• Ze zahraničí
  • Z domova
  • Zajímavosti
  • Věda
  • Média
  • E-zine
  • Rozcestník
June 23, 2025
  • O Avifauně
  • Diskuzní fórum
  • Mediální partnerství
  • Ze zahraničí
  • Z domova
  • Zajímavosti
  • Věda
  • Média
  • E-zine
  • Rozcestník
Autor

AVIFAUNA





Nejnovější  / Zajímavosti
Samice dokáží „naprogramovat“ své potomky k úspěšnému přežití ještě před vylíhnutím
AVIFAUNA Publikováno 24.3.2018


Dlouho se předpokládalo, že je stres negativním faktorem. Nová studie však odhalila, že má i svá nečekaná pozitiva.

Není příliš mnoho věcí, které by samice neudělaly pro svá mláďata. Vezměme si například samici zoborožce, která se zapečetí do pevnosti z bahna a trusu i se svoji snůškou nebo kulíky, kteří předstírají zlomené křídlo aby tak na sebe přitáhli pozornost predátorů. Racci středomořští však mají obzvláště proaktivní přístup. Tito mořští ptáci dokáží své potomky vybavit na obranu proti predátorům ještě než se vůbec vylíhnou.

To je to co Judith Morales-Fernaz objevila na ostrově Sálvora, malém ostrůvku vzdáleného pár kilometrů od pobřeží Španělska, zatímco se pokoušela najít útočiště před ostrými drápy a zobáky rozčílených racků v tamním majáku. „Vrhnou se na vás jako řízené střely!“ vysvětluje ekoložka. Morales-Fernaz pracující pro Spanish National Research Council, stanovala se svým výzkumným týmem na Sálvoře v roce 2017 aby zde zjistili, zda-li racčí samice používají tzv. „mateřské programování“ (v originále maternal programming), způsob, kterým matky připravují svá mláďata na život ve stresovém prostředí.

Ilustrační foto: Terej bílý krmící mládě na hnízdě.

Těsně před sezónou kladení vajec, Morales-Fernaz a její tým vystavili některé z místních racků atrapami norků, kteří jsou notorickými predátory ptáků na ostrově Sálvora. Další skupinu ptáků pak vystavili atrapám neškodných králíků. Ptáci vystaveni vlivům falešných predátorů měli jasnou obrannou reakci. „50 ptáků kroužilo kolem norka, z nichž někteří se jej pokoušeli dokonce napadnout.“ popisuje Morales-Fernaz. Když se mláďata obou skupin zkoumaných ptáků po týdnech vylíhla, vědci pustili reprodukci varovného volání dospělců. Ze 118 mláďat se ta, která se narodila samicím vystavených před kladením falešnému norkovi, přikrčila na hnízdě o 3 vteřiny rychleji než mláďata, jejichž matky žily v poklidu v přítomnosti neškodných králíků. „Čím rychlejší je jejich reakce na rizikové podněty, tím větší je jejich šance na přežití.“ vysvětluje Morales-Fernaz. Mláďata s rychlejšími reflexy také ležela mnohem déle, byla-li položena na záda, což je jednou z klasických způsobů pasivní obrany proti predátorům.

Zajímavé je však to, že pouze mláďata vylíhlá z vejce, jež bylo nakladeno jako druhé, mělo intuici se přikrčit rychleji. Morales-Fernaz se domnívá, že v době, kdy samice v děloze utvářela druhé vejce, měla již díky setkání s predátorem větší zkušenost a tím pádem i vyšší hladiny kortikosteronu, jenž je druhem glukokortikoidního stresového hormonu. Přestože se ve své studii nezabývala měřením zmíněného hormonu, jenž zanechává zbytkové stopy na skořápkách vajec, existuje obrovské množství důkazů napříč říší živočichů, včetně lidí, které ukazují nárůst v hladinách glukokortikoidů při stresovém zážitku. A tento stres může být přenesen na nenarozené potomky.

Ilustrační foto: Racek tříprstý na hnízdě s mláďaty.

„Je zde přímá spojitost mezi matkou, jejím prostředím a tím, co přenáší na své potomky.“ říká Oliver Love, enviromentální a evoluční fyziolog na Univerzitě Windsoru v Kanadě. Oliver viděl dopad této skutečnosti z první ruky na bezpočtu ptačích a vodních druhů živočichů. „Samice, které mají před snůškou nesnáze, přenesou na své potomky více hormonů.“

Zatímco experti měli již dlouho povědomí o tom, že přemíra kortikosteronu vede k nízké porodní váze a zakrnělému růstu, vědci nyní zjišťují, že tento hormon může mít i svá pozitiva. Například v roce 2011 výzkumníci z Univerzity Bernu ve Švýcarsku zjistili, že při vystavení sýkor koňader vlivu jejich predátora, krahujce obecného, měla jejich mláďata nižší váhu a větší křídla. Tato mláďata pak mohla před predátorem uniknout rychleji. Podobně pak Oliver Love zjistil, že injekce kortikosteronu do embrya špačka obecného vedla k mláďatům se silnějšími létacími svaly. „Vylepšená“ mláďata posléze získala nejlepší výsledky při letových testech. Avšak studie racka středomořského od Morales-Fernaz a jejího týmu je prvním důkazem, že samice řídí anti-predační chování svých potomků ještě před jejich vylíhnutím.

Vidíme-li, jaký nezanedbatelný dopad mohou mít tyto mateřské signály, vyvstávají na světlo nové otázky. Například zda-li budou samice schopné připravit svá mláďata tak, aby se vyrovnala s klimatickými změnami. Oteplování oceánů již způsobilo, že mnohé druhy jsou donuceny pro potravu létat na větší vzdálenosti a kvalita hnízdních biotopů se snížila. Pokud dokáží stresové podněty pomoci mláďatům rychleji reagovat na velké množství změn, budou schopné se lépe přizpůsobit nástrahám nepředvídatelného prostředí. Čím více jsou mláďata flexibilní ve svém chování, tím lépe budou schopné udržet krok s klimatickými změnami, tvrdí Oliver Love. „To myšlenka, která nám dává naději.“

Text a překlad: Martin Vlk Mrňous

Zdroj: Audubon.org


Číst dále
0




Nejnovější  / Z domova
Skorci a lidé v Litomyšli
AVIFAUNA Publikováno 20.3.2018


Úvodní foto: Dirk-Jan van Roest | Flickr.com

Skorcům vodním hnízdícím v Litomyšli se s různou intenzitou věnuji již od roku 2009. Toho roku se objevili přímo uprostřed města v nejfrekventovanějším místě u nadchodu přes silnici první třídy. Líbilo se mi, že jim lidská společnost nijak nevadí a hledání hnízda jsem přijal jako určitou výzvu. Poté, co jsem neúspěšně zkontroloval všechny mosty a lávky se mi je nakonec podařilo nalézt ve „falešném“ náhonu u splavu právě u nadchodu. Hnízdo si postavili v hlubší spáře v kamenech zdi, pěkně kryté pod převisem silnice. Přišlo mi neuvěřitelné, že se tam hnízdo udrží. Udrželo. V hnízdě jsem kroužkoval 5 mláďat a dokonce odchytil i oba jejich rodiče.

Původní hnízdo skorců v Litomyšli z roku 2009, které zaniklo při rekonstrukci.

