Co se stane, když zhruba tříkilový pták, jeřáb kanadský, narazí do vedení vysokého napětí? Nebojte, k výpadku proudu nedojde. Jen je rázem o jednoho jeřába méně. Ano, smrtelné kolize s dráty vysokého napětí jsou po světě jednou z hlavních příčin úbytku jeřábů. A v Nebrasce teď přišli na to, jak to změnit. Nápad bránit jeřábům v podobných nehodách už je tu nějakou dobu. Třeba v roce 1991 ozkoušeli biologové instalaci žlutých bezpečnostních míčů na vedení, aby zvýšili jejich viditelnost. Fungovalo to relativně dobře, ale jen za dne. Pro jeřáby kanadské, kteří konají většinu svých přeletů nad místní řekou Platte za ranního či nočního šera, z toho přínos moc neplynul. A spokojení vlastně nebyli ani provozovatelé místní elektrické sítě, společnosti IDM International. Polámaní a popálení ptáci byli prostě špatná reklama: vašimi dráty může klidně proudit čistá elektřina z obnovitelných zdrojů, ale co je to platné, když vytrvale likvidují jeden ze dvou druhů jeřábů na území Severní Ameriky. Naštěstí tu byl James Dwyer a jeho kolegové z „environmentální divize“ IDM International, kteří posledních pár let dost času trávili pozorováním riskantních manévrů jeřábů v těsném okolí elektrického vedení, včetně fatálních srážek. A proto je napadlo vyvinout nenáročný systém nočního osvětlení. Takového, které by nerušilo lidské ani zvířecí oko, ale přitom by pomáhalo včas varovat pikující jeřáby, že se řítí do záhuby. Výsledkem jejich práce je tzv. ACAS (Avian Collision Avoidance System), fungující na principu UV žárovek. Světla (UV-A; 380–395 nm), které by neobtěžovalo hmyz, ale bylo ptačím okem viditelné. S novinkami tohoto typu je samozřejmě trochu problém. Nejsou úplně zadarmo, a tak se nikdo moc nežene do jejich testování, aby se pak jejich užívání náhodou nestalo povinností. Píše o tom Ekolist.cz.
Ve výrobním areálu chemičky Spolana v Neratovicích na Mělnicku se na konci dubna vylíhlo mládě sokola stěhovavého. Jde o historicky první mládě tohoto u nás kriticky ohroženého druhu, které ve Spolaně Neratovice přišlo na svět poté, co se samička před čtyřmi lety přistěhovala na místní nepoužívaný komín. Samička sokola na opuštěném komínu hnízdí od roku 2015, teprve letos si však našla partnera a v březnu snesla vajíčka. „Na konci dubna se narodilo jedno mládě, které jsme okroužkovali a díky tomu nyní můžeme sledovat jeho další pohyb. Mládě stráví v budce zhruba 40 až 45 dní a teprve potom bude schopné létat a pohybovat se po okolí,“ vysvětluje ornitolog Václav Beran z neziskového sdružení Alka Wildlife, které na monitorování hnízdění sokolů v areálu Spolany s chemičkou spolupracuje. „Velmi nás potěšila zpráva, že se v našem areálu vylíhlo mládě sokola stěhovavého. Hnízdní budku sledujeme již několik let, a tak jsme rádi, že jsme se dočkali prvního mladého sokola,“ uvedl jednatel Spolany Miroslav Falta. Hnízdní budka byla nainstalována na komíně bývalé čistírny exhalací ve výšce zhruba 80 metrů. Pro sokoly takové hnízdo představuje téměř ideální podmínky. Mají tam dostatečný klid i rozhled. Ornitologové mají dokonalý přehled díky umístěným fotopastem, každoročně navíc budku kontrolují. Píše o tom server Novinky.cz
Mezi obcemi Turnov-Pelešany a Karlovice-Sedmihorky v CHKO Český ráj se nachází území Sedmihorských mokřadů, které byly v minulosti poškozeny činností člověka necitlivým odvodňováním. Na jejich záchraně se podílí ekologicky zaměřené organizace, jejichž cílem je navrátit mokřadům opět jejich funkci zadržovaní vody v krajině. „Za posledních několik desítek let mokřady zůstaly na pospas přírodě a vzniklo tu přírodně velice hodnotné území. Je to ráj ptáků. Vyskytují se tu dokonce i impozantní jeřábi popelaví,“ představuje lokalitu Vojtěch Šťastný z pozemkového spolku Sedmihorské mokřady, který se dlouhodobě věnuje výzkumu a ochraně území. Ačkoliv lokalita hostí větší počet druhů vzácných živočichů, převažující část území vlivem melioračních prací z 60. a 70. let ztratila svůj přirozený charakter. Smysluplné hospodářské využití této plochy kvůli přetrvávajícímu podmáčení není možné, a proto je moudrým krokem dát právě zde kvalitnímu přírodnímu prostředí přednost.
