rozšíření mezi prvním a druhým atlasem, tedy za období přibližně 30 let. Pro toto srovnání jsme mohli použít údaje jen z oblastí, které byly dostatečně dobře pokryté v obou atlasech, proto tedy mapy změny často nezahrnují celou Evropu. I přes to poskytují obraz toho, k jakým změnám v avifauně Evropy v posledních 30 letech došlo. Není příliš překvapením, že různé druhy změnily své rozšíření různě. Ovšem vypadá to, že posun areálu severním směrem bude tím hlavním, který se ve výsledcích objeví. Zaznamenali jsme také velké rozšíření oblastí výskytu nepůvodních druhů. Tyto a mnohé další výsledky budou publikovány ve větších podrobnostech v knize a ve fázi příprav je také článek do vědeckého časopisu.

Bramborníček hnědý. Foto Lukáš Kadava

Převzato z webu České společnosti ornitologické / autoři textu Petr Voříšek, Verena Keller, Sergi Herrando

Zbytek celého článku k přečtení: Česká společnost ornitologická

Foto:  archiv A New European Breeding Bird Atlas – EBBA2


Číst dále
0




Rozcestník
Možnosti ochrany ptáků před nárazy do skla z pohledu architekta
AVIFAUNA Publikováno 18.6.2020


Není to zase tak dávno, co architekti z celého světa podlehli kouzlu široce prosklených budov. Skleněné fasády se dobře projektují, zajišťují perfektní prostup denního světla, prospívají pohodě lidí uvnitř a jsou zkrátka krásné na pohled. Radost z nich ovšem nemají ptáci, pro které jsou nárazy do skleněných stěn omračující a často poslední zkušeností. Jak to nyní architekti řeší? Píše o tom ArchDaily. Příčina kolizí je až průzračně prostá. Ptáci nevnímají sklo jako pevný objekt, v nejlepším případě rozpoznají pouze to, co je v něm zrcadleno. Pokud je to zrovna obloha anebo strom, nevnímají to jako překážku v letové trase. S neblahými důsledky. Roční bilance nehod? Jen ve Spojených státech amerických je odhad srážek rozptýlen mezi 100 milionů a 1 miliardu ptáků, v Kanadě se hovoří o 25 milionech ročně. S přesnými čísly je tu potíž, obecně ale platí, že nejrizikovějším obdobím je pro ptáky migrace, kdy se pohybují napříč neznámým teritoriem. A mohou snadno vletět do pasti.

Problém se sklem a lesklými fasádními plochami má několik podob. Prvním je průhlednost, typicky třeba u sklolaminátových krytů autobusových zastávek. Že cesta nevede skrz, pták zjistí, až když je pozdě. Pak je tu odraz, zrcadlení. Může to být zdánlivě bezpečný obraz stromu, anebo přímo samotného ptáka, který na sebe nalétává jako na konkurenta. A jsou tu i komplikace se zdrojem světla, které některé ptáky může navádět jako maják. Podobně jako loď. Ale do útesů. Nebo je oslňovat. Kolizní situace nabývají mnoha rozdílných podob v závislosti na letové výšce ptáků.

Že u nás nepadají husy z nebe? Proč by taky, když se povětšinou drží v letové výšce kolem 600 metrů, kam mrakodrapy zatím nedosáhnou. Podobně se může jevit neškodná zástavba prosklených věžáků u pobřeží, v husté zástavbě tu nenarazíme na mnoho malých pěvců. O to vražednější jsou ale takové lokace sezónně, pro mořské a pobřežní druhy ptactva během tahu. Třeba buřňáky. Letový koridor ve výšce 200 metrů je „jejich“. Dravci a pěvci to odnáší hlavně při pohybu mezi budovami o výšce 150-100 metrů. Obecně nejčetnější jsou ale srážky v „denní kolizní zóně“, do 15 metrů výšky.

