gradace

Nejnovější  / Rozhovory  / Výběr redakce  / Z domova

Karel Poprach: O hraboších, lidech a ptácích.

AVIFAUNA Publikováno 21.8.2019

Karel Poprach je mezi ornitologickou veřejností znám jako odborník zejména na sovy a dravce. Dlouhá léta se věnuje pod hlavičkou organizace Tyto z.s. praktické ochraně zejména ohrožených druhů ptáků zemědělské krajiny, jako jsou sova pálená či moták lužní. V současné době je českými médii hojně diskutována gradace hraboše polního (Microtus arvalis) a úmyslu zemědělců použít k tlumení jeho populace jedů (psali jsme ZDE, blíže ZDE). Hraboši dokáží během krátké doby (několika měsíců) za optimálních podmínek svoji populaci řádově (skokově) zmnohonásobit a vytvořit vysoké populační denzity na rozsáhlých územích. Takovéto skokové navýšení biomasy nemá v našich přírodních podmínkách u jiných druhů obdobu. Na základě výzkumů z minulých let je zřejmé, že obvyklé gradace hraboše polního probíhají v 3–4letých periodách například na střední Moravě, anebo ve dvouletých periodách dejme tomu na jižní Moravě. Ovšem velmi silné gradace početnosti hraboše polního, jako je ta letošní, probíhají v periodách podstatně delších. Na silné gradační vrcholy početnosti hraboše polního čeká řadu let plejáda různých druhů predátorů – sovy, draví ptáci, brodiví, rackové a šelmy, především druhy kulturní zemědělské krajiny, ale i druhy z lesa. Některé z nich, zejména sovy, jsou na populacích hraboše polního bytostně závislé. Bez jejich vyšší početnosti nejsou schopny se rozmnožit a roky gradací hraboše polního jsou tak pro zachování jejich populací stěžejní. Biologický, politický, či hospodářský vývoj v letech silných gradačních vrcholů početnosti hraboše je stále stejný nebo podobný. V pozdním jaře startuje silná gradace hraboše polního, lokálně či regionálně jsou znatelné citelné ztráty na výnosech zemědělských plodin, které mohou být i velmi významné, spustí se mediální kampaň s politickými a ekonomickými tlaky plošné aplikace deratizačních přípravků, které jsou již vyrobené a je třeba je prodat a použít, a to přesto, že ke škodám již došlo a gradační vrchol hraboše polního odeznívá.

První otázka je prostá: Jak tedy vůbec k letošní gradaci početnosti hraboše polního došlo?

Jak vyplývá z poznatků kolegy Miroslava Dusíka, který odchyty drobných savců každoročně provádí, byl progradační vývoj populace hraboše polního v letošním roce následující. Po zimním období, kdy byl v krajině dostatek vláhy -občas i zapršelo – jsme koncem února kontrolovali březí samice hraboše polního. Intenzivní rozmnožování probíhalo v březnu. Následný dopad dvouměsíčního sucha v řadě lokalit reprodukci hraboše zastavil a samice dále nezabřezávaly. Jedinci z prvních jarních vrhů dospěli a začali se rozmnožovat až po prvních deštích na konci června. V té době díky dostupné potravě hraboši nastoupili během krátkého období skokově do reprodukce. Velký podíl téměř stejně starých jedinců vytvořil v populaci reprodukční vlnu, díky které nedocházelo k průběžným ztrátám např. z důvodu vnitrodruhového kanibalismu. Populace rychle zvyšovala svoji početnost a dobré potravní podmínky nastartovanou reprodukci udržely. Zabřezávaly i relativně mladé samice s hmotností 15 g, což není běžné. Následná silná gradace je výsledkem souběhu několika okolností, především však vhodných klimatických podmínek, které znatelně rozfázovaly vývoj bylinného patra, tedy kvalitativní potravní nabídku.

Významným predátorem hraboše je poštolka obecná. Její populaci lze navíc lokálně zvýšit instalací vhodných budek. Foto Jiří Bartoš / http://bartosphoto.cz/

A jaká je aktuální situace – jsme zhruba v polovině srpna 2019?