Sedmihorský mokřad je pro ptáky atraktivní lokalitou. Bylo zde zaznamenáno více než 130 druhů ptáků, z nichž asi čtvrtina tu hnízdí a nemalý počet z nich patří k ohroženým a silně ohroženým druhům. Z nepěvců je to například chřástal vodní, v oblasti obvykle v počtu okolo pěti hnízdních párů. O něco menšího a vzácnějšího chřástala kropenatého zde můžeme zastihnout na tahu. Nepravidelně na Sedmihorském mokřadu hnízdí i celorepublikově vzácná bekasina otavní. Příčinou jejího úbytku je v první řadě právě již zmiňované odvodňování a vysušování mokřadů. Nejpočetněji hnízdícími pěvci jsou rákosník zpěvný a strnad rákosní. Z rákosinových druhů na lokalitě hnízdí například i rákosník obecný a rákosník proužkovaný. Na vlhkých loukách se pravidelně můžeme setkat s bramborníčkem hnědým či ťuhýkem obecným, nepravidelně též s bramborníčkem černohlavým. Máme zde možnost slyšet také všechny tři naše cvrčilky – říční, zelenou a dokonce i slavíkovou. Pro potravu k říčce Libuňce zalétá nepravidelně čáp černý, někdy se zde z nedalekého rybníka objeví i moták pochop.
Sedmihorské mokřady. Foto Vojtěch Šťastný
„Kritériovým druhem této oblasti je pěvec z čeledi drozdovitých ptáků, slavík modráček středoevropský. Modráček byl na místě zjištěn poprvé v roce 2008 a jeho hnízdní populace se na lokalitě rok od roku zvyšuje. Hnízdění modráčků je na lokalitě podrobně sledováno a probíhá zde výzkum, včetně kroužkování hnízdících párů i narozených mláďat. V posledních letech zde registrujeme již šest hnízdních párů,“ doplňuje Šťastný.
Projekt záchrany Sedmihorských mokřadů začal letos na jaře a potrvá několik let. První fáze spočívá ve výkupu dotčených pozemků pozemkovým spolkem, případně alespoň získání souhlasů vlastníků s realizací projektu. Vzhledem k roztříštěné vlastnické struktuře bude tento úkol časově náročný, ale zcela nezbytný pro zachování trvalé ochrany této lokality. V projektu na revitalizaci Sedmihorských mokřadů se pak počítá se zahrazením odvodňovacích příkopů, vybudováním soustavy tůní a mokřin, průřezem a drobnou dosadbou vhodných dřevin. Dále pak s vybudováním ptačí pozorovatelny a informační tabule pro návštěvníky mokřadů. Odhadovaná výše všech nákladů činí zhruba 8 miliónů korun.
