June 29, 2025
Autor

AVIFAUNA



Nejnovější  / Zajímavosti
Jak to ti ptáci dělají: boj s mrazem
AVIFAUNA Publikováno 15.4.2017


Dokážete si představit, že byste bosí stáli na ledě celých pět minut? A co takhle hodinu? Nebo den?

V této mini-sérii zajímavostí ze života ptáků krátce nahlédneme do tajů toho, jak někteří ptáci dokáží překonat dlouhá období těžkých mrazů bez toho, aniž by trpěli omrzlinami a kritickou ztrátou tělesného tepla.

Tak tedy… Jak to ti ptáci vlastně dělají?

Ptáci jako racci nebo kachny (zvláště pak druhy arktických oblastí) často překonávají dlouhá období stáním na ledě za pomoci tzv. regionální heterotermie, neboli schopnosti udržovat stálou tělesnou teplotu a současně pak umožnit jiným částem těla se od této stálé hodnoty výrazně odchýlit. V případě ptáků pak jde především o exponované neopeřené části, především nohy, přes které může docházet k největší ztrátě drahocenného tepla.

Udržovat odhalené končetiny v teple vyžaduje nesmírnou dávku energie, kterou si ptáci nemohou dovolit investovat. Namísto toho ptáci umožňují svým končetinám dosáhnout teploty bodu mrazu. Krev je do nich stále vháněna, ptáci však využívají tzv. systému přepážkového výměníku tepla — chladná krev vracející se z nohou cestuje skrze žíly přimknuté k tepnám, jež posílají teplou krev ze srdce k nohám. Teplo je přenášeno z horké krve přes stěny tepen do ochlazené krve v žilách, která v momentě, kdy doputuje nazpět k srdci, dosáhne téměř své původní teploty (33° z původních 35°), a není tak třeba vynakládat energii na její ohřátí (viz. obrázek níže).

Systém přepážkového výměníku tepla: Rafinovaná síť krevního řečiště působí jako výměníky tepla pro zahřívaní krve v průběhu jejího navracení se z nohou do těla. Tento proces výrazně snižuje tepelné ztráty a šetří obrovské množství energie. Autor ilustrace: Cornell Lab of Ornithology.

Tento systém je nesmírně efektivní v udržování základní tělesné teploty. Opakované zvyšování toku krve umožňuje zlomku tepla dosáhnout nejzazší části končetin (jenž jsou v některých situacích takřka neustále v kontaktu s teplotami silně pod bodem mrazu) a díky tomu zabraňuje jejich úplnému zmrznutí.

Ptačí končetiny dokáží vydržet velmi nízké teploty bez poškození, neboť jejich velká část je tvořená šlachami a kostmi s minimálním množství svalů či nervových tkání, a i proto jim postačí i zcela malé množství tepla.

A my můžeme jen s tichostí závidět a obdivovat, zatímco si v zimě nasazujeme druhou vrstvu ponožek a nazouváme se do našich plstí vypolstrovaných bot. Ptáci jsou prostě úžasní… 🙂

Článek převzat a přeložen z Cornell Lab of Ornithology.


Číst dále
1


Média  / Nejnovější  / Věda
Vyšel PANURUS 25/2016
AVIFAUNA Publikováno 1.4.2017


Východočeská pobočka České společnosti ornitologické a Východočeské muzeum v Pardubicích vydaly s podporou Pardubického kraje 25. číslo ornitologického časopisu Panurus. Panurus 25 (2016) má rozsah 108 stran textu formátu A5 a vydán byl nákladem 250 výtisků. Obsahuje 11 odborných příspěvků o výskytu a biologii ptáků převážně ve východočeském regionu. Konkrétně zde bude mimo jiné rozebráno aktuální rozšíření labutí velkých (Cygnus olor) na Svitavsku, úspěšné hnízdění poláků malých (Aythya nyroca) na Pardubicku a hnízdní rozšíření chocholoušů obecných (Galerida cristata) na periferii Mladé Boleslavi. Díky plnobarevnému tisku mohly být otištěny i cenné dokumentární avifaunistické fotografie z regionu východních Čech.

Panurus dlouhodobě plní obecně prospěšnou roli recenzovaných přírodovědných periodik a to i v době rychlejších a atraktivnějších (ale ne vždy dostatečně důvěryhodných) způsobů prezentace jako jsou internetové stránky. Čtenářská obec časopisu Panurus přesahuje hranice regionu. Vydávání časopisu Panurus je jedním z hlavních bodů činnosti Východočeské pobočky České společnosti ornitologické, která mj. také pořádá víkendové výzkumné tábory, ornitologické konference, ornitologické exkurze pro veřejnost a účastní se správních řízení.

