Umělá výsadba jehličnanů, zejména smrků a borovic, často nahrazuje přirozené listnaté lesy a dramaticky snižuje biodiverzitu. Početná společenstva nížinných vlhkých lesů mizí a jsou nahrazena obřími lány rovných stromů stejného věku i druhu, které jsou vysázené téměř jako řádky brambor. Tím se výrazně zmenšuje životní prostor mnoha živočichů včetně ptáků. Jen několik málo druhů zde naopak nachází nové příležitosti, například sýkora uhelníček a parukářka nebo křivka obecná. Z obecného pohledu jsou však smrkové či borové monokultury většinou pusté a bez života, ve srovnání s přírodním listnatým lesem.
Úplně jiná situace ale nastává ve městech. Zde mohou být tytéž druhy stromů (zejména smrk) paradoxně vítaným zpestřením prostředí, a nebo dokonce klíčovým faktorem, určujícím výskyt některých druhů.
Naše smrky a borovice, ale i nepůvodní konifery, túje a mnoho dalších, nabízí skvělé hnízdní příležitosti, jaké ptáci nikde jinde nenajdou. Husté okrasné smrčky a živé ploty ze vzrostlých tújí ptákům skýtají příležitost hnízdit na neuvěřitelně skrytých místech.
Zvonohlík zahradní
Život v takovémto hnízdě se pak téměř podobá životu v dutině – husté jehličí ze všech stran chrání před větrem a deštěm (často téměř stoprocentně) a na mnohá hnízda prakticky není možné najít průhled mezi větvemi. Větší druhy ptáků (např. kosi nebo hrdličky) mohou mít dokonce sami problém se houštím dostat domů, kam pak většinou vede jediná úzká „cestička“. Ta se navíc většinou za ptákem zavře jako opona a nikdo si jí tedy nevšimne.
Opeřenci tak při opravdu dobré umístění hnízda v městských jehličnanech mívají zřejmě velmi vysokou hnízdní úspěšnost oproti jiným druhům otevřených hnízd. Ve výsledku se tak skutečně přiblíží dutinovým druhům. Není divu, že takováto příležitost mnohé druhy láká, a některé z nich se už na zahradní túje a smrky doslova specializovaly. Například zvonek zelený a zvonohlík zahradní už hnízdí téměř výhradně v uměle vysazených jehličnanech. Jsou to mistři skrývání, nalézt jejich hnízdo je často téměř nemožné. A přitom nezřídka krmí mladé přímo nad chodníkem. Tyto dva druhy s oblibou využívají popsané „dutiny“ mezi hustými převislými větvemi nebo v temných korunách tújí.
Hrdlička zahradní krmící mládě na umně skrytém hnízdě na jehličnatém stromě.
Nejsou však jediní. Parkové jehličnany si oblíbila i hrdlička zahradní. Ta k umísťování hnízda přistupuje velmi chytře. V okolí mého bydliště na východě Prahy hnízdí podobně jako zvonci- extrémně skrytě, v těch nejhustších smrčcích. Vzhledem ke své velikosti se pak někdy musí k hnízdu doslova probojovat. Ale například na jižní Moravě svá obydlí vesele vystavuje na anténách a telegrafních drátech. Tento rozdíl je tak výrazný, že jsem hned začal přemýšlet, podle čeho se hrdličky rozhodují. A z mých opakovaných pozorování vyplývá, že rozhodující je zřejmě přítomnost krkavcovitých ptáků (hlavních predátorů ptačích hnízd). Zatímco v Praze se straky i sojky hojně vyskytují, v mnoha jihomoravských městech jsou vzácné. Hrdličky zřejmě vědí, kde si musí dávat pozor.
Husté jehličnany s velkou oblibou zabydlují i kos černý, konopka obecná a holub hřivnáč. Posledně jmenovaný však stejně dobře zahnízdí i na mladých listnáčích. Krom toho jsou stálezelené smrky a zeravy skvělým útočištěm pro skupinka vrabců či sýkor v zimě, obzvláště mají-li v blízkosti krmítko. To pak mohou po většinu dne pendlovat mezi ním a tújemi a jsou dokonale „zabezpečení“.
Vzrostlé jehličnany, ať už přírodní či šlechtěné, mohou ptákům ve městě výrazně usnadnit život. Sám mám před domem „lesík“ z pěti smrků, o který každé jaro bojuje několik párů zvonků a zvonohlíků. Potom v létě se jednou z korun ozve slabé pípání, a já dole pouze tuším to krásné tajemství v jehličí…
Zvonek zelený
Text a foto: David Říha
