June 29, 2025
Autor

AVIFAUNA



Rozcestník
Ptáci útočící na 5G vysílače? Pouze konspirační teorie
AVIFAUNA Publikováno 28.5.2020


Výraz 5G je v současnosti jedním z nejsilnějších zaklínadel konspiračních teoretiků. Sítě 5G mohou podle nich ovládat lidi nebo aspoň způsobovat rakovinu, i když v dnešní době je populární spíše šíření nemoci covid-19. Nedávné video, které se lavinovitě šíří internetem, údajně zachycuje ptáky útočící na 5G vysílač. Konspirační teoretici mají žně, ale je tu jeden problém. Nejde o 5G vysílač a ptáci na videu na nic neútočí. Video bylo poprvé zveřejněno 7. května na youtubovém kanále s názvem Elmoochoo Dingdong. Zda to byl jen vtípek, nebo vážně míněný příspěvek se už asi nedozvíme, protože bylo záhy smazáno. Jiné verze videa se ale začaly šířit jen o pár dní později pokaždé s trochu jiným popiskem. „Ptáci útočící na 5G vysílač,“ byl ten nejčastější. „Hmm, možná, že něco vědí…“ zněl další popisek. Konspirační teoretici okamžitě nahrávku začali šířit a považovat za důkaz, nebo přinejlepším indicii škodlivosti 5G sítí. „Vysílače pravděpodobně narušují ptačí ‚radary‘,“ vysvětloval jeden z nich. Ani v jednom videu nebylo uvedeno, kdy, a hlavně kde byla nahrávka pořízena. Serveru Lead Stories, který se na hledání a vysvětlování hoaxů specializuje, se však podařilo vypátrat, kde se nachází domnělý vysílač. Ornitologové pak vysvětlili ptačí chování.

Díky poznávací značce vozu australského státu Victoria, volantu na levé straně a ceduli firmy Kore se serveru podařilo vypátrat, že se vysílač nachází na předměstí Melbourne. Věž patří australskému operátorovi Vodafone, který potvrdil, že žádné 5G zařízení na vysílači umístěné nemá. Chování ptáku je navíc naprosto normální. Potvrdil to Sean Dooley z organizace na ochranu ptáků BirdLife Australia. Podle něj jde o papoušky kakadu, i když je ze záběru těžké určit, jaký druh. „V Melbourne a okolí se vyskytují kakadu tenkozobí či kakadu naholící,“ uvedl Dooley. Podle něj oba tyto druhy patří k těm ptákům, kteří pravidelně poškozují telekomunikační věže či sloupy elektrického vedení. „Jsou známí tím, že mají rádi dráty či kabely, izolační materiály či kovové věci jako pozinkované střešní šrouby a hřebíky,“ vysvětlil Dooley. Chování papoušků totiž není ničím jiným než obyčejnou hrou.

Převzato ze serveru Novinky.cz

Zbytek celého článku k přečtení: Novinky.cz

Foto: Lee Tv


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Labuť zpěvná Zpěvanka přišla o mláďata i o partnera
AVIFAUNA Publikováno 28.5.2020


Zpěvanka již po čtvrté zahnízdila, ale opět neúspěšně. Začátkem května se jí vylíhla dvě mláďata, ale obě postupně uhynula. Navíc záhadně zmizel i samec Zpěvanky, který je od loňska označen kroužkem a krčním límcem. Labuť Zpěvanka zasedla na hnízdo s vejci již koncem dubna a samec hlídkoval v okolí. V té době zahnízdil na Zámeckém rybníku v Chropyni i pár husic nilských, který měl sedm mláďat. U tohoto páru se 5. května objevilo jedno mládě labutí zpěvných. Prohlédnout si ho můžete ZDE.

