May 9, 2025
Autor

AVIFAUNA



Nejnovější  / Výběr redakce  / Ze zahraničí
Velký hmyz v potravě výra velkého
AVIFAUNA Publikováno 28.1.2021


Nová studie provedená v Bulharsku ukázala, že výr velký (Bubo bubo) se v případě nedostatku preferované potravy, tedy drobných ptáků a savců, uchyluje k pojídání hmyzu. Vědci zjistili v jeho stravě častou přítomnost ohroženého druhu hmyzu z řádu rovnokřídlých Bradyporus macrogaster  a dospěli k závěru, že výra velkého lze použít k identifikaci oblastí bohatých na biodiverzitu, které zasluhují ochranu. Studie byla provedena v jihovýchodním Bulharsku a publikována v časopise Travaux (blíže ZDE) .

Balkánský poloostrov je znám jako oblast s nejvyšší rozmanitostí hmyzu řádu rovnokřídlí (Orthoptera), tedy skupiny hmyzu, do níž patří kobylky, cvrčci, saranče a příbuzní živočichové. Tato evropská oblast je jednou z obecně biologicky nejpestřejších oblastí v celé palearktické oblasti, avšak hostí také znepokojující počet ohrožených druhů. V současné době navíc v Bulharsku chybí důkladné a aktualizované hodnocení stavu a ochrany řádu Orthoptera. To je také jedním z důvodů, proč bulharský vědecký tým provedl studii o biologické rozmanitosti tohoto hmyzu analýzou zbytků potravy z vývržků výrů velkých. Vzorky byly shromážděny z 53 hnízdišť.

Cvrček Bradyporus macrogaster. Foto Miltos Gikas, Katja Schulz

Ve výřích vývržcích byly zjištěny tři druhy cvrčků, jejichž přítomnost potvrzovala, že jde o významnou součástí potravy ptáků. Kupodivu všechny tři druhy patří v Bulharsku mezi vzácné nebo ohrožené druhy. Zvláštní pozornost věnovali přítomnosti cvrčka Bradyporus macrogasterse, protože jde o druh přímo ohrožený vyhynutím. Vědci rovněž poukázali na lokální pokles savců a ptáků o hmotnosti mezi 0,2 a 1,9 kg, které jsou obvyklou preferovanou kořistí výra, který vedl vysoce oportunistického predátora k tomu, aby stále více nahrazoval obvyklou kořist velkým hmyzem.

Vzhledem k zranitelnosti cvrčka Bradyporus macrogasterse vědci apelují, aby nově poskytnuté údaje urychlily vymezení a vyhlášení nových lokalit soustavy Natura 2000. Tito 6 – 7 cm velcí cvrčci jsou vzhledem ke svým nárokům na stanoviště s nízkou mírou narušením, vysokou vegetační rozmanitostí, relativně velkou rozlohou, snadnou detekovatelností díky hlasovým projevům samců, vhodným indikátorem kvality stanovišť s vysokou biologickou rozmanitostí.

Portrét výra velkého. Foto Marijke van den Krommenacker / Unsplash.com

Zdroj: https://www.birdguides.com/articles/eurasian-eagle-owls-resort-to-eating-crickets/

Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Zdeněk Macháček / Unsplash.com


Číst dále
0


Média  / Nejnovější  / Z domova
Vyšlo 29. číslo ornitologického časopisu Panurus
AVIFAUNA Publikováno 26.1.2021


Východočeská pobočka České společnosti ornitologické a Východočeské muzeum v Pardubicích vydali s podporou Pardubického kraje 29. číslo ornitologického časopisu Panurus. Nové číslo má rozsah 136 stran textu formátu A5. Obsahuje 12 odborných příspěvků o výskytu a biologii ptáků převážně ve východočeském regionu. Konkrétně zde jsou mimo jiné představeny změny ve druhovém zastoupení a početnosti vybraných ptačích skupin v národní přírodní rezervaci Bohdanečský rybník v období 2010–2020, výsledky Výzkumného víkendového tábora Vodní nádrž Rozkoš 2019 nebo informace o prvním prokázaném hnízdění jeřába popelavého a luňáka červeného v okrese Svitavy. Velmi zajímavý je i příspěvek shrnující historii hnízdění bukače velkého na Mladoboleslavsku v letech 1984–2004. Díky plnobarevnému tisku mohly být otištěny i cenné dokumentární avifaunistické fotografie z regionu východních Čech.