K tomu se hodí doplnit, že od 70. let minulého století zchudla americká avifauna o přibližně 3 miliardy jedinců, a to v důsledku proměny a urbanizace jejich habitatů (zvláště v bývalých lesích a na pobřeží). A také následným nárůstem neviditelných skleněných bariér. Co se s tím dá dělat? Architekti se shodují, že jedno z nejsnazších řešení je materiálová úprava povrchu skla. S ochranným filmem, který by odrážel UV záření, by sklo zůstalo dál „neviditelné“ pro lidské oko, ale ptáci by jej už spatřili. Úpravu lze aplikovat i na sklolaminát.

Další variantou je fotovoltaické sklo (se zabudovanými fotočlánky). Budova s takovou fasádou je výhrou pro ptáky, a současně mají ze solární elektrárny prospěch i její provozovatelé. Dá se také pracovat se sklem v různé míře transparentnosti (průhlednosti) a různě je kombinovat. Sklo lze „zviditelnit“ keramickým potiskem, uměleckým rytím nebo vlysy. Zneprůhlednění je možné dosáhnout vrstvou vplétaného hedvábného vlákna, ať už v pravidelné mřížce nebo ornamentech. A samozřejmě, jsou tu možnosti vícebarevných okenních výplní, vitráží. Jde to manuálně, digitálně i s pomocí 3D tiskáren. Sklo také může být translucentní, průsvitné (ale nikoliv zcela průhledné), případně dichroické, vícebarevné. Pozitivní přitom je, že pro patřičný efekt není většinou zapotřebí těmito skly pokrývat souvislé plochy fasád. Často postačí jen náhodné uspořádání několika volně rozmístěných trojúhelníků, a ptáci začnou chápat, co se před nimi nachází.

Převzato ze serveru Ekolist.cz

Zbytek celého článku k přečtení: Ekolist.cz

Foto:  Anna Hlaváčková


Číst dále
0




Rozcestník
Policie nezjistila pachatele otravy luňáka červeného na Klatovsku
AVIFAUNA Publikováno 18.6.2020


Policistům se nepodařilo zjistit, kdo otrávil na Klatovsku kriticky ohroženého luňáka červeného. Dravec byl nalezen uhynulý v dubnu u Kvasetic. Pitva prokázala, že měl v těle stopy jedu karbofuran, který byl podle vyjádření veterinářů příčinou smrti. „Nepodařilo se zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání konkrétní osoby, proto byl případ odložen,“ uvedla policejní mluvčí Dagmar Brožová. Policie zahájila úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu týrání zvířat. Toho se měl dopustit neznámý pachatel tím, že na místě veřejně přístupném nastražil návnadu obsahující jedovatou látku, kterou luňák pozřel a následkem otravy uhynul. Mrtvého ptáka našla náhodná kolemjdoucí na okraji lesní cesty. „Podle vyhlášky k zákonu na ochranu přírody a krajiny jde o kriticky ohrožený druh ptáka,“ uvedla mluvčí. Případ prověřovali policisté z oddělení hospodářské kriminality. Ti nezjistili, kdo a jakým způsobem nastražil ve volné přírodě návnadu s karbofuranem. Žádná další uhynulá zvířata v okolí nálezu mrtvého luňáka nalezena nebyla.

Převzato ze serveru Novinky.cz

Zbytek celého článku k přečtení: Novinky.cz

Foto:  Thomas Kraft / CC BY 2.5


Číst dále
0




Rozcestník
Pro ptáky na polních mokřadech jsou největším rizikem zemědělci
AVIFAUNA Publikováno 18.6.2020


V mokřadech se daří třeba vodoušům rudonohým, kteří jsou v Česku kriticky ohroženým druhem. Ještě v polovině minulého století jich přitom v zemi hnízdily stovky párů. Letos zahnízdili vodouši celkem na 12 místech jižní Moravy. Také tuto oblast České republiky ale začíná výrazně trápit sucho. A právě proto je důležité dbát na udržení vody v krajině, vysvětlují odborníci. „Kde je voda, tam je i život. Také kolem rybníků je koneckonců mnohem víc života než kdekoli jinde,“ říká předseda jihomoravské pobočky Českého svazu ornitologického Jan Sychra a dodává, že ještě v polovině 20. století byly počty vodoušů v Česku mnohem vyšší. Biotopy, které u nás těmto druhům schází, jsou podmáčené vlhké louky nebo luční rybníky, jejichž břehy plynule přecházely v zeleň. „Právě ty pozvolné přechody vody do vlhké louky je to, co zaniklo,“ uvádí Sychra.

