Nedávná zpráva švýcarských ornitologů o možném vlivu světelného smogu na snižování početnosti lelka lesního (Caprimulgus europaeus) byla přijata s tichým souhlasem, neboť v diskusi nebyl jediný komentář. Dovoluji si s mírným zpožděním zareagovat na tento text, protože příčiny úbytku tajemného lelka, i jiných ptačích druhů, vidím někde jinde.
V článku je konstatováno, že množství potravy, tedy zejména nočních můr, zůstalo stejné, nebo se dokonce zvýšilo. Což považuji za klíčové, protože většina ptačích druhů ubývá kvůli snižujícím se potravním možnostem. Není tam však žádná zmínka o vlivu predace, kteréžto je jako na zemi hnízdící druh vystaven v maximální míře. Má sice dokonalé krycí zbarvení, ale pokud je hnízdo schopen vypátrat člověk (ornitolog), pro predátory s dokonalými smysly je to o to snazší.
Díky vakcinaci je několikanásobně více lišek a kun, než tomu bývalo v minulosti. Nárůst početnosti prasat divokých v celé Evropě má rovněž vliv na úspěšnost hnízdění na zemi hnízdících druhů. Stejně tak i krkavcovití jsou častou příčinou neúspěšných hnízdění, přičemž v některých zemích jsou chráněni. Predační tlak, jak již vyplývá ze samotného pojmu, může druh oslabit natolik, že dokonce vyhyne. To jsou známé případy endemických druhů na ostrovech, kam člověk dovezl krysy, kočky, prasata aj. Během několika málo desetiletí spousta druhů vymizela, aniž na to stihli ochranáři jakkoliv zareagovat.
Ale i u nás jsme svědky mizení kolonií racků a rybáků, a to i přesto, že svá hnízda umísťují na ostrovy, kam se běžný predátor nedostane. Hnízda motáků v obilí chrání člověk ohrádkami, aby nedocházelo k časté predaci. V lese hnízdící moták pilich (Circus cyaneus) žádné ohrádky neměl, proto zprávy o něm jsou již jen minulostí. To samé platí i pro lelka. Má-li být lelek choulostivý na množství světla, jak potom loví za úplňku? Podle této teorie by měl být „zcela oslněn“ a neschopen lovu. Dvakrát jsem tohoto nočního lovce nechtěně vyplašil a denní světlo mu v odletu mezi větvemi nijak nepřekáželo. Jsem proto přesvědčen, že pokud ornitologové najdou hnízdo v příměstské oblasti a budou mláďata pravidelně vážit, jejich růstová křivka se nebude lišit od lelků z liduprázdné tajgy. Vliv světelného smogu proto považuji za mylnou úvahu a tuto teorii ničím nedoloženou.
Text: Karel Zvářal / Titulní foto: Fabio Usvardi / CC BY-SA 4.0
Originální zdroj: https://link.springer.com/article/10.1007/s10336-019-01659-6