V roce 2010 pak úspěšně vyhnízdili jinde – na mostě u hasičárny. Od té doby jsem na ně pro nedostatek času pozapomněl. Až v roce 2014 jsem se k nim vrátil, abych je už dodnes neopustil. To už opět hnízdili na starém známém místě v náhonu. Tentokrát vyvedli mláďata 4. Obrovským překvapením pro mě ale bylo to, že samice měla kroužek. A nebyla to žádná jiná než ta z prvního hnízdění v roce 2009. V roce 2014 jí tedy bylo na pěvce krásných 6 let. Hnízdění od té doby probíhala každoročně, dařilo se mi i chytat a kroužkovat hnízdící ptáky, kteří se různým způsobem obměňovali.

V roce 2016 byla ovšem zahájena stavba protipovodňových opatření kolem řeky Loučné spojená s rekonstrukcí mnoha staveb v okolí řeky, či revitalizací jejího okolí. Byla postavená protipovodňová zeď podél koryta řeky (místními pro svou neuvěřitelnou masivnost přezdívaná protiatomová) či zrekonstruováno hřiště u Smetanova domu. Došlo i na rekonstrukci náhonu, kde skorci hnízdili. V první etapě byla opravena vnitřní část náhonu, staré hnízdo bylo strženo a všechny spáry opraveny. Skorci to přesto nevzdali a zkusili si postavit hnízdo nové. Žádná spára nebyla ovšem dost hluboká, co dobře začalo, vždy špatně skončilo a skoro hotové hnízdo se vždy utrhlo. Skorci ale pokračovali ve stavbě dál jako Sisyfos v tlačení svého kamene. Bohužel ale s naprosto stejným výsledkem. Proto jsme jim do místa jejich snahy umístili podložku, hned jak jsme to zjistili. V té době již nanosili na stavbu hnízda neuvěřitelné množství materiálu. Podložka je ale spíše od stavby hnízda odradila a místo opustili.

Skorci se v zimě a na jaře 2016 pokusili postavit hnízdo nové, ale i přes značnou snahu se jim to nepovedlo. Stav před a po instalaci podložky. V roce 2017 ale už podložku využili (c) a hnízdění se podařilo.

V roce 2017 pokračovaly rekonstrukce dál, tentokrát přímo nad náhonem, kdy byla opravována kompletně vozovka včetně zábradlí nad řekou. Se skorci to tedy opět nevypadalo dobře. Pozitivní ovšem bylo, že přes zimu se na Loučné vyskytoval celý pár, samec zpíval a vypadalo to, že někde zahnízdit zkusí. I přesto pro nás bylo velkým překvapením, když jsme při kontrole hnízda na začátku dubna zjistili, že podložka je obsazena. Skorci ji využili, hnízdo dostavěli a samice seděla na vejcích. A to se přímo nad hnízdem proháněli válce, frézovala vozovka, řezalo zábradlí, všude dělníci. Skorci si i na takovouto přítomnost lidí zvykli, vždy počkali na splavu, a když se nikdo nedíval, vletěli dovnitř náhonu, a když krmili mláďata, tak už nedělali ani to. Díky odchytu rodičů jsme pak zjistili, že samec zůstal místu věrný i po neúspěšném hnízdění roce 2016, samice se ovšem vyměnila. Skorci v roce 2017 vyhnízdili v centru Litomyšle dokonce dvakrát a vyvedli v prvním hnízdění 5, ve druhém pak 2 mláďata. Vše tak nakonec dobře dopadlo a s naší drobnou pomocí mohou skorci hnízdit v Litomyšli dál.

I letos na jaře litomyšlští opět do náhonu létají a tak s napětím očekáváme, jaká bude letošní hnízdní sezona. Už jim začala.

Text a foto: Václav Jelínek


Číst dále
0




Nejnovější  / Ze zahraničí
Fosilie prehistorického ptáčete skýtá unikátní vhled do ptačí evoluce
AVIFAUNA Publikováno 16.3.2018


Úvodní foto: Fosilie (napravo) společně se snímkem mapující koncentraci fosforu (nalevo). Autor: Dr. Fabien Knoll

Drobná fosilie prehistorického ptáčete napomáhá vědcům pochopit, jakým způsobem se v průběhu éry dinosaurů vyvíjeli první předci dnešních ptáků.

Fosilie, jejíž stáří spadá do období Mezozoika (250 – 65 milionů let př. n. l.), je mládětem prehistorické skupiny primitivních ptáků zvané Enantiornithes. Tvořen takřka kompletní kostrou se tento exemplář řadí mezi historicky nejmenší ptačí fosilie, jenž byly doposud objeveny.

Měří méně než 5 centimetrů (tedy méně než malíček) a za živa vážil pravděpodobně pouhých 85 gramů. Co činí tuto fosilii unikátní a významnou je skutečnost, že ptáče uhynulo krátce po svém vylíhnutí, tedy v zásadní fázi vývinu kostry. Nesmírně krátký život tohoto tvora tak dal vědcům jedinečnou příležitost k analyzování struktury a vývoje jeho kostí.

Studie a analýza osifikace – procesu, při čemž se chrupavka přeměňuje v kostní tkáň – může vysvětlit mnohé o životě tehdejších mláďat. Může například napomoci zjistit, zda-li takto mladý pták byl schopen letu, zda-li musel zůstat s rodiči po vylíhnutí či byl-li plně samostatný.

Vedoucí studie, Fabien Knoll z Univerzity v Manchesteru (ICAL) vysvětluje: „Evoluční diverzifikace ptáků dala vzniknout bezpočtu vývojových strategií mláďat a důležitým rozdílům v rychlosti jejich růstu. Analýzou kosterního vývoje lze nahlédnout na celou řadu různých evolučních rysů.“

Ilustrovaná podoba prehistorického ptáčete. Ilustrace: Raúl Martín

Vzhledem k malé velikosti fosilie použil tým synchrotronní záření pro zobrazení drobného exempláře na mikronové úrovni, ve které mohli pozorovat mikrostruktury kostry v maximálním detailu.

„Nové technologie umožňují paleontologům nebývalé možnosti v prozkoumávání zajímavých fosilií. Podařilo se nám zde vytvořit světově prvotřídní zařízení, včetně tří synchotronů nacházejících se ve Francii, Velké Británii a Spojených Státech.“ vysvětlil Knoll.

Vědci zjistili, že hrudní kost ptáčete byla stále z větší části tvořena chrupavkou, která se v době jeho úhynu nepřeměnila v pevnou kostní tkáň, což značí, že mládě nebylo schopné letu.

Vzorce osifikace zjištěné u tohoto a dalších dosud známých exemplářů mláďat skupiny Enantiornithes naznačují, že vývojové strategie mohly být u této prehistorické skupiny opeřenců mnohem rozmanitější, než se doposud myslelo.

Tým vědců dodává, že absence procesů osifikace nemusí nutně znamenat, že ptáče bylo plně závislé na péči rodičů. Dnešní denní druhy, jako například papoušíci, jsou po vylíhnutí na péči rodičů silně závislí – mláďata takových druhů pak řadíme mezi krmivé. Mláďata jiných ptáků, jako například slepice, jsou naopak zcela nezávislá a řadí se tak mezi nekrmivá. Avšak z důvodu určitého překryvu těchto dvou vývojových typů (a existenci třetího, tzv. typu přechodného) nelze na jejich základě objasňovat vývojové strategie dávno vyhynulých ptačích druhů.

