Přípravy na vydání druhého Evropského atlasu hnízdního rozšíření ptáků finišují

AVIFAUNA Publikováno 19.6.2020

Sdílení

Druhý Atlas hnízdního rozšíření ptáků Evropy (EBBA2) vyjde jako kniha v prosinci 2020 a následně budou hlavní výsledky dostupné i v on-line verzi. Mapování, do něhož se zapojilo kolem 120 000 terénních ornitologů, většinou amatérů, dosáhlo 96 % pokrytí území Evropy a stalo se tak pravděpodobně největším projektem občanské vědy na kontinentě. Atlas přinese údaje o hnízdním rozšíření a početnosti všech 596 zjištěných původních i nepůvodních ptačích druhů v Evropě. Srovnání s výsledky prvního atlasu z 80. let minulého století ukazuje na výrazné změny v rozšíření evropských ptáků. Výsledky projektu budou sloužit dalšímu výzkumu i ochraně přírody.První Atlas hnízdního rozšíření ptáků Evropy (EEBA1) se stal základním dílem pro vědce i ochranáře a jeho výsledky jsou dodnes bohatě využívány (Herrando et al. Bird Study 66 (2019): 149-158). Od roku 1997, kdy první atlas vyšel, se v Evropě odehrály velké změny. Ať již to byly změny ve využívání krajiny, nebo změny klimatu, dalo se očekávat, že se projeví též na avifauně. Právě potřeba tyto změny zdokumentovat byla jednou z příčin, proč se Evropská rada pro sčítání ptáků (European Bird Census Council, EBCC www.ebcc.info) v roce 2010 na své konferenci v Cáceres ve Španělsku rozhodla mapování zopakovat a vydat druhý atlas. Od počátečních organizačních kroků bylo zřejmé, že atlas bude nejspíš největším projektem občanské vědy na kontinentu. Výbor EBCC ustanovil tzv. Řídící výbor atlasu a vlastní koordinace byla svěřena trojici organizací z různých koutů Evropy: Švýcarskému ornitologickému institutu (SOI www.vogelwarte.ch), Katalánskému ornitologickému institutu (ICO www.ornitologia.org) a České společnosti ornitologické (ČSO www.birdlife.cz). Na projektu ovšem od počátku pracovali I další jednotlivci a organizace (www.ebba2.info).

Obrovské území a velká různorodost v přístupech k mapování ptáků v jednotlivých zemích byly od samého počátku projektu velkou výzvou. Území zahrnuté do projektu představovalo celou Evropu včetně evropské části Ruska a Kazachstánu, ale také celé Turecko, Kavkaz, Kypr a ostrovy a souostroví ve Středomoří, Atlantiku či Severním ledovém oceánu. Museli jsme vytvořit metodiku, která bude jednoduchá, avšak standardizovaná a hlavně přijatelná ve všech zemích. Po mnoha konzultacích s koordinátory atlasu v jednotlivých zemích byla metodika vytvořena a publikována (Herrando et al., Bird Census News 2013, 26/1–2: 6–14). Poté už bylo na zodpovědnosti koordinátorů v jednotlivých zemích, aby metodiku převedli do podmínek svých zemí, seznámili s ní spolupracovníky a koordinovali jejich práci a informovali je v průběhu celého projektu. Mapování probíhalo v síti kvadrátů 50×50 km, stejně jako v prvním atlase. Podařilo se získat údaje z 5 110 kvadrátů, což představuje 96 % celého sledovaného území. Do výsledného datového souboru byla použita všechna pozorování splňující základní požadavky, t.j. správné určení druhu, datum, lokalita a stupeň průkaznosti hnízdění (tzv. atlasový kód). Kromě toho mnozí terénní spolupracovníci dodávali kompletní seznamy druhů zjištěných za danou dobu (obvykle 1 až 2 hodiny). Tyto údaje sloužily zejména k tvorbě modelovaných map pravděpodobnosti výskytu v měřítku 10×10 km. V kontinentálním měřítku byl takový přístup použit vůbec poprvé. Dle údajů dodaných koordinátory v jednotlivých zemích se na práci v terénu celkem podílelo více než 120 tisíc ornitologů a ptáčkařů, systematicky sbíraná data, tedy kompletní seznamy druhů, poskytlo přibližně 35 tisíc ornitologů. Spolupracovali jsme i s velkými portály shromažďujícími údaje o pozorováních ptáků (www.eurobirdportal.org), jejichž údaje pomohly v mnoha případech doplnit data dodaná koordinátory z jednotlivých zemí.

Holub hřivnáč. Foto Lukáš Kadava

Za sběr údajů od terénních spolupracovníků v jednotlivých zemích byli zodpovědní koordinátoři, kteří následně zasílali data evropským koordinátorům. Data ze 48 zemí, z 5 110 kvadrátů a o téměř 600 druzích vytvořila výslednou databázi o více než půl milionu záznamech. Komplikace přinášelo nejen obrovské množství údajů ale i např. skutečnost, že mnoho kvadrátů zasahuje na území více zemí a údaje pro každý takový kvadrát musely být zkontrolovány a odsouhlaseny všemi koordinátory z příslušných zemí. Ještě složitější byla kontrola dat v kompletních seznamech druhů, kde bylo například nutno odstranit všechny záznamy nehnízdících jedinců. Zde se projevila výhoda toho, že v ČR byly v rámci kompletních seznamů pro atlas, tzv. hodinovek, atlasové kódy zaznamenávány rutinně přímo v terénu. Obtížná práce na evropském datovém souboru ležela především na bedrech kolegů z ICO v Barceloně. Ti pro účely atlasu vyvinuli několik on-line nástrojů, které mimo jiné umožňovaly všem národním koordinátorům dodávat, kontrolovat a případně opravovat data on-line. Stejně tak mohli koordinátoři on-line řešit sporné případy údajů z hraničních kvadrátů s kolegy ze sousedních zemí. On-line databáze posléze sloužila i autorům druhových kapitol, kteří data použili pro psaní textů, ale současně údaje ještě znovu zkontrolovali. Nicméně v kontrole kvality dat hráli hlavní roli národní koordinátoři.

