Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) je ve Slezsku a na severní Moravě relativně rozšířený druh. V červeném seznamu ptáků České republiky je hodnocený jako téměř ohrožený druh. Lejsek bělokrký obývá zejména starší dubové, bukové i smíšené porosty, ale najdeme jej i v městských parcích, větších zahradách a na hrázích rybníků s doupnými stromy. Ze zimoviště se tento druh lejska vrací v průběhu dubna a hned po příletu vyhledává vhodnou hnízdní dutinu, v jejíž blízkosti zpívá a vábí samičku. Jeho zpěv není příliš libozvučný, zato jeho černý frak by mu mohl závidět i José Carreras. Bílý límeček je hlavní znak, který ho odlišuje od podobného lejska černohlavého.
Již před několika lety jsem zpěv lejska bělokrkého zaznamenal také v Ostravě-Porubě. Další rok jsem na jediné ulici zaznamenal tři zpívající samce, což jsem vzhledem k biotopovým preferencím tohoto druhu považoval za zajímavé. Před začátkem letošní hnízdní sezony jsem se rozhodl zmapovat populaci lejska bělokrkého v městské zástavbě Ostravy-Poruby systematicky. Mapování populace lejska bělokrkého stále probíhá, ale již teď vyústilo v zajímavá zjištění. Lejsek bělokrký, který je typický zejména pro starší lesní porosty, má v Ostravě-Porubě poměrně početnou populaci. Překvapivým zjištěním však je skutečnost, že lejsek v tomto prostředí chudém na výskyt přirozených hnízdních dutin ochotně přijímá nejen hnízdní budky, čímž je známý, ale často pro budoucí hnízdění vybírá nejrůznější dutiny ve stavbách vytesané šplhavci nebo otevřené větrací šachty, které jsou tradičním hnízdištěm např. rorýse obecného.
Video: Emil Morav
Převzato z webu Slezské ornitologické společnosti
Zbytek celého článku k přečtení: Slezská ornitologická společnost
Foto: Luboš Vaněk / http://www.foto-vanek.cz/