Luis Chiappe z LA Museum of Natural History a spoluautor studie dodal: „Tento nový objev, společně dalšími světovými nálezy, nám umožňuje nahlédnout do světa prehistorických ptáků, kteří žili v průběhu éry dinosaurů. Je neuvěřitelné si uvědomit, že mnohé z rysů, které známe u dnešních ptáků se vyvinuly už tehdy před více než 100 miliony let.“

Text a překlad: Martin Vlk Mrňous

Zdroj: Phys.org


Číst dále
0




Nejnovější  / Ze zahraničí
Za bahňáky do Irska
AVIFAUNA Publikováno 13.3.2018


Úvodní foto: Claude Dopagne

Kam v zimě za bahňáky? Aby to nebylo daleko a bylo jich tam dost? Od kamaráda Libora jsem dostal tip, že do Dublinu. Ověřil jsem si to 9.-13. února a výsledek byl parádní.

Po příletu v sobotu odpoledne bylo příjemných 12°C, ideální čas na lehkou procházku kolem řeky a na průzkum jednoho ze zdejších parků. Na řece plavali pouze dva ptáci, ale zato to byl alkoun obecný a příhodně blízko břehu pózující alkoun úzkozobý. O chvíli jsem měl cestu kolem malého fotbalového stadionu s atletickým oválem, na kterém zrovna trénovalo několik vytrvalostních běžců. To však vůbec nevadilo asi třem stovkám bernešek tmavých, aby spásaly trávu na hrací ploše. Mezi nimi bylo umně schováno také několik desítek ústřičníků. V parku na mě už čekala věc, kterou bych v toto datum v Irsku nečekal – jaro. Červenky a špačci zpívali z každého stromu, doprovázeli je uřvaní drozdi zpěvní. Brávníci ostražitě hledali žížaly a poslední z drozdů – cvrčaly, se přehrabovaly v písku na dětském hřišti. Rozdíl od českého prostředí představovali například černí konipasi bílí, nebo macatí ústřičníci, kteří se procházeli po volnějších prostranstvích. A také rackové. Ti mě doprovázeli celou dobu pobytu. Samozřejmě i na druhý den, kdy jsem se vypravil prozkoumat Bull Island.

Bernešky tmavé na jedné z ploch vyhrazených výhradně jim.

Na ostrově samotném jsem toho příliš neviděl. Trošku foukalo. Vlastně se ani nedalo rovně stát s dalekohledem u očí. Na moři proto nebylo nic, jen asi metrové vlny. Brzy jsem objevil, že se ptáci, vcelku rozumně, uchýlili do závětří mezi pevninu a ostrov. Udělal jsem to samé a nestačil se divit. Na relativně malém prostoru byly nashromážděny tisíce bahňáků, stovky kachen, racků a jednotlivě příslušníci dalších skupin. Asi nejpočetnějším druhem byli kulíci zlatí. Drželi se v jednom obrovském hejnu, které jsem odhadl na 5 000 ptáků. V tisícových počtech byli přítomni také jespáci obecní. Velmi početní byli i ústřičníci, vodouši rudonozí, břehouši obou druhů, kamenáčci a velké kolihy. Jednotlivě pak čejky, vodouši šedí a kulíci bledí. Z kachen byli nejhojněji přítomni hvízdáci a čírky obecné. Zajímavé bylo, že když přisel odliv a voda zmizela, tyto kachny zůstaly na stejných místech. Už neplavaly, ale nemotorně se rochnily v bahně. Mezi racky početně dominovali racci stříbřití, bouřní a chechtaví. V menších počtech se dali vidět racci mořští, žlutonozí, a podařilo se mi vykoukat i jednoho racka šedého.

Kulíci zlatí.

Na dopoledne dalšího dne jsem měl v plánu prozkoumat útesy a přístav na poloostrově Howth severně od města. Tento plán vyšel na výbornou. Bylo téměř bezvětří a blankytná obloha, ideální na pozorování ptáků z útesů. V dálce nad mořem létala hejna terejů, buřňáci lední kroužili pode mnou a někteří i sedali na strmé svahy do trávy. A ta panoramata! V přístavu pak byly stovky racků mořských, kormoráni chocholatí i velcí, a mezi kameny jsem po usilovné snaze nakonec vyšťoural jednu lindušku skalní. A kousek od ní bylo hejnko tří sněhulí. Z dalších pěvců zde byli špačci, vrabci domácí, lindušky luční, černohlaví bramborníčci a červenky.

Linduška skalní.

Po poledni jsem se spěšně přesunul na druhý konec města až na místo zvané Seapoint. Odtud jsem se vypravil po odlivem odhaleném mořském dně k dublinskému přístavu. Z této vycházky mi v paměti nejvíce utkvěla několika tisícová hejna ústřičníků. Vidět tyto nevšední bahňáky v takových hejnech byl opravdu zážitek. Dále jsem potkal několik set kolih velkých, vodoušů rudonohých a břehoušů rudých i černoocasých. Ti se drželi striktně od sebe, ale zároveň blízko, abych mohl trénovat určovací znaky. Z jespáků byli nejpočetnější obecní, pak rezaví a píseční. Vodouši šedí a kulíci bledí byli naopak vždy v malých počtech a vždy samostatně.

Ústřičníci na úprku.

V podvečer jsem stihl ještě projít přístavní násep Great South Wall. Zde jsem se opět setkal se svou oblíbenou linduškou skalní a hlavně se svým ještě oblíbenějším jespákem mořským. Na uklidněné hladině za vlnolamem lovili kormoráni obou druhů, desítky alkounů obecných a morčáci prostřední.

Jespák mořský žije na stejných místech jako linduška skalní. Oba druhy nebylo lehké najít.

Po celou dobu pobytu se různě objevovaly a zase mizely bernešky tmavé. Běžně přeletovaly nad městem, pásly se v parcích, podél silnic a podobně. Irové si jich tu váží a dokonce jim vytvářejí speciální pastviny. A bernešky je skutečně využívají. V oblasti dublinského zálivu jich prý zimuje okolo 15% světové populace. Co se týče dalších vrubozobých a jiných „plovavých“ ptáků, byl jsem lehce zklamán. Vždyť chocholačku a lysku jsem viděl pouze v jednom parku.

Pokud vás tento článek motivoval k podobnému výletu, doporučuji být na místě v sobotu. Proč? Večerní atmosféra ve slavné čtvrti Temple Bar je zkrátka „amazing“!

Text a foto: Jakub Hlaváček


Číst dále
0




Nejnovější  / Zajímavosti
Terénní pozorovatelé překonáni dronem v pokusu o sčítání ptáků
AVIFAUNA Publikováno 7.3.2018


Úvodní foto: Ekolog Jarrod Hodgson stojí uprostřed hnízdní kolonie plné gumových atrap. Autor: Jarrod Hodgson

Nedávný experiment proti sobě postavil moderní dron a zkušené terénní pozorovatele, aby stanovili velikost uměle sestavených ptačích kolonií. I navzdory výsledkům hrající ve prospěch dronů jsou někteří ornitologové vůči nové technologii nedůvěřiví.

Dva tisíce gumových kachniček by mohly být základem pro jedinečně zábavnou koupel. V případě ekologa Jarroda Hodgsona však tvořily jádro unikátního, dosud nevyzkoušeného vědeckého pokusu, jenž si kladl za cíl stanovit a následně porovnat efektivitu ve sčítání ptáků mezi moderní technologií a zkušenými terénními pozorovateli.

