Drobouncí a houževnatí kolibříci rezavolesklí jsou známí tím, že každoročně podnikají dlouhé migrační lety napříč celou Severní Amerikou. A nyní mají další důvod k obdivu – dokáží totiž v řadě květin vystopovat ty nejšťavnatější podle toho, kde se květy objeví, nezávisle na tom, zda se jedná o první, druhou nebo dokonce čtvrtou květinu. Ačkoliv tato schopnost chápat číselné pořadí může znít jednoduše, ve skutečnosti se jedná o komplexní dovednost, která může kolibříkům pomoci pamatovat si nejjednodušší trasy mezi květinami s velkým podílem nektaru. Zároveň jde o první případ, kdy vědci tuto schopnost zaznamenali u volně žijících obratlovců.
„Je to opravdu pozoruhodná studie,“ tvrdí coby nezúčastněná strana Stuart Watson, specialista na zvířecí kognici z Univerzity v Curychu.
Počítat dovede spousta zvířat a některá jsou schopná chápat, jak jdou věci po sobě v posloupnosti. Například krysy, živorodky nebo opice chované v laboratoři dokáží využít posloupnost k nalezení potravy. To ovšem nevysvětluje, zda a případně jak by tuto schopnost mohla využívat divoká zvířata v přirozeném prostředí.
Susan Healy se tedy společně s týmem biologů z Univerzity v St. Andrews zaměřila na kolibříky rezavolesklé (Selasphorus rufus). Rezavě zbarvení samečci těchto kolibříků, vážící sotva tolik co jednokorunová mince a měřící pouhých 8 centimetrů, mají přesně vymezené krmné teritorium a svůj rajón mají dokonale zmapovaný. „Určitě u nich nehrozí, že by na parkovišti nemohli najít svoje auto,“ uvedla Healy.
Malí opeřenci také při přelétávání z jedné květiny na druhou využívají efektivní trasy, podobně jako když zákazník v supermarketu pečlivě plánuje co nejlepší cestu mezi jednotlivými regály. Healyn tým zkoumal, jak kolibříci tyto trasy vytvářejí – přelétávají jednoduše z jednoho vizuálního cíle k dalšímu v dohledu? Nebo jsou schopní zapamatovat si posloupnost a vědí, jaké jednotky následují po té současné?
Při výzkumu rozmístili vědci v údolí severoamerického pohoří Rocky Mountains krmítka se sirupem podobným nektaru. Jakmile viděli, že se pták konzistentně krmí na určitém krmítku a brání své teritorium před ostatními jedinci, vědci jej odchytili a označili. Následně naučili devět označených kolibříků létat na umělou květinu – žlutý pěnový disk na dřevěné tyčce, který měl uprostřed tubičku se sirupem.
Aby vědci zjistili, zda jsou kolibříci schopni využívat číselné pořadí, umístili do řady deset identických umělých květin. Do první květiny napustili šťávu a sledovali, na kterou se malí opeřenci přilétnou krmit. Dle očekávání zamířili skoro vždy k té první s tím, že občas zkusili, zda i ostatní květy neobsahují sladkou pochoutku.
Následně tým po každém nakrmení květiny přerovnal a promíchal je (dokonce celou řadu), aby pozice květin nemohla kolibříkům prozradit, ve které se ukrývá sirup. I poté ptáci vybrali první květinu v řadě, což naznačuje, že mají pojem o konceptu „prvního“. Když pak tým experiment zopakoval a umístil návnadu například do třetí květiny, ptáci ve většině případů zamířili právě k ní. To ukazuje, že kolibřík věděl, že odměna se nachází ve třetí květině v řadě, bez ohledu na to, kde řada byla.
Podle zprávy, kterou vědecký tým uveřejnil v odborném žurnálu Proceedings of the Royal Society B, poznatky celkově vzato ukazují, že kolibříci mají koncepci číselné posloupnosti a dokážou ji efektivně využívat k nalezení potravy.
„Je to ambiciózní studie,“ tvrdí Andreas Nieder, neurobiolog z Univerzity Tübingen, který se věnuje studiu numerických schopností u zvířat. Dodává však, že výsledky nevylučují druhou možnost, a sice že ptáci k nalezení květiny využívali jinou informaci. Je podle něj také možné, že různí jedinci používali různé strategie.
Ale kdo ví, třeba jsou někteří kolibříci zběhlí v číslech podobně jako lidé.
Text a překlad: Pavla Novotná
Zdroj: ScienceMag.org