Nový Panurus je možno zakoupit za 100,- Kč v pokladně Východočeského muzea v Pardubicích, nebo si jej elektronicky objednat na adrese pobočky. V tomto případě připočtěte poštovní paušál 30,- Kč a částku uhraďte na náš nový účet u Fio Banky, 2501022899/2010 a na e-mail vcpcso@centrum.cz nám sdělte, co jste si objednali, celkovou cenu objednávky a datum provedení platby. Při odesílání platby uveďte do zprávy příjemci své příjmení, aby se daly platby bezpečně identifikovat. Obratem Vám časopis Panurus zašleme.

Starší čísla a další tiskoviny si můžete objednat ZDE

Libor Praus, šéfredaktor

Panurus 25 (2016) obsahuje následující články:

Mach J.: Třicet pět let hnízdění labutě velké (Cygnus olor) v okrese Svitavy .

Urbánek L.: Avifauna okolí větrného parku Janov.

Praus L. & Šifta J.: Hnízdění chocholoušů obecných (Galerida cristata) v Mladé Boleslavi a okolí v roce 2016.

Diviš T.: Víkendový výzkumný tábor 2013 – „Významné ornitologické lokality okresu Náchod“.

Krejčík J.: Výskyt a hnízdění poláka malého (Aythya nyroca) na rybníku Černý Nadýmač na Pardubicku v letech 2013–2015.

Kavka M.: Výskyt a hnízdění vlhy pestré (Merops apiaster) na Kutnohorsku na počátku 21. století.

Prskavec K.: Zimní populace sýkor (Paridae) ukončily v extrémně teplých zimách nocování v umělých dutinách rozmístěných v jabloňových sadech.

Jasso L.: Vodouš štíhlý (Tringa stagnatilis) poprvé zastižen v Českém ráji.

Mückstein P.: První jarní výskyt labutě zpěvné (Cygnus cygnus) v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy.

Praus L. (ed.): Ornitologické zajímavosti.

Kadava L. & Vrána J.: Ornitologická pozorování .


Číst dále
0


Média  / Nejnovější
Digiscoping aneb nejjednodušší forma fotodokumentace ptáků
AVIFAUNA Publikováno 23.3.2016


Každý jsme tu chvíli někdy zažili. Stojíte na břehu rybníka a stativákem pozorujete nějakého velmi vzácného bahňáka. Fotoaparát s sebou buď nemáte, nebo nevlastníte dostatečně dlouhý teleobjektiv, ale dokumentační fotku nutně potřebujete – ať už proto, abyste se pochlubili kamarádovi, dali ji na Avif nebo dokonce poslali Faunistické komisi k posouzení. Řešení máte přitom na dosah ruky, je jím váš chytrý telefon.

Metoda, kdy pomocí mobilu či obyčejného kompaktu fotíme přes dalekohled (většinou monokulár), se nazývá digiscoping. Čočku telefonu přiložíme k okuláru stativáku, čímž získáme naprosto nepřekonatelnou ohniskovou vzdálenost. V případě standardního mobilního foťáku s ohniskovou vzdáleností 35mm vynásobenou 40x zvětšením stativáku je to, po přepočtu na kinofilm, 1400 mm. Pokud máme stativák se zvětšením 75x, je to celých 2625 mm, což nemá žádný objektiv pro zrcadlovku.

Takto na papíře to vypadá úžasně, ale realita je mírně odlišná. Digiscoping se nehodí pro všechny situace, postačí na dokumentaci hladinových ptáků či bahňáků někde na polní louži, ale pro focení rychlých pěvců či letících dravců je díky své neohrabanosti nevhodný. Další nespornou nevýhodou je nízká technická kvalita fotek. Pro již zmíněné účely dokumentace postačí, ale pokud se chceme věnovat fotografii jako takové, měli bychom pouvažovat nad nějakým jiným řešením.

Praxe

Pokud jste se i tak rozhodli, že je digiscoping pro vás to pravé, pak jsou následující řádky, kde podrobně popíši svůj osvědčený postup, určeny pro vás.

