Američtí biologové popsali, že v Beringově moři rychle ubývá papuchalků. Podle výzkumníků tito ptáci umírají hlady, pravděpodobně kvůli změnám souvisejícím s oteplováním klimatu. Papuchalkové chocholatí žijí v severní části Tichého oceánu. Jsou to nápadní ptáci vzhledem trošku podobní tučňákům, ale na rozdíl od nich umí dobře létat. V Beringově moři, u pobřeží Aljašky, se živí rybami a bezobratlými organismy – ty zase získávají potravu z oceánského planktonu. A právě tento klíčový základ mořských ekosystémů je ohrožen klimatickými změnami. Vědci popsali, že od roku 2014 dochází v této oblasti k ohřívání mořské vody a ubývání zalednění během zimních měsíců. Důsledkem je pokles množství planktonu bohatého na energii a také migrace některých druhů směrem na sever. Všechny tyto faktory přispívají k úbytku potravy, jež by byla vhodná pro papuchalky. V nové studii zdokumentovali takové vymírání přírodovědci jednak u papuchalků, ale také u dalšího druhu ptáka – alkounka chocholatého. Výzkum probíhal na podzim roku 2016, pak vědci jeho výsledky zpracovávali, studie vyšla v květnu 2019 v odborném časopise PLOS ONE. Výzkum na Probilovových ostrovech v Beringově moři odhalil 350 mrtvých ptáků, většinou dospělých. Nejčastěji se jednalo o ptáky, kteří se zrovna přepeřovali, byli tedy ve fázi, kdy jim vypadávalo staré peří a na jeho místě vyrůstalo nové. Tento pravidelný přirozený proces vyžaduje značné množství energie, protože peří u ptáků tvoří čtyři až dvanáct procent jejich celkové hmotnosti. Píše o tom web České televize.
Z předběžných výsledků letošního sčítání vyplývá, že počty papuchalků severních (Fratercula arctica) na ostrovech Farne poklesly. Čísla napovídají, že na jednom z ostrovů dokonce poklesl počet těchto ptáků o 42%. Na ostrovech Farne ležících v Severním moři u britských břehů, se papuchalkům tradičně dobře daří díky dobrým zdrojům potravy, minimu pozemních predátorů, ochraně od strážců a dostupným hnízdním plochám. Jejich monitoring se zde datuje k roku 1939, kdy bylo spočteno pouze 3 000 párů. Každé sčítání do roku 2008 vykazovalo stabilní růst početnosti, ale letos počet párů náhle klesl o třetinu, z 55 674 na 36 835 párů. Ptáci se letos také vrátili na svá větrem bičovaná hnízdiště o 4 týdny později, než je obvyklé, z důvodu dlouhé zimy. Zdá se, že pokles je způsoben změnou klimatu.
Monitoring papuchalků je nesmírně složitý, což je jeden z důvodů, proč se nesčítají každý rok, ale jednou za pět let. Každoroční monitoring by však pomohl vytvořit přesnější obrázek o skutečné velikosti populace a ten dát do souvislosti s pravděpodobnými příčinami, tedy s měnícím se počasím v důsledky změny klimatu, s poklesem populace smáčků (Ammodytidae sp.) nebo něčím dalším.
Britská BTO, která o ostrovy pečuje, stanoví nový monitorovací program ve snaze lépe porozumět alarmujícímu poklesu. Strážce ostrovů Tom Hendry vysvětluje: „Pokles papuchalků může být způsoben častými bouřkami či vlhčím počasím stejně jako poklesem populace smáčků, kteří jsou základem jejich potravy. Zatím jsme zmapovali čtyři z osmi ostrovů, kde provádíme sčítání. Výsledky ze dvou největších jsou silně rozdílné, na ostrově Brownsman poklesl počet párů o 42% a na ostrově Staple naopak o 18% vzrostl. Výsledky z dvou menších ostrovů jsou si bližší, nicméně počty vykazují až 33% pokles. Nyní budeme provádět další navazující šetření, abychom zjistili, čím to může být. Ke konci června snad budeme moudřejší. Pokud konečné výsledky potvrdí pokles, zvýšíme naše úsilí věnované monitoringu těchto „klaunů moře“.“
Strážci pobývají na ostrovech každoročně od března do prosince, aby zde monitorovali papuchalky a ostatní živočichy jako jsou tuleni kuželozubí, rybáci dlouhoocasí, kajky mořské, alkouni úzkozobí a racci tříprstí.
