Hybridizace, tedy mezidruhové křížení, je fenomén, který formuje rozmanitost organismů. Ptáci jsou vhodnou skupinou živočichů pro výzkum díky relativně snadné detekci hybridů. Přestože existuje řada studií a článků, které popisují křížení u celé řady ptačích druhů, bývá výskyt křížení nezřídka podhodnocován. Náchylnost ptáků k mezidruhovému křížení pravděpodobně přispívá k vysoké míře druhové diverzity ptáků a může stát za přítomnosti několika skupin druhů nebo dvojic druhů z evolučního hlediska relativně mladých.
Jednou ze skupin, které se mezi sebou často kříží, jsou šplhavci. Hybridi byli hlášeni poměrně často mezi páry severoamerických a jihoamerických druhů strakapoudů, z Evropy jsou známy případy křížení mezi žlunou šedou a zelenou a také mezi strakapoudem velkým (Dendrocopos major) a jižním (D. syriacus).
Oba druhy strakapoudů byly v posledních letech předmětem výzkumu v Polsku. Jaké je tedy zastoupení hybridních jedinců v populacích těchto šplhavců? Oba strakapoudi jsou sourozenecké taxony, jelikož mají velmi podobné genotypy a liší se ekologickými nároky (volba stanovišť) a etologií (teritoriální chování). Křížení umožnilo zejména posunutí areálu strakapouda jižního, který se dostal do Evropy z Asie. Ještě koncem 19. století bylo západní hranicí jeho výskytu Turecko. V průběhu 20. století a začátkem nového milénia osídlil značnou část Evropy, včetně Pobaltí.
Strakapoud jižní. Foto Wikipedia Commons
V současnosti se lze v přírodě setkat s kříženci těchto druhů. Identifikace se nejčastěji provádí podle znaků v opeření jedinců. Genetické studie potvrdily hybridní genotypy a ukázaly, že hybridi jsou dále plodní, protože byla zjištěna další zpětná křížení. V městských oblastech Polska byly zjišťovány v letech 2013 – 2015 ve čtyřech polských městech populační struktury sympatrických (tedy původem místních) strakapoudů velkých a jižních. Výsledky, publikované v lednu 2018 v časopise Journal of Ornithology, ukázaly, že z 94 teritorií bylo 5,3% párů smíšených a tyto mezidruhové páry se tvořily samice (nebo kříženci) strakapouda jižního a samci strakapouda velkého. Celkově bylo jako kříženci identifikováno 3,6% pozorovaných jedinců a 6,9% zkoumaných uhynulých ptáků. Pohlavní poměr hybridů byl stejný. Tyto údaje naznačují, že hybridizace mezi strakapoudem jižním a velkým by mohla být skutečně podceňovaným jevem.
Autoři studie Tomasz Figarski a Łukasz Kajtoch uvažují, že tato situace je důsledkem teprve nedávného obsazení severní Evropy strakapoudem jižním. Jeho populace je stále nízká a kvůli nedostatku partnerů se tak jednotlivci častěji kříží s místními strakapoudy velkými. Vzhledem k nízké početnosti strakapouda jižního v severních oblastech Evropy může hybridizace limitovat jeho další šíření na severu kontinentu.
Také v České republice bylo hybridní hnízdění zjištěno (např. ZDE a ZDE). Podrobnější poznatky o výskytu hybridních párů z našeho území však chybějí. Vzhledem k zjištěním polských ornitologů a značné variabilitě vzhledu a hlasu kříženců by bylo žádoucí věnovat těmto druhům více pozornosti.
Samice strakapoude velkého. Foto Jiří Bartoš
Zdroj: https://link.springer.com/article/10.1007/s10336-017-1513-0
Text Lukáš Kadava / Titulní foto strakapouda jižního: Jan Grünwald / http://www.bartosphoto.cz/