Labuť zpěvná „Zpěvanka“ s mládětem na hnízdišti na Zámeckém rybníku v Chropyni. Foto Zdeněk Němeček

Již loni se Zpěvance ztratilo jedno mládě, ale díky všímavým lidem se je podařilo vrátit labutím rodičům. Letos se ale ztracené labuťátko přidalo k páru husic s mláďaty a tak je nebylo možné odchytit. Navíc byla velká šance, že se mládě vrátí k labuti Zpěvance, která v té době vodila další mládě na stejném rybníce. To se však nestalo a mládě se zmizelo a po několika dnech se ztratilo i druhé mládě, které vodila samice. Zpěvanka tak zůstala bez mláďat i bez samce. Ornitologové netuší, zda rodinu opustil, což je málo pravděpodobné, nebo uhynul.

Zpěvanka je první a jedinou labutí zpěvnou, která zahnízdnila v České republice. Všechna její hnízdění byla doprovázena úhyny mláďat. Pouze jediné její mládě úspěšně opustilo rodnou Moravu a bylo zjištěno v jižním Polsku. Od té doby ale o něm nejsou žádné zprávy. Hnízdění labutě zpěvné Zpěvanky jsou zdokumentována členy Moravského ornitologického spolku a můžete si je prohlédnout na videokanále Jarmily Kačírkové (ZDE)

Labutě zpěvné hnízdí na malých jezerech v tundře na severovýchodě Evropy. U nás se občas objevují v době tahu a někdy i vzácně zimují. Výjimkou je labuť zpěvná „Zpěvanka“, která se již 13 let zdržuje celoročně převážně na střední Moravě. Její nejoblíbenější rybníky se nacházejí v Tovačově, Kojetíně a v Chropyni.

Mládě labutě zpěvné v rodince husic nilských. Zámecký rybník v Chropyni, květen 2020. Foto Zdeněk Němeček

Text: Jiří Šafránek / Titulní foto: Wikipedia Commons / CC0 1.0


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Další cenný mokřad má být zničen – tentokrát u Lysé nad Labem
AVIFAUNA Publikováno 27.5.2020


Po mokřadu u Uherčic (blíže ZDE) má zaniknout další cenný mokřad. Podmáčená lokalita, zvaná ˇ“Žabák“ u Lysé nad Labem má zaniknout kvůli stavbě komplexu Svět záchranářů, který tu chce postavit Středočeský kraj. O hnízdní a rozmnožovací lokalitu by přišly desítky druhů vzácných a ohrožených ptáků, obojživelníci, plazi i savci. Česká společnost ornitologická zdůrazňuje, že v období, kdy čelíme dlouhodobému suchu, je důležité vodu v krajině zadržovat a ne se naopak snažit mokřady vysušovat a ničit a vyhánět tak z krajiny vzácné živočichy silně závislé na vodě (blíže ZDE).

Za pomoci odborníků a opozičních zastupitelů z uskupení Lysá nás spojuje (LNS) se část obyvatel Lysé nad Labem snaží zabránit likvidaci biologicky i vodohospodářsky cenného mokřadu. V době boje se suchem většina zastupitelstva v Lysé rozhodla o prodeji mokřadních pozemků za 1 korunu Středočeskému kraji. Kraj zde slibuje vybudovat Svět záchranářů. Součástí plánovaného rozsáhlého areálu, který by měl sloužit k výcviku záchranných složek i ke školní výuce, je také velkokapacitní parkoviště pro návštěvníky.

“Považujeme za absurdní situaci, kdy ministři životního prostředí i zemědělství za ANO a ČSSD bijí na poplach v boji se suchem a zároveň na lokální úrovni stejné strany prosazují likvidaci mokřadu a zástavbu zemědělské půdy,” říká zastupitelka Martina Tužinská Synková a dodává: “Jakkoli může být Svět záchranářů zajímavou místní atrakcí, domníváme se, že pro tento projekt by bylo vhodnější najít jiné umístění.” Podle krajinné ekoložky Kateřiny Lagner Zímové je pozemek o celkové výměře 88 000 m2 velmi cenným mokřadním ekosystémem, v němž se koncentruje hned několik zákonem chráněných druhů. Lokalita je zvláště cenná z hlediska zadržování vody v krajině a svým rozsahem i charakterem má významný vliv na mikroklima okolní krajiny.