Papuchalk severní. foto Luboš Vaněk
Papuchalk se svým pruhovaným oranžovo-žluto-tmavě modrým zobákem (který se na podzim a v zimě zabarví tmavě) je cca 30 cm dlouhý. Obvykle má jednoho partnera po celý život, pravděpodobně ale přezimují odděleně na volném moři a opětovně se spárují na hnízdišti. Papuchalk severní byl v roce 2015 přeřazen do kategorie ohrožení Zranitelný kvůli zaznamenanému rozsáhlému poklesu. Nejpravděpodobnější příčiny tohoto propadu početnosti jsou klimatické změny projevující se v nedostatku potravy, extrémní výkyvy počasí, přelovení rybích populací, a na některých ostrovech nepůvodní predátoři jako jsou krysy. K tomu všemu se přidává znečištění oceánu. Papuchalci hnízdí v norách, je tedy potřeba sčítání provádět obezřetně se zaměřením na to, které nory jsou nebo nejsou obsazeny. Strážce Harriet Reid popisuje sčítání následovně: „Nejdřív ze všeho ty nejhustěji osídlené ostrovy rozdělíme do čtvercové sítě a následně náhodně vybereme nejméně 30 polí, která budeme sčítat. Tím zajistíme rovnoměrné pokrytí různých biotopů a minimalizujeme statistickou chybu. Potom doprostřed každého vybraného pole zapíchneme kolík a pomocí 5 metrového provazu vytyčíme oblast, ve které sečteme všechny obsazené nory. Na nejméně osídlených ostrovech pak provádíme úplné sčítání všech obsazených nor.“
Jak ale poznat, která nora je obsazená? „Nejdříve se koukáme po dospělých ptácích nesoucích úlovek ryb do nory, to je jistý signál, že nora je obsazená mladými hladovými papuchalky“, pokračuje Reid. „Pak také sledujeme pomocné signály z venku nory jako je čerstvě nahrabaná hlína, stopy, vegetace ve vchodu do nory, skořápky, zbytky ryb nebo trus. Pokud si stále nejsme jisti, zda je nora obsazená, sáhneme jemně dovnitř a rukou opatrně zkontrolujeme, zda jsou v noře mláďata či vejce. Všechny výsledky si pečlivě zaznamenáváme.“
Ton Hendry soudí: „předpovědi jsou takové, že tito výjimeční ptáci na Farne v příštích 50 – 100 letech zcela vyhynou. I například populace na Islandu se potýká s mimořádně nízkou produktivitou hnízdění po více než 10 let. Monitoring papuchalků v celosvětovém měřítku je nesmírně důležitý pro zjištění, kde druh může nadále přežívat. Pokud budeme provádět každoroční sčítání na tolika místech, na kolika to jen bude možné, získáme více informací o tom, co tyto ptáky skutečně nejvíce ovlivňuje a co ještě můžeme pro jejich ochrany udělat na Farne a jinde na světě.“
Jestliže je příčinou poklesu to, co se domníváme, bude jejich ochrana vyžadovat větší úsilí od každého z nás. Budeme muset přemýšlet, co udělat proto, aby oceány nebyly přelovené nadměrným rybolovem, jak snížit spotřebu jednorázových plastů a neobnovitelných zdrojů energie. Výsledky sčítání budou zveřejněny v říjnu. Více informací o Farne ostrovech naleznete ZDE.
Portrét papuchalka. Foto Luboš Vaněk
Zdroj: https://www.birdguides.com/news/alarming-puffin-decline-on-farne-islands/
Text a překlad: Jakub Hlaváček / titulní foto Luboš Vaněk / http://www.foto-vanek.cz/
Úvodní foto: Lubo Ondráško
Je to znepokojující trend: i druhy, které byly kdysi považovány za běžné a rozšířené nyní míří vstříc vyhynutí rychleji, než bychom kdy čekali. Některé druhy na tomto seznamu vás možná doslova šokují.
