Nakrmte i šoupálky!

Zima je tu a čím dál víc lidí pro své opeřené přátele sype do krmítek. Švitořící nálety sýkorek, vrabců, zvonků a mnoha dalších jsou už typickým obrázkem českých oken a balkonů, ale i zahrad a parků. Existuje ale mnoho stálých ptáků, kteří jsou bojácní, nedůvěřiví nebo prostě natolik specializovaní, že na klasické krmítko nikdy nepřijdou. Mezi ně patří i šoupálci- běžní, roztomilí ptáčci v nenápadném hnědobílém peří. Přestože se vyskytují v okolí mnoha krmítek, nikdy se na ně neodváží. Proč? Jeho životní styl je dost neobvyklý. Takový šoupálek se ráno vzbudí, vyleze z dutiny a celý den stráví šplháním po stromech a hledáním hmyzu ukrytého pod kůrou. Občas zapípá na jiného šoupálka nebo přeletí ze stromu na strom, ale to je vše. Večer svolá několik dalších šoupálků, s nimi se přitulí do jedné dutiny. Zahřívají se a spokojeně usnou. Další ráno znova. A znova.

Je tedy logické, že svou jistotu stromové kůry nechce jen tak opustit a přiletět na krmítko. Ke svému životu na stromech je dokonale přizpůsoben, je to specialista. Navíc dost bojácný- ne vůči lidem, ale vůči jiným ptákům. Proto se vyhýbá bližšímu kontaktu např. se sýkorami (sice s nimi tvoří zimní „hejna“, ale v rámci nich si vždy udržuje svůj odstup), což ho na krmítko taky moc nepřitáhne. I na stromech má ale své konkurenty. Jeho velkým, a vždy silnějším, rivalem je brhlík. Z něj má šoupálek vyloženě strach a jak se s ním ocitne na jednom stromě, odlétá.

Lůj na kůře je oblíbeným krmením šoupálků. Foto: David Říha

Potřete kůru lojem

Když nejde šoupálek za lojem, musí jít lůj za šoupálkem. A kam jinam, než na strom! Pokud vhodně rozetřete tuk na kůru poblíž krmítka, šoupálek ho objeví. A naproti radám v literatuře ani nemusíte používat rozehřátý lůj, stačí normální lojovou kouli „odrbat“ o drsnější kmen. Ideálně v místě, kde jste už šoupálka pozorovali- tento ptáček má totiž své stálé trasy a v hlavě jakousi „mapu“ úživných stromů, které každý den navštěvuje (mohou to být např. starší listnáče nebo borovice s odchlíplou kůrou). Na takovém stromě pak objeví lůj téměř okamžitě, a naučí se létat pravidelně každý den. Není ani moc plachý, a můžete ho hezky zblízka pozorovat, jak se svým jemným zobáčkem spokojeně krmí. Protože šoupálci se rádi vyskytují v párech či skupinkách (i když to je v praxi málo vidět, jsou nenápadní), může krmení navštěvovat celé hejnko. Většinou se ale postupně vystřídají, po jednou nebo po dvou. Tučné krmení v kůře potěší i jiné stromové druhy, jako je brhlík nebo strakapoud. Ti se ale velmi snadno naučí i na lojové koule a válečky, a navíc malého šoupálka plaší. Proto doporučuji těmto ptákům nabídnout poblíž zásobník s koulemi, a lůj nějak nenápadně rozetřít o kus dál. Aby to ideálně zůstalo mezi vámi a šoupálkem… 🙂

Šoupálek na lojovém zásobníku- při určité trpělivosti se mnoho z nich naučí na koule zavěšené podél kmene. Foto: David Říha

Opřete koule o strom

Pokud zavěsíte lojové koule (lépe tedy zásobník, do kterého dáte koule bez sítěk) na větev přímo ke kmeni, někteří šoupálci se postupně naučí i tam. Je to pak zajímavý pohled, když tento malý specialista „ukusuje“ přímo z lojové koule. Podobnou metodou samozřejmě potěšíte i šplhavce (např. ostýchavější žlunu) a brhlíky. Sýkorám a vrabcům je ale přirozenější krmit se v hustých větvích, tak doporučuji dát zásobníky dva. Sníží se tím i konkurence. Když totiž sice krásný, ale velký strakapoud přistane na jediném zdroji potravy, menší ptáčci musí čekat…

Rozdrobte lůj na zem

I když šoupálek tráví většinu života na stromě, občas slézá i na zem, zejména k patám starších stromů, nebo mezi kořeny. Tam můžete rozprášit drobky z lojové koule, nebo dokonce položit celé kusy. I na takové krmení si poměrně snadno zvykne, navíc tím potěšíte i kosa a červenku. Osobně ale doporučuji nabídnout šoupálkům krmení přímo na kůře, protože na zemi jsou nejistí a snadno zranitelní (krahujec, kočka…).

Kde šoupálky krmit?

Tito ptáčci jsou vázaní na vysoké stromy. V polních křovinách, malých zahrádkách nebo na okně ho nenalákáte- prostě tam není. Ideální je krmení v lese, nebo přírodě blízkém parku (se starými stromy, např. zámecké parky). Šoupálek není nijak plachý, lidi jsou mu vlastně skoro jedno, ale musí mít dostatek velkých stromů. Hojný je tedy i v Praze, ve všech lesích, ale i třeba ve Stromovce a dokonce na Střeleckém ostrově.

Jistota je rozetřít lůj po kmeni. Zde jsem využil prasklinu, a do ní vtlačil lojovou směs. Během měsíce se na toto „krmítko“ naučili létat minimálně čtyři šoupálci krátkoprstí. Foto: David Říha

Pravidelnost!

I když je krmení šoupálka na kmeni jakýsi „krmítkový vedlejšák“, je nutné ho dělat pravidelně a při každém sypání do krmítka doplnit i šoupálkův krmný strom. Tito ptáčci patří k fyzicky nejmenším stálým druhům (ono se to nezdá, ale váží 8-9 g, což je pouhá polovina koňadry!) a tučné krmení jim v zimě může velice pomoct. Kdyby ho ale na obvyklém místě čekali a nenašli, velmi snadno by se mohli dostat do energetické tísně.

Text: David Říha