Pavel Řepa: Že zimní početnosti ptáků nejsou zajímavé? Ale jsou!

AVIFAUNA Publikováno 21.10.2017

Sdílení

Jméno Pavla Řepy je ornitologické veřejnosti známo ze dvou důvodů: jednak jako průkopník a popularizátor kvantitativních metod sčítání ptáků a jednak jako lokální patriot, jehož jméno je nedílně spjato s Tachovskem. Ostatně, více než čtyřicetiletá ornitologická praxe na Tachovsku vykrystalizovala mimo rozsáhlou vědeckou publikační činnost také do obsáhlé loňské výstavy „To koukáte Tachováci, jaký tady žijou ptáci“, která proběhla v muzeu v Tachově. Vedle zoologie žije Pavel Řepa bohatým společenským životem. Je vůdčí postavou tachovských ochotníků a každoročně se podílí na organizaci historických Tachovských slavností, kde dokonale využívá svůj komediální talent a sám se přitom výtečně baví. Ke své profesní pouti před časem řekl: „Jsem jako Neruda, vším jsem byl rád. Všude jsem mohl dělat aspoň něco v ornitologii. A to navíc, co mi to které místo přineslo, mě kupodivu bavilo, ať to byla péče o sbírky či úřadování. Zní to podivně, mnohý kolega by mě s takovým názorem poslal k psychiatrovi, ale musím přiznat, že jsem nalezl zvrhlou rozkoš i v četbě a výkladu zákonů a nařízení. Přesto – a tím se nechci dotknout kolegů ze správ CHKO, muzeum – to je vono!“ (Živa 2013).

Jednou z mnoha ornitologických aktivit Pavla Řepy je i dlouhodobý monitoring káně lesní, jehož je celostátním koordinátorem. Program v roce 1984 vyhlásil tehdejší ústřední výbor Českého svazu ochránců přírody. V té době byla káně lesní velmi diskutovaným druhem a mezi ochránci přírody a myslivci byly o ni vedeny spory. Tehdy byla již káně lesní celoročně hájena, ale neustávaly žádosti o výjimky pro její odstřel, zvláště v zimním období. Právě zimního sčítání kání se ponejvíce dotýkaly Pavlovy úvahy.

Vznik programu „Zimního sčítání kání“ byl hodně ovlivněn snahami o regulaci kání v 70. letech. Proč tomu tak bylo?

V té době se povedlo prosadit celoroční hájení káně lesní a to nesli velmi těžce někteří tradicionalisticky smýšlející myslivci. Kromě toho se v té době začaly množit případy, kdy na jednom pozemku bylo pozorováno několik desítek kání najednou. Příčinou bylo vysoké zornění krajiny a zvětšování obdělávaných honů. Tak se stávalo, že v učité oblasti zůstal nerozorán jeden nebo jen několik málo pozemků. Na tyto nerozorané pzemky se stahovaly kolonie hraboše polního, případně dalšíc hlodavců a na tuto potravní nabídku reagovaly káně. Nepozorní pozorovatelé nebyli schopni zjistit, že přítomnost 50 či 60 jedinců káně lesní na jednom pozemku je vyrovnávána jejich úplnou absencí na velkých úsecích krajiny a byli zděšeni „nebezpečnou“ kumulací kání. To vedlo k reakci a bylo stanoveno, že je možno povolit aspoň někde jednotlivé odstřely. To se skutečně dělo, vedení mysliveckého svazu mělo komisi, v níž byli i zástupci ČSOP, to byla má osoba, a zástupci ČSO. Za ČSO to tehdy dělal většinou Honza Hora. A tak jsme se každý rok trápili s tím, jestli povolit odstřel káně lesní tu či onde. Byl stanoven celostátní „bag“ a my jsme se podíleli na jeho rozdílení. Že to byla záležitost vysoce nepříjemná nemusím asi dodávat. A tak jsme se rozhodli bojovat proti dvěma nepodloženým názorům. A sice že káně lesní u nás v zimě silně zvyšuje počty v důsledku hibernujících jedinců ze severněji položených oblastí a proto je v zimě nebezpečí velké. Také, že v nové krajině změnila káně lesní svou dietu a vrhla se na bažanty, koroptve a jinou lovnou zvěř.

První důvod měla řešit sčítací akce Buteo, kterou vyhlásil ÚV ČSOP. Pro řešení druhého důvodu se nenašli vhodní pracovníci, neboť jak známo studie potravy jsou velmi pracné a proto nepopulární.

Byly tedy výsledky monitoringu pro omezení tlaku na odstřel tím určujícím?

Myslím, že výsledky monitoringu poněkd přispěly k snížení tlaku na odstřel, rozhodující však byl postupný vývoj myšlení široké veřejnosti a také lovecké veřejnosti. Obecně je dnes zabíjení živočichů v myslích lidí velmi odpudivé a tudíž snahy o regulaci odstřelem vyvolávají odpor nejširší veřejnosti.

Portrét káně lesní. Foto Lukáš Holásek

Jedná se o celostátní program. Jak jsou dobrovolnými sčitateli obsazeny jednotlivé kraje? Obsazenost jednotlivých částí republiky se dosti liší a také dosti kolísá. Původně na tom byly nejlépe jižní, střední a východní Čechy a jižní Morava. V poslední době však jsme měli ve východních Čechách a na jižní Moravě útlum zájmu a je třeba zde přednostně shánět nové „duše“.

A jak se liší početnost kání v krajích?

Touto otázkou se zabývala bakalářské práce Petry Merglové předložená na přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci (text práce ZDE, pozn. red.). Tu inicioval mgr. Peter Adamík. Ukázalo se, že početnosti káňat na různých místech ČR spolu příliš nekorespondují. Takže asi nelze předpokládat, že by tu byly nějaké roky s invazí, např ze severněji položených zemí. Spíše více záleží na místních podmínkách.

A trendy početnosti v celostátním měřítku?

Trend byl zpočátku velmi stabilní, pak se začaly jevit náznaky mírného poklesu. Detailní statistické zpracování v rámci zmíněné bakalářské práce ukázalo, že početnost kání v zimě dlouhodobě klesá.

Probíhají podobné programy i v zahraničí? Můžete výsledky porovnat?

Neznám žádný specializovaný program zabývající se zimními stavy kání. Vůbec zimní kvantity ptáků nejsou právě nějakým oblíbeným tématem, vše se spíše soustřeďuje na hnízdní populace.

Byly již výsledky publikovány u nás?

Vývoj do roku 2001 byl již jednou publikován v časopise Erica (text ZDE, pozn. red). Nyní si myslím, že je čas toto hodnocení zopakovat.

Ještě mě zajímá, jaké jsou hlavní důvody proč pokračovat i do budoucna?

Dnes už není třeba shánět argumenty na obranu káně před regulací stavů, byť jsou i ojedinělé snahy o takové opatření, Nejde však o názor většinový a současná legislativa je rozhodně postačující.

Důvody pro pokračování lze nalézt stále. Myslím si, že je velmi dobré poporovat činnost birdwatcherů i v mimohnízdní době. Dále takto zavedná akce dává možnost sledovat další dílčí otázky dlouhodobých změn početnosti ptačích druhů jak ukázala i například studie Petry Merglové. V neposlední řadě se na akci podílí řada vysloveně amatérských ochránců a milovníků přírody, je to tedy instrument k příznivému ovlivňování myšlení nejširší veřejnosti, což vnímám v dnešní době a v současném demokratickém politickém systému jako velmi důležité.

Moc díky! Přeju Vám hodně úspěšných sezón a zdaru v práci i osobním životě!

Ptal se Lukáš Kadava