výzkum


Co ovlivňuje výšku tónu ptačího zpěvu? Vědci zpochybnili tradiční hypotézu


Díky analýze největšího datasetu ptačích hlasů zpochybnili vědci jednu z tradičních hypotéz, která vysvětluje evoluci ptačího zpěvu. Tým z Ústavu biologie obratlovců AV ČR a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy pod vedením Tomáše Albrechta ve spolupráci s týmem na Max Planck Institut für Ornithologie zjistil, že obecně předpokládaný vliv prostředí na výšku neboli frekvenci zpěvu je překvapivě minimální a o tom, jak bude druh zpívat rozhoduje především velikost těla, případně intenzita pohlavního výběru. Výsledky výzkumu publikoval časopis Ecology Letters.

Zvířata používají ke komunikaci různé zvuky (tzv. akustické signály). Úspěšný přenos a příjem těchto zvuků mezi jedinci stejného druhu je nezbytný v různých kontextech, včetně vyhýbání se predátorům (upozorňování ostatních na hrozbu), obrany teritoria, rozmnožování a následné péči o potomstvo. Vědce už léta zajímá, jak se tyto zvuky vyvíjejí a co ovlivňuje jejich evoluci. V 70. letech 20. století formulovali tzv. akusticko-adaptační hypotézu. Podle ní druhy obývající hustě zarostlé lesnaté prostředí vydávají zvuky hlubší, které se v tomto prostředí lépe šíří. Naopak na otevřených plochách se předpokládá, že budou zvířata vydávat zvuky s vyšší frekvenci.

Ověření této hypotézy, která sice byla mnohokrát testována, ovšem s rozporuplnými výsledky, si dal za cíl tým profesora Albrechta z Ústavu biologie obratlovců AV ČR (ÚBO) a Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy (PřF UK). „Abychom rozhodli, jak se věci mají, vytvořili jsme největší datový soubor o frekvenci zpěvu ptáků. Zahrnuje kolem 19 000 nahrávek asi 5 000 druhů ze skupiny pěvců a reprezentuje tak hlasové projevy téměř poloviny všech ptačích druhů světa“ vysvětluje postup výzkumu Tomáš Albrecht.

Vědci sbírali data více než dva roky a zjistili, že vliv na mezidruhovou variabilitu ve výšce zpěvu (pohybující se od 200 po víc než 10 000 Hertzů) mají především rozdíly v tělesné hmotnosti. Větší druhy mají obecně níže položený zpěv. Dalším faktorem, který částečně výšku zpěvu ovlivňuje, je pohlavní výběr: analýzy odhalily, že druhy, kde dominance samců rozhoduje o jejich přístupu k samicím (např. některé jihoamerické pralesní druhy koting) mají hlubší zpěv, než by příslušelo jejich velikosti. Naproti tomu sama hustota porostu a typ obývaného biotopu frekvenci ptačího zpěvu neovlivňují, což je zcela v rozporu s předpoklady akusticko-adaptační hypotézy. Tyto výsledky tak mohou zcela změnit současné převládající paradigma týkající se vlivu prostředí na frekvenci vokalizace u obratlovců.

„Nikdo před námi netestoval zmíněné hypotézy na tak obrovském datovém souboru. Jedině tento globální přístup umožnil přesvědčivě zodpovědět některé otázky, na které vědci hledali dlouho odpovědi,“ upozorňuje Tomáš Albrecht.„Je třeba podotknout, že sesbíraná data dáváme volně k dispozici, ostatní výzkumníci je tak můžou využít a otestovat další zajímavé hypotézy.“

„Zpracování komplexních výsledků se zahrnutím téměř všech pěvcích druhů světa bylo zajímavou zkušeností. Zásadní z tohoto hlediska byla spolupráce s týmem profesora Kempenaerse na špičkové instituci Max Planck Institut für Ornithologie v Německu. Zde jsme mimo jiné získali užitečné informace o některých vlastnostech zkoumaných ptačích druhů. Zároveň však byla komunikace s kolegy hodně ztížena v důsledku koronavirových restrikcí,“ popisuje své nově nabité zkušenosti autor studie Peter Mikula.