Panurus dlouhodobě plní obecně prospěšnou roli recenzovaných přírodovědných periodik, a to i v době rychlejších a atraktivnějších (ale ne vždy dostatečně důvěryhodných) způsobů prezentace jako jsou internetové stránky. Čtenářská obec časopisu Panurus přesahuje hranice regionu. Vydávání časopisu Panurus je jedním z hlavních bodů činnosti Východočeské pobočky České společnosti ornitologické, která mj. také pořádá víkendové výzkumné tábory, ornitologické konference, ornitologické exkurze pro veřejnost a účastní se správních řízení.

Nový Panurus je možno elektronicky objednat na mailové adrese pobočky za 100,-. V tomto případě připočtěte poštovní paušál 30,- Kč a částku uhraďte na účet u Fio Banky, 2501022899/2010 a na e-mail vcpcso@centrum.cz nám sdělte, co jste si objednali, celkovou cenu objednávky a datum provedení platby. Po připsání platby na náš účet Vám časopis Panurus zašleme. Druhou možností je zakoupit si Panurus na pokladně Východočeského muzea v Pardubicích, Zámek č. 2 (platí pouze v době, kdy jsou vnitřní prostory muzea otevřeny pro veřejnost – závisí na aktuální epidemiologické situaci Covid-19 – nutno ověřit).

Obsah

Růžička M.: Změny v druhovém zastoupení a početnosti vybraných ptačích skupin v letech 2010–2020 v NPR Bohdanečský rybník. 1–16.

Šifta J.: Hnízdění bukače velkého (Botaurus stellaris) na Mladoboleslavsku v letech 1984–2004. 17–35.

Krejčík J. & Bergmann P.: Zimní sčítání vodních ptáků ve středních a východních Čechách v sezonách 2017/18, 2018/19 a 2019/20. 37–62.

Vaněk J.: Výsledky výzkumného víkendového tábora „Vodní nádrž Rozkoš 2019“. 63–81.

Jasso L.: Nocoviště špačka obecného (Sturnus vulgaris) na rybníku Zrcadlo v letech 2000–2009 a 2015–2020 . 83–87.

Mach J.: První prokázané hnízdění jeřába popelavého (Grus grus) v okrese Svitavy. 89–93.

Mach J.: Hnízdění luňáka červeného (Milvus milvus) na Moravskotřebovsku v roce 2020. 95–98.

Hellinger R.: První historicky doložené hnízdění morčáka velkého (Mergus merganser)

na Chrudimsku. 99–102.

Kavka M.: Hnízdění husy velké (Anser anser) na Kutnohorsku. 103–105.

Praus L. (ed.): Ornitologické zajímavosti. 107–108.

Kadava L.: Recenze knih: Diviš T. 2017: Ptáci Náchodska I. – dravci a Diviš T. 2019: Ptáci

Náchodska II. – hrabaví, měkkozobí, kukačky, sovy, lelkové, svišťouni, srostloprstí a šplhavci. 109–111.

Kadava L.: Ornitologická pozorování 2019. 113–136.

Text: Libor Praus


Číst dále
0


Rozcestník
Mořské ptáky chrání v Namibii barevné hadice na rybářských lodích
AVIFAUNA Publikováno 25.1.2021


Namibie dokázala ochránit populaci ohrožených albatrosů a buřňáků díky jednoduchému a levnému opatření na rybářských lodích, které poslední léta odstrašují ptáky od smrtících sítí pomocí zavěšených pestrobarevných hadic. Ještě před deseti lety usmrtily lodě u pobřeží Namibie každý rok až 30 000 ptáků, tento počet se ale podařilo díky spolupráci rybářů snížit o téměř 99 procent, napsal list The Times. Podle odborného časopisu Biological Conservation v Namibii slavily úspěch kampaně ochranářů přírody, které nakonec přiměly vládu ke změně pravidel a nařídily rybářským lodím chovat se zodpovědněji. Plavidla, která za sebou táhnou sítě s úlovkem, a lákají tak stovky ptáků, musejí nyní mít jakési strašáky ve formě lan s visícími jasně červenými hadicemi. Ty ptáky odradí sedat těsně za loď, kde je mohou usmrtit sítě, háky nebo lodní šrouby. Instalace barevných hadic stojí jen kolem 200 liber (asi 6000 Kč) a ptáky chrání s nečekanou účinností. Namísto 30 000 zabitých ptáků před deseti lety v roce 2018 rybářské lodě usmrtily jen 215 opeřenců. Ušetřeny tak zůstaly tisíce jedinců včetně buřňáků bělobradých či ohrožených albatrosů pestrozobých.