Příroda si občas dokáže vzpomenout, kde podobný mokřad byl a znovu se na místě objeví, což je podle ornitologa geniální mechanismus, kterého by se dalo využít. Nezřídka se ale stává, že se zemědělci nově vzniklých mokřadů cíleně zbavují – například odvodňováním nebo zavážením zeminou. „Takhle se nám stalo, že jsme uprostřed hnízdní sezóny přijeli na mokřad, kde byly kuňky, vodouši a další živočichové, a bylo to prostě zavezené hlínou.“

Převzato z webu Českého rouhlasu Plus

Zbytek celého článku k přečtení: Český rozhlas Plus

Foto:  Lukáš Kadava


Číst dále
0




Nejnovější  / Z domova
Vydejte se za ptáky do budějovické Stromovky
AVIFAUNA Publikováno 17.6.2020


Chodíte rádi na přírodovědně vycházky a letos jste kvůli omezení nemohli? Organizace  Calla obnovuje oblíbené přírodovědné vycházky, které v dubnu a květnu musela zrušit. Nemáte-li to daleko do Českých Budějovic, můžete opět vyrazit do přírody. „Jsme rádi, že se můžeme s příznivci přírodovědných vycházek opět potkat v přírodě. Tentokrát zkusíme z netradičního pohledu objevovat budějovický park Stromovka. I městské parky totiž skrývají spoustu přírodních zajímavostí,“ říká Jiří Řehounek, který má v Calle cyklus přírodovědných vycházek na starosti. Přírodovědná vycházka „Za květnatými pásy a ptactvem do Stromovky“ proběhne v sobotu 20. června. Její součástí bude představení projektu květnatých pásů nebo ukázka odchytu a kroužkování ptáků. Povedou ji botanička Klára Řehounková, ornitolog Petr Veselý a entomolog Jiří Řehounek. Sraz účastníků bude na zastávce MHD Autocamping v 9:30.

„Během nouzového stavu jsme chtěli příznivcům přírodovědných vycházek vynahradit omezení veřejných akcí. Proto jsme pro ně připravili vycházky alespoň na internetu. S pomocí textů, fotografií, videí nebo nahrávek jsme mohli alespoň zprostředkovat, jaké zajímavé druhy mohou cestou vidět nebo slyšet. Tyto virtuální vycházky samozřejmě na webu zůstanou,“ dodává Jiří Řehounek. Dubnová přírodovědná vycházka na internetu se jmenovala „Za ptáky a hmyzem na Vrbenské rybníky“ a zavedla zájemce o přírodu do unikátní přírodní rezervace, kterou mají obyvatelé Českých Budějovic doslova na dosah ruky. Na internetu najdete vycházku ZDE. Druhá online vycházka „Za rostlinami a hmyzem do Branišovského lesa“ naopak vedla v květnu „obyčejným“ lesem poblíž sídliště Máj. Zájemci o přírodu ji najdou ZDE.

Zdroj: TZ Calla, 16. 6. 2020 / Titulní foto: Luboš Vaněk / http://www.foto-vanek.cz/


Číst dále
0




Nejnovější  / Z domova
Na Ostaši po sedmdesáti letech hnízdí sokoli
AVIFAUNA Publikováno 17.6.2020