Pokud se aktuálně porozhlédneme po polích střední a jižní Moravy, zjistíme, že na polích se draví ptáci již prakticky nevyskytují anebo vyskytují se ve velmi omezených počtech. Jedná se o netypickou situaci, neboť v předcházejících letech silných gradací hraboše polního byly tyto roky na podzim rájem pro dravé ptáky a s nimi souznící ornitology až do nástupu zimy. Tato skutečnost signalizuje, že gradace hraboše polního je nyní za horizontem. Uhynulé jedince lze nalézat nyní prakticky kdekoli. Tento náhlý propad populace hraboše polního v jeho postgradační fázi je naprosto přirozený z důvodu vnitropopulačních mechanismů, které nejsou stále dostatečně známé, v úvahu připadají např. sociální stres v populaci, infekce, nedostatek potravy po sklizni plodin apod. Hraboši po dosažení hustot nad 1300 jedinců na hektar se přestávají rozmnožovat a celá jejich populace směřuje ke zhroucení, které bývá překvapivě rychlé – někdy postačí 14 dnů. Letos k tomuto zhroucení ale dochází brzy. A právě v této situaci, v posledních dnech či týdnech, vyvstávají silné politické i ekonomické tlaky na plošnou aplikaci rodenticidů, v podmínkách současného konvenčního zemědělství zejména přípravku Stutox II. Pod plošnou aplikací je míněno necílené použití přípravku mimo nory na povrchu půdy, kde se tento přípravek stává dostupný i pro další necílové živočichy a současně je aplikován v rozsáhlých regionech. Vzhledem k tomu, v jaké fázi se hraboší gradace nachází,  je plošná aplikace rodenticidů v této chvíli neopodstatněná jak racionálně, tak i ekonomicky. Tím nemám na mysli ekonomickou stránku prodeje samotného přípravku, který je vyroben, připraven k prodeji a k použití. Pokud jsou peníze nazbyt, spíše než na plošnou aplikaci rodenticidů by bylo vhodnější je věnovat těm zemědělských subjektům, které utrpěly citelné ekonomické ztráty z důvodu kalamitní situace hraboše polního.

Řekl jste, že Stutox II je dostupný i pro necílové druhy živočichů. Které to konkrétně jsou?

Všechny druhy živočichů, které na polích požírají obdobnou potravu jako je rodenticidní návnada. Ta je podávaná ve formě granulí. Tedy například volavky, čápi, racci, bažanti, koroptev polní, zajíc polní a další. Všechny tyto druhy může toxická látka rodenticidu významně ovlivnit anebo zapříčinit jejich mortalitu, což bylo v řadě případů dokázáno. Jedná se o tzv. primární intoxikaci po přímém pozření návnady. V nedávné minulosti, v roce 2010 jsme řešili úhyn 1 440 jedinců racka chechtavého přímo v hnízdní kolonii na hnízdech na Chomoutovském jezeře na Olomoucku po aplikaci rodenticidu Lanirat na okolním poli (tento přípravek je v současnosti zakázán a jeho červeně zbarvené granule, připomínající maso, mohly být větším lákadlem pro volně žijící živočichy než např. zeleně zbarvené granule aktuálně používaného přípravku Stutox II, pozn. red). Ovšem i u přípravku Stutox II byly v letošním roce početnější úhyny volně žijících živočichů zaznamenány. V současnosti ne uspokojivě zodpovězenou otázkou je problematika sekundárních otrav, tedy intoxikace a následná mortalita predátora po pozření otrávené kořisti. Tyto otravy byly početně prokazovány u rodenticidu Endrin (přípravek na bázi chlorovaných uhlovodíků, pozn. red.). Jeho účinné složky Dieldrin a Aldrin poškozovaly imunitní a reprodukční systém a přípravek byl zakázán v roce 1980. Následně byl na polích používán zejména rodenticid Stutox, který byl po řadě let rovněž zakázán a nahrazen přípravkem Lanirat, který byl posléze rovněž zakázán a v současnosti nahrazen přípravkem Stutox II, který zatím ještě zakázán není… I když recentní přímé důkazy sekundárních otrav na základě provedených veterinárních rozborů chybějí, nelze tyto otravy podceňovat. Rozkladem fosfidu zinku, účinné látky přípravku Stutox, se uvolňuje fosforovodík, který je silně toxický. I když nezpůsobí smrt predátora bezprostředně po pozření otrávené kořisti, vzhledem k pomalému rozkladu v organismu je vysoké riziko, že poškodí některé orgány, funkci žláz s vnitřní sekrecí, krevní obraz či sníží životaschopnost organismu a k úhynu může dojít po delší době, kdy přítomnost účinné látky již nelze jednoznačně prokázat. Tento jedinec může uhynout i ve velké vzdálenosti od lokality, kde kořist pozřel.

