Zoborožci svým mohutným zobákem a často výrazným zbarvením zaujmou na první pohled. Jejich hodnota však tkví v něčem jiném než ve vzhledu – stali se totiž klíčem k záchraně některých nejcennějších malajských lesů.
Zoborožcovití patří mezi nejikoničtější ptáky Asie. Obývají široké území zahrnující 19 zemí, od Indie až po Šalamounovy ostrovy. Centrum zoborožčí populace se však nachází v jihovýchodní Asii. Malajsie, Myanmar, Indonésie, Thajsko, Brunej a Filipíny jsou zeměmi s největší diverzitou zoborožců na světě – v každé totiž žije 10–13 druhů. Jejich obrovské zahnuté zobáky sice daly vzniknout jménu této čeledi, ale všech 32 druhů zoborožců žijících v Asii spojuje další důležitá charakteristika – jsou závislí na lesích. Ačkoliv se některé druhy dokáží přizpůsobit životu v člověkem modifikované krajině, jako například v sadech, zemědělských krajinách a druhotných lesích, většina je bezpodmínečně vázána na tropické deštné lesy.
Vlivem těžby dřeva (jak legální, tak ilegální) a extenzivního zemědělství, zejména pak palmových plantáží, však tropické deštné lesy nadále mizí. Následkem toho dochází k fragmentaci a degradaci lesních biotopů. K situaci v posledních letech nepřispělo ani pytláctví a lov zoborožců štítnatých, což je problém týkající se obzvlášť Indonésie. Není proto divu, že 71 % asijských zoborožců je nyní považováno za globálně ohrožené.
V Malajsii žije celkem deset druhů zoborožců. Budoucnost těchto ptáků závisí na tom, jak bude nakládáno s lesy i chráněnými oblastmi v nich. Organizace Malaysian Nature Society (MNS, jeden z partnerů BirdLife International) věří, že klíč k zachování lesů tkví v civilním obyvatelstvu, od místních komunit a domorodců až po grassroots organizace (grassroots = malé organizace vzešlé z potřeb lokálních komunit, pozn. redaktora), a to tak, že se budou podílet na jejich monitorování.
Avšak získání tak širokého spektra občanské společnosti pro věc může být velice náročný úkol a zapojení zúčastněných stran bude vždy ovlivněno různou úrovní informovanosti, zájmů, závazků a možností. Celou záležitost navíc komplikují rozdíly mezi lesní politikou a procesy na Malajském poloostrově a ve státech Sabah a Sarawak, protože nemůže existovat univerzální řešení. Občanská věda však v oblasti biologické rozmanitosti a využívání přírodních zdrojů nabývá čím dál více na důležitosti. Některé z novějších malajských národních politik a programů nyní aktivně podporují Malajce, aby se do občanské vědy zapojili.
MNS využívá k monitorování lesů především dva způsoby. Jedním je použití takzvaných GIS nástrojů (geografických informačních systémů sloužících k analýze prostorových dat), zatímco druhý se zaměřuje na určité živočišné druhy, přičemž ze snahy o zachování tohoto druhu těží širší ekosystém. Ptáci se v mnoha částech světa ukázali být efektivními indikátory environmentálního zdraví. Deštný prales Belum Temengor nacházející se v severní části Malajského poloostrova zaujímá v historii MNS významnou pozici a od roku 1990, kdy zde organizace započala svou práci, je ochrana tohoto lesa jedním z jejích nejdůležitějších projektů. BirdLife International řadí území na seznam významných ptačích oblastí a druhově bohatých lokalit a rovněž je součástí projektu Forests of Hope. Jedná se také o jednu z pouhých dvou lokalit, kde se vyskytuje všech deset druhů zoborožců obývajících Malajsii. To skýtá ideální příležitost k uplatnění zoborožců coby zástupců k ochraně tohoto území, jelikož jejich blahobyt závisí na zdravých lesích.
Zdravé lesy obecně poskytují dobré podmínky k hnízdění a dostatek potravních zdrojů, což se následně odráží v úspěšných hnízdních sezónách. V roce 2004 proto začala MNS spolupracovat s domorodými obyvateli Belum Temengoru. Organizace vycvičila skupinu pracovníků, takzvaných „zoborožčích strážců“, kteří pomáhají hledat a monitorovat hnízdící zoborožce, což přispívá k lepšímu porozumění jejich ekologických potřeb nutných k zachování populace těchto exotických opeřenců. Domorodci zase organizaci poskytují vlastní cenné poznatky o lesním komplexu. MNS a zoborožčí strážci pak každoročně v období od ledna do srpna prohledávají území Belum Temengoru, hledají nová hnízda, kontrolují ta, která jsou již sledována, a detailně monitorují jednotlivé druhy.
Patnáct let tvrdé práce napomohlo k prohloubení znalosti deseti malajských druhů zoborožců. V roce 2019 se v Belum Temengoru podařilo lokalizovat přes 100 hnízd devíti druhů těchto majestátních ptáků, přičemž bylo zjištěno, že většina zoborožců, kteří úspěšně zahnízdí, vyvede mláďata a úmrtnost ptáčat je nízká. MNS rovněž vytvořila databázi druhů stromů, kterým zoborožci dávají nejčastěji přednost při stavění hnízd a získávání potravy. Tento počin zatím v Malajsii nemá obdoby.
Shromažďování těchto údajů je klíčové nejen pro ochranu zoborožců, ale také k zachování celého komplexu Belum Temengor. Informace lze rovněž využít v boji za lepší lesnické praktiky na území pralesa, a to tím, že pomohou zdůraznit jeho vysokou hodnotu z hlediska ochrany přírody a mohou napomoct ke zřízení chráněných území pro volně žijící živočichy.
Jak mohou zoborožci ovlivnit lesní hospodářství demonstruje i příhoda ze září 2019. Skupina domorodých obyvatel tehdy našla při sbírání ratanu v dřevařské koncesi hnízdo dvojzoborožce nosorožčího. O nálezu informovali MNS, která na místo vyslala zoborožčí strážce, aby informaci ověřili. V dané lokalitě se opravdu nacházel hnízdní strom, který byl určen k pokácení. MNS se proto obrátila na oblastní lesní úřad. Ten na záležitost rychle zareagoval a strom s hnízdem byl ušetřen.
Využívání zoborožců ke zlepšení lesní správy a lesnické politiky je v Malajsii stále v počáteční fázi. V jihovýchodní Asii jsou v kampaních bojujících za zachování chráněných oblastí a lepší lesní hospodářství poměrně běžně využíváni savci jako například tygři, sloni nebo giboni. Jelikož se většina zoborožčí populace v oblasti ocitá pod narůstajícím tlakem a řadě zoborožcovitých hrozí vyhynutí, je načase zapojit do programů bojujících za lepší správu lesů i je.
Text a překlad: Pavla Novotná
Zdroj: BirdLife.org