Jakým směrem se bude výzkum ptáků na ÚBO a PřF UK ubírat v dalších letech? Záběr týmu profesora Albrechta je široký a obecně se věnuje tomu, jak ptáci optimalizují investice do růstu, přežívaní a reprodukce, včetně investic do znaků důležitých v pohlavním výběru. Můžeme se tak těšit na nové poznatky týkající se například role partnerské nevěry a kritérií uplatňovaných při výběru partnera u vlaštovek a zebřiček pestrých, či vliv života v podmínkách tropů na tempo ptačího života.

Hýl rudý. Foto archiv Ústavu biologie obratlovců AV ČR

Zdroj: TZ Ústav biologie obratlovců AV ČR 14. 12. 2020 / Titulní foto: Lukáš Kadava


Číst dále




Nález ptačí fosilie z Madagaskaru ukazuje rozmanitost prehistorických ptáků


Jak rozmanitou podobu mohli mít ptáci, kteří zemi obývali v dobách dinosaurů, paleontologům pomohl odhalit pták velikosti vrány, jehož zkamenělou lebku našli na Madagaskaru. Dnešní ostrov obýval před 68 miliony let. Křehké, ale skvěle zachovalé pozůstatky opeřence se zobákem připomínající ten tukaní odborníci odkryli pomocí digitální rekonstrukce, píše agentura Reuters.

Zkamenělinu vědci našli v roce 2010 na severozápadě Madagaskaru. Trvalo jim pak sedm let, než ji mohli pořádně prozkoumat. Zobák a lebka zvířete byly totiž příliš křehké na to, aby je z nalezené horniny vyprostili. Podobu dnes již vyhynulého tvora proto vymodelovali v počítači a následně pro srovnání vytiskli na 3D tiskárně. „Ačkoliv se jeho hlava podobá moderním ptákům jako je tukan, jeho kostra připomíná spíš neptačí dinosaury, jako třeba deinonychuse či velociraptora,“ uvedl Patrick O’Connor z univerzity v Ohiu a vedoucí autor studie zveřejněné v odborném časopise Nature. Zobák pradávného ptáka se na první pohled podobá zmenšené verzi zobáku tukana, ačkoliv si druhy nejsou blízké. Zatímco moderní ptáky zdobí široká škála různých zobáků – od jehlicovitého zobáčku kolibříka po mohutné zobany zoborožců – u ptáků z éry dinosaurů vědci zatím podobnou různorodost nenacházeli.

Nalézt zkameněliny takto starých ptáků je velká vzácnost, protože jejich duté kosti nejsou stavěny na to, aby vydržely proces fosilizace, dodává paleontolog a spoluautor studie Alan Turner. Ptáci se zhruba před 150 miliony let vyvinuli z malých opeřených dinosaurů a první zástupci těchto druhů si zachovaly některé znaky, které jsme zvyklí vídat právě u dinosaurů – například zuby. Na madagaskarské fosílii se zachoval jeden zub v přední části horní čelisti, opeřenec jich pravděpodobně měl několik. Žádný ze zhruba 200 druhů objevených ptáků žijících ve stejné době nemá lebku, která by se nově nalezenému druhu podobala, uvádí O’Connor, který zároveň doufá, že se jim podaří zjistit, k čemu pradávnému ptákovi neobyčejný zobák sloužil.