Převzato ze serveru Ekolist.cz

Zbytek celého článku k přečtení: Ekolist.cz

Foto: Hector Bottai / CC BY-SA 4.0


Číst dále
0


Rozcestník
Předběžné výsledky mapování straky obecné v Moravskoslezském kraji
AVIFAUNA Publikováno 25.1.2021


Straka obecná (Pica pica) je všeobecně známý ptačí druh. Dětem jako „zlodějka“ lesklých šperků, dospělým jako „predátor“ holátek drobných pěvců. Ano, potravou straky obecné jsou opravdu i mláďata a vejce drobných pěvců, nicméně její strava je velmi různorodá, počínaje semeny, konče odpadky. Velmi často však bývá neprávem označována jako hlavní viník úbytku drobných pěvců ve městech a vesnicích. Zajímavé ale je, že o její početnosti v zástavbě České republiky máme jen velmi málo údajů. I proto jsme se před dvěma lety rozhodli, že ji vybereme jako Pobočkového ptáka let 2019–2020 a budeme se věnovat jejímu rozšíření ve městech a vesnicích Moravskoslezského kraje a okresu Vsetín.

Bohužel k mapování se připojilo jen velmi málo našich členů. Nicméně několik místních ornitologů, kteří se v letech 2019 a 2020 do kampaně zapojili, přišlo se zajímavými výsledky. Celkem zmapovali 10 různých částí měst (Bruntál, Kopřivnici, Nový Jičín, Moravskou Ostravu, Petřvald, Příbor, Rychvald a další) a pět vesnic či jejich částí na Hlučínsku. Celková rozloha území podle aktuálně dodaných výsledků je přes 2 300 ha (na jejich případné odevzdání počkáme ještě do konce ledna t. r.). Ve srovnání hnízdní hustoty obsazených hnízd ve městech a ve vesnicích se dostavil očekávaný výsledek. V městských částech menších měst byla straka obecná přibližně 2x početnější, ale v některých částech Moravské Ostravy bylo v přepočtu na 10 ha plochy dokonce 20x více obsazených hnízd než na tu samou plochu ve vesnicích. Příčina zdá se být jasná – dostatek hnízdních příležitostí v podobě roztroušené zeleně a dostatek potravy z produktů lidské činnosti. Nicméně je důležité dodat, že i v Moravské Ostravě je její hnízdní hustota srovnatelná s polskými městy. Průměrná hnízdní hustota z celé zkoumané plochy je však velmi nízká, přibližně 4 páry na 100 ha zástavby. Za možný úbytek drobných pěvců ve městech tak určitě nebude „zodpovědná“ straka obecná, ale zejména nedostatek hnízdních příležitostí či vhodné potravy, nebezpečné prosklené plochy a další.

Převzato z webu Slezské ornitologické společnosti

Zbytek celého článku k přečtení: Slezská ornitologická společnost

Foto: Wikipedia commons / CC BY-SA 2.0


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Ornitologové zjistili v roce 2020 v Ptačím parku Kosteliska přes sto šedesát ptačích druhů
AVIFAUNA Publikováno 24.1.2021


Mokřadní lokalita Kosteliska je jedním z rozvíjejících se Ptačích parků pod správou České společnosti ornitologické. Nachází se v nivě říčky Kyjovky v bezprostřední blízkosti ornitologicky atraktivních Mutěnických rybníků. Jedná se o velmi dynamické prostředí, v minulosti tu byl několikrát rybník, mokřad, nivní louka a pole, některá vyvýšená místa jsou suchá a písčitá se zbytky pískomilné vegetace. Území spravuje Jihomoravská pobočka České společnosti ornitologické. Díky podpoře veřejnosti se loni podařilo vykoupit 2,7 ha pozemků a dalších více než 5 ha je velmi nadějně rozjednáno. Další pozemky jsou ve správě od Biologického centra Akademie věd a města Dubňany.