„Území má jako ostrůvek mokřadních biotopů v jinak suché intenzivně obdělávané krajině velký význam zejména pro ptáky, nejen pro druhy hnízdící, ale také jako tahová zastávka v průběhu migrace,“ říká RNDr. Radek Lučan z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Průzkum zjistil výskyt 4 druhů obojživelníků, 2 druhů plazů, 79 druhů ptáků a 8 druhů savců. Lučanova zpráva uvádí, že 15 druhů patří do kategorie ohrožených, 22 do kategorie silně ohrožených 4 druhy dokonce do kategorie kriticky ohrožených. Mokřad je stanovištěm například pro jeřába popelavého, dudka chocholatého nebo bekasiny otavní. Lokality si vysoce cení i místní spolky myslivců a rybářů. Mokřad, pro který se pomalu vžívá název Žabák, se nachází na městských pozemcích na východním okraji města Lysá nad Labem. „V rámci katastru města v typicky zemědělské polabské krajině se jedná o unikátní území s charakteristickými mokřadními společenstvy rostlin a živočichů vázanými na prostředí s kolísající vodní hladinou v průběhu roku,“ upozorňují místní obyvatelé Petra Málková, která pracuje na fakultě životního prostředí ČZU v Praze a Pavel Marhoul ze společnosti Beleco působící v oblasti ochrany přírody a krajiny.

Mokřad Žabák u Lysé nad Labem. Foto Daniel Drahotský

Okrajem mokřadu je plánován obchvat města, jehož výstavbu podporují koalice i opozice. Podle zastupitelů LNS realizace obchvatu neznamená pro zachování mokřadu zásadní ohrožení. Výstavba komplexu Světa záchranářů s velkokapacitním parkovištěm však podle LNS povede k jeho zničení.

Myslivci a rybáři proti zničení mokřadu vystoupili již v červenci 2019. Ačkoliv byl tehdy návrh prodeje pozemků schválen koalicí i částí opozice, na základě podrobnějších informací iniciovala LNS nové projednání otázky prodeje. Zachování mokřadu přišla na zastupitelstvo 20. 5. 2020 podpořit nejen veřejnost, ale také odborníci a spolky. Vzhledem k několikanásobnému zamítnutí předřazení tohoto bodu na projednávání nedošlo a bod byl odložen na zastupitelstvo, které se koná 17. 6. 2020.

Aktualizace 2. 6. 2020: Pozastavit přípravy na budoucí výstavbu výcvikového centra typu Svět záchranářů u Lysé nad Labem na Nymbursku rozhodli v pondělí 1. 6. 2020 středočeští zastupitelé. Znovu se k tématu vrátí na svém srpnovém zasedání, kdy budou mít k dispozici podrobnější informace – mimo jiné ze středeční schůzky krajského radního pro oblast bezpečnosti a zdravotnictví Roberta Bezděka s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem, jež se uskuteční přímo na místě. Zdroj: Nymburský deník

 

Mezi protahující druhy, z přítomnosti mokřadu profitující, patří i linduška horská. Foto Daniel Drahotský

Zdroj: TZ ČSO 27. 5. 2020 / Titulní foto: mokřad Žabák, Daniel Drahotský


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Morčáci velcí hnízdí v Chrudimi
AVIFAUNA Publikováno 27.5.2020


Při procházkách Chrudimí kolem řeky můžeme občas narazit na mnoho zajímavých živočichů. Jedním z nich je i netypický druh kachny – morčák velký (Mergus meganser). Na první pohled se dá velmi snadno odlišit od všech ostatních druhů kachen, které se v naší přírodě vyskytují, avšak jeho pozorování je dílem náhody, protože i když se jeho početnost stále zvyšuje, jedná se stále o velmi vzácný druh. „Naši“ chrudimští morčáci na řece Chrudimce letos úspěšně vyvedli jedenáct káčátek a stali prvními prokázanými rodiči tohoto druhu na území chrudimského okresu v historii (samice s mláďaty byla na lokalitě poprvé pozorována 8. 5. 2020; pozn. red.).

