• Ze zahraničí
  • Z domova
  • Zajímavosti
  • Věda
  • Média
  • E-zine
  • Rozcestník
June 28, 2025
  • O Avifauně
  • Diskuzní fórum
  • Mediální partnerství
  • Ze zahraničí
  • Z domova
  • Zajímavosti
  • Věda
  • Média
  • E-zine
  • Rozcestník
Autor

AVIFAUNA





Rozcestník
Jiřičky znečišťují obecní úřad v Opatově na Třebíčsku
AVIFAUNA Publikováno 15.8.2020


Jiřičky dělají společnost člověku již po staletí. Svá hnízda si většinou stavějí pod střechami lidských sídel. V Opatově na Třebíčsku k tomu využili rovnou obecní úřad. Pro ornitology jsou ptákem roku 2020. Pro obecní úřad v Opatově na Třebíčsku ale spíše nezvanými hosty. Jiřičky si pod jeho střechou udělaly hnízdo a znečišťují fasádu. V době hnízdění ale odstranění ptačího příspěvku není jednoduché. Stojím před úřadem v Opatově. Na schodech je tady plno trusu. Vcelku nová fasáda úřadu je poničená a ptačí rodinky neušetřily ani pootevřená okna. Jiřičky jsou tu ale pravidelnými hosty, jak potvrzuje nezávislá starostka obce Lenka Štočková: „Jiřičky tady jsou už řadu let. Většinou měly hnízda na východní straně a letos teda udělaly 10 hnízd tady na jižní, nejvíce pohledové straně obecního úřadu.“  Z hnízd pod střechou úřadu se navíc ozývá štěbetání mláďat, které jejich rodiče pilně krmí a čas od času ze shora upadne trus přímo ke vstupu na úřad. Podle Lenky Štočkové ale ještě nikdo zasažen nebyl. „Zatím si občané nestěžovali.  My tu situaci budeme řešit na jaře příštího roku.“

Starostka plánuje problém s Jiřičkami vyřešit pomocí plechových nebo dřevěných zábran pod hnízdy.  Jinou cestu zákon prakticky neumožňuje. Jiřičky jsou totiž stejně jako další volně žijící ptáci chráněné. „Ta ochrana spočívá v tom, že se nesmí usmrcovat, nesmí se ničit jejich hnízda,“ potvrzuje ornitolog Aleš Toman. Podle něj ale existuje možnost požádat úřad s rozšířenou působností o výjimku v případě nutnosti. „Zpravidla to spočívá v tom, že je to mimo dobu hnízdění a že se tam udělají taková opatření, aby tam ptáci mohli znovu hnízdit. “Například radnice v Třebíči, pod kterou spadá také Opatov, ale řeší v průměru dvě takové žádosti ročně, říká mluvčí Irini Martakidisová.

Převzato z webu Českého rozhlasu Vysočina

Zbytek celého článku k přečtení: Český rozhlas Vysočina

Foto: Wikipedia Commons


Číst dále
0




Rozcestník
Záchrana mláďat luňáků na Žďársku skončila dobře
AVIFAUNA Publikováno 15.8.2020


Ptákům, kteří poprvé vylétávají z hnízd, se občas nepodaří vrátit se zpátky, někdy vypadnou i dřív, než by vůbec létat mohli. Štěstí pak mají ti z nich, kteří se dostanou do rukou odborníků připravených pomoci. Jako třeba dva luňáci červení od Křižanova na Žďársku. „Luňák červený je středně velký dravý pták, na Vysočině dlouho hnízdil jen jeden pár,“ představuje dočasné obyvatele jedné z voliér pavlovské stanice ředitel Zbyšek Karafiát. Za poslední roky se počet luňáků na Vysočině zvýšil, stále jde ale o vzácného ptáka. Dvě ptáčata – sameček a samička, která teď nabírají síly na návrat do volné přírody, vypadala z hnízda u Křižanova na Žďársku. „To hnízdo bylo postavené na slabší suché větvi,“ říká Zbyšek Karafiát. Jedno z ptáčat si navíc při pádu zranilo křídlo o větev. „Měl díru skrz křídlo. Už mu to krásně zarostlo,“ dodává ředitel stanice.