Bramborníček hnědý. Foto Jiří Bartoš / http://bartosphoto.cz/
Zdroj: http://www.nadaceivanadejmala.cz/novinky/5523/nadeje_pro_mokrady_u_sedmihorek
http://www.casopis.ochranaprirody.cz/z-nasi-prirody/pozoruhodny-sedmihorsky-mokrad/
Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Jiří Šťastný
Vlha pestrá patří v jižních Čechách k vzácným druhům a její hnízdění bylo dosud zaznamenáno pouze několikrát. V posledních dvou letech ale díky postupnému šíření tohoto druhu v ČR došlo na Českobudějovicku dokonce ke koloniálnímu hnízdění. Hnízdištěm je bývalá pískovna, kde ale postupně dochází k sesouvání potenciálně vhodných hnízdních stěn. Po domluvě J. Řehounka z hnutí Calla s majiteli pískovny proto před hnízdní sezónou 2019 dva členové JOK (J. Havlíček z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR a V. Mikeš z Jihočeského muzea v Českých Budějovicích) a jeden další dobrovolník (M. Reiser) provedli úpravu stěn tak, aby mohly vlhy v pískovně hnízdit bez nebezpečí predace hnízdních nor i nadále. Zda se budou provedené zásahy vlhám líbit, ukáží již nadcházející týdny. Píše o tom web Jihočeského ornitologického klubu.
V národním parku České Švýcarsko budou strážci více dohlížet na hnízdiště vzácných ptáků. Neukáznění turisté totiž nerespektují dočasný zákaz vstupu do těchto míst. Návštěvníci parku chodí do míst ptáci sedí na vejcích a ruší je i přes zákazy. Doplatili na to sokoli v lokalitě na Tokání u Jetřichovic na Děčínsku. Návštěvníci se dostali na skálu naproti sokolímu hnízdu, prakticky do stejné úrovně, vysvětlil mluvčí parku Tomáš Salov: „Byli ve vzdálenosti asi pasedát metrů. Na té dočasně chráněné ploše se jim podařilo vyhnat ptáky a vajíčka na hnízdě těsně před vylíhnutím zastydla. Takže jsme o ně přišli – kvůli bezohlednosti návštěvníků.“ Správa parku zakázala vstup na hnízdiště sokola stěhovavého do konce června, kvůli hnízdění čápů černých a výrů velkých nesmí lidi vstupovat do lokalit s hnízdy do konce července. Píše o tom Český rozhlas Sever.
Moták pilich (Circus cyaneus) je ve Velké Británii vzácně hnízdícím dravcem, který je přísně legislativně chráněn. Angličtí mladí motáci pilichové trpí, ve srovnání s ostatními populacemi například ve Skotku, abnormálně vysokou úmrtností. Vědci poskytli přesvědčivé důkazy, že nejpravděpodobnější příčinou je nezákonné zabíjení pilichů v oblastech vřesovišť, které jsou využívány k chovu a lovu bělokurů.
Závěry, které byly nedávno zveřejněny v časopise Nature Communications, vycházejí z desetileté práce několika britských organizací, a především výsledky sledování 58 satelitně značených motáků. Studie ukázala, že pravděpodobnost úmrtí nebo mizení značených pilichů je desetkrát vyšší v oblastech s porosty vřesovišť, ve srovnání s plochami, kde se žádná vřesoviště nevyskytují. Výsledky také ukázaly, že 72% značených ptáků bylo usmrceno člověkem, nebo je to velmi pravděpodobné.
Nezákonné zabíjení těchto dravců je již dlouho považováno za výrazné riziko pro jeho celou ostrovní populaci, avšak znalost rozsahu pronásledování dravců bylo možné jen stěží odhadnout zejména z důvodu, že tito ptáci se vyskytují v odlehlých oblastech a případné důkazy bývají často snadno zničeny. Satelitní značení a dlouhodobý sběr dat přinesl stěžejní poznatky o míře lidského pronásledování v oblastech, kde jsou pilichové vnímáni jako konkurenti člověka při lovu bělokurů. Výsledky sledování značených ptáků budou použity pro zvýšení tlaku na lovecké organizace a státní orgány s cílem, aby bylo od nezákonného lovu dravců upuštěno. Také výzkum a sledování ptáků pomocí satelitního značení bude pokračovat. Organizace Natural England, která výzkum zastřešuje, také hodlá do svých výzkumných aktivit více spolupracovat s vlastníky pozemků a dalšími partnery tak, aby byl nalezen způsob, jak anglické motáky pilichy účinně chránit.