První prokázané hnízdění morčáka velkého v okrese Chrudim. Řeka Chrudimka, Chrudim, květen 2020. Foto Roman Hellinger

Ptáci jsou větší než naše nejznámější zástupkyně kachen – kachna divoká a stejně jako u ní můžeme na první pohled rozeznat samici od samce, jenž se od sebe výrazně liší barvou opeření. Odborně tento jev nazýváme pohlavní dimorfismus. Samice má šedá záda, bílý krk a hnědou hlavu, kterou zdobí odstávající pera na týlu, která samci nemají. Kačeři mají hlavu kovově zelenou a hnědozelená záda, boky jsou bílé. Tento barevný rozdíl můžeme pozorovat pouze v období rozmnožování, po zbytek roku jsou obě pohlaví zbarvena stejně. Morčáci patří mezi tzv. potápivé kachny, a proto dokážou plavat pod vodou (viz video). Plovavé kachny (např. kachna divoká) při sběru potravy „panáčkují.“ Živí se převážně menšími rybami, k jejichž lovu jim slouží dlouhý tenký a na konci zahnutý zobák. Mláďata se živí převážně vodním hmyzem.

Hnízdí v období dubna až května a samice se pak stává profesionální matkou na plný úvazek. Snáší 6 – 15 vajec. Mezi oblíbená hnízdiště patří dutiny stromů, ale i prostorné hnízdní budky a čerstvě vylíhlá mláďata mají ihned po narození o adrenalinovou zábavu postaráno. Jelikož neumí létat, musí z dutiny seskákat do vody. A není to zrovna skok malý. Dutiny mohou být i několik metrů nad zemí. Mláďata však ještě nemají plně osifikovanou kostru a tak jejich tělíčka fungují jako hopík a většina z nich se dočká šťastného šplouchnutí do vody.

Pokud budete mít štěstí a rodinku morčáků opravdu potkáte, mějte prosím na paměti, že se ze zákona jedná o kriticky ohrožený druh, který podléhá nejpřísnější ochraně. Pozorujte, foťte, ale v žádném případě je nepronásledujte ani jinak nerušte. Podívat se můžete i na video natočené 15. 5. 2020, které ukazuje potápěčské umění chrudimských mláďat:

Text a video: Roman Hellinger / Titulní foto: Luboš Vaněk / http://www.foto-vanek.cz/


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Vodouši rudonozí hnízdí na jihu Moravy v polních mokřadech. Rizikem je odvodňování
AVIFAUNA Publikováno 26.5.2020


Jihomoravská pobočka ČSO se dlouhodobě zabývá mapováním a výzkumem mokřadů vznikajících v zemědělské krajině jižní Moravy. Letos bylo na 12 polních mokřadech jižní Moravy nalezeni hnízdící vodouši rudonozí (Tringa totanus). Periodicky zaplavované tůně na polích pro něj představují ideální místo. Největším rizikem je pro ně v současnosti cílené odvodňování kvůli obnovám starých melioračních systémů a snahám o jejich nové vytváření. „Mokřiny, které se díky dešti a tajícímu sněhu periodicky tvoří na orné půdě, jsou doslova ostrovy života a hostí pestrou škálu rostlin i živočichů, včetně mnoha ohrožených druhů ptáků. Kromě toho pomáhají zadržovat vodu v krajině a mají pozitivní vliv na mikroklima,“ vysvětluje předseda Jihomoravské pobočky ČSO Jan Sychra.

Vodouš rudonohý patří v Česku ke kriticky ohroženým druhům. „Letos jsme na jaře zaznamenali výskyt vodoušů na 17 lokalitách polních mokřadů. I přes pokračující silné sucho je ještě v průběhu května obsazených 12 z nich, přičemž 6 z nich jsou vysychavé mokřiny a 6 nevysychající polní mokřady,“ říká Sychra.

V České republice hnízdí podle odhadů ornitologů pouhých 25 až 40 párů vodoušů rudonohých. Již takto malé číslo ale může ještě poklesnout. „Mokřady v zemědělské krajině, kterých už je i tak málo, jsou stále pod velkým tlakem člověka. Jsou ohroženy zavážením zeminou, rušením, a především cíleným odvodňováním. Nedávným příkladem je zánik mokřadu u Uherčic, kde zprovozněním starého melioračního systému došlo k odtoku a vysušení vody z území 7 hektarů. I na tomto místě hnízdil vodouš rudonohý,“připomíná Sychra (blíže ZDE).