Luňák je v mnoha směrech zajímavý pták. V letu je snadno identifikovatelný podle véčka v ocasu. Podobné známe například od vlaštovek.Je schopný lovit například myši, ale známý je tím, že sbírá zbytky a mršiny. Když má luňák strach, úplně znehybní, a dělá, že je mrtvý. Cílem pracovníků pavlovské stanice je uzdravené ptáky vracet zpět do přírody. Zpočátku je třeba je vykrmit, aby zesílili.

Převzato z webu Českého rozhlasu Vysočina

Zbytek celého článku k přečtení: Český rozhlas Vysočina

Foto: Thomas Craft / CC BY-SA 2.5


Číst dále
0




Nejnovější  / Z domova  / Zajímavosti
Vzácný tenkozobec v Praze narazil do překážky
AVIFAUNA Publikováno 12.8.2020


Praha je velmi bohatá na výskyt různých druhů ptáků, z nichž řada dokonce patří mezi druhy chráněné. V hlavním městě lze pozorovat například chráněné rorýsy, kavky, jestřáby, krahujce či sokoly, vyskytuje se zde i několik chráněných druhů ptáků vázaných na vodní prostředí, jako jsou ledňáčci, volavky či potápky. Čas od času se ale v záchranné stanici objeví i zástupce takového druhu, který bychom v Praze opravdu nečekali (např. ZDE). V druhé polovině července ochranáře podobně překvapil mladý tenkozobec opačný (Recurviostra avosetta), který patří mezi vzácné zástupce bahňáků. Je to vůbec první tenkozobec, o kterého se naše stanice stará. o jiného vzácného bashňáka ústřičníka velkého, se zase starají na záchranné stanici v Makově (blíže ZDE).

V Praze je jeho výskyt naprosto ojedinělý a ani tenkozobec, který byl nalezen ve Veletržní ulici v Praze 7, zde zřejmě nehodlal setrvat dlouho. Pravděpodobně pouze přelétával a stala se mu nehoda, která u ptáků pohybujících se v městském prostředí patří mezi ty vůbec nejčastější – v letu patrně narazil do překážky, nejspíš do prosklené budovy, velkého okna či nějaké bariéry a spadl na zem. Na rušné ulici si otřeseného ptáka brzy všimli kolemjdoucí a přivolali pomoc.

Navzdory pádu se tenkozobci naštěstí nic vážného nestalo, proto si pracovníci stanice původně mysleli, že si pouze odpočine a zase poletí dál na jih. Záhy se ale ukázalo, že otřes po nárazu do překážky není ptákův jediný problém. Při pohmatu byl hubený a také vykazoval známky vysílení. Nechtěl se ani postavit, pouze seděl na nohách. Naštěstí mu nechyběl apetit a snažil se jíst podávanou potravu. A teprve jeho trus ochranářům objasnil, co mladého ptáka trápí. Jeho tělo oslabovala tasemnice. Nyní proto tenkozobce odčervují a snaží se ho opět dostat do kondice. Jakmile zesílí, budou jej smět vypustit zpátky do volné přírody.

Tento druh žije v blízkosti vody, obývá především mělké stojaté vody, kde svým specializovaným zobákem loví drobné korýše, měkkýše, vodní hmyz a rybí potěr. V ČR bylo první hnízdění zjištěno v roce 1943 na rybníku Bezdrev.  Do 50. let min. století řídce a nepravidelně hnízdil v jižních Čechách a na jižní Moravě. Pravidelně opět hnízdí od roku 1990 v Českobudějovické pánvi a na jižní Moravě. V posledních několika letech jejich početnost stoupá.  Díky dopsud velmi nízké početnosti se řadí mezi kriticky ohrožené živočichy.