Nejprve si ve stativáku najděte ptáka, kterého chcete zachytit. Doporučuji ho zakomponovat do horní části zorného pole, protože se dalekohled vlivem váhy mobilu malinko pohne. Nezapomeňte předem zaostřit. Zapněte na mobilu foťák a postupně ho přibližuje k okuláru tak, abyste na náhledu stále viděli světlé pole na čočce – to je to místo, které chcete zachytit. Až se dostanete do ideální vzdálenosti, kdy uvidíte přiblížený obraz, udělejte několik snímků. Většina z nich bude z poloviny černých, protože stačí i minimální změna polohy mobilu a vybočíte z osy stativáku. Můžete si i částečně vysunout očnici dalekohledu, o kterou opřete telefon, takže tím můžete stabilizovat jeho polohu.

Adaptér

Pro opravdové nadšence je tu možnost vytvořit si adaptér pro zjednodušení práce. Na internetu se jich několik prodává, ale většinou jsou dělané pouze pro iPhony a konkrétní stativáky (většinou modely od renomovaných značek), takže pokud vlastníte jiný telefon, máte v tomto případě smůlu.

Jak si tedy takový adaptér, který bude šitý přesně na míru pro vaši techniku, vyrobit? Postup je velmi jednoduchý, stačí vám na něj stará pet lahev, plastový kryt na mobil nebo víčko od krabičky se zmrzlinou a antiskluzová podložka do auta.

Nejprve si vytvoříme kroužek, který budeme nasazovat na okulár dalekohledu. Ze střední části lahve vyřízneme dva cca 1,5 – 2 cm široké proužky. Ty zkusmo navineme na okulár dalekohledu, upravíme šířku tak, aby z něho sice šly sundat, ale neviklaly se, a zafixujeme je vteřinovým lepidlem.

Poté se musíme rozhodnout, jestli chceme použít kryt na mobil (dražší, ale určitě sofistikovanější varianta nevhodná v případě, kdy už mobil v krytu máme a jsme líní ho pokaždé vyndavat) nebo destičku z plastu potaženou antiskluzovou podložkou (méně náchylné na chyby při výrobě a pro lidi, kteří mobil již v krytu nosí a nechce se jim vyndavat).

 

Verze z krytu na mobil

Plastový kroužek nasadíme na okulár a zkusíme k němu přiložit mobil v krytu. Vychytáme místo, kde je obraz nejlepší a lihovým fixem si ho na obal naznačíme. Poté kroužek pokapeme lepidlem, slepíme s krytem a ještě než lepidlo zaschne, znovu vyzkoušíme a případně doladíme vzájemnou polohu.

Verze s plastovou destičkou

Z plastového neohebného víčka například od zmrzliny vyřízneme destičku o velikosti našeho mobilu. V místě, kde má být fotoaparát, uděláme 2 cm díru. Pokud vám záleží i na designu, adaptér můžete nabarvit. Nepoužívejte však první barvu, na kterou doma narazíte, jako jsem to udělal já, ale obětuje těch 50 korun a přelakujte ho stejnou barvou, jakou má podložka. Bude to vypadat o dost lépe.

 

Antiskluzovou podložku ořízneme do stejného tvaru a destičku jí potáhneme (lepíme vteřinovým lepidlem). Plastový kroužek z lahví nalepíme na čistou stranu tak, aby se jeho střed shodoval se středem díry v podložce. Poté již stačí tento aparát nasadit na okulár dalekohledu, položit na něho náš mobil, najít tu “správnou polohu“ a můžeme fotit.

V obou případech regulujeme vzdálenost čoček mobilu a stativáku částečným vysouváním očnice dalekohledu. Pokud i maximální vytažení nestačí, kroužek adaptéru zevnitř vyztužíme. Můžete používat sluchátka s ovládáním hlasitosti jako drátěnou spoušť, abyste zamezili nežádoucímu roztřesení celé sestavy.

Další formou digiscopingu je fotografování pomocí kompaktního fotoaparátu. Kvalita fotek se určitě zvýší, ale ani s kompaktem za dvacet tisíc nedosáhneme výsledků dostačujících pro tisk či soutěže. Je proto podle mého názoru zbytečné tahat s sebou do terénu techniku navíc, když úroveň výstupu stále zůstane v dokumentační hladině. Hlavně v zahraničí existují birdeři, pro které je digiscoping jakýmsi jejich stylem. Je obdivuhodné, co s takto improvizovanou sestavou dokáží zachytit, ale i výsledky těch nejlepších se hodí maximálně na tapetu na notebook.