Hnízdní biotop vodouše rudonohého. Ptačí park Kosteliska, který ornitologové vytvářejí u Dubňan na Hodonínsku. Foto Jihomoravská pobočka ČSO

Přežití druhů, jako je vodouš rudonohý, je silně závislé na vodě a člověk jim svou činností rozmnožování komplikuje. „I přes lamentaci veřejnosti nad extrémním suchem jsme stále svědky obnovy meliorací a snahy o jejich další budování. Kdysi rozsáhlé vlhké louky plné života, které bylo možné najít po celé jižní Moravě, jsme již kvůli masivním melioracím především v 70. a 80. letech minulého století ztratili. Je nepochopitelné, proč i v dnešní době boje proti suchu musíme dále čelit dalšímu vysoušení i těch posledních zbytků mokřadní krajiny,“ říká Sychra.

Jihomoravská pobočka ČSO usiluje nedaleko Dubňan na Hodonínsku o vytvoření Ptačího parku Kosteliska. Ochranou přirozených mokřadů, vytvářením nových tůní a drobných vodních prvků a obnovou tradičního hospodaření se zde snaží o vznik pestrého a pro přírodu i lidi atraktivního území. Aktuálně ve zdejším polním rozlivu hnízdí minimálně 2 páry vodoušů rudonohých.

Vodouš rudonohý. Foto Pavel Štěpánek

Zdroj: TZ ČSO 18. 5. 2020 / Titulní foto: Wikipedia Commons / CC BY 2.0


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova  / Ze zahraničí
Probíhá sezóna pískajících sovích mláďat – buďme tolerantní!
AVIFAUNA Publikováno 25.5.2020


Stále více ptačích druhů proniká do lidské blízkosti. Na život v obcích a městech si zvykla i naše nejhojnější sova – kalous ušatý (Asio otus). V intravilánech hnízdí i zimuje. Obsazuje především hnízda krkavcovitých druhů ptáků – strak a vran, vlastní hnízdo si nestaví. Vrcholí čas nálezů sovích mláďat, nejčastěji jsou nacházena sedící na větvi či na zemií a za šera začínají pískat. Svým hlasem upozorňují rodiče na svoji polohu a žadoní o potravu. „Mláďata kalousů opouštějí hnízda po 3 – 4 týdnech. Létat ještě neumí, pohybují se ve větvích v okolí hnízda. V tomto období malé sovy ještě nejsou připravené na samostatný život, nedokážou samy létat a lovit potravu,“ říká Tomáš Veselovský z Ochrany dravcov na Slovensku (RPS).

„Denně řešíme podobné podněty. Lidí vidí mláďata sov na zemi, na větvi a mnozí nevědí, jak se zachovat. V žádném případě není správné ze strany veřejnosti odnášet jakékoli ptáče, které nejdeme a pokoušet se ho zachránit. Každý případ je jiný, nejlepší je kontaktovat místně příslušnou záchrannou stanici a poradit se na správném postupu. Zdravá mláďata, která jsou v dobré kondici a dokáží se sama pohybovat, většinou stačí vysadit na vyvýšené místo, mimo dosah psů a koček, co nejblíže k hnízdu, resp. místu nálezu. Menší mláďata a zranění jedinci potřebují pomoc odborníků“ upozorňuje Lucia Deutschová z Ochrany dravcov na Slovensku.

„Dalším častým dotazem je noční pískání mláďat, které lidem někdy vadí. Vždy prosíme o trpělivost a shovívavost, než budou sovy samostatné. Pískání ustane zhruba po dvou týdnech. Řešili jsme i několik případů, kdy lidé po mláďatech stříleli. Stejně jako ostatní druhy ptáků, jsou sovy zákonem chráněné. Děkujeme za všechny sovy těm, kteří respektují právo na jejich život,“ uzavírá Tomáš Veselovský.

