Lyska černá, slípka zelenonohá, chřástal vodní: tři hlavní hrdinové dnešního článku. Tři nejhojnější zástupci čeledi chřástalovitých, a současně jediní, kteří u nás běžně zimují. A přitom mají zobáky od krve, kostí, peří i šupin…
Mokřadní vegetariáni až všežravci
Než se dostaneme k zimním kuriozitám, nejprve se podívejme na celkovou potravní niku zmíněných druhů.
Lyska černá je perfektně adaptována na konzumaci velkého množství zelené rostlinné biomasy. Silným, ostrým zobákem dokáže uštipovat dokonce i listy rákosu, do elastického krku je nasoukat a mimořádně dlouhým střevem pak strávit. Typickou lahůdkou jsou však o něco měkčí sousta, jako vlákna žabího vlasu, parožnatky, lístky okřehku a všechny části ponořených vodních rostlin, jako jsou rdesty a lakušníky. Běžně se také pase na trávě u břehu. Přinejmenším některé hnízdící páry však krmí mláďata v prvních dnech hmyzem a drobnými rybkami.
Její menší příbuzná, slípka zelenonohá, s ní sdílí jemnější část rostlinné stravy (řasy, okřehek, tráva na březích vod). Je však obvykle o něco všežravější a kreativnější. Do svého jídelníčku tak zařazuje více semen, ovoce, drobných vodních živočichů a právě mršin (k nim se ještě vrátíme).
Chřástal vodní se i v dospělosti zaměřuje spíše na živočišnou stravu: červy, plže, vodní hmyz, ale i pulce i drobné rybky. V létě je to takový flexibilní „bahňák z rákosí“ (čemuž odpovídá i délka a tvar zobáku, uzpůsobeného k rychlému chňapání a vylovování kořisti z mělčin i bahna). Na podzim a v zimě ale často přechází i na rostlinnou stravu v podobě různých semen.
Mražené ryby: záchrana v dobách nouze
Během tužších zim mají u nás chřástalovití těžké živobytí. Většina biomasy vodních rostlin je odumřelá a trávu na břehu zakrývá sníh. Ze ztuhlého bláta je těžké cokoliv dobývat zobákem a mnoho vodních nádrží zcela zamrzá. Mnozí vodní ptáci se pak hromadně stahují na nezamrzající oka přehrad, k výpustím rybníků a na větší, pomalu tekoucí řeky. Potápivé i plovavé kachny, rackové, potápky, kormoráni- všichni pospolu se snaží najít dostatek potravy.
Chřástalovití je následují. A v davu zimujících opeřenců nachází snadno dostupnou potravu- mražené maso. Povětšinou rybí. Celé mrtvé ryby i části jejich těl se tu povalují po ledě, nebo jsou do něj doslova zamraženy. Tato situace vzniká dvěma způsoby. Zaprvé jde o přirozené úhyny ryb, zesláblých mj. kombinací chladu a nedostatku kyslíku pod ledem. Zadruhé jde o práci zdatných predátorů, zejména kormorána velkého. Ten občas přecení své síly a některé úlovky pouze vytáhne na břeh, ale už je nedokáže spolknout- tak je tam zkrátka nechá. Jindy zase vyvrhne přebytek spolykané potravy, pokud mu přeplněný žaludek brání vzlétnout. Ukousané rybí hlavy po sobě pak zanechává vydra říční. Ovšem tyto zbytky nepřijdou nazmar. Maso je v přírodě vzácná, kalorická a výživná potrava- zvlášť když ho ani nemusíte pracně lovit. Takové mršina vám může v mrazu zachránit život. Toho využívá celá řada ptáků. Typicky se na ně slétají vrány, krkavci, orli mořští a rackové různých druhů. Když tyto přirozeně dravější druhy odletí (anebo je ryb dost pro všechny), přichází si pro svůj díl právě chřástalovití.
Zimní potrava slípek se odvíjí podle počasí a dostupných zdrojů v dané lokalitě. Je mírná zima a k dispozici travnaté břehy? Na hlavním menu bude obyčejná zelená tráva, pomalu ozobávána po celé hodiny ve velkém množství (a po natrávení vylučována v podobě zelených bobků). Je mráz a sníh, a poblíž velké zimoviště vodních ptáků? Pak se žaludek zaplní mrtvolkami ryb i ptáků a racčím trusem.
Hohol uhynulý na ptačí chřipku- požehnání, nebo past? Doufejme, že první možnost.
Nejčastěji lze u mrtvých ryb pozorovat slípku zelenonohou. Ta se v mírné zimě živí především spásáním trávy na březích vod. Jak ale napadne sníh, radši než vyhrabávat zmrzlou zeleninu si dopřeje mraženou rybu. A není-li k dispozici v původním stavu, slípka se spokojí i s tou, která již dříve prošla střevem racka! Ozobávání trusu na racčích nocovištích je vedle rybích mršin další oblíbená adaptace zimujících slípek. Pozoroval jsem ji jak na pražské Vltavě (viz. https://avifauna.cz/koprofagie-slipky-zelenonohe-da-se-vyzit-na-raccim-trusu/), tak na jezeře Most.
Lyska černá se i během mrazů ráda drží rostlinné stravy, jakkoli je těžké ji získat. Oproti slípce má výhodu v dobré schopnosti potápění, která jí umožňuje se krmit u dna. Tam i v zimě často nalezne chuchvalce zelených řas či odolné zimující rostlinky rdestu. Ovšem v místech, kde zeleň schází, i lyska přechází na masitou stravu. Na novomlýnských nádržích typicky ve velkém konzumuje slávičky mnohotvárné, které spolu s poláky a hoholy vytahuje ze dna. Je to ovšem těžká práce (tvrdé schránky bývají přirostlé ke kamenům hluboko na dně). Proto se místní lysky rády nechají zlákat úspornějším ozobáváním mrtvol obratlovců na ledě. Schválně píšu obratlovců, nikoli pouze ryb (viz. další kapitola 😉
Chřástal vodní má v tuhé zimě problém najít v mokřadech dostatek drobných živočichů. Když bahno zmrzne a mělčina zledovatí, někdy i tento „duch rákosin“ vyrazí na otevřený led, aby se přiživil na zbytcích ryb. Pták na fotografii razil tuto strategii na polo-zamrzlé řece Moravě na jihu Olomouce. S ohledem na jeho celoročně výrazný živočišný podíl ve stravě by byl zřejmě u mršin viděn snad nejčastěji, kdyby byl ovšem stejně hojný a odvážný jako slípka a lyska.
Infekční hostina pro silné žaludky
Na velkých ptačích zimovištích se občas objevuje ptačí chřipka. Vysoká koncentrace chladem oslabených jedinců sdílející vodní těleso je ideální prostředí pro šíření viru. Letos se nákaza ve velkém objevila na novomlýnských nádržích. Část ptáků nákaze podlehla a na ledě se pak válely mrtvolky nejčastěji hoholů (ti se zdají být obzvláště náchylní), ale i poláků a hus.
Tyto mrtvolky se staly lákadlem pro slípky i lysky. Někteří jedinci se na nich začaly systematicky krmit. Zůstává otázkou, jak velké je pro ně riziko nákazy tímto způsobem. Jisté je, že během opakovaných návštěv lokality jsem pozoroval stále přibývající nemocné a uhynulé vrubozobé, ale ani jednu nemocnou (natož uhynulou) slípku či lysku. Zřejmě tedy mají velmi silný imunitní systém, čemuž nasvědčuje i úspěšné zimování slípek krmících se racčím trusem.
Text a foto: David Říha