Text: Ondra Beneš

Foto: Ondra Beneš


Číst dále
0


Nejnovější  / Věda
Hnízdní rozšíření a početnost ptáků ve Slavkovském lese
AVIFAUNA Publikováno 20.3.2016


Pavel Řepa & Roman Vacík 2016: Hnízdní rozšíření a početnost ptáků ve Slavkovském lese. Západočeské muzeum v Plzni, Plzeň. 191 s. ISBN 978-80-7247-133-1

Počátkem roku 2017 se objevil na trhu útlý sborníček dvojice západočeských zoologů P. Řepy a R. Vacíka, který představuje výsledky zjišťování početnosti a rozšíření ptačích druhů na území CHKO Slavkovský les. Publikace vydaná Západočeským muzeem na kvalitním papíře, s velmi dobrým grafickým zpracováním výsledků a mnohdy překvapivými výsledky snese přísná měřítka na kvalitu.

Základem práce byl terénní výzkum probíhající v letech 2004-2007, kterého se zúčastnilo zhruba 50 sčitatelů a ostatních pomocníků. Z hlediska metodiky se jednalo o standardní bodové sčítání, kdy na každém bodu byly po dobu přesně 5 minut zaznamenávány všechny ptačí druhy, viděné i slyšené. Důraz byl kladen zejména na teritoriální projevy, zde zejména zpěv popř. tok u některých nepěvců. Objem práce byl imenzní. Každý rok bylo sčítáno ve dvou termínech – počátek května a počátek června. Každý ze sčitatelů sčítal v prvním termínu přesně na 20 bodech, jeho kolega v červnu pak byl nucen tyto body v terénu vyhledat a sčítat opět na nich. Během 4 let sčítání byla pokryta prakticky celá plocha CHKO Slavkovský les.

Ke zpracování bylo přijato nakonec celkem 2670 sčítacích bodů, na kterých bylo provedeno 5070 bodových sčítání a bylo na nich zaznamenáno 60 716 jedinců nejrůznějších ptačích druhů. Bylo zaznamenáno celkem 130 ptačích druhů s průměrným počtem 8,02 druhu na každý bod a 11,93 jedinců. Okolí každého bodu bylo dále popsáno z hlediska vegetačního pokryvu a dalších informací, které byly využity při závěrečném vyhodnocení statistickými metodami, což je dnes u prací tohoto druhu prakticky nezbytné. Nebudu se pouštět do nějakých dalekosáhlých rozborů, takže jen stručně. Z hlediska kvantity byla nejhojnějším druhem pěnkava obecná, následována drozdem zpěvným a kosem černým. Další pořadí dle hojnosti: pěnice černohlavá, budníček menší, holub hřivnáč, červenka obecná, střízlík obecný, sýkora uhelníček a budníček větší. Pravděpodobně nejcennější části představovaného sborníčku jsou druhové mapky rozšíření jednotlivých druhů v rámci CHKO a statistické údaje, které popisují druhy prostředí, které druh na sledovaném území obývá, dále rozšíření z hlediska nadmořské výšky popř. další skutečnosti. U vzácnějších druhů je v závěru úplný výčet pozorování včetně místa zastižení a početnosti na sledovaném bodu.

Co k předkládané práci dodat? Škoda, že se autorům nepodařilo „provětrat“ souvislý text snímky jednotlivých ptačích druhů nebo charakteristických biotopů Slavkovského lesa, zcela určitě je měli k dispozici. Přesto se jedná o zcela unikátní snímek stavu avifauny jedné z chráněných krajinných oblastí. Správa CHKO tak dostává do ruky zcela výjimečný nástroj k ochraně ptačích druhů a jejich biotopů. Další kaňkou na jinak velmi dobrém výsledku je doba zpracování výsledků a následná editace výsledků téměř 10 let po konci terénních prací.

Já sám jsem se zúčastnil téměř všech sčítacích termínů a mohu jen pochválit autorskou dvojici, která s pečlivostí sobě vlastní zajišťovala obětavě nejen ubytování pro jednotlivé účastníky, ale i při večerní přípravě (někdy až pozdně noční) na ranní sčítání nastolovala témata, která pokrývala celou škálu lidského vědění. Jediným mínusem zde bylo, že ne všechno, co jsme večer vymysleli, jsme si druhý den pamatovali…

Autor článku: Libor Schröpfer


Číst dále
0