Jihomoravská pobočka ČSO počítá do budoucna v Ptačím parku Kosteliska se stezkami a v budoucnu i pozorovatelnami pro veřejnost. „Už teď se potvrzuje, že tato lokalita byla pro vytvoření rezervace dobrá volba. Při loňském průzkumu jsme na Kosteliskách pozorovali 162 ptačích druhů. U více než poloviny z nich víme, že tu buď hnízdili anebo se o to pokoušeli,“ vysvětluje Gašpar Čamlík z Jihomoravské pobočky ČSO. K vzácným druhům, které v roce 2020 v Ptačím parku Kosteliska hnízdily, patří např. bukač velký, bukáček malý, moudivláček lužní či čejka chocholatá. Tři mláďata tu vyvedl i kriticky ohrožený vodouš rudonohý. U 89 druhů bylo zaznamenáno chování související s hnízděním, prokázané hnízdění bylo registrováno u 21 druhů, pravděpodobné u 52 druhů a možné u 16 druhů.

Ornitologové pozorovali rybáka černozobého v roce 2020 v ČR pouze na jediném místě, v Ptačím parku Kosteliska. Foto Ondřej Ryška

Tůně, mokřady a rozlivy slouží ptákům také jako významné loviště. „V létě sem za potravou zalétaly dvě stovky rorýsů obecných, pozorovali jsme tu také 120 vlh pestrých, 250 břehulí říčních a 1500 vlaštovek obecných, které tu i nocovaly v rákosí,“ říká Gašpar Čamlík. Mezi další vzácné druhy, které ornitologové v loňské sezóně na lokalitě zaznamenali patří např. rybák černozobý, hýl rudý, volavka červená, kolpík bílý či bekasina větší.

Odborníci předpokládají, že díky správné péči se počet druhů ještě navýší. „Ještě předloni bylo území neprostupnou džunglí zarostlou invazními druhy rostlin. Loni jsme kosením, vyřezáváním dřevin a pastvou ovcí začali vytvářet vhodné podmínky pro mokřadní, vodní i luční ptáky. Ochranou přirozených mokřadů, vytvářením nových tůní a obnovou tradičního hospodaření se původně nehostinné území postupně mění v mokřadní ráj pro ptáky a další živočichy“ říká Čamlík.

Kromě ptáků se na Kosteliskách daří také mnoha druhům hmyzu. Entomologové z Východomoravské pobočky České společnosti entomologické tu nalezli 99 ohrožených druhů, které jsou zařazeny do Červeného seznamu bezobratlých. Z toho jsou dva kriticky ohrožené a dokonce jeden druh brouka dřepčíka (Longitarsus substriatus) byl považován za regionálně vyhynulého v rámci ČR.

Zdroj: TZ ČSO 13. 1. 2021 / Titulní foto: Zdeněk Macháček / Unsplash.com /

Video: Česká společnost ornitologická


Číst dále
0


Nejnovější  / Zajímavosti  / Ze zahraničí
Birdwatching během jarní fáze koronakrize
AVIFAUNA Publikováno 22.1.2021


Současná nová koronavirová infekce SARS-CoV2, která byla později přejmenována na COVID-19, je pandemií ovlivňující veřejné zdraví s celosvětovým dopadem od začátku roku 2020 doposud. Obavy a omezení spojené se snahou dostat pandemii pod kontrolu mohou odpovídajícím způsobem ovlivnit volnočasové aktivity, jako je pozorování ptáků (birdwatching).

Birding či birdwatching je aktivní pozorování ptáků v přírodě. Birdeři (birdwatcheři či „ptáčkaři“) jsou lidé, kteří se věnují pozorování ptáků po celém světě a nezřídka přispívají k masivnímu sběru dat v projektech občanské vědy. Pozorování ptáků se stává stále rozšířenější aktivitou. Například asi 18% Američanů se věnuje pozorování ptáků a asi 36% z nich se ptáky aktivně jezdí.

