Zimní hejna jsou pro sýkory životně důležitá
Sýkora lužní (Poecile montanus) je obecně během svého života stálý pták. Ale drsné severské zimy jich řada nepřežije. Klíčovými faktory pro přežití je jedna dostatečná potravní základna a zejména pro mladé ptáky také nalezení hejna, v němž tráví zimní období. Šanci na vyšší přežití představuje postu v hierarchii hejna. Emeritní profesor Olav Hogstad z Norské univerzity vědy a techniky (NTNU) a Tore Slagsvold z univerzity v Oslo v letech 1986 až 2014 podrobně sledovali sýkory v oblasti Budal v okrese Trøndelag v Norsku. Pozornost věnovali jak párům, tak jednotlivcům a porovnali míru jejich přežití. A jejich výsledky byly aktuálně zveřejněny v časopise Ornis Norvegica.
Období bezprostředně po vyvedení je pro mladé ptáky nebezpečným časem. Je to čas, kdy jsou potomci vypuzeni od rodičů a svého dosavadního domovského okrsku a jsou nuceni hledat nová teritoria. „Nejmladší letošní ptáci mají mnohem vyšší úmrtnost, než starší generace,“ říká Hogstad. „Mladí ptáci potřebují najít hejno, jehož by byli součástí, ale ne každé sýkoře se to podaří. Právě zapojení do hejna a šance, že v budoucnu mohou převzít teritorium, na němž se hejno pohybuje, představuje jejich lístek k přežití. Ptáci, kteří dokáží nalézt své pevné místo v hejnu včas, tedy na začátku podzimu, mají mnohem lepší šanci na dosažení vyšší sociální pozice, a tedy i na přežití. Sýkory v hejnu se mohou učit od sebe navzájem a více ptáků pohromadě znamená i nižší šanci k predaci.“
Zimní hejna se obvykle skládají z pěti nebo šesti sýkor, mezi něž patří společensky dominantní dospělá dvojice a dva mladistvé páry, kde jeden mladistvý pár je výše v hierarchii než druhý. Samci vždy dominují samicím. „Žádný z ptáků, který byl hierarchicky nejníže, nepřežil první zimu, rovněž ani jedna ze sýkor, která se nedokázala začlenit do hejna, nebyla po první zimě pozorována. Když jeden z ptáků v dominantním páru umírá, může se pták č. 2 v sociální hierarchii pohybovat nahoru a převzít místo, ale nemusí tomu tak vždy být,“ doplňuje Hogstad.
Asi polovina dominantních členů hejna přežila každou zimu. Míra přežití přitom byla srovnatelná u samic i samců. Po první zimě přežilo asi 50% dominantních párů, asi 25% po druhé zimě, 8,5% po třetí a 5,6% po čtvrté zimě. Sýkory lužní žijí v průměru asi 2,5 roku, ale ti s vysokým společenským postavením mohou žít mnohem déle. Nejstarší pozorovaná samice byla stará 6 let, dva nejstarší samci byli staří 9 let.
„Dominantní alfa páry hnízdí společně a brání společné území,“ říká Tore Slagsvold. Jedním z důvodů jejich vyšší míry přežití v zimě je podle autorů fakt, že jejich vysoký společenský stav jim umožňuje snadnější přístup k nejlepším potravním zdrojům a nalézt místa s nejnižší mírou rizika predace. „Dlouhodobé studie jsou velmi důležité pro sledování toho, co se děje v přírodě v souvislosti globálním oteplováním. Mírnější klima může vést k vyšší míře přežití, ale může také způsobit méně stabilní podmínky v horských lesích. Například častější teplotní výkyvy kolem nuly vytvářejí na stromech ledové krusty, což může pro ptáky znamenat horší přístup k potravě,“ uzavírá Tore Slagsvold.
Zdroj: https://phys.org/news/2018-12-willow-tits-survive-flock.html
Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto sýkory babky Luboš Vaněk / http://www.foto-vanek.cz/