Hnízdo motáka lužního. Tito dravci mají rovněž vliv na zmírnění dopadů gradace hraboše. Foto Lukáš Kadava

Myslíte tedy, že, byť omezené a kontrolované pokládání jedů má smysl?

Opodstatněná je v současné situaci obava zemědělců ze škod na ozimých kulturách, které jsou nebo budou postupně zakládány. Na těchto polích může mít aplikace rodenticidu opravdu své opodstatnění, a to za předpokladu, že se na nich aktuálně nachází vyšší početnost hraboše polního a přípravek bude aplikován pouze přímo do aktivních nor hraboše polního. Ovšem podotýkám, že gradace hraboše polního jsou fenoménem, v krajině se vyskytují a vyskytovat budou i nadále, významná jsou však preventivní opatření.

Co mezi preventivní opatření patří a jak je použít?

Pro člověka a jím obývanou zemědělskou krajinu je významná pestrost krajiny, tedy zvyšování diverzity biotopů a druhů v nich žijících. Jsou to ty stále omílané meze nebo rozptýlená zeleň v krajině anebo biopásy na zemědělských kulturách. V těchto biotopech přežívají lokální populace hraboše polního, na něž jsou vázány populace predátorů. Pokud v krajině tyto alternativní biotopy chybí, chybějí i predátoři, kteří jsou schopni vyvíjet zvýšenou aktivitu v letech gradací hraboše polního. Predátoři v letech gradací běžně loví vysoké počty hraboše polního, které nejsou schopni zkonzumovat, protože je to baví a protože jim tak velí instinkt. Predátoři gradační cykly hraboše polního nezastaví, mohou ale ovlivnit jejich intenzitu. Bohužel skutečností je, že současná intenzivní zemědělská krajina s intenzivní aplikací chemických přípravků je homogenní. Až na výjimky se snížily populace všech druhů predátorů, což je zřetelné zejména u sov zemědělské krajiny, které jsou významným indikátorem stavu kvality krajiny. Současná krajina je uniformní a hladová, bez planě rostoucích rostlin, bez hmyzu, z běžných druhů ptáků pouze s výskytem skřivana polního a bez sov. Na některých lokalitách hnízdí případně některé druhy dravých ptáků, jako jsou motáci či poštolky, jimž přežití v zemědělské krajině umožňuje strategie lovu, kdy za potravou létají běžně i do deseti kilometrů. Zatímco sovy s doletem za potravou do jednoho až dvou kilometrů od hnízdiště a s vysokou mortalitou neustále snižují svoji početnost. I běžné druhy sov, jako kalous ušatý, postupně ubývá nebo i mizí. Tento trend je důsledkem globální zemědělské politiky s důrazem na neustále zvyšující se maximalizaci výnosů. Svůj významný vliv má samozřejmě i zastoupení plodin na polích. Určitý vliv na nabídku potravy v krajině může mít v posledních letech rovněž srážkový deficit. Populační vývoj vlajkového druhu predátora zemědělské krajiny – tedy sovy pálené, přesně kopíruje gradační vrcholy početnosti hraboše polního.

A jaká je situace sov pálených v tomto roce?

Vývoj hnízdní početnosti populace sovy pálené (Tyto alba) v České republice v období let 1998–2018. Zdroj Tyto z.s.