V letošním roce došlo po sedmdesáti letech k úspěšnému zahnízdění sokolů stěhovavých (Falco pereginus) na okrajových skalách stolové hory Ostaš v CHKO Broumovsko. Rodiče přinášejí do hnízda potravu a stráží jeho okolí. Sokoly může trpělivý pozorovatel spatřit s trochou štěstí už po cestě od hospůdky U Malíků do přírodní rezervace. „Podle ornitologů tři mláďata vylétnou z hnízda už během příštích dnů. První lety mláďat jsou značně nejisté. Často končí přistáním na zem, odkud se obtížně zvedají. Někdy mláďata zapadla do hustého porostu nebo mezi kameny, odkud by se bez pomoci nedostala. Na zemi jsou velmi zranitelná, může je ulovit třeba liška. S ohledem na předpověď pěkného počasí a otevření státní hranice s Polskem očekáváme o víkendu ve skalách zvýšenou návštěvnost. Díky pochopení správců benediktýnských lesů a Klubu českých turistů odkloníme na krátkou dobu turistickou stezku na Frýdlantskou vyhlídku dál od hnízda, abychom zajistili sokolům klid. Okolí skalních útvarů Mohyla smrti, Čertovo auto a vyhlídek na Zrádce, Cikánku a Krtičkovu se tak na příští dny stane klidovou zónou, než ptáci úspěšně vylétnou. Po nové trase návštěvníky provede dočasné značení zkratkou přes les,“ uvedl Petr Kuna z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR, Správy CHKO Broumovsko.

Mláďata sokola stěhovavého na Ostaši v roce 2020. Foto Petr Kuna

Kvůli hnízdícícm sokolům bylo odloženo plánované kácení stromů na náhorní plošině Ostaše. Velká část lesa na samotné hoře i jejich úbočích je přitom napadená kůrovcem. „Sokoli hnízdí asi necelých 150 metrů od trasy, kudy by bylo zapotřebí ono vytěžené dřevo odvážet,“ říká Petr Kuna.

Za posledních dvacet let se početnost sokola stěhovavého na území ČR postupně zvyšuje. Přesto to sokoli stále nemají jednoduché. Úspěšnost hnízdění ve volné přírodě je poměrně nízká. V letošním roce bylo v CHKO Broumovsko zaznamenáno rekordních deset párů sokola stěhovavého, z nich úspěšně vyhnízdily pouze tři. V národní přírodní rezervaci Adršpašsko-teplické skály na Chrámových stěnách vyvedli sokoli minulý víkend tři mláďata. Poslední letošní mláďata na Broumovsku se připravují na vylétnutí právě v přírodní rezervaci Ostaš.

Zdroj: TZ Správa CHKO Broumovsko, 12. 6. 2020 / Titulní foto: Wikipedia Commons


Číst dále
0




Nejnovější  / Věda  / Výběr redakce  / Z domova
Hnojiště na polích zvyšují diverzitu ptáků v zemědělské krajině
AVIFAUNA Publikováno 15.6.2020


Kupky hnoje, zejména ty, které na poli zůstávají celoročně, výrazně přispívají ke zvyšování pestrosti zemědělské krajiny. Mají totiž pozitivní význam pro ptačí komunity, a to i pro ohrožené druhy ptáků. Dosud skrytý potenciál hnojišť pro ochranu ptáků v zemědělské krajině objevil tým vědců z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR vedený Martinem Šálkem. První komplexní studii českých vědců na toto téma uveřejnil časopis Agriculture, Ecosystems & Environment (blíže ZDE).

 „Zjistili jsme, že početnost a druhová bohatost všech ptáků, specialistů na zemědělskou krajinu, ale i ohrožených druhů zařazených do červeného seznamu, byla ve všech ročních obdobích na místech s přítomností polního hnojiště výrazně vyšší než na kontrolních stanovištích v sousední zemědělské krajině,“ říká Martin Šálek z Ústavu biologie obratlovců AV ČR, který výzkum vedl. Zhruba 57 % orné půdy je v České republice uspořádáno v rozlehlých lánech, blocích o velikosti nad 20 ha, osetých jednou plodinou. Intenzivní zemědělství vedoucí k homogenizované krajině bez remízků, polních cest, drobných vodních ploch, liniových keřů a stromové vegetace či biopásů neposkytuje vhodné prostředí pro rozmanitost živočichů. I proto početnost a druhová bohatost ptáků zemědělské krajiny neustále klesá, a to o více jak třetinu za posledních 30 let. K těmto ohroženým druhům patří například koroptev polní, čejka obecná, skřivan polní či chocholouš.