Zdroj: https://lhmp.cz/2020/08/07/vzacny-tenkozobec-proletal-prahou-zastavila-ho-prekazka/

Titulní foto: archiv Záchranné stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy


Číst dále
0




Rozcestník
Rekordní sezóna pro motáky lužní na Jičínsku
AVIFAUNA Publikováno 11.8.2020


Tak jako v přechozích letech, tak i letos se vrátili motáci lužní i na Jičínsko. V okrese Jičín patří moták lužní mezi velmi vzácné dravce, početnost hnízdících párů v předchozích letech byla velmi nízká. První motáci se začali objevovat na Jičínsku již ke konci dubna. Od začátku května byl prováděn intenzivní monitoring v celém okrese, ale pozorování párů i jedinců a zaměření případných hnízdních lokalit bylo velmi málo. Vše nasvědčovalo tomu, že letošní rok bude počet hnízdících párů na Jičínsku cca stejný jako loňský, ne-li horší – v roce 2019 bylo na Jičínsku lokalizováno 10 párů. Zlom nastal cca až v půlce května, kdy se již v některých oblastech podařilo monitorovat jednotlivé páry, jak při toku, tak předávce potravy. Nárůst počtu lokalizovaných párů byl velmi pozvolný. Se snižující se aktivitou motáků v důsledku začátku hnízdění bylo na konci května lokalizováno pouze 10 párů.

Další zásadní změna v počtu párů nastala až v půlce června, kdy se podařilo v oblasti s velkým výskytem lovících samců lokalizovat i samici a následnou předávku potravy. Samice již zalétávala s upravenou potravou přímo na hnízdo v menším poli. Nakonec se tomto nevelkém pšeničném poli podařilo lokalizovat semikolonii o 4 hnízdících párech a další pár byl v poli sousedním. Celý červen byl také ve znamení deštivého počasí, vyskytly se i velmi prudké přívalové deště, které v některých hnízdních lokalitách značně poválely zemědělské plodiny. V důsledku špatného počasí (nelze ovšem vyloučit i predaci) byl na této lokalitě nakonec neúspěšný pouze jeden z lokalizovaných párů. Na konci června se již začalo se zabezpečením jednotlivých hnízd po taktovkou spolku TYTO, který se na Jičínsku zabývá ochranou motáků již několik let. Celkový počet hnízdících motáků lužních v okrese Jičín je pro letošní rok nakonec rekordních 21 párů.

Převzato z webu Východočeské pobočky ČSO

Zbytek celého článku k přečtení: Východočeská pobočka ČSO

Foto: Martin Kožuško


Číst dále
1




Nejnovější  / Z domova
Noční odchyty slavíků běží naplno
AVIFAUNA Publikováno 11.8.2020


Škoda každé prázdninové noci, která proprší. Déšť je pro odchyt nevhodný a třeba vyčkat změny. Naštěstí léto za nocí vodou dost šetří a tak mohu s večerem nasedat do pojízdné kroužkovací stanice a odjíždět k Dolnímu Bousovu do ptačího parku, zbudovaného hlavně pro slavíky. Po čtvrt hodince jízdy už parkuji autem, které je současně noclehárnou, pod krajní převislou jabloní. Je nejvyšší čas, večer už přešlapuje před závorou cesty, do průseku nutno vložit dvě sítě s většími oky. Slavíci, přilákaní umělým zpěvem z výkonného zdroje, usedají před koncem noci do prostoru kolem, do míst, kam spolehlivě vidí. Málokterý se objeví v síti už v noci, většinou čekají na rozednívání. Pak spontánně přilétají, některé sítě udrží, jiní lehounce zase odlétají. Po noci totiž málokterý vrazí do sítě zprudka, většinou se k ní snesou. Nejčasnější z nich ještě linii přeletí v pátravém letu, s rozedníváním už nervózně sítě trefují. Technika chytání je průběžně vylepšována pozorováním situace zblízka, ptákům za šera přítomnost člověka nevadí, pokud se zbytečně nesvítí. Průlomovým vylepšením je průběžné odebírání slavíků z kapes sítí, namísto čekání na fotogenicky „rezavou“ síť. Počty odchycených tím vzrostly násobně. Snad nejvěrněji to ilustruje nedávný odchyt v pravém Polabí, kde pochytaných byly opravdu desítky. A druhou noc v duchu podobném.

Slavík v síti. Foto Zdeňka Pohanková

Pionýrské pokusy z noci jsou z půlky srpna 2013, kdy jsme se synem zastavili v průjezdu keři Slavičího háje kovářskou autodílnu a z rádia palubovky otevřenými okny produkovali zpěv. Chytil se tehdy jediný, ale byl pro další pokračování pokusů v podstatě „zlatý“. Dnes vydávám za prázdniny stovky kroužků ze žluté bužírky a už mne to nepřekvapí. Přichytí se v srpnu i poměrně vzácní slavíci tmaví, Čechy však leží od trasy odletu z hnízdišť poměrně stranou, počty mohou být vyšší na Moravě a zejména pak na Slovensku.