Netýká se to pouze endemických druhů na odlehlých a v oceánech ztracených ostrovech, zpravidla zanesených invazními druhy, které s sebou přivezl člověk. Druhy, o kterých se dočtete níže, jsou ty, na které jste již mnohokrát narazili, ať již naživo nebo v podobě nesčetných fotek, videí, dokumentárních pořadů a příběhů na internetu, časopisech a v televizi. Jejich obraz bývá někdy natolik ikonický, že je těžké uvěřit, že jejich stavy ve volné přírodě tak silně kolísají. Avšak výsledky studií zahrnutých v nedávno vydané State of the World’s Birds 2018, vlajkové publikaci organizace Birdlife, zaměřující se na vitalitu světových ptačích populací, skýtá šokující vhled na prudké poklesy početnosti mnoha dříve běžných druhů.
Hlavní příčinu těchto negativních trendů není těžké odhadnout – stojí za nimi člověk a jeho činnost. Níže si můžete přečíst krátké příběhy sedmi druhů, které v důsledku lidské činnosti stojí na pokraji kritického ohrožení.
1. Hrdlička divoká
Foto: Lubo Ondráško | luboondrasko.sk
Hrdlička divoká (Streptopelia turtur) je tak známým evropským ptákem, že se objevuje i ve slokách lidových písní, např. v oblíbené anglické koledě Dvanáct vánočních dnů. Představte si, kdyby bylo třeba změnit text více jak 400 let staré koledy, aby odrážel ztrátu tohoto oblíbeného druhu…
Hrdlička divoká byla dříve velice hojná a široce rozšířená, táhnoucí do Evropy, Střední Asie a Středního východu z afrického Sahelu. Avšak z důvodu ztráty přirozeného prostředí a lovu se tento druh z oblasti svého původního rozšíření vytrácí, především pak v západní Evropě (evropská studie z roku 2007 uvádí pokles populace o 62%). Její statut ochrany byl nedávno reklasifikován na zranitelný vyhynutím.
Podpořte organizaci Birdlife v boji proti nelegálnímu lovu a pytlačení.
2. Sovice sněžní
Sovice sněžní (Bubo scandiacus) je jednoznačně jedním ze světově nejikoničtějších a nejznámějších druhů, jenž později získal na slávě i díky knižní a filmové sáze Harryho Pottera. Věhlas sovice sněžní je stejně široký, jako její výskyt – objevuje se napříč arktickou tundrou celé severní polokoule. Tento druh však v posledních letech zakouší prudký populační pokles, s největší pravděpodobností způsobený klimatickými změnami. Náhlé výkyvy ve stavu sněhové pokrývky výrazně ovlivňuje dostupnost potravy. Podobně jako hrdlička divoká byla i sovice sněžní nedávno přeřazena ze statutu málo dotčený na zranitelný. Její světová populace je odhadována na 14 000 párů, která však v nepříznivé době může klesnout až na 5 000.
Více o nesnázích tohoto druhu se dočtete zde.
3. Papuchalk severní
Svým okouzlujícím vzhledem a kolébavou chůzí si papuchalk severní (Fratercula arctica) získal srdce nejednoho milovníka ptáků. Tento nesmírně oblíbený mořský pták a vděčný model nesčetného množství fotografií byl dokonce inspirací k vytvoření fiktivní rasy Porg ve filmu Star Wars: Poslední z Jediů – kolonie papuchalků na ostrově Skellig Michael v Irsku, kde probíhalo natáčení, byla natolik početná, že namísto jejich digitálního vyretušování bylo pro tvůrce jednodušší z nich vytvořit nedílnou součást příběhu v podobě již zmíněné rasy.
Nadměrný rybolov a klimatické změny však způsobily potravní nedostatek a tak pohled na pestrobarevný zobák napěchovaný rybkami se může stát velmi záhy vzácným. Papuchalk je nyní řazen jako zranitelný vyhynutím.
Podpořte snahu Birdlife chránit mořské ptáky před dopady nadměrného rybolovu.
4. Strnad obojkový
Možná jste slyšeli o tragickém příběhu holuba stěhovavého (Ectopistes migratorius), ptáka, který byl ještě na počátku 19. století pravděpodobně nejpočetnějším druhem na planetě. V roce 1914 uhynul v zajetí poslední představitel tohoto druhu, jenž byl přemírou lovu a ničení přirozeného prostředí zahnán do kouta a posléze zcela vyhuben (více o jeho příběhu se dočtete v tomto článku). Člověk by doufal, že se lidstvo poučí, avšak bohužel se historie opakuje.