Jedno z hnojišť na Královéhradecku, kde byla sbírána data pro výzkum. Foto Lukáš Kadava

K jejich ochraně by mohly výrazně přispět na dálku ne úplně vábně vonící haldy hnoje. Vědci totiž výzkumem potvrdili, že význam polních hnojišť v intenzivně využívané zemědělské krajině je pro ptáky celoroční. „Porovnali jsme druhovou bohatost a početnost ptáků na polních hnojištích a přilehlé zemědělské půdě během období rozmnožování, v průběhu pohnízdního období a během zimy,“ říká vedoucí týmu Martin Šálek, který se dlouhodobě věnuje výzkumu biodiverzit zemědělské krajiny. „Dále jsme porovnali početnost a druhovou bohatost mezi místy s trvalým a dočasným hnojem. Zjistili jsme, že početnost a druhová bohatost všech ptáků, specialistů na zemědělskou krajinu, ale i ohrožených druhů zařazených do červeného seznamu, byla ve všech ročních obdobích na místech s přítomností polního hnojiště výrazně vyšší než na kontrolních stanovištích v sousední zemědělské krajině,“ vysvětluje vědec.

Pro některé silně ubývající a charizmatické druhy zemědělské krajiny, jako je strnad obecný, vrabec polní, koroptev polní, vlaštovka obecná či chocholouš mohou polní hnojiště představovat klíčové potravní stanoviště. Vědci rovněž zjistili, že pro ptáky jsou atraktivnější trvalá stanovitě, kde je hnůj skladován celoročně. Pokud se hnůj na lokalitě vyskytuje jen část roku, tam pak bývá na podzim nižší početnost a druhová bohatost všech ptáků obývající zemědělskou krajinu.

Význam polních hnojišť pro ptáky je důležitý zejména kvůli vysoké potravní nabídce, ať již různých bezobratlých (např. larev much) navázaný na chlévskou mrvu, tak i z důvodu nestrávených semena a zrní z podestýlky a krmiva hospodářských zvířat. „Důležité také je, že zejména kolem celoročních hnojišť je ruderální vegetace, která je rovněž bohatá na semena. Tato semena jsou pro spoustu druhů důležitá především během zimy,“ dodává Martin Šálek. Ptáci haldy hnoje rovněž mohou využívat k hnízdění či odpočinku.

Mezi kritické období pro ptáky zemědělské krajiny patří zejména zima, kdy je v krajině nedostatek potravních zdrojů. „Ptáci, kteří zde zůstávají přes zimu tak mohou na hnojišti nalézt na živiny bohaté zdroje a zimu v pořádku přečkat. Nicméně význam těchto struktur je pro ptáky důležitý i během hnízdění, kdy vyšší nabídka bezobratlých může vest k vyššímu počtu vyvedených mláďat. Během podzimu zase hnojiště mohou představovat klíčová stanoviště pro dočerpání energie před náročném tahu do svých jižních zimovišť,” doplňuje Martin Šálek. Ke zjednodušení krajinné struktury rovněž přispívá specializace zemědělské výroby a s tím spojený úbytek chovu hospodářských zvířat (zejména skotu) i zjednodušení osevních postupů (například nižší pěstování vojtěšky či jetele). V důsledku dochází i k úbytku produkce i aplikace hnoje na polích, čímž mizí i polní hnojiště. Navíc nové regulace EU povedou k dalším omezením skladování hnoje na zemědělské půdě. Nicméně problematika polních hnojišť není černobílá. Polní hnojiště sice zajišťují polním ptákům zdroje a úkryty, ale přinášejí i environmentální problémy, mezi které patří úniky močoviny do povrchových i spodních vod, únik amoniaku a skleníkových plynů do ovzduší.