Kalousi jsou velmi užiteční ptáci, kteří se specializují na lov hrabošů. Jeden kalous průměrně spotřebuje 2 hraboše denně, přičemž jediný hraboš je schopný zkonzumovat ročně až dva kilogramy obilí. Kalousům, ale i ostatním dravcům je dobré umísťovat do krajiny berličky ve tvaru „T“, které jim ulehčují lov. Je to praktický způsob biologické ochrany bez potřeby užití jedů v krajině (blíže ZDE). Aktuálně můžete nahlédnout do kalousí domácnosti online na jižní Moravě ZDE.

Dospělý kalous ušatý s mládětem na hnízdišti v zahradě. Foto Svatopluk Novotný

Zdroj: TZ Ochrana dravcov na Slovensku, 21. 5. 2020

Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Wikipedia Commons


Číst dále
1


Nejnovější  / Z domova
Květnové ptačí skvosty na jižní Moravě
AVIFAUNA Publikováno 23.5.2020


Kachnice kaštanová (Oxyura jamaicensis) žije v Severní Americe, ale již v roce 1953 byla vysazena ve Velké Británii, odkud se rozšířila do Nizozemska, Belgie a Francie. V České republice se objevuje zcela výjimečně a ojediněle. „Poprvé byla u nás zjištěna v roce 1998 na rybnících u Tovačova a od té doby pouze desetkrát. V těchto dnech se vyskytuje na Prostředním rybníku mezi Lednicí a Hlohovcem. Na rybníku se zdržuje ve společnosti poláků chocholatých a zrzohlávek rudozobých,“ říká Jiří Šafránek z Moravského ornitologického spolku. Poprvé byla na lokalitě zjištěna 8. května 2020.

Jde o drobnou kachnu o velikosti do 43 cm. Má poměrně velkou hlavu a mohutný zobák, který je u dospělých samců světle modrý. Samci mají kaštanově hnědá záda a výraznou bílou skvrnu na hlavě. Samice jsou méně nápadné. Zajímavý je i jejich ocas, který mívají vztyčený takřka kolmo vzhůru. Živí se vodními rostlinami a drobnými vodními živočichy. „Prohlédnout si ji můžete na videu, které natočila Jarmila Kačírková z Moravského ornitologického spolku. Jde pravděpodobně o mladého samce, který není ještě úplně vybarven do svatebního šatu.“ doplňuje Šafránek. Podle ornitologů jde v tomto případě o hybrid kachnice kaštanové a kachnice bělohlavé a mohla přiletět z více zemí západní Evropy, hybrid pravděpodobně pochází z Pyrenejského poloostrova, kde dochází ke křížení těchto druhů.

Letněný rybník Nesyt z pohledu od Sedlece. Foto Správa CHKO Pálava

Kachnice ovšem není zdaleka jediným vzácným druhem, který v první půli května na Lednických rybnících pobývá. Za připomenutí stojí vodouš malý (Xenus cinereus), který byl 9. května pozorován na rybníku Nesyt. Od roku 1962, kdy byl u nás pozorován poprvé, eviduje Faunistická komise ČSO pouze 13 záznamů. Na rybníku Nesyt se rovněž od 25. dubna zdržoval nedospělý racek velký (Larus ichthyaetus) a v květnu byl pozorován na rybnících u Tovačova. Patrně stejný pták se pohybuje jižní Moravou již od 29. 12. 2019, kdy byl pozorován na rybnících u Pohořelic a na lokalitě Kosteliska u Dubňan na Hodonínsku. V České republice byl výskyt racka velkého poprvé zjištěn v roce 1995, od té doby, zvláště po roce 2010 pozorování přibývá.

Současné opakující se suché roky se projevují na soustavě Lednických rybníků setrvalým poklesem zadržené vody. Momentálně v celé soustavě chybí podle pracovníků Správy CHKO Pálava téměř 4 miliony krychlových metrů vody. Z toho důvodu je letos letněn rybník Nesyt, jehož hladina je momentálně už o metr níž, než bylo běžné před pěti lety. Právě nízká hladina s holými břehy může mít vliv na výskyt tolika raritních druhů ptáků.