Lovící moták pilich. Foto Ondřej Ryška
Zdroj: https://phys.org/news/2019-03-widespread-illegal-hen-harriers-english.html
https://www.birdguides.com/news/study-suggests-widespread-illegal-killing-of-hen-harriers/
Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Andreas Trepte / CC BY-SA 2.5
Celých 54 % rozlohy České republiky tvoří kulturní step. Je nazývána také zemědělskou či kulturní krajinou. V posledních desetiletích prochází k enormním změnám v přístupu člověka ke krajině, který ovlivňuje vše živé v ní, včetně ptáků. Ptáci zemědělské krajiny patří nejen u nás k nejohroženějším a nejrychleji ubývajícím. Synonymem devastace zemědělské krajiny je koroptev polní. Bohužel však systémové změny nebývají aplikovány do praxe tak rychle, jak si situace zasluhuje a tak je krajina nejčastěji chráněna zájmovými spolky, jejichž členové své aktivitě věnují nezřídka veškerý volný čas. Jedním z takových je organizace Naše společná krajina, jejíž projekt Čiřikání se snaží pomoci koroptvi polní a krajině, v níž koroptve mohou prosperovat. V rámci tohoto projektu nyní vzniká na Přerovsku plocha, na níž bude lidské hospodaření provozováno tak, aby z něho profitovali i živočichové otevřené krajiny.
Pestrost krajiny a způsob hospodaření v ní je klíčem pro přežití nejen koroptví. Foto archiv Naše společní krajina z.s.
„Získali jsme do výpůjčky pozemek města Přerova, konkrétně 5.500 m2 orné půdy na okraji velkého půdního bloku v lokalitě Přerov-Hvězdárna. Během následujících 10 let zde budeme napůl svépomocí a napůl s pomocí přírody tvořit zcela nový přírodní biotop nejen pro polní ptáky – jižně exponovanou travnatou stráň se skupinami keřů. Ta pomůže zvýšit biodiverzitu v této části Hané a vrátit zemědělské krajině její základní ekologické funkce. Mezi ně patří snížení eroze půdy i zadržení vody v krajině. Náš biotop nebude osamocený, neboť naváže na další již existující nebo právě zakládané ostrůvky biodiverzity v okolí. Navíc je podle údajů z monitoringu koroptve reálná naděje, že tento vlajkový druh české krajiny zde najde nové hnízdiště,“ říká ekolog Petr Rejzek z organizace Naše společní krajina.
Naše současná koroptví populace je roztříštěná, nestabilní, na početním minimu (pod 1,3 % historicky doložitelného maxima), a tedy kriticky ohrožená. Na většině rozlohy české kulturní stepi jsou však takové podmínky, že koroptve jen těžko přežívají. Druh je izolován v místních populacích, v nichž nejsou na zimu vytvořena početně silná a vitální hejnka. „Proto je koroptev vlajkovým druhem projektu čiřikání, v němž se snažíme aktivní podporou spolupráce a bouráním předsudků mezi zájmovými skupinami, které mají společný zájem chránit naši přírodu, chránit a posilovat populace koroptve a zajistit koroptvi – a koneckonců i nám- zdravou a bezpečnou krajinu,“ doplňuje Rejzek.