Na prahu nového století nikdo nemohl tušit, že je takové zkoumání tahu možné. Až se člověk neodvažuje domyslet, jak mohou odchyty vypadat za dalších deset let… I když jsou čísla pochytaných ptáků vysoká a v čase rozednění není pro kroužkování volné chviličky, nejde o nějaké tuctové zavírání hliníku na elegantní slavičí nohy. Vzešel propracovaný výzkum se stále novými pokusy a sběrem biometrických údajů. S přispěním štěstí, kterého je právě u slavíků potřeba násobně. Kroužkovací výsledky totiž dlouhodobě schází. Téma i přes rychlý běh nastavuje řadu vzrušujících otázek, které by mne předtím určitě nenapadly: Jaký je původ nočních ptáků? Kdy u tohoročních jde ještě o potulku a kdy už o odlet, proč mezi chytanými tak nápadně absentují obecní slavíci staří, kterým v tu chvíli končí pohnízdní pelichání a z lokalit mizí. Jaké počasí je k odchytu v nížinách nejvhodnější, co provede s výsledkem mlha? Proč ptáci jdou za zpěvem i v čase podzimu, navíc vzrušení a hlasití? Proč na rozdíl od podobně chytaných rákosníků či pěnic až na vzácné výjimky chybí slavíci v sítích v noci a lze je přilákat třeba i mezi skalami sousedního Českého ráje? Jak je to se zásobami tuku a jsou mezi táhnoucími též kříženci? Kdy začínají noční pohyb vůbec ti první v červenci, a kdy se obloha vyčistí, že netáhne jediný? Může se z takových počtů konečně urodit zahraniční hlášení? To vše a mnoho jiných odpovědí najdete na blogu Zaměřeno na slavíky. Přijďte se k tématu dozvědět víc a klidně i ptát.

S odchyceným slavíkem. Foto Pavel Kverek

Text: Pavel Kverek / Titulní foto: Zdeňka Pohanková


Číst dále
0




Rozcestník
Birdwatching v Austrálii může pomoci ptákům při požárech
AVIFAUNA Publikováno 10.8.2020


V Austrálii, která kvůli koronaviru zavedla jedno z nejpřísnějších omezení pohybu na světě, se rozmohl nový koníček – pozorování ptactva. Podle serveru BBC to souvisí s tím, že lidé trávící mnohem více času doma se začali zajímat o dění za oknem. Navíc se ukázalo, že tato zábava může pomoci odborníkům shromáždit informace o ptácích, kteří vinou posledních ničivých požárů museli změnit své přirozené prostředí. Během koronavirového omezení pohybu se mnoho lidí, kteří se dříve o sledování ptáků vůbec nezajímali, najednou pocítilo potřebu začít monitorovat pohyby zvířat za oknem. Podle Ayeshy Tullochové ze Sydneyské univerzity se počet lidí, kteří informace o ptácích také zaznamenávají, oproti minulému roku zdvojnásobil. Pozorovatelé k tomuto účelu používají internetové aplikace rozpoznávající jednotlivé druhy. Jednu z nich provozuje například nezisková organizace Birdlife Australia. Data shromážděná v této aplikaci mohou využít ornitologové i ochránci přírody.

Požáry, které Austrálii zachvátily v září loňského roku a trvaly do letošního března, zasáhly asi 832 živočišných druhů, polovinu z nich podle Tullochové tvoří právě ptáci. Ti se kvůli ztrátě svého přirozeného prostředí museli často přesunout na nová místa. Zatímco pro pozorovatele je někdy přesun opeřenců na nová stanoviště výhodný, pro některé ohrožené druhy znamená další nebezpečí. V novém prostředí mohou mít jedinci méně potravy nebo se setkat s konkurenčními druhy či novými predátory, jakou jsou lišky, psi nebo divoké kočky.