Hodgson tento experiment nevytvářel čistě pro legraci, ačkoliv sám přiznal, že ji při samotném pokusu bylo více než dost. Jeho vizí bylo zodpovědět stěžejní otázku moderní ochrany přírody: jakým způsobem mohou vědci co nejefektivněji a nejpřesněji určit velikost volně žijících populací? Tato informace je nesmírně důležitá – vědci využívají získaných dat k rozhodování, zda-li je příslušný druh a jeho populace v potížích. Na základě toho pak druh zařazují do příslušných kategorií Červeného seznamu, na jejichž základě se pak ptákům dostává patřičné pozornosti a pomoci, která může vést k odvrácení hrozby úplného vyhynutí.

Zatímco to všechno může znít teoreticky jednoduše, v praxi je sčítání a stanovení početnosti populace nelehkou výzvou. „Lidé pracující v ochraně přírody neustále bojují s obtížemi stanovit konkrétní čísla týkající se té či oné populace.“ říká Kenn Kaufman, známý ptačí expert a terénní redaktor Audubon. Ekologové se v terénu zpravidla snaží najít dobrý výchozí bod, ze kterého pozorují hejno či kolonii a za použití základních technologií, jako jsou stativové dalekohledy, triedry a mechanická počítadla, se pokoušejí změřit početnost zkoumané populace.

Často je snadnější získat přesný počet z letadla za pomocí leteckých snímků, avšak takový postup stojí mnoho času a peněz, tvrdí Andrew Pierson, ředitel ochrany přírody v centru Iain Nicolson Audubon v Nebrasce. V průběhu migrace se partneři centra vydávají k řece Platte, aby zde odhadli početnost jeřábů kanadských, kteří touto oblastí prolétají. A není to snadné. „Je na to potřeba pilot, pronájem letadla, dva sčitatele a jednoho zaměstnance, který výsledná data zanalyzuje.“ říká Pierson. Někteří ekologové se pak obávají hlasitých motorů letadel a jejich neblahého vlivu na sčítané ptáky.

Malý, dálkově ovládaný dron je bez obtíží pilotovaný ze země. Foto: Jarrod Hodgson

Dálkově ovládaná letadla či drony jdou v tomto případě zlatou střední cestou. Ve vzduchu dokáží získat lepší pozorovací stanoviště než pozemní pozorovatelé, mohou zachycovat snímky pro pozdější analýzu. A na rozdíl od letadel je takový dron poměrně malý a tichý, čímž se snižuje riziko rušení ptáků.

„Výsledkem je nárůst případů využití dronů v terénu mezi ekology a enviromentálními manažery.“ říká Hodgson. „Rozšíření této technologie bylo doslova fenomenální.“ (Je odhadováno, že „flotila“ komerčních dronů se mezi rokem 2016 až 2021 zvýší jen v USA desetinásobně). Drony byly použity k minitoringu orangutanů v Indonésii, slonů v Burkině Faso a jsou stále častěji používané také ke sčítání ptáků.

Jsou ale drony skutečně efektivnější a lepší než tradiční, zkušení pozorovatelé? „Je zde názor, že jsou lepší.“ vysvětluje Hodgson. „Nikde však není žádný statistický důkaz.“

A tak se Jarrod Hodgson rozhodl drony a pozorovatele otestovat. V roce 2016 zaranžoval 2 000 atrap ptáků do 10 kolonií na pláži v Jižní Austrálii, podle hnízdního vzorce inspirovaného rybákem chocholatým. Jakožto rozhodčí v soutěži, jen on sám znal přesný počet atrap v každé kolonii. Poté sestavil dva týmy, které proti sobě měly soutěžit o co nejpřesnější výsledek. V jednom z týmů byli zkušení terénní pozorovatelé, vybavení stativovými dalekohledy a triedry, umístěni zhruba 36 metrů od kolonie, v přibližně stejné výškové rovině. Ve druhém týmu byla kvadkoptéra vyzbrojená digitální kamerou a hrstka neozkoušených dobrovolníků, kteří prohlíželi každý pořízený snímek a ze zobrazených ptáků vypočítávali výsledný počet.

Kdo je lepší ve sčítání a odhadu velikosti kolonie: dálkově ovládaný dron nebo tito vytrénovaní a zkušení ekologové se stativovými dalekohledy? Foto: Jarrod Hodgson

Když byly vyhodnoceny výsledky, tým s dronem byl jednoznačným vítězem. V průměru napříč všemi koloniemi, byly odhady získané díky snímkům pořízených dronem značně blíže skutečnému počtu atrap, než odhady vypočtené terénními pozorovateli. V některých případech byly o 96% více přesné, v závislosti na výšce, ve které se dron pohyboval. A když se pak snímků chopili vědci a vyřadili rozmazané a nezdařilé záběry, výsledek byl ještě přesnější. Počty získané díky dronu byly až o 98% více přesné než ty získané terénními pozorovateli. Studie byla publikována v první půlce února v časopise Methods in Ecology and Evolution.

Pro úsporu času měl Hodgson další nápad. „Chtěli jsme zjistit, zda-li bychom sčítání nemohli automatizovat a přesto zachovat přesnost výsledků.“ Vědci navrhli algoritmus, s jehož pomocí bleskově zpracovali získané snímky. Přesnost výsledků byla téměř identická s předchozí ruční analýzou.

I přes to, že byly výsledky studie zcela jednoznačně ve prospěch dronů, někteří ornitologové váhají nad adaptací nové technologie v praxi.

„Je to další forma zábavy, která může mít negativní dopad na ptáky.“ tvrdí Larry Niles, biolog, který sčítá a analyzuje ptačí populace již 40 let. „Takto snadno dostupnou technologii budou lidé přespříliš využívat, mohl by tedy vzniknout zcela nový zdroj rušení.“ dodal Pierson.

Letecký snímek falešné kolonie rybáků, připravený na sčítání. Foto: Jarrod Hodgson

Hodgson si je rizika rušení plně vědom. V roce 2016 dokonce sepsal pokyny k tomu, jakým způsobem s drony létat tak, aby se potenciální rušení zminimalizovalo. Sám ovšem uznává, že je stále mnoho, co o této technologii a její aplikaci v ochraně přírody ještě nevíme. „Není prakticky žádná publikovaná práce na vliv a dopadpy dronů na zdraví ptáků.“ Když se dron přiblíží ke kolonii ptáků, mohou vypadat zcela nevzrušeně a v pořádku a to i přesto, že ve skutečnosti prožívají stres. Nyní se Hodgson pokouší zhodnotit reakce ptáků na drony pomocí monitorování jejich srdeční činnosti, v případě, že se v jejich blízkosti stroj objeví. Dle něho jsou zatím výsledky nejasné.

