Úvodní foto: Rebecca Suchland
Je zima. Venku mrzne a do toho fouká studený vítr. Člověk přemýšlí, kam v takovou chvíli vyrazit. Mnohdy vyhraje nějaká nezamrzlá vodní plocha s větším počtem vodních ptáků. Je to ale jediné místo kde se dá v zimě pozorovat něco zajímavého? Rozhodně ne.
Mnohdy jsem si pokládal otázku, proč na ptáky v zimě jezdí do polí tak málo pozorovatelů? Říkal jsem si, jak je možné, že v sousedním Polsku naleznou kousek od našich hranic hejna sněhulí severních, strnady severní nebo třeba skřivany ouškaté. V Polsku se jezdí do polí více, protože tam už ví, že to má smysl. Brzy jsem to zjistil i já. Do polí jsem začal častěji chodit v roce 2016 a teď jsem v nich v podstatě pořád. Jak to tam tedy s ptáky je?
Můj první úspěch z polí. Sněhule severní u Troubek 15.11.2014. Foto: Ondřej Boháč
První vycházky nevynesly žádné velké úspěchy, v polích bylo ptáků obvykle poskromnu. Ale chtělo to opravdu jen čas, brzy jsem zjistil, že káně rousná v zimě na Hané vlastně není žádnou velkou raritou, že najít v menším polním remízu pár stovek strnadů obecných taky není žádný problém. Koncem roku 2016 se mi na polní cestě u Citova povedlo najít první raritu – strnada malinkého (6. výskyt v ČR). Dále se mi naskytlo i více pozorování dřemlíků tundrových, konopek žlutozobých nebo třeba rarohů – toho jsem loni viděl dokonce celkem 9 x. Mým symbolickým ptákem zimních polí je sněhule. Po třech letech chození do polí mám zatím 4 pozorování tohoto vzácného opeřence. Motivace je stále dost, kdo by přece nechtěl vidět sympatické skřivany ouškaté nebo strnada severního? I tyto druhy se u nás dají najít, což v poslední době dokazují třeba polští a slovenští ornitologové. V Polsku našli v prosinci roku 2016 (a na stejném místě také loni v prosinci) strnada severního jen 3 km vzdušnou čarou od hranic s Českem.
Prostředí, ve kterém zimoval v zimě 2016/2017 i 2017/2018 strnad severní. Pietrowice Wielkie. Foto: Ondřej Boháč
Úspěchy v polích hlásí v poslední době i na Slovensku. Loni se jim povedlo zaznamenat zimní výskyt hned 5 strnadů severních najednou. Dalšího našli před třemi týdny u Turčianskych Teplic.
Strnad severní – Turčianske Teplice 14.1.2018. Foto: Martin Dobrota
Dále se tam v tomto roce povedlo pozorovat dokonce dvě hejna sněhulí, přičemž jedno činilo neuvěřitelných 70 ptáků.
A přitom pozorování ptáků v polích není žádná věda, nejvíce ptáků se drží stejně v okolí polních cest. Není tak třeba chodit někam hluboko do polí. Většina zrnožravců se dá najít právě na polních cestách, kde obvykle zůstávají různé plevely, kterými se tito ptáci živí. A takové pole ponechané ladem je většinou přímo ráj. Na těchto plochách obvykle vládnou konopky obecné, vrabci polní, nebo strnadi. V takových hejnech se právě často mohou ukázat i výše zmiňovaní seveřani, kteří jsou u nás stále velmi přehlíženými druhy. Určitě pomůžou polní remízky, kde se často najde nějaký zásyp, který v čase sněhové pokrývky polní ptáci také rádi využívají. Dalším významným prvkem jsou také hnojiště, ty v zimě využívají například lindušky a vzácně zimující skřivani polní. Nedávno jsem takto uprostřed polí našel třeba zimujícího rehka domácího.
Bohužel však v našich polích najdeme kvůli intenzivnímu hospodářství méně ptáků, než například v sousedním Polsku. Tam je zemědělská krajina velmi rozmanitá a potravně podstatně bohatější než naše. I přesto naše pole nejsou ani zdaleka bez ptáků, jak se může zdát. A určitě má cenu se jim věnovat (a to ne jen v zimě). Pojďte se tedy podívat (třeba jen na pole za městem) a možná budete mile překvapeni. A zvyknete si tam třeba tak jako já, i pár dalších.
Ideálně vypadající zásyp. Foto: Filip Petřík
Letošní zimu provádíme „Zimní sčítání ptáků v polích“. Cílem je zjistit druhové složení a kvantitu ptáků v okolí polních cest v zemědělské krajině, a to ve třech oblastech, kterými jsou Šlapanicko, Olomoucko a Zábřežsko (na Moravě). Toto sčítání probíhá v měsících prosinec až březen. V každé oblasti byly náhodně zvoleny čtyři sčítací trasy, které jsou od sebe vzdáleny minimálně jeden kilometr, čímž se do jisté míry zamezí opakovanému započítání téhož ptačího jedince. Délka každého transektu je jeden kilometr a na projití každého z nich je stanoveno 20 minut. Zaznamenáváni jsou všechny viděné či slyšené ptačí druhy, včetně jejich počtů, které se nacházejí do vzdálenosti 100 metrů od sčítací linie na každou stranu. Přelety jsou zaznamenávány do výšky 100 metrů.
Co se týče dosavadních výsledků, na sčítacích liniích jsme mimo jiné zaznamenali některé méně časté druhy, jako je konopka žlutozobá (Linaria flavirostris), sněhule severní (Plectrophenax nivalis), pěnkavy jikavci (Fringilla montifringilla), čečetky zimní (Acanthis flammea) nebo sokol stěhovavý (Falco peregrinus).
Text: Ondřej Boháč a Filip Petřík