Kachnice kaštanová na Lednických rybnících. Květen 2020. Foto Jiří Šafránek

Zdroj: TZ MOS, 10. 5. 2020

https://www.facebook.com/schkopalava/

https://birds.cz/avif/

http://fkcso.cz/fk/

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Imran Shah / CC BY-SA 2.0


Číst dále
0


Rozcestník
Lidem vadí jiřičky – shazují jejich hnízda i s vajíčky
AVIFAUNA Publikováno 22.5.2020


Rychlí, kovově lesklí ptáci, které si na obloze lidé často pletou s vlaštovkami, jsou jiřičky obecné. Musí se ale potýkat se spoustou problémů. Jak jim můžete pomoci? Viděli jste někde na domě přilepená hnízda jiřiček? Tihle obratní ptáčci k nám po zimě přiletěli přes saharskou poušť až z  daleké Afriky. Jejich pozorování můžete ohlásit České společnosti ornitologické (na webu www.rorysi.cz), která teď výskyt těchto ptáků začala mapovat. Ornitologové (to jsou vědci zabývající se ptáky) chtějí mít lepší informace o tom, jak se to má s počty jiřiček. Ty totiž z mnoha důvodů klesají. Víc se dozvíte, když si poslechnete reportáž.

Jiřičkám, které rády hnízdí na lidských příbytcích, škodí sucho a úbytek hmyzu, kterým se živí. A bohužel jim ubližují i lidé. Někteří totiž jejich hnízda, často i s vajíčky nebo mláďaty, shazují z fasád domů. Vadí jim totiž ptačí trus. Stačí přitom pod hnízdo připevnit například dřevěnou podložku. V dřívějších dobách se bralo jako dobré znamení, když se na domě jiřičky usídlily. Jsou to poslové jara a říká se o nich, že když létají nízko, bude pršet.

Převzato z Českého rozhlasu – Rádia Junior

Zbytek celého článku k přečtení a poslechu: Český rozhlas – Rádio Junior

Foto: Wikipedia Commons / CC0 1.0


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Populace tetřívka na Šumavě klesá ke kritické hranici
AVIFAUNA Publikováno 22.5.2020


Populace tetřívka obecného je na území Šumavy doslova na hranici přežití. V národním parku žije zhruba 50 kohoutků tetřívka a dalších 30 se vyskytuje ve vojenském prostoru Boletice. Vyplývá to z monitoringu, který byl zakončen v roce 2019. Tetřívek obecný v současné době, tedy v květnu, prožívá jednu z nejcitlivějších fází svého života – období toku.

„Jarní tok tetřívků, který probíhá od konce února někdy poloviny března až do konce května, je společně s přezimováním jednoznačně nejcitlivějším obdobím jeho života. Na to, aby se kohoutek dokázal spářit se slepičkou, má velmi málo času. Tok tetřívků je sociálně komplexní záležitost, kterou lze snadno narušit. Tok začíná brzy ráno ještě před východem slunce. Někdy toká i na stromech – tomu se říká sluneční tok. Slepičky mají navíc velmi krátkou fertilní, tedy plodnou periodu, která trvá jen několik málo dní. Pokud v této periodě nedojde k oplození slepičky, tak ta pro daný rok z reprodukce vypadává“ sděluje zajímavosti o tetřívkovi obecném ornitolog Správy Národního parku Šumava Aleš Vondrka.

Narušit tok tetřívků je přitom velmi snadné – pouhá přítomnost člověka na tokaništi může znamenat jeho přerušení. Podle dlouhodobých zkušeností jsou přitom těmi nejčastějšími rušiteli fotografové a nadšení pozorovatelé přírody. „Tok tetřívků je obrazově velmi atraktivní. Kohoutci se před slepičkou předvádějí jak svými fyzickými přednostmi, tak i, s nadsázkou řečeno, tanečními kreacemi, při kterých vyskakují nad luční porosty a různě se natáčejí. Takové dvoření trvá až desítky minut, v rámci kterých fotografové získají vytoužené snímky. Při fotografování může být rušícím elementem třeba jen zvuk závěrky fotoaparátu nebo samotný pohyb člověka při fotografování. Často se také stává, že když má fotograf dost snímků, zvedne se ze svého úkrytu a odchází. Tím tetřívky vyplaší a oni odlétnou. Přitom ale tok tetřívka neskončil – nedošlo ke kopulační fázi. A jeden den páření je tak ztracen. Když se toto opakuje každý den, nemusí dojít k oplodnění samičky vůbec,“ vysvětluje mluvčí Správy NP Šumava Jan Dvořák.