Ornitologové, kteří jsou vůči nové technologii nedůvěřiví, se obávají více než o zdraví monitorovaných ptáků. „Terénní výzkumy by měly patřit lidem, kteří milují ptáky.“ tvrdí Niles. Obává se, že vyřazení lidského faktoru, včetně nadšených dobrovolníků, by způsobilo úpadek podpory a zájmu o ochranu přírody. „Neustále se snažíme zdokonalovat a profesionalizovat naše monitorovací metody, když ve skutečnosti máme k dispozici zástupy nadšenců, kteří by se výzkumu rádi zúčastnili.“ dodal. „Ať už se rozhodneme nebo nerozhodneme pro drony, terénní monitoring by měl zapojovat lidi.“

Avšak obavy stranou. Nikdo nemůže popřít skutečnost, že drony a jiná moderní zařízení budou mít v budoucnosti ochrany přírody své místo. „Postupný přechod tímto směrem už je zřetelný.“ říká Pierson. „Máme malého drona, kterého už nějakou dobu používáme na různé projekty.“ Klíčem je způsob, jakou formou se budou drony využívat. „Se správnou aplikací v terénu a za předpokladu, že budou používány zodpovědně, by měly být skutečně efektivní.“ dodává Kaufman. V takovém případě by pak nová technologie mohla ptákům skutečně pomoci. A to je důvod, proč je Hodgsonova práce, včetně legračních gumových atrap, tak důležitá a potřebná.

Text a překlad: Martin Vlk Mrňous

Zdroj: Audubon.org


Číst dále
0




Nejnovější  / Zajímavosti
Ovlivňuje mozek šplhavců život strávený tlučením do dřeva?
AVIFAUNA Publikováno 1.3.2018


Úvodní foto: I s tak drobným zobákem, může strakapoud osikový (americká obdoba našeho strakapouda malého) vytesat obstojnou dutinu. Jak se s tím ale vypořádávají jejich mozky? Autor: Jake Zadik

Nová studie, zaměřená na mozek šplhavců, objevila v jejich mozkových tkáních protein spojený s CTE (Chronická traumatická encefalopatie), neurodegenerativním onemocněním, způsobeným častým či opakovaným zraněním hlavy, jenž se objevuje např. u hráčů amerického fotbalu či boxerů. Je však stále nejisté, zda-li ptáci v důsledku častého tesání trpí stejným osudem.

Pokaždé, když šplhavec udeří svým dlátovitým zobákem do dřeva, aby v něm našel potravu, vytesal dutinu či přilákal samičku bubnováním, dostane jeho hlava zásah o síle 1,400 g (tíhové síly), tedy 14 krát více, než je potřeba k vyvolání otřesu mozku u člověka. Šplhavci však mají v rukávě několik es, které je před nepřiměřeným otřesem chrání a tento drtivý úder zmírňují: zvětšenou mozkovnu a specializovaný zobák a lebku, která přenáší a odvrací hlavní sílu nárazu pryč od hlavy. Aby toho nebylo málo, šplhavci dokáží obtočit svůj dlouhý jazyk kolem lebky, čímž mimo jiné slouží také jako účinný tlumič.

Tyto šikovné vlastnosti inspirovaly člověka ke konstrukci ochranné výstroje, užívané dnes např. již ve zmíněném americkém fotbale či v závodní cyklistice. Myšlenka byla jednoduchá: vymodelováním helmy a dalších ochranných pomůcek po vzoru ptáka, který byl stvořen pro mlácení zobákem do dřeva, může nositel takové ochrany snížit riziko vzniku CTE, která je mezi hráči NFL (amerického fotbalu) neskutečně běžná.

Alespoň taková je teorie. Zatímco šplhavcům jejich tesařská činnost zdánlivě neubližuje, není dosud známé, zda-li jejich mozky netrpí po čase podobným poškozením jako mozky lidské.

„Navrhli nesčetně mnoho ochranné výstroje založené na biomechanice šplhavců, nikdo se však nikdy nezaměřil na stav jejich mozku.“ říká Peter Cummings, neuropatolog v Bostonské Lékařské Univerzitě. „To mě naprosto ohromilo.“

A tak se Cummings, sám otcem fotbalisty, rozhodl tuto skutečnost změnit. On a jeho kolegové, George Farah a Donald Siwek zajistili 10 dlouho uhynulých šplhavců různých druhů a pět vlhovců červenokřídlých ze dvou muzejních sbírek. Pak se chopili skalpelů a odebrali vzorky mozkové tkáně, jenž posléze otestovali na výskyt abnormální formy proteinu Tau, látky spojené s neurodegenerativními stavy, jakým je např. zmíněné CTE či Alzheimer.

Datel gilský při práci. Foto: Brent Myers | Flickr.com

Výsledky, publikované v časopise PLOS One počátkem února, je překvapily. „Myslel jsem si, že není možné, aby si šplhavci mohli způsobit neurotrauma.“ řekl Cummings. Avšak jeho analýza odhalila poškozené, fosforylované shluky proteinu Tau. Mozky vlhovců oproti tomu žádná ložiska tohoto proteinu neobsahovaly.

Význam a účel proteinu Tau není zcela jednoznačně špatný. „Může bránit průchod nežádaným informacím mezi neurony,“ vysvětlil Farah. Avšak po opakovaném úrazu hlavy u lidí se tyto proteiny uvolňují a shromažďují ve shlucích, které mohou zpomalit tok informací v mozku, což vede ke zhoršení kognitivních a motorických funkcí. A to je to, proč objev těchto shluků v mozcích šplhavců — ptáků uzpůsobených k tesání do dřeva — byl tolik nečekaný.

Nemusí to však nutně znamenat, že šplhavci si svoji činností zakládají na poškození mozku. Jen pro začátek: šplhavci nejsou lidé, ale ptáci, nelze tedy říci, že shluky proteinů Tau značí zranění, či přímo degenerativní chorobu jakou je CTE.

A pak je zde evoluce. Šplhavci tesají do dřeva již 25 milionů let. Pokud by jejich způsob života způsoboval symptomy jakým je ztráta paměti nebo zhoršení motorických funkcí, dávno by se od tohoto způsobu žití odklonili. „Proč by pořád mlátili do stromů, když by to šlo proti jejich vlastnímu zdraví?“ přemítá Cummings.

Je také možné, že ložiska proteinu mají v mozcích šplhavců svoji důležitou funkci. „Pokud byste svoji hlavou tesali do dřeva se silou 1,200 g, chtěli byste, aby byly neurony ve vašem mozku flexibilní.“ dodal Cummings. „Je možné, že ložiska Tau mají neuroprotektivní funkci?“

Bez dalšího výzkumu je studie Cummingse a jeho kolegů pouhým odborným dohadem. Avšak stejně jako je stále mnoho, co je ještě třeba prozkoumat a objevit v oblasti ptačích mozků, je také stále mnoho otazníků i kolem zmíněné degenerativní choroby CTE a toho, jakým způsobem funguje. „Šplhavci,“ říká Cummings „by nám mohli pomoci vrhnout světlo na obě fronty.“

Text a překlad: Martin Vlk Mrňous

Zdroj: Audubon.org


Číst dále
0




Nejnovější  / Ze zahraničí
Tunisko: Lovecký turismus je legální, vede k masivnímu odstřelu ptáků
AVIFAUNA Publikováno 27.2.2018


Dne 10. ledna zveřejnil Libanonský lovecký klub na svém Facebookovém profilu šokující obrázky inzerující lovecké výpravy do Tuniska. Příspěvek byl rychle smazaný, nicméně stačil doslova šokoval internet. O to víc, že ptačí jatka zachycená na fotkách jsou v Tunisku legální.

Příspěvek byl široce sdílený ochranářskými organizacemi. Byla to přímá pozvánka pro turisty vybízející k masakru neuvěřitelného množství ptáků. Hromadně pobouřil a zhnusil ty, kteří u místních úřadů volají po vymýcení těchto barbarských, ale zřejmě legálních praktik.

