George Halmazna: O migraci orlů skalních ve Skalistých horách

George J. Halmazna (GJH)

Narozen v Československu, ale žijící v Kanadě s rodinou již 48 let. 

Zvěř, hlavně ptactvo, měl rád již od malička. V Kanadě vystudoval ošetřovatele zvěře a 39 let pracoval v Calgarské Zoo. 

„Měl jsem velké štěstí, že se můj koníček stal mojí prací.“ vysvětluje George. „Pracoval jsem nejen ve skvělém kolektivu, ale tím, že jsem měl na starost mnoho druhů zvířat, byl pro mne každý den zajímavý. Dravci byli a jsou stále mojí specializací a největší vášní“.

Skoro 20 let pracoval ve „zvírěcí nemocnici“, kde se staral nejen o nemocné druhy zvířat, zvířat v karanténě, ale také o poraněné „domácí druhy“ zvěře, kterou místní občané přinášeli do Zoo. 

Specializoval se hlavně na „přípravu dravců“ k vypouštění zpět do volné přírody a vlastní vypouštění. 

Obdržel také licenci ke kroužkování dravců, které provozoval 25 let. 

Po mnoho let monitoroval hnízdění dravců v okolí bydliště a nyní je členem Rocky Mountan Eagle Reaserch Foundation, která monitoruje migraci dravců, hlavně orlů skalních, ve východní části Skalistých hor již po 26 let. 

V zoo s výry velkými

A jak to všechno vlastně vzniklo?

Vše začalo 20. března 1992, kdy moji známí, Des Allen a Petr Sherrington, poprvé zpozorovali neobvykle vyšší počet orlů skalních „protahujících“ nad údolím Kananaskis v Albertské části Skalistých hor, poblíž hory Lorette. Je to část dnes už známé „orlí dálnice“, kudy tito dravci migrují jak na jaře, tak na podzim, táhnoucí se od Aljašky až do severního Mexika.

Když letošní monitorování této migrace začalo 1. března 2017, byl to již 26 rok nepřerušovaného pozorování naší RMERF organizace (The Rocky Mountain Eagle Research Foundation – hrubě přeloženo jako Nadace pro výzkum orlů Skalistých hor) a tím také jeden z nejdéle fungujících výzkumů na světě, organizovaným pouze z řad dobrovolníků. 

Naše organizace, která se utvářela během dlouhých let pozorování, je uskupením, které ze své činnosti nemá žádné zisky, je registrovaná v naší provincii Albertě a funguje jen díky podpory dobrovolníků.

Podzim v údolí Kananaskis.

Náš cíl, kromě vědeckých záznamů z našich letitých pozorování, je informovat a rozšiřovat získané poznatky nejen o migraci orlů a dalších dravců, kteří zde také protahují, ale také informovat veřejnost o jejich způsobu života a co je potřeba k jejich ochraně. 

Za posledních 25 let, dobrovolní pozorovatelé věnovali tomuto výzkumu 4 535 dní ( kolem 43 000 hodin ) přímo v přírodě, napočítali přes 231 000 migrujících dravců, z nich bylo 182 000 orlů skalních. Tento ptačí druh je vlastně hlavním předmětem našeho zkoumání. 

Já osobně jsem se zapojil do tohoto projektu hned při druhé jarní migraci v roce 1993 a nepřetržitě se monitoringu účastním již 25 let. 

Petr Sherrington se stal vedoucím celého výzkumu a naším ambasadorem. 

Řeka Kananaskis s horou Lorette ( 2480m ). Hora Lorette „slouží“ při migraci jako maják. Většina orlů létá přes a nebo kolem vrcholu.

Koncem jarní migrace a začátkem podzimní, kdy dny jsou ještě dlouhé, pozorujeme denně 13-14 hod. Jelikož zaznamenáváme nejen migraci ptactva, ale i pohyby savců v údolí Kananaskis, chodíme do naší přírodní kanceláře za každého počasí, ať už krásně hřeje slunce nebo řádí déšť, mlha, vítr či mráz. Proto máme problémy si udržet stálé pozorovatele. 

Údolí Kananaskis je zde ve Skalistých horách nejen součástí migrační trasy orlů skalních, ale také součástí migračních cest mnoha jiných ptačích druhů. Často se sem zatoulají i druhy žijící mimo horské biotopy. 

Po dobu našeho pozorování v tomto údolí jsme již zaznamenali 220 ptačích druhů a 18 druhů dravců.

Tak to je asi tak vše v kostce o našem pozorování, které již oslavilo čtvrt století.

Ještě úplně na závěr – dalo by se nějak shrnout, co jste v průběhu tak dlouhé dekády zjistili? Jak se to s orly skalními v průběhu let vyvíjí?

Výkyvy počtů jsou hodně ovlivněny počasím. A samozřejmě nevidíme vždy úplně všechny orly. Proto z mého hlediska nemůžeme něco tvrdit na 100%. Vždy však vidíme zřetelně méně mladých orlů vracejících se na jaře na hnízdiště, než kolik jich letělo na jih na podzim před tím.

Změny jsou také ovlivněny množstvím potravy, především zajíců měnivých , jejichž severské populace jsou zásadně ovlivněny tzv. desetiletými cykly (více o tomto jevu zde). Také je velká úmrtnost orlů v prvém roce života (prvá migrace ), jenž je především ovlivněna lidmi a lidskou činností (města, telegrafní dráty, dráty vysokého napětí atd.). Výzkum v USA z devadesátých let zjistil úmrtnost v prvém roce života až 70% (toto číslo bylo ovlivněno také indiány a jejich tradicemi – získávání peří na čelenky, rituály s mláďaty apod.).

Níže můžete nahlédnout na statistiky počtů jedinců v průběhu prvních deseti let monitoringu.

GE = Orel skalní – Vedle roků je počet hodin na pozorování, potom počet dní jarního pozorování

A jak vypadá výsledná práce George, kterou si přinese z terénu? Nese nějakou podobnost s našimi liniovkami nebo třeba hodinovkami? Posuďte sami: níže můžete nahlédnout do ukázkové tabulky z jednoho dne monitoringu.

Tabuka č.1 – stránka poznámek pozorování

Příklad stránky záznamů denního pozorování, z kterého se potom dělá souhrn do tabulky č.2 ( poslední stránka ze dne 15. října 2001 ).

Zde zaznamenáváme čas průletu jedince, druh, počet, věk, kudy dravec letí a druh jeho letu a nakonec místo pro jiné podrobnosti pozorování.

Tabulka č.2 – tabulka denního souhrnu pozorování

Toto je zjednodušená tabulka souhrnu denního pozorování. Jako příklad zde z 15. Října 2001 z hory Plateau, z nadmořské výšky  2400 m.

Seznam druhů dravců na levé straně, hodinový průlet jedinců každého druhu a na pravé straně  je seznam dalších ptačích druhů a savců viděných ten den.

Ve spodní půlce je součet druhů dravců rozdělen podle věku – mladý, nedospělý, dospělý a věk neurčen. Potom hodinový záznam počasí toho dne.

Spodní pravý roh je pro hodiny pozorování. 

Galerie zážitků z monitoringu orlů skalních v údolí Kananaskis:

Více o organizaci RMERF a celkové statistiky z  výzkumu orla skalního si můžete dohledat na stránkách eaglewatch.ca.

Text: George Halmazna

Úvodní foto: Juan Lacruz