V posledních letech to došlo tak daleko, že amatérští pozorovatelé a fotografové pořádají organizované výlety do lokalit, kde probíhá tetřívčí tok. „Několik tokanišť je v území, kde neplatí žádné omezení vstupu. Například u obce Dobrá nebo v lokalitě Cazov. Právě tam protíná tokaniště cyklotrasa, po které se turisté i cyklisté mohou pohybovat v průběhu celého roku. Po zkušenostech z posledních let a také po té, co jsme získali data z posledního monitoringu tetřívka obecného, jsme požádali orgán ochrany přírody o dočasné omezení vstupu na tyto dvě lokality,“ informuje Jan Dvořák.

Lokalita Cazov, včetně části červené turistické trasy a cyklotrasy 7, 1023 je pro turisty uzavřena do 31. května. Tokaniště u obce Dobrá je uzavřené také do 31. května v době od 18:00 hod do 10:00 hod dalšího dne. „Naším cílem je zachování populace tetřívka a nárůst její početnosti. Byl bych rád, aby návštěvníci toto dočasné opatření dodržovali a do konce května si naplánovali výlety do jiných částí národního parku. Pro člověka je to jen dočasné, drobné omezení, které ho nestojí vlastně vůbec nic. Pro tetřívka je to ale zásadní. Pokud to nebudeme dodržovat, bude ho to doslova stát život. A jsem přesvědčený o tom, že nikdo z návštěvníků nechce slyšet za několik let informaci, že tetřívek obecný ze Šumavy definitivně vymizel. Proto předem děkuji za dodržování tohoto krátkodobého opatření,“ uzavírá ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.

Portrét tetřívka obecného. Foto Tomáš Jiřička / archiv NP Šumava

Zdroj: TZ NP Šumava, 7.5. 2020 / Titulní foto: Ondřej Prosický / http://www.naturephoto.cz/ (fotografie byla pořízena ve Švédsku)


Číst dále
0


Rozcestník
Na řece Temži se letos nebudou kvůli koronaviru sčítat labutě
AVIFAUNA Publikováno 21.5.2020


Na řece Temži se letos kvůli pandemii nemoci covid-19 neuskuteční tradiční sčítání labutí. Bude to přitom teprve podruhé od roku 1186, kdy královský pověřenec se svými pomocníky nevyjede na lodích na tuto řeku, aby zjistil početní stav těchto vodních ptáků. Tradice sčítání sahá do 12. století a původně sloužila k tomu, aby měl král či královna přehled o počtu labutí, jejichž maso se pojídalo na dvorních hostinách. V současnosti už vznešení ptáci nekončí na talíři, jejich sčítání se provádí v zájmu ochrany přírody. Takzvaní zvedači labutí (swan uppers) v červených uniformách hledají každoročně na Temži mladé labutě a kroužkují je. Kromě toho ptáky také měří a váží a rovněž zkoumají, zda nejsou zranění či netrpí nějakou nemocí. Letos se ale tato tradice kvůli pandemii neuskuteční. Podle serveru The Telegraph totiž dospěl Buckinghamský palác k závěru, že by ji nebylo možné uskutečnit „bezpečně, v souladu s pravidly udržování dostatečného odstupu“. Původně se měly labutě sčítat mezi 13. a 17. červencem na úseku Temže mezi Sunbury-on-Thames západně od Londýna a Abingdonem nedaleko Oxfordu. Sčítání labutí se od roku 1186 zrušilo zatím pouze jedinkrát, a to v roce 2012, kdy Temži postihly záplavy. Plavba na řece tak byla příliš nebezpečná.

Převzato z magazínu Aktuálně.cz

Zbytek celého článku k přečtení: aktualne.cz


Číst dále
0