Převzato ze serveru Ekolist.cz

Zbytek celého článku k přečtení: Ekolist.cz

Foto: MarkVitton / Birdwatchingdaily.com


Číst dále




Vyšel nový Evropský atlas hnízdního rozšíření ptáků


Začátkem prosince vyšlo zásadní dílo evropské ornitologie – nový Evropský atlas hnízdního rozšíření ptáků. Kniha má téměř tisíc stran a popisuje rozšíření a početnost všech 596 druhů ptáků, kteří hnízdí v Evropě a také, jak se údaje změnily za posledních 30 let. Práce na tvorbě atlasu trvala deset let a do sběru údajů v terénu se zapojilo 120 tisíc spolupracovníků ze všech zemí Evropy, což z tohoto atlasu činí jeden z největších projektů občanské vědy v historii.

Rákosník ostřicový hnízdí pouze v Evropě a navíc ve velmi omezené oblasti. Je příkladem toho, jak atlas ukazuje, kde jsou prioritní oblasti pro ochranu druhů. Foto EBCC & Lynx edicions

Mapování pro nový atlas, do něhož se zapojilo kolem 120 000 terénních ornitologů, většinou amatérů, dosáhlo 96 % pokrytí území Evropy a stalo se tak pravděpodobně největším projektem občanské vědy na kontinentě. Atlas přináší údaje o hnízdním rozšíření a početnosti všech 596 zjištěných původních i nepůvodních ptačích druhů v Evropě. Výsledky atlasu ukázaly, že v Evropě v době mapování (2013 až 2017) hnízdilo 539 ptačích druhů, které lze považovat v Evropě za původní. Některé jsou široce rozšířené a byly zjištěny téměř ve všech kvadrátech 50×50 km, jiné druhy se vyskytovaly jen na omezeném území. Více než polovina zjištěných druhů byla zjištěna v méně než 10 % kvadrátů. V atlasu je také zdokumentováno hnízdění 57 nepůvodních ptačích druhů.

Obrovské území a velká různorodost v přístupech k mapování ptáků v jednotlivých zemích byly od samého počátku projektu velkou výzvou. Území zahrnuté do projektu představovalo celou Evropu včetně evropské části Ruska a Kazachstánu, ale také celé Turecko, Kavkaz, Kypr a ostrovy a souostroví ve Středomoří, Atlantiku či Severním ledovém oceánu (blíže ZDE). Srovnání s výsledky prvního atlasu z 80. let minulého století ukazuje na výrazné změny v rozšíření evropských ptáků. Atlas je klíčovou publikací, která bude sloužit ochraně přírody v Evropě. Pomůže pochopit změny v rozšíření ptačích druhů a umožní lépe identifikovat oblasti, kde je ochrana druhů a obnova stanovišť nejvíce zapotřebí. Na organizaci projektu se významně podílela Česká společnost ornitologická jako jedno ze tří koordinačních pracovišť v Evropě.
Atlas je k zakoupení ZDE.

Oblast výskytu strnada zahradního se za posledních 30 let v Evropě výrazně zmenšila. Náhrada extenzivního hospodaření průmyslovým zemědělstvím patří mezi hlavní příčiny vymizení tohoto druhu z mnoha oblastí. Foto EBCC & Lynx edicions

Zdroj: TZ ČSO 2. 12. 2020
Titulní foto: Lukáš Kadava

Číst dále




Vyšla nová Sylvia


Aktuálně vyšlo nové číslo ornitologického časopisu Sylvia!  „Časopis nabízí poučení založené na vědeckých principech, které však má být přístupné i těm čtenářům, jejichž profesí věda není. Některé články v Sylvii poskytují zpětnou vazbu spolupracovníkům centrálně koordinovaných projektů – ukazují, že projekt přinesl publikované závěry a terénní nasazení spolupracovníků tudíž nebylo zbytečné. Například právě v tomto čísle Sylvie najdete článek analyzující přežívání z dat získaných odchytovým projektem RAS Kroužkovací stanice Národního muzea v Praze nebo článek využívající data z internetové faunistické databáze České společnosti ornitologické. Dočtete se v ní o vlivu změn potravní nabídky na ptáky, přežívání slavíka modráčka, hnízdní ekologii ledňáčka říčního či chocholouše obecného. Kaleidoskop ornitologických poznatků v Sylvii je dotvářen úvodními přehledovými články, zprávami Faunistické komise České společnosti ornitologické a recenzemi ornitologické literatury. Věřím proto, že si v Sylvii každý najde své,“ říká šéfredaktor Sylvie Martin Paclík.