Na rozdíl od většiny studií COVID-19, které se soustředily na klinická, patologická a virologická témata, se skupina vědců z Německa, Polska a Finska  zaměřila na změny chování birderů během koronakrize (blíže ZDE). Pomocí jednoduchého online dotazníku bylo obdrženo a vyhodnoceno celkem 4484 odpovědí z 97 zemí. Data vědci sbírali od konce března do začátku května 2020. Asi 85% respondentů uvedlo, že situace ohledně koronakrize pozměnila jejich chování při pozorování ptáků. „Nejvýznamnější změna v chování pozorovatelů ptáků souvisela s geografickým pokrytím birdwatcherských aktivit, pozorování ptáků se stalo lokálnější záležitostí. Lidé se soustředili hlavně na birding v blízkosti domova či přímo na svém dvoře,“ říká hlavní autor studie Prof. Christoph Randler.

Celkem 12% respondentů (tj. 542 případů) uvedlo, že mají více času na pozorování ptáků, zatímco 8% (356 případů) uvedlo, že mají méně času. Rovněž došlo ke snížení sociálních interakcí, zejména mezi staršími lidmi – lidé pozorovali ptáky více samostatně nebo se svým partnerem. „Zejména respondenti z vyspělejších zemí uváděli, že v nastalé situaci trávili více času pozorováním ptáků buď jednotlivě nebo s partnery a také spíše v blízkosti svého domova. Naše studie naznačuje, že dlouhé výluky s přísnými předpisy mohou mít vážný dopad na volnočasové aktivity. Kromě toho může časový a prostorový posun v pozorování ptáků v důsledku pandemie ovlivnit kvalitu dat v projektech občanské vědy. Jelikož činnosti závislé na pobytu na přírodě budou směřovat spíše na blízké lokality, je třeba zdroje a výzkum v oblasti životního prostředí směřovat do lokalit, které se nacházejí v blízkosti uživatelů, například v městských a příměstských oblastech,“ doplňuje Christoph Randler.

Vědci nyní ve svém výzkumu pokračují a vyzývají milovníky ptáků, birdwatchery a ornitology k zapojení se do vyhodnocení podzimní části probíhající pandemie. „Bylo by dobré, kdyby součástí výzkumu byla i data od respondentů z České republiky,“ uzavírá Christoph Randler. Odkaz na online dotazník (v angličtině) ZDE.

Birdwatching může mít v dobách krize výrazně posilující účinky pro lidskou psychiku. Proč máme ptáky rádi všichni víme… Foto Ruth Rios /Unsplash.com

Zdroj: https://www.mdpi.com/1660-4601/17/19/7310/htm

Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Benjamin Lambert / Unsplash.com


Číst dále
0


Rozcestník
V Argentině masivně hynou papoušci patagonští. Může za to La Niña?
AVIFAUNA Publikováno 21.1.2021


Velkou úmrtnost papoušků patagonských v největší hnízdní kolonii El Cóndor v regionu Rio Negro řeší argentinské úřady. Papoušci zde začali ve velkém hynout koncem prosince. Místní lidé se obávali otravy, která by nebyla neobvyklá: zemědělci v minulosti papoušky patagonské často trávili kvůli škodám na úrodě. Aktuální úhyny ale vykazují trochu jiný průběh než při otravách jedovatými nástrahami. Podle očitých svědků hynou výhradně mladí ptáci těsně po opuštění hnízdních nor. Okolí pobřežní kolonie je doslova poseto jejich těly. Podle biologů Juana Masella a Petry Quillfeldtové, kteří se věnují výzkumu papoušků patagonských již 22 let, by mohlo jít o důsledek klimatického jevu La Niña, protějšku mediálně známějšího El Niña.

