Břehouši černoocasí mění své migrační chování

AVIFAUNA Publikováno 7.9.2017

Sdílení

Změny klimatu a změny v hospodaření v krajině, jsou základními faktory, které vyvolávají u mnoha druhů ptáků odchylky jejich migračních vzorcích chování – a to jak z hlediska změn areálů zimovišť, tak načasování migrace. Nizozemští břehouši černoocasí byli tradičně považováni za dálkové migranty, zimní měsíce trávili v zemích jako Senegal a Guinea Bissau. V uplynulých letech se však na základě četných pozorování zjistilo, že stále více břehoušů končí svoji migraci na jihu Španělska a v Portugalsku, kde se jejich zimní distribuce překrývá s poddruhem břehouše černoocasého ssp. „islandica“.

Populační trendy břehoušů jsou v mnoha zemích výrazně klesající, včetně jádrové populace v Nizozemsku. Poslední výzkumy ukazují, že počet ptáků, kteří zimují v mokřadech v oblasti Doñana ve Španělsku, vzrostl z 4% populace v období na konci osmdesátých let 20. století, na 23% populace zimujících břehoušů v roce 2011. Každoroční vzdálenosti, které musí urazit afričtí migranti v porovnání s „iberskými“ břehouši jsou samozřejmě velmi odlišné, dálkoví migranti musí uletět kolem 10 000 km v porovnání se zhruba 4 000 km, které stačí ptákům, zimujícím ve Španělsku. Z toho plyne i další fakt, že migranti, zůstávající na evropském kontinentu, mají menší energetické náklady na tak náročnou životní fázi, jíž migrace je.

Z logiky věci by také mělo plynout, že kratší a méně náročná migrace by měla mít pro jedince výhody. Za předpokladu, že iberský zimující břehouš přežije zimu, měl by být v lepší kondici na začátku hnízdní sezóny. Kratší migrační trasa na hnízdiště, optimální načasování migrace při snadnějším využití meteorologické situace ve Španělsku a Portugalsku, která do značné míry ovlivňuje počasí v dalších částech západní Evropy. Je tomu tedy tak i ve skutečnosti?

Břehouš černoocasý. Foto Francesco Veronesi

Rosemarie Kentie a její kolegové zkoumali (viz odkaz zdroje), zda existují rozdíly v načasování migrace a ve změnách v hnízdním chování mezi břehouši černoocasými, kteří tráví zimu v Africe, a těmi, kteří jen zůstávají v jižní Evropě. Data byla sbírána speciálními týmy, ale i od birdwatcherů na základě pozorování barevně značených ptáků. Celkem byly využity údaje o 180 známých zimujících ptácích na Iberském poloostrově a 131 afrických zimujících břehoušů.

Když byla porovnána data jarního příletu ptáků z obou skupin, vědci zjistili, že afričtí migranti dorazí na hnízdiště o dva dny dříve než iberští břehouši. Také hnízdní chování vykazuje změny, samci se vracejí o tři dny dříve než samice. Průměrné datum snesení prvního vajíčka bylo o pět dní dříve pro africké ptáky. Přestože se rozdíly zdají být poměrně malé, výsledky jsou statisticky významné a další vědecká zkoumání ukázala výrazný vliv načasování hnízdění na reprodukční úspěch. Je patrné, že ptáci, kteří letí jen 2 000 km, nepřilétají dřív než ptáci, kteří musí uletět 5 000 km. Obě skupiny tráví několik týdnů společně v iberských rýžových polích, než se vydávají na sever. Rozdíl, který je založen na poloze zimování, je z výsledků zřejmý.

Vědci porovnávali i míru reprodukčního úspěchu u iberských a afrických migrantů. Zdá se, že mezi zimovištěm a kvalitou hnízdiště neexistuje žádná vazba, ačkoli ptáci přilétávající dříve mají možnost obsadit kvalitnější hnízdní prostředí. Mezi oběma skupinami migrantů nebyl zjištěn rozdíl v přežívání hnízd. Jediným potenciálním přínosem pro obě skupiny je, že samice, zimující na iberském poloostrově, kladly o něco větší vejce. Vzhledem k tomu, že větší vejce zároveň znamenají i větší kuřata a ta mají vyšší pravděpodobnost přežití, je možné vyslovit tezi, že do budoucna budou břehouši migrovat spíše na menší vzdálenosti. Reálný rozdíl velikosti vajec je pouze 3% a není tak skutečně jisté, zdali takto malý rozdíl je biologicky významný a dostatečný k tomu, aby prakticky ovlivnil možnost, že tato větší vejce skutečně budou znamenat vyšší reprodukční úspěšnost.

Proč vlastně břehouši v současnosti zůstávají v Evropě? Je známo, že jednotliví břehouši, podobně jako řada ostatních druhů bahňáků, využívají každoročně totéž zimoviště. Jakmile si ptáci vytvoří určitý vzor, ať již africký či iberský, pak je to téměř jistě na celý život. V 80. letech minulého století ještě 96% západní populace břehoušů letělo každoročně při podzimní migraci 5 000 km. Skutečnost, že tehdy jen velmi málo ptáků použilo volbu kratší trasy, a že v současnosti kratší trasu volí čím dál tím více jedinců, může naznačovat, že se zimní podmínky v Iberii staly pro břehouše vhodnějšími. Hlavním pozitivem může být fakt, že nejvyšší úmrtnost telemetricky sledovaných břehoušů byla právě při přeletu saharské pouště.