Převzato ze serveru Ekolist.cz

Zbytek celého článku k přečtení: Ekolist.cz

Foto:  Daniel Schwen /CC BY-SA 4.0


Číst dále
0




Nejnovější  / Ze zahraničí
Hnízdění mandelíka hajního na Slovensku – návrat po deseti letech
AVIFAUNA Publikováno 9.8.2020


Na Slovensku hnízdil mandělík hajní (Coracias garrulus) naposledy v roce 2010 na jihozápadě země. V dalších deseti letech byli mandelíci pouze sporadicky pozorováni. Vzhledem k rostoucí populaci mandelíků na severu Maďarska, jíž dosáhli tamnější ochranáři zejména instalací stovek hnízdních budek, rovněž ornitologové na Slovensku s napětím očakávali a předpokladali, že by se mandelík na Slovensko mohl vrátit. Peter Chrašč z SOS/BirdLife Slovensko říká: „Už začátkem června jsme na jedné vhodné lokalitě pozorovali pár madelíků. O měsíc později se nám podařilo dohledat hnízdo v přirozené dutině, v níž byla již vylíhlá mláďata.“ Při dalších kontrolách ornitologové nalezli další páry hnízdící v budkách. Celkem bylo nalezeno 8-9 teritorií, z nichž jen jeden pár obsadil přirozenou dutinu, ostatní obsadily budky. Mláďata nakonec krmilo 6 párů, z nichž 4 páry úspěšně vyvedly mláďata. „Takto vysoký počet teritoriálních párů a vysoká hnízdní úspěšnost nás příjemně překvapila a nikoho z nás nenapadlo, že se mandelící vrátí na Slovensko takto fenomenálně. Nezbývá než doufat, že se vrátí i příští rok,“ doplňuje Peter Chrašč.

Hnízdní biotop mandelíka hajního na jihovýchodním Slovensku v roce 2020. Foto archiv SOS Birdlife Slovensko

Krajina, v níž v sezóně 2020 na jihovýchodě Slovenska mandelíci hnízdili, nápadně připomíná tzv. maďarskou pustu, charakteristickou extenzivně obhospodařovanými pastvinami s rozptýlenou zelení. „Díky absenci chemických postřiků zdejší krajina překypuje životem, pastva dobytka zde doposud nezanikla, biodiverzita nemá v podobných územích na Slovensku obdoby a mandelíci  zde našli dostatek potravy. Mimo mandelíků zde hnízdí řada dalších vzácných druhů ptáků, jejichž přítomnost ukazuje, že se zde nachází skutečně „Živá krajina“. Přesně taková místa chceme obnovit i jinde na Slovensku, aby se vrátil život do krajiny a s ním i mandelíci všude tam, kde již dávno vyhynuli,“ říká Jozef Ridzoň z SOS/BirdLife Slovensko.

Mandelící hnízdí zejména v jižní Evropě. Pouze však ostrůvkovité populace se nacházejí v Polsku. Z řady evrospkých zemí mandelíci zmizeli, nebo jejich početnosti poklesly v důsledku změn v zemědělském hospodaření.  Mandelící jsou vázaní na otevřenou a pestrou krajinu s dostatkem potravních zdrojů. Loví zejména velký hmyz. Potravu nachází zejména na extenzivních pastvinách a loukách. Další důležitou podmínkou je dostatek hnízdních možností, přirozeně hnízdí v dutinách po datlovitých, takových dutin je však v zemědělské krajině nedostatek, proto rád přijme nabídnutou budku. I proto slovenští ochranáři na jihovýchodě Slovenska instalovali desítky budek.

Video: SOS Birdlife Slovensko

Zdroj: TZ SOS Birdlife Slovensko 29.7.2020 / Titulní foto: Jiří Liščák / http://www.jiriliscak.cz/


Číst dále
0




Nejnovější  / Věda  / Z domova
Míra urbanizace má vliv na hnízdění ptáků
AVIFAUNA Publikováno 6.8.2020


Biologové Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity (PřF OU) protnuli město sítí ptačích budek a přes rok zkoumali chování pěvců v různě zastavěných místech. Prokázali tak vliv urbanizace na hnízdění ptáků v Ostravě. Analýza dat potvrdila, že ptáci se příliš nehrnou do zastavěnějších městských částí. Výzkum mladých biologů v budoucnu využije ostravský magistrát.