La Niña způsobuje v pacifické oblast nezvyklý teplotní výkyv. Ochlazuje povrchovou teplotu oceánu a mění tak cirkulaci vzduchu, větry, tlak a srážky. Důsledkem je nižší teplota než obvykle a menší vlhkost, což vede k suchu a nedostatku potravy. Ze stejných příčin hynula mláďata papoušků patagonských v kolonii El Cóndor již na přelomu let 1998/99. Tehdy také v důsledku mimořádného sucha selhaly zdroje potravy a papoušci neměli čím krmit mláďata. V průměru tak přežilo pouze 65 procent vylíhlých mláďat oproti obvyklým 91 procentům. Uhynulá mláďata na hnízdech vykazovala menší váhu a jejich pokožka byla nezvykle vyschlá. Zažívací ústrojí bylo zcela prázdné, takže papoušci uhynuli hladem a dehydratací těla.

Vědci nyní analyzovali snímky uhynulých ptáků z konce loňského a začátku letošního roku a předběžně dospěli k názoru, že papoušci opět hynou hlady. Řada snímků pocházela z pobřežních útesů a naznačovala, že zesláblá a plně opeřená mláďata se vydala na svůj první let, ale neměla už dostatek sil k návratu do hnízdní nory. Uhynula tedy přímo pod rodným útesem. Přímo a místě pak biologové vážili uhynulé ptáky a zjistili, že jejich hmotnost je o 50 gramů nižší, než je u tohoto druhu obvyklé (běžná váha dospělého ptáka je 270 až 300 g, mláděte okolo 250 g). La Niña nezvyšuje pouze úmrtnost mláďat, ale také vede k masivní migraci mořských ptáků za potravou do příznivějších lokalit a negativně ovlivňuje reprodukci u mnoha ptačích druhů.

Argentinské úřady nicméně nechaly provést pitvu několik uhynulých papoušků, aby toxikologickým rozborem vyloučily možnost otravy, ale také infekci. Některá média varovala obyvatele obcí v okolí útesů El Cóndor před pomocí zesláblým papouškům, protože jednou z příčin masivního úhynu by podle nich mohla být psitakóza. Ta je přenosná na člověka a způsobuje nepříjemné respirační onemocnění, které může ve výjimečných případech skončit i smrtí. Všechny dosavadní informace ale vedou k tomu, že příčinou hromadného úhynu mladých papoušků patagonských bude skutečně nedostatek potravy způsobený výjimečně suchým a chladným počasím coby důsledkem klimatického jevu La Niña.

Převzato z magazínu Ararauna

Zbytek celého článku k přečtení: ararauna.cz

Foto: Dominic Sherony /CC BY 2.0

 


Číst dále
0


Rozcestník
Jak lze pomoci v zimě koroptvím?
AVIFAUNA Publikováno 21.1.2021


Koroptve jsou zvyklé si potravu vyhrabat i z poměrně hlubokého sněhu. V něm také zahrabány přečkávají noc. Lépe je to chrání před mrazem. Problém nastává, když přijde obleva, a pak mráz. Na povrchu sněhu se vytvoří tvrdá ledová krusta, kterou koroptve nedokáží nožičkami rozhrabat. Pak nemají potravu, jsou vysílené a trpí více chladem. V takovém případě jsou důležité dvě věci, s nimiž mohou pomoci myslivci, ale i zemědělci nebo kdokoli jiný, kdo chce koroptve zachránit. (1) Umístit chráněné přikrmovací místo, nejlépe formou přístřešku ze svázaných větví smrku či jedle, na volné prostranství na pole (louku) poblíž zdržujících se koroptví. (2) A nejlépe zároveň o kousek dál pobránovat nebo odhrnout přemrzlý sníh z povrchu na kusu pole. Jistě by stačilo vzít pár dobrovolníků, kamarády nebo rodinu, a udělat to lopatami a hráběmi. Tato opatření musí být udělána dál od míst, kam chodí často lidé zejména se psy. Tedy určitě ne mezi setrvávající koroptví hejnko a třeba cyklostezku. Na druhou stranu tak blízko, aby to koroptve viděly. Takže ne za terénní vlnou ani ne moc daleko (nejlépe asi 100-200 m od nich).