Na přítomnosti hnojišť v krajině profituje též dnes již vzácný chocholouš obecný. Foto Libor Praus

Zdroj: TZ Akademie věd ČR, 11. 6. 2020 / Titulní foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0




Nejnovější  / Z domova
Vláda projedná změny v dohodě o ochraně vodních ptáků (AEWA)
AVIFAUNA Publikováno 14.6.2020


Vláda v pondělí 15. 6. 2020 projedná změny v dohodě o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků. K druhům chráněným dohodou přibyl kormorán chocholatý, jsou v ní i úpravy ohledně míry ochrany některých druhů. Vyplývá to z dokumentu, který má ČTK k dispozici. Návrh na přijetí změn předloží ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO) a ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD). Dohoda o ochraně africko-euroasijských stěhovavých vodních ptáků (AEWA) je nejrozsáhlejší dohodou uzavřenou v rámci Úmluvy o ochraně stěhovavých druhů volně žijících živočichů (Bonnská úmluva). Dohoda byla sjednána 16. června 1995 v Haagu a v platnost vstoupila 1.listopadu 1999. Česká republika je členem od 1. září 2006. Cílem Dohody je mezinárodně koordinovaná ochrana, výzkum a monitoring stěhovavých vodních ptáků. (vodními druhy ptáků se rozumí ty druhy ptáků, které jsou alespoň po část svého ročního cyklu závislé na mokřadech).

Zástupci ministerstev podotýkají, že stěhovaví vodní ptáci jsou obzvlášť zranitelní, jak kvůli úbytku mokřadů, tak kvůli tomu, že migrují na velké vzdálenosti. Dohoda má pomoci koordinovat ochranu, výzkum a monitorování vybraných ptačích populací. Změny v dokumentu schvalují zástupci smluvních stran na zasedání, která se konají každé tři roky. Poslední bylo v listopadu 2018 v jihoafrickém Durbanu.

Dokument tvoří 17 článků a tři přílohy. První příloha vymezuje území, na která se dohoda vztahuje, poslední pak obsahuje akční plán a informace o stavu populací ptáků. Ve druhé příloze je seznam více než 250 druhů vodních ptáků, které dohoda chrání. K nim naposledy přibyl právě kormorán chocholatý. Podle resortů se změny týkají i definic pro kategorizaci populací vodních ptáků. „Konkrétně došlo k přijetí nové definice pro rychlé krátkodobé snižování početnosti a změně definice dlouhodobého snižování početnosti. Užití těchto nových definic umožní dohodě lépe reflektovat skutečné stavy populací vodních ptáků ve svých přílohách,“ stojí v předkládací zprávě. Další úpravy nastaly v takzvaném záchovném statusu některých druhů. Zpravidla jde o jejich přesunutí mezi ptactvo s větší mírou ochrany.

Zdroj: ČTK, 14. 6. 2020 / Titulní foto: Ron Knight / CC BY 2.0

 


Číst dále
0




25
Novější články Starší články
  • - Reklama -
  • Newsletter

    Dostávejte nejnovější články přímo do vaší e-mailové schránky!

  • Nejnovější články

    • 1
      Obnova přírodní rezervace Kotvice v CHKO Poodří by měla prospět ptákům
    • 2
      Proč drobní ptáci „zamrzají na místě“?


Aby vám nic neuletělo

Dostávejte nejnovější články přímo do vaší e-mailové schránky!

  • Avifauna je nezávislý český online magazín zasvěcený fascinujícímu světu ptáků. Projekt vznikl za ochotné finanční podpory milovníků ptactva a funguje pod záštitou stejnojmenné neziskové organizace Avifauna z.s.

  • Facebook

  • O Avifauně
  • Diskuzní fórum
  • Mediální partnerství
  • Ochrana osobních údajů
  • Kontakt
© 2024 Magazín Avifauna | ISSN 2571-0737 | Avifauna z.s.
Pak stiskněte enter a my to pro Vás najdeme!