Zástupci studentské organizace SOVA z PřF OU se pro svůj biologický výzkum spojili s městem Ostrava. Ve vybraných městských částech vytipovali 48 míst s různými stupni urbanizace, kde rozmístili dva typy ptačích budek. Pravidelné kontroly, monitoring z kamer a finální analýza dat potvrdily podstatný vliv městské zástavby v Ostravě na populaci pěvců. „Ptáci nakonec obsadili víc než 54 % našich budek. Největší zájem byl mezi nimi o ty v nízkém stupni urbanizace s vyšším podílem zeleně, kde jsme zaznamenali výraznější úspěšnost zahnízdění, větší množství vajec i mláďat, a kde nám pěvci zahnízdili dokonce víckrát v jedné sezoně. Naopak o budky v hustě urbanizovaných částech Ostravy až tak velký zájem nebyl,“ vysvětluje za výzkumný tým SOVA Stanislav Ožana.

Ostravské biology zajímaly také další preference ptactva. Pěvci si ve větší míře vybírali typ budek s přehrazeným vstupním otvorem, který je možné považovat za bezpečnější a v budoucnu by tak měl být pro podporu jejich hnízdění preferován. Naproti tomu barva budky při výběru hnízdiště u ostravských ptáků roli nehrála. „To zjištění pro nás bylo překvapivé, protože je možné v literatuře najít příklady, kdy si vybírali ptáci budky v kontrastnějších barvách – pravděpodobně pro snadnější zpozorování v přírodě,“ říká za výzkumný tým Kristýna Beníčková. Mladí vědci budou ve výzkumu hnízdění ptáků ve městě Ostrava pokračovat i v následujících letech. Chtějí mít k dispozici data za delší časové období a zároveň počítají i s ekotoxikologickou analýzou jednotlivých míst osázených budkami.

S výsledky pilotního ročníku monitoringu už mladí biologové seznámili zástupce města. „V posledních letech ve městech obecně ubývá míst pro hnízdění ptactva a jeho populace klesá. Město Ostrava se proto zapojilo do projektu s cílem podpořit možnosti hnízdění ptáků v městském prostoru a zlepšit tak situaci ptactva na území našeho města. Výsledky projektu nám napomohou s výběrem vhodného typu budek, optimálního způsobu jejich instalace a s výběrem konkrétních lokalit pro umístění nových ptačích budek i v dalších částech města. Výsledky můžeme taktéž zúročit při plánování výsadby stromů či údržby zeleně ve městě,“ vysvětluje náměstkyně ostravského primátora pro životní prostředí Kateřina Šebestová.

Sýkora koňadra. Foto Jiří Bartoš / http://www.bartosphoto.cz/

Zdroj: https://prf.osu.cz/25097/vyzkum-nasich-mladych-biologu-pomuze-ostrave/

Titulní foto: Lukáš Kadava


Číst dále
0




Rozcestník
Invazní mníšci šedí ve Španělsku využívají hnízda čápů bílých
AVIFAUNA Publikováno 5.8.2020


Typicky městský invazní druh jihoamerického papouška mníška šedého začíná ve Španělsku pronikat i do venkovských oblastí. Napomáhá mu v tom netušený spojenec z ptačí říše: čáp bílý. Mohutná hnízda čápů totiž mníškům slouží jako jejich vlastní hnízdní základny a zároveň bezpečné útočiště před dravci. Zjistil to vědecký tým pod vedením biologa Dailose Hernándeze-Brita, který zveřejnil na webu společnosti BioMed Central Ltd celou studii věnovanou hnízdním lokalitám mníšků v Madridu a jeho okolí. Vědci dospěli k závěru, že čápi poskytují mníškům dostatečné bezpečí a jistotu, že je nenapadnou dravci. Zároveň nejsou pro čápy tak rušivým elementem, že by jim vadili v jejich hnízdění.

Mníšek šedý se rozšířil prakticky po celé západní Evropě i severní Americe, přičemž ale obývá především městské oblasti, kde se lépe ubrání predátorům a má přístupnější zdroje potravy. Při pokusech o rozšíření do mimoměstských oblastí tito ptáci dosud spíše selhávali. Často se stávali oběťmi dravců a nedokázali se jim účinně bránit. S čápy to je jiná. „Největší populace mníšků ve Španělsku se nachází v Madridu a blízkém okolí, kde jsme zaznamenali neobvyklé hnízdí chování, kdy mníšci využívali velkých hnízd čápů bílých. Položili jsme si otázku, proč tak činí, když si sami dokáží postavit podobně velká hnízda pro několik párů papoušků najednou?“ píší vědci. Poté je napadlo ověřit hypotézu, že jde o ochranu před predátory.