Zima je pro přežívání většiny živočichů kritické období. Součástí koroptví strategie přežití zimy je jejich shlukování a setrvávání v hejnkách,  která jsou tvořena dvěma či více rodinami. Tedy dospělými páry a jejich odrostlými potomky. Přežití se přizpůsobuje i chování celého hejna. Více se drží na otevřených plochách, třeba i uprostřed rozsáhlých polí bez jakékoli možnosti krytu. Na zasněžených polích si jich pak pečlivý pozorovatel snadno všimne. V zimě čelí koroptve zvýšenému predačnímu tlaku. Kromě divokých predátorů k tomu musíme připočíst bohužel také toulavé kočky a volně pobíhající psy. Na volném dobře přehledném prostranství je koroptve včas zpozorují a odletí rychle o několik set metrů dál nízkým hlučným letem.

Převzato z webu Koroptvicky.cz

Zbytek celého článku k přečtení: Koroptvicky.cz

Foto: Ekaterina Chernetsova / CC BY 2.0


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova  / Zajímavosti
Melanistická sýkora modřinka byla opět pozorována v Přerově
AVIFAUNA Publikováno 20.1.2021


Velmi překvapení jsou přerovští ornitologové. Neobvykle zbarvená sýkora, kterou loni pozorovali ochránce přírody, se letos opět vrátila do Přerova (psali jsme ZDE). V neděli 17. ledna 2021 ji na svém krmítku objevila Jarmila Kačírková, členka Moravského ornitologického spolku.

Modřinka má vzácnou pigmentovou vadu – melanismus. V jejím zbarvení chybí bílá a žlutá barva a naopak převládá černá a šedá. Melanismus je zjednodušeně řečeno opak albinismu. U albínů převažuje bílé zbarvení, u melanistů naopak převažuje černé zbarvení. Melanismus je mnohem vzácnější než albinismus a objevuje se výjimečně u plazů, savců i ptáků. Rozlišujeme dvě hlavní formy melanismu: Eumelanismus – je charakteristický zvýšeným ukládáním eumelaninu. V tomto případě jsou ptáci většinou načernalí (tmavší). Phaeomelanismus – bává charakterizován zvýšeným ukládáním phaeomelaninu. Ptáci jsou pak celkově spíše červenavě hnědí. Melanismus je jediná mutace, u které nedochází ke ztrátě pigmentu či změně ve tvaru nebo velikosti granulí melaninu. Opeření tedy není abnormální, vypadá relativně „přirozeně“, často je velmi rozdílné od  jakéhokoliv známého druhu. Proto byli často melanističtí ptáci označováni jako nový druh.

Melanistická modřinka se na krmítku zdržovala pouze krátce. Podle ornitologů nejde o místního ptáka, ale o protahující sýkoru ze severu nebo z hor. I přesto že se u nás vyskytují sýkory modřinky celoročně, tak se v zimě při hledání potravy toulají mimo hnízdiště.

Zdroj: TZ MOS 19. 1. 2021 / Titulní foto a video: Jarmila Kačírková


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Svět sčítal vodní ptáky
AVIFAUNA Publikováno 18.1.2021


Tisíce ornitologů ve 143 zemích světa, včetně České republiky,  o víkendu 16. a 17. ledna 2021 na řekách, rybnících, přehradách, jezerech či mořském pobřeží sčítaly vodní ptáky. Proběhlo Mezinárodního sčítání vodních ptáků (International Waterbird Census), které se koná již od roku 1966 jako celosvětově nejstarší a nejrozsáhlejší projekt tzv. občanské vědy (citizen science). Projekt přináší jedinečné informace o tom, jak populace vodních ptáků reagují na globální klimatické změny i změny životního prostředí. Získané výsledky pomáhají vodní ptáky efektivně chránit a zmírnit jejich konflikty s člověkem. Sčítání v Česku organizuje Fakulta životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze jako součást mezinárodního projektu koordinovaného organizací Wetlands International.

Kvalitní teplé oblečení, pevné boty, termoska s čajem, dalekohled a zápisník patřily mezi výbavu několika stovek  ornitologů, kteří v České republice sčítání provádějí. V Plzni se ho asi popatnácté účastnila i zhruba dvacítka členů Dobrovolného ekologického spolku – ochrana ptactva (DESOP), kteří na kánoích jeli po Berounce. Další sčítali vodní ptáky na bolevecké rybniční kaskádě nebo na přehradě České údolí a na dalších vodních plochách. „Sčítáme 56 říčních kilometrů. Vyrážíme od soutoku u Štruncových sadů do Bukovce, pak přes Dolany k soutoku s Klabavou a končíme na Zvíkovci. Většinou dvoučlenné týmy na kánoích projížděly zasněženou krajinou a podle přesně stanovené metodiky počítaly vodní ptáky. Sčítají se ptáci, kteří letí za nás, které míjíme,“ vysvětlil Karel Makoň z DESOP. Nejčastějšími ptáky na Berounce jsou kachny divoké, labutě velké, kormoráni nebo volavky. „Ale není výjimkou vidět zimujícího orla mořského. Není vzácností vidět ledňáčka, skorce a další druhy,“ vyjmenoval Makoň.

