I pouze příležitostnému pozorovateli ptáků je zcela jasné, že krkavcovitým — skupině ptáků, jenž zahrnuje např. vrány, kavky, krkavce, havrany, straky a sojky — se toho v hlavě děje mnohem více než většině ostatním ptákům. Jsou to mistři sebeovládání, dokáží rozpoznávat známé tváře a při hromadění potravních zásob dovedou být nesmírně vynalézaví, vytrvalí a pečliví.
Nová studie, publikovaná letos v červenci v časopisu Science naznačuje, že krkavcovití jsou ještě mnohem chytřejší, než se předpokládalo. Série experimentů ukazuje, že krkavcovití ptáci jsou schopni využívat zkušeností nasbíraných v minulosti k plánování do budoucna a prokázat přitom dávku sebekontroly — chování dosud pozorované pouze u lidí a primátů.
„Evolučně je mezi krkavcovitými a primáty propastná mezera.“ říká Can Kabadayi, autor studie a absolvent kognitivní vědy na univerzitě Lund ve Švédsku. Doba, kdy krkavcovití a primáti sdíleli stejného předka, sahá až do 320 milionů let nazpět. „Přesto však krkavcovití prokazují stejný soubor schopností, které pak kombinují, podobně jako velcí primáti.“
V první sérii experimentů, podobných těch, jimiž byli podrobeni velcí primáti a lidé, Kabadayi pátral po náznacích předvídavosti ptáků studiem jejich chování při uschovávání předmětů, které neměli okamžité využití, jenž by však v budoucnu mohli ptáky určitým způsobem odměnit. Pěti dospělým krkavcům byl představen výběr různých předmětů: některé bylo možné s člověkem vyměnit za pamlsek a s dalšími bylo možné otevřít schránku se skrytou dobrotou uvnitř. Krkavci se rychle naučili, že mohou měnit některé předměty za potravu či používat správné nástroje (v případě experimentu malý kámen) k otevření schránky s pamlskem. Netrvalo dlouho a ptáci začali postupně schovávat „platidla“ a kameny, jakoby plánovali jejich užití v budoucnu, nastala by situace výměny či potřeba otevření nové schránky.
„Krkavci si rádi schovávají předměty, ale ne čistě náhodně.“ říká Kabadayi. „Schovávání naznačuje, že si váží určitých předmětů s jasným záměrem. V kontextu experimentu si krkavci schovávali nudné kameny a platidla, protože v nich viděli hodnotu založenou na jejich předchozí zkušenosti s těmito předměty.“
Krkavec Juno využívá „nástroje“ k otevření schránky s pamlskem. Video: Can Kabadayi a Mathias Osvath
Vědci poté testovali, zda-li si ptáci byli schopni zapamatovat, jakým způsobem jejich „nudné“ předměty fungovaly, poprvé za 15 minut a poté za 17 hodin. V průběhu čekání na další experiment ptáci prokazovali jasnou fixaci na platidla a nástroje potřebné k získání budoucích pamlsků a po uplynulém čase zcela excelovali při splnění testovacího úkolu. I po uplynutí delší doby byli schopni lépe plánovat do budoucích obchodů s lidmi než orangutani, bonobové a šimpanzi a vyrovnali se primátům i svoji schopností v plánování a používání nástrojů. A to i přesto, že v přírodě nikdy předtím nástroje k získání potravy nepotřebovali.
„Tyto experimenty krásně ukazují jak jsou krkavcovití schopni se pružně vypořádat s problémem, který zcela vybočuje z toho, co přirozeně dělají.“ říká Markus Böckle, psycholog na univerzitě v Cambridge, který o výzkumu sepsal zamyšlení pro časopis Science.
V dalších sériích testů se chtěli vědci přesvědčit, zda-li jsou krkavcovití schopni projevit sebekontrolu. Představili ptákům na podnose několik předmětů, mezi nimiž byla platidla, kameny k otevírání schránek, nejrůznější předměty bez jasného použití a pamlsek, jenž byl v porovnání s tím ve schránce o poznání horší co do množství a kvality. Namísto okamžitého uspokojení krkavci zvolili platidla a nástroje k tomu, aby získali lepší pamlsek ze schránky — 100% všech případů pokud se mohli do pamlsku ve schránce pustit ihned a zhruba 70% pokud museli 15 minut čekat. Čím delší byl čas čekání, tím méně si cenili budoucí odměny.
Přestože se schopnosti krkavců rovnaly schopnostem primátů — a dokonce je i v některých případech předčily — vyvinuly se tyto dvě skupiny zcela odděleně. „V začátcích devadesátých let 20. století jsme objevili, že ptáci sdílejí několik neurobiologických struktur se savci, prokazujíc tak schopnost komplexního uvažování,“ říká Böckle. „Jsme si jisti, že společný předek krkavcovitých a velkých primátů komplexní kognitivní chování neprokazoval, proto věříme, že se u ptáků tato schopnost v průběhu evoluce vyvinula nezávisle.“
Objevy Kabadayiho a jeho týmu otevírá nová průzory v chápání, jakým způsobem se inteligence vyvinula v různých větvích fylogenetického stromu. Mnoho ptačím pozorovatelům mohou tyto poznatky potvrdit to, co již dlouho tušili. A sice, že fištrón krkavcovitých ptáků není vůbec tak daleko od toho našeho.
Text a překlad: Martin Vlk Mrňous
Zdroj: Audubon.org