Od samého počátku projektu jsme průběžně informovali koordinátory v jednotlivých zemích, posílali metodiku, pokyny atd. Zpočátku prostřednictvím emailů, posléze jsme v roce 2014 vytvořili samostatný web www.ebba2.info, k němuž záhy přibyly profily na Facebooku a Twitteru. Množství problémů jsme řešili též bilaterálně, kdy členové koordinačního týmu navštěvovali příslušné země nebo naopak koordinátoři z těchto zemí přijížděli na krátké stáže do Barcelony. Protože i v éře on-line dorozumívání jsou osobní kontakty čas od času nenahraditelné, pořádali jsme i workshopy a setkání s národními koordinátory, často v rámci konferencí EBCC.

Lyska černá s mláďaty. Foto Lukáš Kadava

Přístup do některých oblastí v Evropě není tak jednoduchý, jak jsme zvyklí od nás ze střední Evropy. Chybějící silnice, neprostupné bažiny, ale také minová pole nebo ozbrojené konflikty ztěžovaly ornitologům jejich práci. Přes všechny tyto problémy a zejména díky úsilí, nadšení a ochotě spolupracovat se národním koordinátorům a jejich terénním spolupracovníkům podařilo dokázat téměř nemožné a nepokrytá zůstala pouhá 4 % všech sledovaných kvadrátů 50×50 km. V některých dalších byla data neúplná a celkově horší kvality, což je zohledněno při interpretaci výsledků.

Ptáky v terénu pro atlas mapovali dobrovolní spolupracovníci, to ale neznamená, že atlasy hnízdního rozšíření nepotřebují žádné finance. Ty jsou potřeba na koordinaci, vybavení, zpracování dat a na publikaci výsledků, někde i na práci v terénu, především na dopravu do nepřístupných oblastí. Mnoho národních koordinátorů bylo schopno zajistit potřebné finance pro své národní atlasy a tím i pro sběr údajů pro atlas evropský. V jiných zemích jsou finanční zdroje na takovéto účely velmi omezené nebo vůbec nejsou. Přitom jsou to většinou země, kde lze za málo peněz udělat mnoho práce. Koordinačnímu týmu EBBA2 se naštěstí podařilo získat grant od nadace MAVA (MAVA Foundation), který významně pomohl tomu, že především z východní a jižní Evropy jsme získali, mnohdy poprvé v historii, kvalitní data. Pomohli ovšem i další dárci a podporovatelé a v závislosti na míře jejich podpory budou uvedeni na webu projektu nebo v knize. Financemi přispěli i ilustrátoři, kteří nejenže poskytli své ilustrace pro atlas zdarma, ale někteří z nich darovali část z příjmů z prodeje svých ilustrací. Pomohlo i mnoho malých dárců prostřednictvím sponzorství druhů – vybrali jsme přes 100 tisíc Euro a stále je možné přispět na https://www.ebba2.info/support-ebba2/ebba2-species-sponsorship/. Přestože větší část práce na atlasu je za námi, stále ještě zbývá připravit knihu do tisku a výsledky k publikaci on-line. V neposlední řadě platí, že čím více prostředků ještě vybereme, tím levnější a tím pádem dostupnější bude atlas v podobě knihy.

Výsledky atlasu ukázaly, že v Evropě v době mapování (2013 až 2017) hnízdilo 539 ptačích druhů, které považujeme v Evropě za původní. Některé jsou široce rozšířené a byly zjištěny téměř ve všech kvadrátech 50×50 km, jiné druhy se vyskytovaly jen na omezeném území. Více než polovina zjištěných druhů byla zjištěna v méně než 10 % kvadrátů. V atlasu jsme také zdokumentovali hnízdění 57 nepůvodních ptačích druhů.

Vůbec poprvé v Evropě budou v atlasu i mapy založené na modelování pravděpodobnosti výskytu druhů v kvadrátové síti 10×10 km. Pro modely byla použita data ze systematické části mapování (z kompletních seznamů druhů) a proměnné charakterizující prostředí a klima. Věrohodné mapy se podařilo vytvořit pro 224 druhů. Tyto mapy významně přispívají k pochopení rozšíření druhů, zejména těch běžných, neboť ukazují hlavní oblasti výskytu, což by u klasických map rozšíření nebylo možné. Tam, kde to kvalita získaných údajů umožnila, budou v atlase publikovány i mapy změny, které budou ukazovat změny v rozšíření mezi prvním a druhým atlasem, tedy za období přibližně 30 let. Pro toto srovnání jsme mohli použít údaje jen z oblastí, které byly dostatečně dobře pokryté v obou atlasech, proto tedy mapy změny často nezahrnují celou Evropu. I přes to poskytují obraz toho, k jakým změnám v avifauně Evropy v posledních 30 letech došlo. Není příliš překvapením, že různé druhy změnily své rozšíření různě. Ovšem vypadá to, že posun areálu severním směrem bude tím hlavním, který se ve výsledcích objeví. Zaznamenali jsme také velké rozšíření oblastí výskytu nepůvodních druhů. Tyto a mnohé další výsledky budou publikovány ve větších podrobnostech v knize a ve fázi příprav je také článek do vědeckého časopisu.