Turističtí lovci mohou v Tunisku střílet divoká prasata, šakaly obecné, lišky, ženetky a bezpočet druhů ptáků. Potřebují k tomu pouze zažádat u Tuniské cestovní agentury o zorganizování lovecké výpravy. Potom jsou vybaveni loveckým lístkem a specializovaným průvodcem. V závislosti na druhu zvířat, které chtějí lovit, jsou lovecké lístky zpoplatněny v rozmezí 1 000 – 2 000 dinárů (ca 336 – 672 Euro) za lovce. Každý lovec si může přinést až 350 zásobníků munice! Díky čemuž velmi snadno pochopíme, jak může vzniknout takový masakr, jako je na fotce.

Pro lovce nejsou stanoveny žádné kvóty omezující počet zastřelených drozdů, špačků, ani dalších 30 druhů. Výjimku tvoří orebice berberská a stepokuři sp., u kterých je nastaven limit na 6, resp. 10 ex. na lovce za den. Během tří po sobě jdoucích dnů, kdy je turista oprávněn lovit, může navštívit tři guvernoráty (tuniské správní jednotky, „okresy“), které si vybere z celých dvanácti, kde je lov povolený.

Náhled galerie zveřejněné na Facebooku, zobrazující momentky z legálního loveckého masakru. Lov v tak velkém rozsahu a měřítku je neudržitelný a neospravedlnitelný v moderním světě, kde kolísající populace mnohých ptačích druhů už tak čelí mnohým tlakům na jejich životní prostředí a je samotné.

Les Amis des Oiseaux (AAO, partner BirdLife v Tunisku), nevzdávají situaci bez boje. Jakožto stálí členové Poradní komise pro lov a ochranu („Komise“), orgánu pověřeného každoročním posouzením loveckého zákona, bojují již od svého jmenování do funkce za lepší ustanovení tohoto předpisu.

Díky úsilí této organizace se daří redukovat počet druhů, které mohou být v Tunisku loveny, a zároveň se zvyšuje počet těch, které jsou zvláště chráněny. Stejně tak byly zakázány jisté lovecké metody a zkráceny doby lovu. Každý rok také AAO zajišťuje, aby ty vůbec nejdůležitější ptačí lokality zůstaly pro lovce zapovězeny.

Těchto povzbudivých úspěchů dosahuje AAO ve spolupráci s lokálními organizacemi napříč zemí. Společně se snaží o to, aby komerční sportovní lov ptáků byl dlouhodobě udržitelný. Nicméně mnoho dalších výzev je ještě před námi. Patří mezi ně zavedení kvót pro všechny lovené druhy, upravení lovecké sezony stepokurů, nebo automatické vyřazení všech druhů ohrožených vyhynutím ze seznamu lovných druhů.

Všechny tyto kroky jsou extrémně nepopulární mezi většinou lovců i úředníků. Ochranářské organizace jsou ve výrazné menšině a dosud se AAO nepodařilo v Komisi nalézt většinu a potřebné změny protlačit. Spolu s národními i mezinárodními partnery připravuje AAO novou strategii, která zajistí, aby členové Komise konečně vyslyšeli její argumenty.

Text a překlad: Jakub Hlaváček

Zdroj: https://www.birdguides.com/news/industrial-scale-hunting-in-tunisia-is-currently-legal/


Číst dále
0




Nejnovější  / Ze zahraničí
JAR: Objev nového hnízdiště kriticky ohroženého chřástala Ayresova
AVIFAUNA Publikováno 22.2.2018


Úvodní foto: Sergey Dereliev | dereliev-photography.com

V Jihoafrické republice bylo právě potvrzeno objevení nového hnízdiště kriticky ohroženého chřástala Ayresova, u něhož byla jako dosud jediná známá oblast hnízdního rozšíření udávána Etiopie. Objevit populaci tohoto nesmírně tajemného a obtížně zjistitelného druhu umožnily skryté fotopasti nastražené organizací BirdLife South Africa. Objev vrhl nové světlo na ochranu tohoto vzácného druhu.

Vše, co se dosud vědělo o chřástalu Ayresovu (Sarothrura ayresi), bylo změněno nedávnými záběry pořízenými fotopastmi v mokřadech Middelpunt, nacházející se v Jihoafrické republice. Místo, které chřástalové ayresovi domněle navštěvovali pouze v mimohnízdní době, byly zaznamenány vskutku zvláštní snímky: zobrazovaly poutavé pleskání křídel, při němž samci i samice vystavovaly svá bílá křídelní pera. Mohlo to znamenat, že zde jde o mnohem víc, než jen o pouhé sbírání potravy? Všechny tyto náznaky a indicie se zdály být až příliš, přespříliš nadějné – v lidské přirozenosti je, a někdy zcela oprávněně, něčemu podobnému spíše nevěřit. Avšak později se na snímcích objevil neochvějný důkaz – nezaměnitelný obrázek kulatého, skvrnitého mláděte cupitajícího v podrostu. Tato skutečnost změnila vše.

Oslavování objevu v mokřadech Middlepunt v Jihoafrické republice. Foto: Niall Perrnis | Birdlife.org

Pro zachránění tohoto druhu, který by byl v případě nezdaru prvním zaznamenaným vyhynulým druhem na pevninské části Afriky, je potřeba získat co nejvíce znalostí jeho způsobu života. S nedávnými odhady, které udávají početnost tohoto chřástala na méně než 250 dospělých jedinců, je tento krásný, byť tajnůstkářský pták, viditelně na prudkém populačním sestupu. Jeho přirozené prostředí vysoko položených mokřadů je transformováno a rekultivováno lidskou činností: velké plochy jsou spásány dobytkem, ničeny vypalováním a přeměnou půdy pro pěstování zemědělských plodin. To je důvod, proč BirdLife South Africa, partnerská organizace EWNHS v Etiopii a lokální i zahraniční iniciativy vytvořily akční záchranný plán, jenž má zabránit poklesu populačního trendu tohoto vzácného chřástala.

Toto je to, co jsme dosud o chřástalovi Ayresovu věděli: pravidelně je na tento druh možné narazit pouze v Etiopii a v Jihoafrické republice. Nedávné rozbory DNA získané ze vzorků peří, nasbíraného z obou zemí, ukázalo, že jde o geneticky stejné jedince, naznačujíc, že jde o jednu a tatáž populaci migrující každoročně 4 000 km mezi těmito dvěma státy. Nejdříve v průběhu června a srpna hnízdí v mokřadech Berga v Etiopii a posléze přelétají do výše položených mokřadů ve východní části Jihoafrické republiky, kde zůstávají od listopadu do března.

U takto tajnůstkářského a špatně zjistitelného druhu je však velice složité získat podrobnější data a informace o způsobu jejich života. Jeden z hlavních problémů je nejistota ohledně formy jejich volání – dosud se nepodařilo pořídit kvalitní nahrávky jejich hlasu. A tak v posledních dvou letech, Robin Colyn z Birdlife South Africa a ekolog Alastair Campbell vytvořili inovativní systém fotopastí k průzkumu tajemného chřástala, jenž nazvali Chřástalí Průzkumná Metoda (v angl. originále Rallid Survey Method).