Husice nilská přibývá jako hnízdící, tak i v zimním období. Při sčítání vodních ptáků v roce 2020 bylo v ČR sečteno celkem 162 husic. Foto Scott Major / Unsplash.com

V Česku se sčítají vodní ptáci na více než 700 lokalitách na řekách, rybnících, přehradách i průmyslových vodách po celém našem území. „Sčítání poskytuje informace o velikosti populací vodních ptáků. Přibližuje nám i cenné údaje o tom, kde se nacházejí významná zimoviště, jak ptáci reagují na extrémní výkyvy počasí. Z dlouhodobých dat můžeme hodnotit, zda vodní ptáky efektivně chráníme, nebo kde dochází ke střetům zájmů konfliktních druhů a člověka,“ říká Zuzana Musilová, koordinátorka sčítání v Česku.

Letos měli  patrně větší štěstí na přítomnost ptáků sčitatelé na vodních tocích, vzhledem k mrazivému počasí byla řada stojatých vod zamrzlá. „Počty vodních ptáků u nás v Česku jsou závislé na tom, jaká je zima v celé střední Evropě. Když je zima na severu, tak se ptákům vyplatí přelétnout sem k nám, protože tady u nás je zima pro ně takovou českou Afrikou, dalo by se říct,“ doplňuje Karel Makoň. Přečkat zimu sem tak létají ptáci ze severu Německa, Polska či z Ruska.

Současné změny klimatu rychle a intenzivně mění zažité zvyky vodních ptáků. Mění se místa, kde zimují, kde se rozmnožují, i početnosti jednotlivých druhů. V budoucích letech bude také pravděpodobně docházet k častějším extrémním výkyvům počasí v zimním období, a to způsobí změny rozšíření druhů a posuny jejich areálů. Mírné zimy jednotlivým druhům dovolují posunout svá evropská zimoviště severovýchodním směrem, chladné zimy je naopak tlačí na jihozápad kontinentu. Tyto změny vytvářejí nové výzvy pro výzkum i ochranu vodních ptáků, kdy mnozí ptáci mohou zimovat i mimo území, která jsou chráněná. „Abychom mohli druhy a jejich stanoviště efektivně chránit, musíme znát, jaká prostředí si jednotlivé druhy vybírají. Na našem území vzrůstá význam stojatých vod – přehrad, pískoven a zatopených lomů vytvořených člověkem v posledních desetiletích. V podmínkách letošní zimy, které přinášejí chladnější, ale dlouhodobě však obvyklé počasí bude zajímavé sledovat, zda k nám přiletí více ptáků ze severských populací jako morčák velký, hohol severní a morčák malý, nebo zda budou naopak počty některých teplomilných druhů, tedy volavek bílých, potápek roháčů či kopřivky obecné nižší,“ uzavírá Zuzana Musilová.

Výsledky z letošního sčítání budou zpracovány v průběhu roku a zveřejněny budou na webu www.waterbirdmonitoring.cz.

Dalším druhem, který v zimním období výrazně přibývá, je jeřáb popelavý. V roce 2020 bylo sečteno 153 jeřábů, z toho 81 ve východních Čechách. Foto Jiří Bartoš / http://bartosphoto.cz/

Zdroj: TZ Katedra ekologie, Fakulta životního prostředí ČZU, 16.1. 2021

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/plzensti-ochranci-prirody-scitali-vodni-ptaky-na-berounce/1983144

http://www.waterbirdmonitoring.cz/media/uploads/1_iwc_vysl2020.pdf

Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Julie Adams / Unsplash.com


Číst dále
0


  • - Reklama -

  • Newsletter