Bude ještě z polí znít čiřikání koroptví?
„Koroptvičky, povězte mně,
proč jste hnědé jako země?
Ach, to už tak musí být,
abychom se mohly skrýt.
Když se blíží krok či hlas,
matička zem svolá nás
a my se k ní přitisknem
hnědé zrovna jako zem.“
Jan Čarek
Koroptev polní je doposud známým ptákem nejen mezi ornitology či myslivci, ale i laickou veřejností. Je to pozůstatek z dob relativně nedávno minulých, kdy v krajině našich předků byla koroptev naprosto obyčejným druhem. Přestože byla ročně lovena po statisících, kohoutci čiřikali snad z každé meze a v brambořištích i jinde pomáhaly koroptvičky sbírat hmyz a semínka plevelů. Od roku 1935, kdy myslivci ulovili 2,5 miliónů koroptví, pak současný odhad početnosti 12 000 – 24 000 hnízdících párů představuje jen zlomek někdejšího stavu. Zásadní ranou byla přeměna kulturní krajiny v polovině minulého století a masivní nástup chemizace. Tedy ztráta hnízdního prostředí a potravních zdrojů. Proto dnes potkat v přírodě hejnko koroptví je vpravdě ornitologickým zážitkem a koroptev polní lze považovat ze bioindikátor stavu zdravé zemědělské krajiny.
Jednou z forem pomoci koroptvi polní je komplexní ochrana druhu, spočívající v péči o hnízdní biotop, podpora stávající populace, výzkum a v neposlední řadě osvěta mezi subjekty, které mají na přežití koroptve v krajině přímý vliv. Těmito aktivitami se již 17 let zabývá nezisková organizace Naše společná krajina z.s. a její projekt Čiřikání. Jedná se o celostátní dlouhodobý projekt zaměřený na zlepšení stavu kulturní krajiny a vhodné zemědělské postupy s cílem vytvořit podmínky pro záchranu populace koroptve polní a dalších ohrožených polních ptáků. K tomu pomáhají data získaná z průběžného monitoringu koroptví a z výzkumu agroekosystémů, na kterých spolupracuje již více než sto sedmdesát dobrovolníků z řad myslivců i ornitologů.
„Naším hlavním nástrojem je kontakt s lidmi, kteří pracují přímo v zemědělské krajině a s koroptvemi. Mimo základní celostátní monitoring koroptve, který s námi zajišťují skoro dvě stovky spolupracovníků, jsou hmatatelnými výsledky přímá praktická ochrana zemědělské krajiny na základě spolupráce s vlastníky, realizace krajinotvorných prvků pro zvýšení biodiverzity krajiny či přímá podpora koroptví zejména ze stran mysliveckých sdružení,“ popisuje hlavní cíle projektu Čiřikání Michal Zedek z organizace Naše společná krajina.
Přestože příkladů praktické ochrany krajiny a podpory koroptví lze u nás, zejména v oblasti střední Moravy, nalézt celou řadu, není návrat k podobě vhodně strukturované zemědělské krajiny zohledňující nároky koroptve příliš reálný. To na jedné straně dokazují i aktuální data z celostátního mapování ptáků, které probíhalo v České republice v letech 2014 až 2017 a které naznačují další pokles početnosti koroptví oproti výsledkům mapování z let 2001 – 2003. Tento trend ostatně potvrzuje i Michal Zedek: „I v dalším desetiletí pravděpodobně bude koroptev přežívat v malých roztroušených populacích. Naším cílem je prostřednictvím osvěty, vzdělávání a hledání chovatelů koroptve polní, myslivců a hospodářů v zemědělské krajině posilovat stavy těchto početně malých izolovaných populací.“
Přestože v celostátním měřítku jsou výsledky populačních trendů ptáků zemědělské krajiny nepříznivé, jedním z účinných způsobů, jak pomoci koroptvím, je i realizace projektů, jakým je Čiřikání. „Cestu vidíme ve zlepšování stavu zemědělské krajiny v kombinaci s vypouštěním dobře odchovaných koroptví. Významným rizikovým faktorem vyplývajícím z nízké početnosti populací je mimo jiné pokles genetické různorodosti v důsledku inbreedingu,“ uzavírá Zedek.
Text: Lukáš Kadava
Titulní foto koroptve polní Jiří Bartoš (www.bartosphoto.cz)
Chcete pomoci koroptvi polní a krajině, v níž žijete?