Co se hnízdní produktivity týče, fantastická. U hnízdících párů nalézáme nezřídka v jednom hnízdění i kolem deseti vajec, dokonce až čtrnáct a nemalá část párů v současnosti hnízdí podruhé v roce. Smutný výsledek je však počet hnízdících párů, který v letošním roce nedosáhl typického vrcholu a nachází se nad hladinou 100 párů v celé České republice. Je tedy evidentní, že sovy v krajině chybějí, i když v letošním roce hnízdí snad vše, co může, včetně dvouletých jedinců z loňského roku. Plošná aplikace jedů s následnými může také způsobit, že nyní nastartovaná druhá hnízdění sovy pálené s vysokými počty mláďat přijdou v krátkém čase o potravní zdroje a mláďata uhynou. Biologická ochrana zemědělských kultur má svůj nezastupitelný význam, predátoři však v krajině musí být přítomni a musí v ní nalézat alespoň základní podmínky pro reprodukci a přežití. Poněkud odlišná situace v zemědělské krajině byla zjištěna u motáka lužního, který kromě produktivity významně navýšil i svoji hnízdní početnost. Tento druh má však, vyjma odlišné lovecké strategie oproti sovám tu výhodu, že naši zimu si užívá v potravně bohaté Africe, zatímco naše sovy ji musejí přežít v naší potravně chudé zemědělské krajině. Vyvstává otázka, co je z hlediska strategie přežití jednotlivých druhů výhodnější, zda určitým způsobem riskovat cestu a migrovat tam, kde je prostřený stůl anebo neriskovat migraci, zůstat a přežít v místních podmínkách, i když nejsou zrovna „růžové“. Dle sdělení několika agronomů na lokalitách s vyšší hnízdní početností motáka lužního docházelo v letošním roce k minimálním škodám na zemědělských plodinách způsobených hrabošem polním. Jednalo se o lokality, kde početnost hnízdících párů motáka lužního dosahovala například k deseti párům, zatímco na relativně nedalekých lokalitách bez přítomnosti motáků byly škody hrabošem velmi významné.

Mají zemědělci nějaké další opatření, které sníží počty hrabošů?

Diskutovaným agrotechnickým opatřením snižujícím početnost hraboše polního na zemědělské půdě je hluboká orba. Ta samozřejmě svůj význam má, respektive měla. Ale v rámci současných agrotechnických postupů v zemědělské výrobě je hluboká orba spíše nežádoucí. Zemědělství za posledních třicet let prošlo rozsáhlými změnami, významně se zredukovala živočišná výroba, především skotu, na řadě farem živočišná výroba zanikla anebo se nachází v minimálním rozsahu. Živočišný produkt chlévská mrva se prakticky přestala používat anebo se používá minimálně, čímž potřeba hluboké orby odpadá. Snížila se mocnost humózního horizontu a současná rostlinná výroby probíhá pouze na cca 10–15 cm půdy, kde dochází ke koloběhu živin. Pokud za této situace dojde k hluboké orbě, živiny na povrchu půdy se překlopí pod povrch a půdní povrch zůstává neúživný. Současně povrchová vrstva zemědělské půdy je velmi silně zhutnělá a s neustále opakovanou aplikací chemie prakticky bez edafonu (společenstvo organismů žijících v půdě, pozn. red.), díky němuž dochází ke kypření půdy a k přísunu živin. Hluboká orba měla svůj nesporný význam rovněž coby retenční opatření pro udržení vody v krajině.

To všechno nezní příliš optimisticky. Dá se z toho nějak dostat ven?

Současná gradace hraboše nás svým způsobem upozorňuje na stav zemědělské krajiny. Jak tvrdí někteří agronomové zemědělských společností, takto silnou gradaci v rámci své praxe  nezaznamenali. Měli bychom se tedy nad stavem naší zemědělské krajiny zamyslet, hledat a podporovat cesty, které povedou ke zvýšení její diverzity a revitalizaci. To je však možné pouze změnou koncepce zemědělské politiky, neboť trh a ekonomické tlaky jsou neúprosné.

Díky moc!

Na gradaci hraboše polního reaguje sova pálená vysokými počty snesených vajec a vyváděných mláďat, které jsou určitou kompenzací její vysoké mortality v otevřené zemědělské krajině. Foto Karel Poprach

Zdroj: Tyto z.s., 2019 / Titulní foto: Wikipedia Commons / CC BY-SA 4.0