Kamery byly nastraženy v mokřadech Middlepunt, nedaleko jihoafrického Belfastu. Po roztřízení zhruba 400 000 uložených záznamů, pořízených fotopastmi spuštěnými nejrůznějšími tvorovy od bércounů po jiné menší savce, se výzkumnému týmu zatajil dech nad několika unikátními snímky. Nejdříve se podařilo zachytit dosud nespatřené chování, při němž chřástali rituálně pleskali křídly. Následkem toho se úspěchem povzbuzení vědci rozhodli navýšit počet fotopastí na 20. A tehdy se podařilo učinit zásadní objev. Jednoznačný a prokazatelný důkaz hnízdění.

Roin Colyn a Alastair Campbell po instalaci inovativních fotopastí. Foto: Carina Coetzer | Birdlife.org

Mláďata chřástala Ayresova jsou nekrmivá, opouštějí tedy takřka ihned po vylíhnutí hnízdo a začínají prozkoumávat prostředí kolem sebe. Díky tomuto nezávislému chování zachytily fotopasti mláďata sahající stářím od několika dnů až pro jedince staré zhruba 4 týdny. Zhruba 125 000 snímků jasně ukazuje alespoň 3 snůšky a nejméně dva pokusy o spáření.

„Údaje v ornitologických knihách se musí přepsat!“ prohlásil nadšeně Mark Anderson, ředitel BirdLife South Africa. „Máme nyní 100% důkaz, že chřástal Ayresův hnízdí v mokřadech Middelpunt.“

„Tento objev potvrzuje, že chřástal Ayresův není pouze zimujícím návštěvníkem Jihoafrické republiky.“ řekl Robin Colyn, jeden z koordinátorů výzkumu.

Nové hnízdiště však nemusí nutně znamenat, že je chřástalí populace početnější. „Stále si nejsme jisti, co náš objev znamená pro ochranu tohoto druhu.“ říká Dr. Hanneline Smit-Robinson, manažerka pro ochranné programy pozemních ptáků pro BirdLife South Africa. „Naše průzkumná metoda však potvrdila nízkou hojnost tohoto druhu a proto je třeba bez dalších přesnějších dat považovat chřástala Ayresova za extrémně vzácného ptáka, stojícího na hranici vyhynutí.“

Data a lepší znalosti způsobu života tohoto druhu jsou klíčové v tomto nelehkém úsilí o záchranu a udržení chřástala Ayresova ve volné přírodě. Dr. Smit Robinson dodává: „BirdLife South Africa by rádo rozšířilo použití nově vyvinuté Chřástalí Průzkumné Metody do alespoň tří dalších mokřadních oblastí v Jihoafrické republice, aby potvrdila další výskyt a se štěstím i našla důkaz o nových hnízdních lokalitách.“

Mládě chřástala Ayresova zachycené jednou z fotopastí. Foto: BirdLife South Africa

Chřástal má v anglickém názvosloví roztomilé jméno (Flufftail – česky hrubě přeloženo jako „ochmýřený ocásek“), avšak jeho budoucnost nic roztomilého bohužel nevěstí. Mokřad Middelpunt je chráněnou zónou spadající pod soukromého vlastníka spolupracujícího s BirdLife South Africa, avšak další hnízdiště mohou být situována i na více nebezpečných a rizikových lokalitách, o kterých se dosud neví. Když se nyní podařilo vypracovat účinnou metodu k objevení a získání více dat o tomto záhadném druhu, je potřeba udělat vše pro to, aby byla tato metoda využita ve svém plném potenciálu.

„Nyní jsme alespoň o krok blíže k rozluštění záhady „migrace“ jednoho z nejvzácnějších ptáků na světě.“ říká Andy Symes, člen týmu BirdLife International Red List. „Je však stále mnoho, co je potřeba zjistit a prozkoumat. A proto se snažíme povzbudit lidi k tomu, aby podpořili BirdLife South Africa a umožnili jim tak nasbírat více dat, jenž by zajistily to, že tento vysoce ohrožený druh bude konečně moci získat ochranu, kterou tak zoufale potřebuje.“

Podpořte finančně Birdlife South Africa a pomozte jim dosáhnout jejich cílu v nákupu dalších 60 fotopastí, jenž by byly využity při výzkumu v terénu v hnízdních sezónách 2018/2019.

Text a překlad: Martin Vlk Mrňous

Zdroj: Birdlife.org


Číst dále
0




Nejnovější  / Ze zahraničí
Jižní Amerika: Karbofuran zabíjel v řadách ohrožených kondorů
AVIFAUNA Publikováno 20.2.2018


Po posledním rozsáhlém případu trávení karbofuranem, který se stal minulý týden v Argentině, informovala organizace Vulture Conservation Foundation (VCF) o dalším případu trávení, tentokrát z Kolumbie. Dva kondoři andští byli nalezeni mrtví v zemi, kde ve volné přírodě zbývá okolo posledních 100 jedinců.

Trávení je pro kondory a supy celosvětově největším zdrojem nebezpečí. To vyplývá z Akčního plánu na ochranu supů přijatého organizací VCF a nedávno podpořeného i celosvětovou Convention for Migratory Species (CMS), tzv. Bonnskou úmluvou. Významná část tohoto akčního plánu se zaměřuje právě na boj s nelegálním trávením těchto mrchožravých ptáků.

VCF pracuje i v Evropě, kde se aktivně věnuje různým cílům, včetně zcela nového projektu na Balkáně, kde VCF podporuje lokální partnery v Chorvatsku, Albánii, Bosně, Makedonii a v Řecku, aby se pokusili vymýtit tuto nezákonnou a vysoce škodlivou praktiku.

V jižní Americe, kde případy otrav rostou exponenciální řadou, řídí program na ochranu kondorů andských organizace Fundación Bioandina Argentina (FBA). Ta zavádí obdobná opatření jako v Evropě, přesto zde však bylo otráveno minimálně 66 kondorů za posledních 13 měsíců.

Jed používaný ke trávení, karbofuran, je v Evropě zakázaný, v Argentině je však stále široce používaný. Nedávno byli dokonce zadrženi dva podezřelí, zdejší farmáři pěstující dobytek, a pokud se jim podaří prokázat vinu, je možné, že budou odsouzeni.

FBA bojuje s nebezpečím trávení v Argentině na více úrovních. Jsou jimi jednak sledování nelegálního používání jedu a otrávených návnad a jejich vliv na životní prostředí a lidské zdraví, jednak vzdělávání veřejnosti i dohled nad chovateli dobytka v tom smyslu zda používají jed, případně který a z jakého důvodu jej aplikují. FBA zasílá informace o všech případech trávení místním úřadům a soudům. Dále pracuje na zmírnění napětí mezi místními predátory a dobytkem, z čehož obvykle používání jedů pramení. FBA navíc vyvíjí tlak na úřady, aby přijaly odpovídající legislativu, která by zjednodušila sledování obchodu a používání nebezpečných chemikálií. V současnosti jsou v celé Argentině tuny těchto látek a nikdo neví, kde se nacházejí. Pro přijetí takové legislativy vznikla petice, můžete ji podepsat zde.

FBA pracuje na ochraně kondorů andských více než 26 let. Jejich práce zahrnuje i vypouštění v zajetí odchovaných jedinců nebo záchranu a následné vypuštění zraněných ptáků. Dosud v FBA takto vyléčili 260 kondorů z celé Argentiny. Většina těchto ptáků se po vypuštění opět plně adaptovala na život ve volné přírodě.

