Překvapivý objev nového vodního druhu ptačího dinosaura
Úvodní ilustrace: Rekonstrukce nově objeveného kosterního pozůstatku dinosaura odhaluje zvláštního tvora s labutím krkem, husí figurou a tučňákovitými ploutvemi. Autor: Lukas Panzarin
Co vznikne, když zkřížíte dravého dinosaura a několik různých druhů vodních ptáků? Není to zrovna otázka, kterou by si kdokoliv jen tak položil, avšak příroda nás umí někdy nesmírně překvapit. Tento týden vědci v magazínu Nature oznámili objev Halszkaraptor escuilliei, bizarního malého dinosaura, kterému se zřejmě dařilo jak na souši tak ve vodě.
Dinosaur, který pochází z pískovcovových ložisek svrchní křídy v Mongolsku, vykazuje prazvláštní směsici znaků. Jeho vytáhlé štíhlé nohy a ocas jsou standardními rysy dravých dinosaurů. Avšak jeho krk a lebka jsou protáhlé a velmi nápadně připomínají labuť. Střed těžiště jeho těla jej předurčovalo k husí kolébavé chůzi a krátké, avšak široké přední končetiny vypadají jako ploutve dnešních tučňáků.
„Je to poprvé, co ptačí dinosaur vykazuje tolik rysů značící polovodní způsob života.“ říká vedoucí výzkumu Andrea Cau, paleontolog obratlovců z italské Univerzity v Bologni. „Předpokládáme, že dinosaur byl způsobem života přirovnatelný k některému současně žijícímu vodnímu ptákovi – příležitostný predátor schopný využít jak pozemních, tak vodních zdrojů potravy, přičemž jeho dlouhý krk byl hlavním nástrojem v jejich hledání.“
Tato přizpůsobivost byla velice příhodná pro nejisté klima druhohorního Mongolska. Indicie ve skalách v poušti Gobi naznačují, že řídké pouštní podrosty byly silně sezónní, přeskakující v průběhu roku mezi vlhkými a polosuchými podmínkami. Pískovcové formace, ze kterých Halszkaraptor pochází, se hemží fosilními pozůstatky drobných savců, plazů, ale i příbuznými druhy dinosaurů jako je Velociraptor. Anatomie Halszkaraptora mu mohla výrazně pomoci při získávání potravních zdrojů, které byly pro ostatní dinosaury mimo dosah. Tato strategie není příliš vzdálená od té, které využívají dnešní druhy. Mnoho současných ptáků, včetně mořských druhů, volavek a také některých pěvců, jsou překvapivě adaptováni pro sběr potravy jak na zemi tak ve vodě.
Halszkaraptor je součastí rozvětvené a různorodé skupiny zvané Maniraptora, která zahrnuje ptáky a příbuzné dinosaury. Přestože je nově objevený dinosaur na pohled podobný dnešním ptákům, nejedná se o přímého předka. Namísto toho patří do nové čeledi nacházející se u báze Dromaeosauridae, jenž je čeledí zahrnující známé Velociraptory.
Podle Darrena Naishe, paleontologa z Univerzity Southampton, který se na studii nepodílel, Halszkaraptor není prvním členem skupiny dravých dinosaurů, kteří si pochutnávali na rybách. Skupina Unenlagiinae z čeledi Dromaeosauridae z Jižní Ameriky měli podlouhlé lebky a zuby, které mohly být přizpůsobeny k uchvacování podvodní kořisti. Avšak Halszkaraptor je už na první pohled z jiného těsta a zcela jednoznačně vykazuje znaky způsobu života provázaného s vodním prostředím. „Je to skutečně velkým překvapením.“ okomentoval to Naish. „Vypadá jako nějaká zubatá, krátkokřídlá pseudo-husa.“
Zajímavostí je, že i přes svou unikátnost se nález vůbec nemusel dostat do vědeckého povědomí, říká Cau. Fosílie, která je stále částečně zapuštěná do bloku pískovce, byla z Mongolska vyvezena pytláky. Poté putovala napříč soukromými sbírkami, dokud se nedostala do rukou francouzskému obchodníkovi se zkamenělinami, který fosilii dinosaura daroval Královskému Belgickému Institutu Přírodních Věd. Namísto odkrývání kostry Cau a jeho kolegové použili metodu detailního snímání za pomoci synchrotronní radiace, kterou prověřili celou fosilii. Tato metoda je spolehlivým nástrojem ke zjištění autenticity nálezu. Překupníci paleontologických artefaktů jsou totiž známí sestavováním bizarních chimér z koster zvířat, ve snaze obalamutit sběratele a vědce, kteří nálezy vykupují za velké peníze.
„Což je dobrým důvodem, proč některé části Halszkaraptora je vhodné zatím brát s lehkou nadsázkou.“ tvrdí Steve Brusatte, paleontolog Univerzity v Edinburghu, který se na studii dinosaura nepodílel. Zatímco autoři studie odvedli dobrou práci v doložení, že je exemplář pravý, skutečnost, že je konkrétní původ kosterního pozůstatku neznámý, dává prostor potenciálním pochybám a také určité pravděpodobnosti, že byla fosílie uměle poupravena. Navíc některé z charakteristik, kteří autoři uvádějí jako znaky polovodního způsobu života, například dlouhý krk, je možné nalézt i u jiných menších druhů dravých dinosaurů a také na některých současných ptácích, nemající s vodním prostředím nic společného (např. pštros). „Polovodní způsob života je skvělou myšlenkou a rozhodně bude třeba ji dále zkoumat i na jiných fosilních nálezech.“ tvrdí Brussate. „Pokud by byla na některých z dalších fosílií nalezena měkká tkáň, mohlo by to velkou měrou pomoci zjistit, zda-li měl dinosaur třeba plovací blány, ploutve či jiné jednoznačné charakteristiky polovodních živočichů.“
Ať už dinosaur vypadá na ilustrativních rekonstrukcích sebevíc neuvěřitelně, Cau se skálopevně drží svého přesvědčení. A v blízké budoucnosti hodlá k nálezu zveřejnit další data získaná z podrobnějších výzkumů. Jeho tým nashromáždil šest terabytů naskenovaného materiálu, který čeká na posudky, porovnávání a další rekonstrukce. „Celý tento výzkum je pouze prvním krokem ve studii této nové fascinující skupiny dinosaurů.“ dodává.
Text a překlad: Martin Vlk Mrňous
Zdroj: Audubon.org