Lelek lesní je druhem se soumračnou a noční aktivitou. Jeho oblíbeným hnízdním biotopem jsou borové lesy na píscích a rašelinné bory. Hnízdí na okrajích lesa, pasekách, světlinách, průsecích a v mlazinách. Další skupinu hnízdišť lelka tvoří různá degradovaná stanoviště, jako jsou vojenská cvičiště a střelnice, pískovny, těžená rašeliniště, zarůstající pastviny atd. Výsledky monitoringu potvrdily pokles početnosti až úplné vymizení lelka lesního v řadě oblastí ČR. Foto Lukáš Kadava
Stálé zvyšování tzv. světelného smogu produkovaného lidskou činností je vědeckou komunitou široce přijímáno jako ohrožující faktor pro živočichy s noční aktivitou. Ve Švýcarsku je lelek lesní (Caprimulgus europaeus) vzácným ptákem, jehož počet se od sedmdesátých let 20. století snižuje a patří mezi vysoce ohrožené druhy. Poslední významná hnízdní populace se vyskytuje v kantonu Valais. Počáteční ochranné podmínky na předchozích, lelky obsazených lokalitách, byly úspěšné až do roku 2000, avšak nedávná dodatečná opatření se ukázala jako neúčinná. Lelci jsou velmi citliví na světlo díky své speciální sítnici přizpůsobené pro soumračný a noční život. Švýcarští vědci, kteří se zabývali nalezením možností, které by pokles početnosti zastavily, předpokládají, že dostupnost potravních zdrojů, zejména nočních můr, není kritickým omezujícím faktorem, ale že umělé emise světla mohou snižovat hnízdní úspěšnost a také bránit rekolonizaci nově revitalizovaných hnízdních stanovišť. Výsledky aktuálně publikovali v časopise Journal of Ornithology.
„Abychom tuto hypotézu otestovali, použili jsme data, která zaznamenávají světelnou aktivitu v posledních třiceti letech, množství a dostupnost potravních zdrojů a porovnali s intenzitou vyzařovaného světla na opuštěných a stále obsazených lokalitách. Množství a dostupnost nočních můr se za posledních 30 let významně nezměnilo, některé druhy nočních motýlů naopak svoji početnost na některých lelky opuštěných i dosud obsazených oblastech zvýšily. Avšak intenzita vyzařování světla však byla v opuštěných lokalitách dvakrát až pětkrát vyšší ve srovnání se stále obsazenými oblastmi,“ říká biolog a autor studie Antoine Sierro.
Lelek lesní se vyskytuje v téměř celé Evropě v celkovém počtu 470 000–1 000 000 párů, což představuje více než polovinu celosvětové populace. Kolem 70 % z uvedeného počtu připadá na klíčové populace v Rusku, Turecku, Španělsku a Francii. V období 1970–1990 evropská populace lelka lesního zaznamenala mírný pokles. Zveřejněné výsledky naznačují, že zvyšující se emise světla v posledních desetiletích překročily přípustné meze, které je tento vysoce specializovaný druh nočního ptáka tolerovat. Orgány ochrany přírody kantonu Valais by proto měly podle vědců regulovat snížení emisí světla v blízkosti nočních stanovišť nahrazením žárovek, které jsou v současné době používány, svítidly s LED nebo širokým spektrem, bílým a modrým světlem s nižší intenzitou. Snížení světelného smogu není důležité pouze pro lelky, ale profitovat z něho budou i další živočichové s noční aktivitou.
mladí lelci jsou na podkladu lesní půdy velmi nenápadní. Foto P.Taszynski / CC BY-SA 3.0
Zdroj: https://link.springer.com/article/10.1007/s10336-019-01659-6
Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Dûrzan Cîrano / CC BY-SA 3.0
