Populace papouška žlutouchého za třicet let stoupla z 50 na 2 600 jedinců

Jednou z letošních očekávaných změn v Červené knize ohrožených živočichů IUCN bude překlasifikování kolumbijského papouška žlutouchého z kategorie „ohrožený“ na „téměř ohroženého“. Umožní to výsledky aktuálního sčítání divoké populace tohoto ptačího druhu, k němuž došlo letos v dubnu a z něhož vyplývá, že v přírodě přežívá 2 601 jedinců. Před třiceti lety přitom divokou populaci tvořila pouze druhá odmocnina tohoto čísla, přesněji necelých 50 jedinců. Intenzivní ochrana druhu společně s projektem vyvěšování umělých hnízdních budek a kontroly hnízdících párů vedla k rapidnímu nárůstu počtu papoušků i k jejich návratu do lokalit, z nichž před lety zcela vymizeli.

Dříve byl papoušek žlutouchý naprosto běžným druhem nejen v Kolumbii, ale také v sousedním Ekvádoru, kde je už delší dobu považován za vyhynulého. Jenže intenzivní zemědělství spojené s kácením pralesů a vytvářením pastvin vedlo k ničení voskových palem, na nichž je tento papoušek existenčně závislý – v dutinách těchto stromů totiž hnízdí. Oblíbil si zejména mrtvé palmy, do nichž se dá lépe vyklovat hnízdní dutina. Kdy v roce 1991 klesl počet papoušků žlutouchých v přírodě pod 50, začala kolumbijský vláda společně s nevládními organizacemi bít na poplach. Kabinet nejprve začal chránit voskové palmy jako národní strom, který se nesmí kácet. Ochranářské organizace podporované mj. nadací Loro Parque Foundación začaly papouškům vyvěšovat umělé hnízdní budky. Ochranu druhu komplikoval fakt, že neexistovala a vlastně dosud neexistuje žádná záložní populace chovaná v zajetí. V polovině devadesátých let minulého století ztratili ochránci přírody přehled o výskytu papoušků, protože zbytková populace se nacházela na územích ovládaných gerilovou armádou FARC. Ochránci navázali kontakt s partyzány a vyjednali s nimi, že na územích kontrolovaných FARC budou papoušci chráněni. Nevládní organizaci ProAves, která je koordinátorem záchranného projektu papouška žlutouchého, se dokonce podařilo docílit toho, že partyzáni na svém území vyhlásili pod pohrůžkou smrti zákaz zabíjení těchto ptáků. Účinek byl okamžitý: nikdo z místních lidí se nechtěl dostat do křížku s ozbrojenci.

Převzato z magazínu Ararauna.

Zbytek celého článku k přečtení: Ararauna.cz