Pomoci koroptvi můžete i vy několika způsoby. Více ZDE
Koroptve polní. Foto Petr Vaško / http://www.petrvasko.cz/
Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Petr Vaško / http://www.petrvasko.cz/
Podzimní migrační trasa husy malé (pojmenované „Mr. Blue) na základě dat se satelitního loggeru v roce 2018. Foto archiv Birdlife Norway
Husa malá (Anser erythropus) je druh menší husy, jejíž populace od poloviny 20. století výrazně celosvětově klesá. Za hlavní příčiny populačního propadu jsou uváděny lov, pytláctví a ztráty hnízdních stanovišť. Vědci se obávají, že při stávající fragmentaci stanovišť husy malé může dojít i k vyhynutí celého druhu. Oficiálně se odhaduje, že v letech 1998 až 2008 poklesly počty hus malých o 30% až 49%. Není divu, že husa malá je nejen u nás druhem velmi vzácným, přičemž nejčastěji jsou pozorováni jednotlivci, či malé skupinky. V rámci ochrany tohoto druhu probíhá intenzivní výzkum, který by měl rozšířit naše znalosti o hnízdištích, migraci a zimování tohoto druhu. Využíváno je barevného značení hus a satelitní loggery. Fennokandinávská i středoasijská podzimní migrační trasa z hnízdních oblastí do zimovišť je tak nyní poměrně dobře známá. Naopak jarní migrační trasy jsou však stále téměř neznámé.
Aktuálně bylo 17. dubna 2019 v Polsku pozorováno hejno 35 hus malých v mokřadech Biebrza poblíž obce Osowiec. Jedná se o rekordní počet, doposud zde bylo největší hejno o 24 husách pozorováno v roce 1992. Polský rekord doposud drží záznam stohlavého hejna z jezera Kinkajmskie z roku 1907! V letošním hejnu byla navíc pozorována husa se satelitním loggerem. Husička, pojmenovaná „Mr. Blue“, byla takto označena na severním okraji Norska 24. května 2018. GPS límec odesílá data každých šest hodin.
Rovněž v České republice je pozorování většího počtu hus malých mimořádnou událostí. Doposud nejpočetnější hejno bylo pozorováno 13. ledna 1958 od Lednice, kde bylo sečteno 40 jedinců. V novém miléniu je nejvyšší počet 7 hus z roku 2012 od Drnholce rovněž na jižní Moravě.
Část hejna hus malých z mokřadů Biebrza, 17. dubna 2019. Foto FB archiv Birding Poland
Zdroj: https://www.facebook.com/BirdingPoland/
Šťastný, Hudec a kol. 2016: Fauna ČR, Ptáci 1. Academia, Praha
Text: Lukáš Kadava / Titulní foto: Wikipedia Commons
Tři hnízda čejek chocholatých, jednoho z nejvíce ohrožených druhů u nás, se podařilo zachránit ve Vendryni na Frýdecko-Místecku ochráncům přírody. Jelikož vajíčka leží přímo v zoraném poli, dohodli se se zemědělci, že je traktoristé objedou. „Zemědělec nám slíbil, že hnízda označí, aby se jim traktory vyhnuly. Čejek chocholatých žije Moravskoslezském kraji už jen pár stovek párů. Za 20 let jich kvůli nevhodnému hospodaření, změnám v krajině a intenzivní zástavbě ubylo téměř 90 procent. Jelikož čejka hnízdí převážně na zoraných lánech, přichází při polních pracích o všechna vajíčka,“ vysvětlil ornitolog Daniel Křenek. Píše server IDnes.
Na Suchých skalách i v dalších místech Českého ráje začali hnízdit vzácní sokoli stěhovaví. Usadilo se tam celkem šest párů. V tuto dobu jsou velmi citliví na vyrušení. Správci Chráněné krajinné oblasti Český ráj mají dohodu s horolezci, aby v tomto období hnízdící dravce ve skalách nerušili. Podle ochránců přírody by měli být opatrní i turisté. Píše o tom Český rozhlas Liberec.
- - Reklama -
Nejnovější články
-
Avifauna je nezávislý český online magazín zasvěcený fascinujícímu světu ptáků. Projekt vznikl za ochotné finanční podpory milovníků ptactva a funguje pod záštitou stejnojmenné neziskové organizace Avifauna z.s.