Text: Jakub Hlaváček

Zdroj: https://www.birdguides.com/news/andean-condors-found-poisoned-in-argentina/


Číst dále
0




Nejnovější  / Ze zahraničí
Skvělé zprávy pro táhnoucí bahňáky: Čína zastaví rekultivaci pobřeží
AVIFAUNA Publikováno 9.2.2018


Čínská vláda oznámila, že zastaví veškerou výstavbu a rekultivaci krajiny ve prospěch industriálních projektů podél celého pobřežního pásu. Toto rozhodnutí je obrovským pozitivním krokem pro desítky milionů táhnoucích bahňáků využívající každoročně rozsáhlá wattová pobřeží Číny k přezimování. Mezi nimi je i kriticky ohrožený jespák lžícozobý.

Dva články ohlašující tuto revoluční změnu byly před dvěma týdny publikovány v čínských médiích – jeden v Xinhua, největším čínském zpravodajském portálu a druhý v The China Daily. Zprávu také sdílely stránky Státní rady, obdoby čínské vlády, což naznačuje vysokou úroveň podpory této nové politiky.

Čína bude, dle prohlášení učiněných na tiskové konferenci ze 17. ledna vedenou SOA (Státní přímořskou administrativou), usilovat o následující: vláda znárodní soukromé pozemky, na nichž dosud nebyly vybudovány žádné objekty a zastaví veškeré projekty, jenž se v oblasti pobřežního pásu teprve chystají a které jsou v rozporu s národní politikou.

Dále pak veškerá průmyslová infrastruktura, která byla vybudována na nelegálně získaných pozemcích a která významně poškozuje životní prostředí bude srovnána se zemí.

Třetím bodem programu je zastavení schvalování veškerých developerských projektů založených na přestavbě pobřežních biotopů a zakázání veškerých rekultivačních aktivit, pakliže nejsou v souladu s národní klíčovou infrastrukturou, veřejným blahem či národní obranou.

Možná vůbec nejdůležitějším bodem změn v kontextu budoucnosti východního pobřeží Číny je však skutečnost, že místní úřady již nebudou mít v moci schvalovat projekty k rekultivaci a přestavbě pobřežní krajiny.

Gu Wu, hlava National Marine Inspection Office (Státní přímořská inspekce), řekl: „V minulosti přispěla rekultivace půdy do určité míry k posílení hospodářského rozvoje tím, že vyřešila nedostatek půdy v pobřežních regionech a poskytla tím prostor pro veřejnou infrastrukturu a průmyslové parky. Avšak ilegální a nerovnoměrné výstavby a rekultivace způsobily mořskému ekosystému a všem legálním podnikům množství problémů. Tyto výstupy způsobily zásadní znepokojení a nesouhlas široké veřejnosti, proto se administrativa rozhodla, že rekultivace bude od jistého momentu pod přísným dohledem.“

Jespák rudokrký je mezi druhy objevujícími se v pobřežní oblasti Číny.

Tiskové konferenci, kde byly 17. ledna odhaleny tyto novinky, předcházely dva články v médiích, které kritizovaly pobřežní provincie pro jejich špatné řízení rekultivačních projektů a mnohé prohřešky, jenž byly odhaleny v roce 2017 inspekcemi ze strany SOA. Provincie Hebei byla kritizována kromě jiných prohřešků za skutečnost, že turismus, akvakultura a loďařský průmysl byly povolené v národní přírodní rezervaci v kraji Changli. Také provincie Jiangsu a Liaoning byly předmětem kritiky. V Jiangsu bylo od roku 2012 schváleno nespočet nelegálních a podmínky nesplňujících rekultivačních projektů. Jejich velká část zůstává po rekultivaci nevyužitá – pouze 21,28% půdy bylo posléze využito k průmyslové výstavbě. Z toho více než 184 rekultivačních projektů nezískalo před počátkem výstavby schválení od vlády. V Liaoningu pak provinční vláda selhávala v efektivní supervizi rekultivačních projektů a kontroly znečišťujících látek vypouštěných do moře. Přestože provinční vláda pokutovala projekty páchající přestupky a znečišťování, více jak polovina pokut nebyla vybrána ani vymáhána. Z 211 odpadních odtoků do moře, jenž byly registrovány provinčními orgány pro životní prostředí, nebylo 68 z nich schváleno skrze legální procedury a některé z odtoků nebyly průběžně monitorovány.

Ohlášení nové politiky pro rekultivaci půdy bylo velkým a velmi vítaným překvapením pro ochranářskou komunitu. Nicola Crockford, z organizace BirdLife a RSPB vidí v nové legislativě veliký potenciál. „Tyto nesmírně dobré zprávy přinášejí zatím nejlepší naději v tom ohledu, že vyhynutí pobřežních druhů (jakými jsou například jespák lžícozobý či jespák velký), které se dříve zdálo takřka nevyhnutelné, může být nyní odvráceno.“

Jespák lžícozobý, kriticky ohrožený druh bahňáka, je jeden z klíčových druhů ochrany v rámci pobřežních biotopů Číny a také druhem, který průmyslovou rekultivací nejvíce utrpěl. Foto: JJ Harrison | Wikipedia.org

Veškerá práce však teprve začíná. Ohlášení nové politiky je sice prvním základním krokem, její implementace a uvedení do praxe však nebude snadná, jak je možné vidět z výčtu prohřešků, jenž byly odhaleny inspekcí v roce 2017. Teprve čas ukáže, zda-li tato nová, v platnost vcházející pravidla budou vynucována s přísností a důsledností potřebnou pro zachování dosavadních wattových pobřeží.

Zastavení rekultivace je potřebným, avšak nikoliv dostatečným krokem ke zpomalení a postupnému zastavení poklesu početnosti populace tažných bahňáků. Prioritou je nyní zajištění ochrany a efektivní správy klíčových oblastí pro táhnoucí ptáky. A to je něco, na co se zaměří ochranářské organizace v příštích měsících a letech.

Přesto však v této fázi není pádný důvod k názoru, že se implementace nových reforem neuskuteční – nová politika je konzistentní s rétorikou čínského prezidenta Si Ťin-pching a nedávným posílením enviromentálních regulací.

A i nejen proto je tedy nyní zcela na místě říci „Dobrá práce, Číno!“ 🙂

Text a překlad: Martin Vlk Mrňous

Zdroj: Birdlife.org


Chcete-li podpořit snahy o záchranu kriticky ohroženého jespáka lžícozobého, neváhejte navštívit dárcovskou stránku jeho záchranného projektu.


Číst dále
0




11
Novější články Starší články
  • - Reklama -
  • Newsletter

    Dostávejte nejnovější články přímo do vaší e-mailové schránky!

  • Nejnovější články

    • 1
      Obnova přírodní rezervace Kotvice v CHKO Poodří by měla prospět ptákům
    • 2
      Proč drobní ptáci „zamrzají na místě“?


Aby vám nic neuletělo

Dostávejte nejnovější články přímo do vaší e-mailové schránky!

  • Avifauna je nezávislý český online magazín zasvěcený fascinujícímu světu ptáků. Projekt vznikl za ochotné finanční podpory milovníků ptactva a funguje pod záštitou stejnojmenné neziskové organizace Avifauna z.s.

  • Facebook

  • O Avifauně
  • Diskuzní fórum
  • Mediální partnerství
  • Ochrana osobních údajů
  • Kontakt
© 2024 Magazín Avifauna | ISSN 2571-0737 | Avifauna z.s.
Pak stiskněte enter a my to pro Vás najdeme!