Obsah aktuálního čísla:

Paclík M.: Editorial PDF
Hološková A. & Reif J.: Vplyv zmien v potravnej ponuke bezstavovcov ako jeden z mechanizmov dopadu intenzifikácie poľnohospodárstva na vtáčie populácie PDF
Procházka P., Hanzlíková M., Valeš Z. & Klvaňa P.: Meziroční přežívání samců slavíka modráčka středoevropského (Luscinia svecica cyanecula) na výsypce Pokrok u Duchcova PDF
Rubáčová L., Čech P., Melišková M. & Balážová M.: Délka hnízdní sezóny u dvou populací ledňáčka říčního (Alcedo atthisPDF
Praus L.: Hnízdní ekologie chocholouše obecného (Galerida cristata) v České republice PDF
Vavřík M., Šírek J. & FK ČSO: Zpráva Faunistické komise ČSO za rok 2018 PDF
Vavřík M., Šírek J. & FK ČSO: Zpráva Faunistické komise ČSO za rok 2019 PDF
Z literatury PDF

Sylvii obdrží všichni předplatitelé poštou v průběhu prosince. Pokud ji nemáte předplacenou (100 Kč ročně včetně poštovného pro členy ČSO, viz e-shop), můžete si Sylvii objednat v kanceláři ČSO (cso@birdlife.cz, tel. 777 330 355) – cena je 130 Kč pro členy ČSO a 180 Kč pro ostatní zájemce. K ceně je nutné přičíst poštovné. Již nyní můžete zasílat své rukopisy do dalšího čísla na e-mail sylvia@birdlife.cz. Přejeme příjemné a poučné čtení!


Číst dále




Migrující druhy ptáků žijí rychleji a umírají dříve, než jejich nemigrující příbuzní


Vědci z Exeterské univerzity studovali téměř 1300 druhů savců a ptáků a zjistili, že migrující druhy se obecně vyvíjí rychleji, mají dříve potomky a umírají mladší, než jejich příbuzné druhy, které nemigrují. Dalším zjištěním bylo, že zvířata migrující po souši nebo ve vodě jsou obvykle větší, než jejich příbuzní, kteří nemigrují — protože dokážou akumulovat dostatek energie a efektivně ji využívat. Naopak zvířata migrující vzduchem jsou zpravidla menší než jejich nemigrující příbuzní, protože velká tělesná hmotnost by jen zapříčinila další výdej energie na let.Tato zjištění mohou částečně vysvětlovat úbytek stěhovavých ptáků. Jejich zrychlené životy údajně mohou ovlivňovat schopnost přizpůsobit se změnám stanovišť a podnebí. Proto například neodloží rozmnožování na později, když nejsou podmínky ideální.

Energie, kterou migranti na velké vzdálenosti spotřebují je velké množství. Když zvíře upřednostní reprodukci před vlastním přežitím, mají tyto ‘zrychlené’ druhy potenciál dosáhnout rychlejšího nárůstu v počtech. To může vyvážit dlouhodobé náklady na energii a krátkodobá rizika migrace. Výzkum byl proveden zkoumáním 1296 druhů v závislosti na několika faktorech. Mezi nimi dlouhověkost, věk, ve kterém samice pohlavně dospívají nebo počet pokusů o reprodukci, o které se ročně může druh pokusit. Vědci tvrdí, že poznatky pomohou lépe předpovídat, jak budou ptáci a savci reagovat na změnu prostředí. Věří také, že budou moci díky nim alespoň částečně vysvětlit úbytek mnoha stěhovavých ptáků.

Převzato z webu Czechsight

Zbytek celého článku k přečtení: Czechsight.cz

Foto: Lukáš Kadava


Číst dále