Až donedávna byl strnad obojkový (Emberiza aureola) jedním z nejhojnějších euroasijských ptačích druhů, jehož rozšíření sahalo od napříč celou severní polokoulí, od Finska po Japonsko. Avšak od roku 1980 jeho populace zažila prudký 90% pokles, zatímco území jeho rozšíření se zmenšilo o celých 5 000 km. Druh je nyní řazen do kategorie kriticky ohrožený.
Přestože je lov strnada obojkového oficiálně zakázán, rozsáhlý lov tohoto ptáka stále pokračuje, především v Číně, kde je přezdíván rýžový pták a kde jen v roce 2001 bylo podle odhadů zkonzumováno na milion ptáků – a to pouze v provincii Guangdong.
Více o strnadovi obojkovém naleznete v tomto článku.
5. Papoušek šedý – žako
Snad nic nemůže být známější než pohled na papouška šedého – žaka (Psittacus erithacus), na druh, který je doslova synonymem slova „pták“, často využívaný v ilustrovaných knihách pro děti. Tento přátelský a nesmírně inteligentní papoušek je oblíbeným společníkem, na kterého lze narazit ve zverimexech, na burzách a v domácnostech kolem celého světa – a právě v tom tkví zásadní problém. Jejich popularita a žádanost na trhu motivuje a pohání černý trh, který ve spojení s intenzivním odlesňováním jejich přirozeného prostředí v rovníkové Africe vedl k zařazení tohoto lidského parťáka do ohrožených druhů.
Více o černém trhu s papouškem šedým se dočtete zde (ENG).
6. Racek tříprstý
Racek tříprstý (Rissa tridactyla) je zcela standardní evropský druh racka, že? Bohužel už ne. Pohled na útesy vzdouvající se koloniemi těchto sociálních tvorů mohou být brzy minulostí. Na ostrově St. Kilda ve Skotsku poklesla populace racka tříprstého o 96% a to pouze od roku 2000. Zdejší útesy nyní zejí prázdnotou. Stejně jako u papuchalka severního je za hlavní příčinu pokládán nadměrný rybolov a klimatické změny. Zvyšující se teploty oceánů pohánějí katastrofální úbytky planktonu, jenž negativně ovlivňují zbytek potravního řetězce, včetně ryb.
Ve hře však mohou být i další příčiny. Nedávná expedice odhalila ptáky, jejichž žaludky byly napěchované plasty. Více o této výpravě se dočtete zde (ENG).
7. Supi
Na supy jsme vždy pohlíželi jako na tvory, kteří jsou schopni přežít a přetrvat za všech podmínek – mrchožrouti, kteří zahlazují stopy po uhynulých zvířatech – činnost, kterou dělají už celá tisíciletí a pravděpodobně ji budou dělat i dlouho po tom, co už tu nebudeme. Je i váš obraz supa podobný? Pak vás možná šokuje skutečnost, že napříč Afrikou a Eurasií padají mnohé supí populace doslova volným pádem. Do dnešního dne se pouze dvěma druhům z 16 podařilo zůstat mimo ohroženou kategorii, zatímco 8 z nich jsou klasifikováni jako kriticky ohrožení v bezprostředním riziku vyhynutí, tři z nich jsou vedeni jako ohrožení a tři jako téměř ohrožení.
Populace v Jižní Asii byly jedny z prvních, které se začaly hroutit, s 95% poklesem v období od roku 1993 do roku 2000. Tento odstrašující úbytek byl způsoben především akutními otravami způsobenými mršinami kontaminovanými veterinárním přípravkem diclofenac. Ač se jedná o protizánětlivý lék proti bolesti, je nešťastnou náhodou také jedem pro supy. Nedávno začali supi mizet i napříč Afrikou, zatímco nedávná legalizace diclofenacu v některých evropských státech ohrožuje těžce vydřené ochranářské snahy.
Více o akčním plánu na záchranu supích populací se můžete dočíst zde (ENG).
Abychom tento článek nekončili ve smutné notě, je nutné podotknout, že vše není beznadějné. V posledních desetiletích se podařilo zachránit od vyhynutí alespoň 25 ptačích druhů, což dává naději tomu, že ochranářská a osvětová činnost má smysl. Proto je třeba boj nevzdávat.
Text a překlad: Martin Vlk Mrňous
Zdroj: Birdlife.org
-
Avifauna je nezávislý český online magazín zasvěcený fascinujícímu světu ptáků. Projekt vznikl za ochotné finanční podpory milovníků ptactva a funguje pod záštitou stejnojmenné neziskové organizace Avifauna z.s.
