Hnízdění husy velké (Anser anser) má u nás zajímavou historii. Byly časy, kdy byla v rybničních oblastech zcela běžným ptákem, i doby, kdy prakticky vymizela. Od 50. let 20. století zejména díky ochranářským snahám populace hus rychle narůstala. V současné době je u nás husa velká opět běžně hnízdícím ptákem na Třeboňsku, Českobudějovicku a na jižní a severní Moravě. Vrátila se i na další dávná hnízdiště na Pardubicku a Českolipsku v severních Čechách. Právě patrně z hnízdišť na Pardubicku se husy šíří proti proudu Labe a obsazují vhodné lokality na Kolínsku a v dalších částech středního Polabí.
Týnecké mokřiny o rozloze 75 ha jsou spletí mokřadů a inundačních luk s bohatou vegetací. Území je tvořeno soustavou kanálů a mrtvých ramen Labe, větších i menších tůní obklopených s rákosinami a vrbinami a také podmáčenými loukami. Týnecké mokřiny byly zařazeny do soustavy Natura 2000 a od roku 2012 jsou přírodní rezervací.
Nutno podotknout, že husy na Pardubicku po zhruba stoleté pauze zahnízdily poprvé v roce 1961 a zejména v 80. a 90. letech se populace výrazně rozrůstala. Zvyšování početnosti se projevovalo i obsazováním nových lokalit mimo bývalý Pardubický okres. Na Kolínsku mezi léty 1899 – 1933 husa velká v několika párech hnízdila na Týneckých mokřinách u Týnce nad Labem, pravděpodobně i v některých mokřadech u Veltrub. Poslední hnízdění na Kolínsku bylo zaznamenáno v roce 1972 právě na Týneckých mokřinách. V novém miléniu se husy opět vrací a na rybnících Žehuňský a Proudnický hnízdí zhruba od roku 2005, přičemž početnost se na těchto lokalitách v posledních letech pohybuje kolem 5 párů. Jak je husa velká při své expanzi přizpůsobivá, dosvědčuje nález hnízdících hus v polním mokřadu „U studánky“ východně od Kolína u Nebovid v roce 2014. V současnosti se husy rovněž vrátily na své někdejší hnízdiště v Přírodní rezervaci Týnecké mokřiny. Jedná se o systém mokřadních tůní s rozsáhlými litorálními porosty, které částečně přetrvaly, nebo se vytvořily v bývalých meandrech řeky Labe. Ještě v padesátých letech 20. století bylo území tvořeno především mokrými loukami, po opuštění tradičního hospodaření v říční nivě došlo k rozvoji tůní a především rákosin.
V pokročilé hnízdní době bývají husy málokdy pozorovány. Většinou se drží ve skrytu vodních rostlin.
Husy žijí v trvalých párech. Na hnízdiště se vracejí v lednu a v únoru a po vyvedení mláďat se v květnu přesouvají na severněji ležící pelichaniště. Hnízda se na Týneckých mokřinách nachází blízko vody na zemi, popřípadě v zaplavených rákosinách. Snůška čítá 2 až 10 vajec (ojediněle i přes 20, v takovém případě však jde o vejce více samic) a zahřívá ji pouze samice. Houser v době inkubace vajec hlídkuje poblíž hnízd. Husy jsou nejnápadnější v prvních fázích hnízdění, v době obsazování teritorií. V té době jsou velmi na hnízdištích velmi hlučné a nepřehlédnutelné.
Mladé husy bývají poznatelné podle méně výrazných barev.
Poprvé zde jeden pár hus v hnízdní době pozoroval 21. 4. 2003 Jan Pomykal. První hnízdění tří párů poté prokázal v roce 2011 Mirek Jelínek. V letech 2010 – 2015 lze odhadovat na celkovou početnost kolem 5 párů. Od roku 2017 došlo k prudkému nárůstu počtu hus, kdy zde hnízdilo již kolem deseti párů. Mimo rezervaci byly v tomto roce husy nalezeny také na dalších mokřadních lokalitách v blízkém okolí Týnce nad Labem. Kolem pěti párů hnízdilo na bezejmenném rybníku v místech zvaných „Zadní mokrý“ na okraji Týnce a jeden pár s mláďaty byl nalezen na Lžovických jezerech. V roce 2018 bylo v průběhu března na Týneckým mokřinách pozorováno až 180 jedinců a v květnu pak nalezeno 11 párů s mláďaty. Celkovou početnost v roce 2018 odhaduji na 15 – 20 párů. Loňská sezóna však byla patrně pro husy nevydařená, vzhledem k výraznému suchu, které v České republice panovalo již od května, tůně vysychaly a hnízdní úspěšnost tak byla zřejmě velmi nízká. Podařilo se mi pozorovat vzrostlá mláďata pouze od jediného páru. Husy jsou však v době vyvádění mláďat již velmi nenápadné a předpokládám, že někteří mladí ptáci mohli ve spleti rákosin snadno uniknout pozornosti.
Jarní jitra, kdy na Týneckých mokřinách zaznívají do ranních oparů hlasy hus, jsou nezapomenutelná.
Rizikem do budoucna je vysychání mokřadů. Řešením by mohlo být vybudování systému, který vodu v lokalitě udrží.
Oproti tomu letošní sezóna byla pro husy příznivá. Nasvědčovaly tomu již vysoké počty hus v předhnízdních časech: 19. ledna 2019 bylo sečteno 249 hus a ještě v průběhu února se zdržovalo v mokřadech a na loukách na dvě stovky hus. Celkem bylo v první polovině května sečteno 21 párů s mláďaty, úspěšnému hnízdění nasvědčuje pozorování zhruba 60 jedinců, z nichž většina byla tvořena letošními mladými ptáky 30. května. Ještě v polovině června se na mokřinách zdržovala třicítka dospělých a mladých hus. Celkem lze letošní početnost hnízdících hus odhadnout na 30 párů a husa byla nejpočetnějším zástupcem vrubozobých na lokalitě.
Husy tak v posledních letech nejenže dokonaly úspěšný návrat na svoji dávnou lokalitu, ale obsadily i rybníky a mokřady zcela nové a díky příhodným podmínkám, které na Týneckých mokřinách aktuálně nacházejí, jsou tyto mokřady jednou z nejvýznamnějších lokalit hus ve středních Čechách.
Text a foto: Lukáš Kadava
Literatura:
Birds.cz /Avif – pozorování ptáků. https://birds.cz/avif/
Foltýn F. 1986: Vrubozobí ptáci v kolínském Polabí mezi léty 1899 – 1980. Informační zpravodaj SOP v Kolíně 3/4: 8 – 10.
Šimek L. 2007: Rozšíření, početnost a biologie hnízdění husy velké (Anser anser) v Čechách. Doktorská dizertační práce. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích Přírodovědecká fakulta.
