Japonský řezbář pomáhá nevidomým vidět ptáky skrze hmat

Haruo Uchiyama vyřezává detailní sošky ptáků v životní velikosti, aby skrze ně šířil osvětu o evoluci a vyhynutí. Jeho současnou misí je vyřezání 40 druhů havajských ptáků z podčeledi šatovníkovitých.
Pěnice je menší než kachna a kachna je menší než orel. Pro některé ptáčkaře jsou tato jednoduchá fakta naprostou samozřejmostí, avšak pro ty, kteří se nemohou spolehnout na zrak, je velikost často velmi těžce uchopitelnou veličinou.
To je to, co podnítilo Harua Uchiyamu k vytvoření jeho unikátních „dotykových exemplářů“. Japonský dřevořezbář, jenž se umění opracování dřeva naučil od svého otce, zasvětil více než 35 let socháním dřevěných ptáků v životní velikosti, jenž detailně odpovídají reálným exemplářům do každičkého peříčka. „Nevidomí dokáží slyšet hlasy vran a vrabců dennodenně, ale již si nedokáží představit jejich velikost, tvar a to jak vypadají.“ vysvětluje Uchiyama skrze svoji ženu a překladatelku Tomoko. Některé z modelů jsou opatřené zvukovými nahrávkami se jménem ptáků a jejich hlasů.
Haruo Uchiyama používá exempláře havajského muzea Bishop k tomu, aby vytvořil dokonalé dřevořezby čtyřiceti z padesáti sedmi druhů havajských šatovníků, včetně některých již vyhynulých druhů. (Zbylých sedmnáct je možné nalézt pouze ve zkamenělé formě.) Modely budou použity pro vzdělávání veřejnosti a nevidomých ptáčkařů. Foto: Molly Hagemann / Bernice Pauahi – Bishop Museum
Uchiyamův dřevěný zvěřinec pomáhá jak pedagogům, tak i ochráncům přírody. Pro jeden projekt vyřezal více jak tucet modelů Darwinových pěnkav, aby pomohl učitelům demonstrovat evoluci. Promlouval s biology, aby zjistil, jakým způsobem se ptáci měnili s tokem času, včetně velikostí a tvarů jejich zobáků a jak vznikaly jejich další adaptace, které zajistili následné přežití druhu. Zjistil například, že pěnkava ostrozobá shazuje vejce pobřežních druhů ptáků, aby je rozbila o skály a dostala se tak jejich výživnému obsahu. Uchiyama také vytvořil loutky pro vědce, kteří v zajetí vychovávali mláďata jeřábů amerických a jeřábů bílých. Zobáky jeho loutek jsou tak detailně a jemně vypracovány, že je s nimi možné uchopit tužku. Dále také vyřezal atrapy albatrosů bělohřbetých, aby s nimi podpořil snahy o zahnízdění tohoto druhu na ostrovu Midway.
Uchiyamova činnost jej nyní zavedla k vyřezávání samičko-samičích párů 40 druhů havajských šatovníků, jejichž větev se rozvinula do neuvěřitelně bohaté diverzity velikostí, tvarů a barev. Kvůli tomuto projektu, na němž spolupracuje s Havajským muzeem Bishop, vycestoval již pětkrát do Honolulu, aby zde prozkoumal místní muzejní sbírky. Vyřezání každého modelu trvá zhruba měsíc, přičemž se mu dosud podařilo dokončit 11 samčích sošek.
Nazpět v jeho dílně v japonském Abiko, začíná každý nový pták jako dokonale prorostlý blok dřeva z tupely, rostoucí v bažinách Lousiany, které umělec posléze důkladně obrušuje a ořezává do tvaru příslušného druhu. Poté se do hrubě opracovaného modelu pustí s přímou bruskou, aby zformoval jemné detaily peří. K upevnění a posílení dlouhých a špičatých zobáků a křehkých tenkých nožek používá klavírní struny. Nakonec celý model ručně namaluje, nanášeje zhruba 8 vrstev barvy, aby učinil povrch pocitově více „péřovým“.
Zleva: K vyřezání šatovníka šarlatového, rychle ubývajícího havajského druhu, Uchiyama nejdříve nakreslí jeho tvar do bloku dřeva. Dřevořezba je později použita jako forma, do níž je nalita pryskyřice, která vytvoří podobu finálního modelu. Nakonec řezbář sošku namaluje akrylovými barvami, aby do svého modelu vdechl život. Foto: Haruo Uchiyama
Výsledné modely jsou křehké, jsou však mnohem odolnější než preparáty skutečných ptáků. Peří nebledne při vystavení a neztrácí kvalitu a formu, je-li s exemplářem manipulováno. Po většinu času budou dřevění šatovníci vystavení za sklem vitrín v havajském muzeu, kde, jak dřevořezbář doufá, mohou pomoci lidem pochopit a porozumět havajským ptákům a stejně tak větším hybným silám jakým jsou evoluce nebo ochrana přírody. Modely však budou především sloužit jako dotykové modely, když se v muzeu zastaví nevidomí návštěvníci. Pro ně pak sošky fungují jako mosty do neznámých a nespatřených světů, vysvětluje Uchiyama. „Věřím, že jejich vlastní svět pak bude o poznání větší.“ dodává.
Text a překlad: Martin Vlk Mrňous
Zdroj: Audubon.org