Ptačí zpěv je velmi důležitým nástrojem komunikace u ptáků, zejména u pěvců. Pomáhá samcům vymezit teritorium a slouží také k přilákání partnera v období páření. Ptačí samečci se učí nové motivy zpěvu a tím se podle ornitologů stávají pro samičky atraktivnější. Ptáci melodie i „kradou“ – některé druhy mají schopnost napodobovat například zvuk zvonění mobilních telefonů, poplašná zařízení, troubení aut, motorové pily a podobně (psali jsme ZDE). Nebo imitují zpěv jiných druhů ptáků.
Některé druhy ptáků jsou díky svým imitátorským schopnostem skutečně proslulí, patří mezi ně např. špaček obecný (Sturnus vulgaris) či drozd zpěvný (Turdus philomelos) v Evropě, severoamerický drozdec mnohohlasý (Mimus polyglottos), Tui zpěvný (Prosthemadera novaeseelandiae) na Novém Zélandu nebo australský lyrochvost nádherný (Menura novaehollandiae). Okolní zvuky imituje celá řada dalších druhů, mj. sýkora koňadra (Parus major) nebo rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus).
Rehek zahradní je stěhovavý hmyzožravý pěvec poněkud méně známý než rehek domácí (Phoenicurus ochruros). Sameček je jedním z nejkrásněji zbarvených pěvců. Zjara, ve svatebním šatu, má bílé čelo, černé hrdlo a tváře, rezavě červenou hruď, rezavý kostřec a ocas, šedomodrou hřbetní část těla a bělavé břicho. Samička je nenápadná, svrchu jednobarevně šedohnědá, na spodu světlejší, kostřec a ocas jsou rovněž rezavé. Rehek zahradní je velmi neposedný pták, který na sebe upozorní častými podřepy a potřásáním rezavého ocásku. Žije v nejrůznějších zalesněných prostředích a hnízdí v dutinách stromů a budov a využívá polootevřené hnízdní budky (psali jsme ZDE).
Ornitologové dobře znají jeho schopnost napodobovat volání a zpěv jiných ptačích druhů: v článku publikovaném v březnu 1994 v časopise Nos Oiseaux prezentoval Jacques Comolet-Tirman výsledky své analýzy zpěvu 36 francouzských rehků zahradních. Identifikoval celkem 53 napodobených druhů, z toho 35 u jediného samce. Zaznamenal budníčky, kteří tvořili 17,5% z celkového počtu imitací, sýkory s 10,5% imitací, brhlíka lesního v 7,29% imitací a střízlíka obecného se 7,19% imitací. Každý samec se vyznačoval specifickým výběrem napodobených hlasů, které v průměru náležely asi patnácti druhům. Tento výběr pravděpodobně hraje roli v rozpoznávání jednotlivých samců a umožňuje pozornému pozorovateli rozlišit několik sousedních jedinců. Schopnost napodobovat není mezi rehky rozšířená, například rehek domácí má poměrně stereotypní zpěv, v němž imitace chybí.
Níže je nahrávka zpěvu rehka zahradního se zaznamenanými imitacemi lindušky úhorní (Anthus campestris) , hýla obecného (Pyrrhula pyrrhula) a brhlíka lesního (Sitta europea), nahraného ve Ville-d’Avray v Hauts-de-Seine ve Francii 23. dubna 2020 (zdroj: Xeno-Canto):
Ve Středomoří samci rehků zahradních zpívají nejčastěji a nejdéle v průběhu dubna a května i prvních červnových dnů, pravidelně opakují sedm až devět slok zpěvu (strof) za minutu, každá strofa trvá asi tři sekundy, oddělené s pauzou asi čtyři až pět sekund. V článku z listopadu 2020 v časopise Quercus bylo publikováno, že samec rehka zahradního, nahrávaný po dobu jedné hodiny v Extremaduře ve Španělsku napodobil více než padesát ptačích druhů tak rozdílných, jako je volavka popelavá (Ardea cinerea), orebice rudá (Alectoris rufa), orel nejmenší (Aquila pennata), straka obecná (Pica pica), vlha pestrá (Merops apiaster) nebo žluva hajní (Oriolus oriolus). Tento případ je zřejmě prvním, kdy byla volavka, orel či žluva zjištěni ve zpěvu rehka zahradního.
Samec rehka zahradního. Foto Jiří Bartoš / http://bartosphoto.cz/
Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Jan Novák