Čápi nemají přirozené nepřátele mezi ptáky a dravci se jim vyhýbají. „Během dvou hnízdních sezón jsme zmapovali všechna hnízda mníšků, čápů a dravců v rozsáhlé oblasti, která zahrnovala městská i venkovská stanoviště. Monitorovali jsme také interakce mezi mníšky a dravci v blízkosti hnízd papoušků, abychom mohli vyhodnotit jejich reakce na přítomnost dravců,“ vysvětlují vědci. Výsledek potvrdil jejich domněnky: hnízdní symbióza mníšků s čápy má čistě praktický význam, z něhož těží především mníšci. „Vykázali silnou závislost na ochraně před predátory, kterou jim poskytovali čápi, protože pokud čápi některý rok dané hnízdo nevyužili, nehnízdili v něm ani mníšci. Naopak pokud mníšci hnízdili společně s čápy, nijak nereagovali na blízký průlet dravce,“ popisují autoři studie.

Převzato z magazínu Ararauna

Zbytek celého článku k přečtení: ararauna.cz

Foto: archiv Ararauna.cz


Číst dále
0




Nejnovější  / Ze zahraničí
Rekordní sezóna 2020 pro rarohy na Slovensku
AVIFAUNA Publikováno 4.8.2020


Raroh velký (Falco cherrug) je ohroženým druhem dravce v celé Evropě. Trend evropské populace je klesající,  v letech 1993 – 2012 poklesla o 47%. Před třiceti lety hnízdilo na Slovensku pouze několik párů, ohrožených vykrádáním hnízd, těžbou lesních porostů – přirozeného hnízdního prostředí a také zánikem pastvin a úbytkem syslů, jeho časté kořisti. Populace je velmi křehká a odkázaná na pomoc člověka. Lví podíl na záchraně tohoto sokolovitého dravce má organizace Ochrana dravcov na Slovensku (RPS).

„Druh hnízdí pouze v západní části Slovenska. Po doplnění údajů od kolegů z východního Slovenska víme, že tento rok úspěšně hnízdilo 32 párů, které vyvedly více než 100 mláďat. Je to rekordní počet, minulý rok bylo mláďat 76. Rarozi si nestavějí vlastní hnízda. Celá populace se postupně pod tlakem ze strany člověka přesunula z podhorských lesů do nížin, kde začali obsazovat budky, v nichž dnes máme už všechny páry. Zásadní význam má v tomto směru spolupráce s energetiky. Od 90. let minulého století totiž na stožáry vysokého napětí instalujeme budky – dříve dřevěné, později jsme přešli na hliníkové, které jsou mnohem odolnější. Rarozi těchto možností rádi využívají, při srovnání porovnaní s lesním porostem je zde méně predátorů, budky též snáze ochrání před nepřízní počasí. Díky tomu rarozi  vyvádějí více mláďat,“ vysvětluje Jozef Chavko z Ochrany dravcov na Slovensku.

Budky jsou umísťovány na stožáry po dohodě s energetiky a ochranáři musí dodržet přísné podmínky. Přítomnost dravců je přínosná i v tom, že jejich přítomnost eliminuje početnost jiných ptačích druhů (špačci, holubi), kteří mohou znečišťovat části vedení. Nejčastějším obyvatelem budek je poštolka obecná, která obsadí většinu takových hnízd. Mimo poštolky v budce občas zahnízdí i výr velký. Na západním Slovensku je doposud nainstalováno na vedení vysokého napětí více než 250 budek a na východním Slovensku stovka. Obsazeny bývají prakticky všechny.  “ Mimo již existujících tras budky umísťujeme také na nová vedení. Například úsek Gabčíkovo – Veľký Ďur, kde nás nesmírně potěšilo, že jednu z budek v okrese Nové Zámky obsadil právě raroh. Jde o první hnízdění v této oblasti, která je důležitá z hlediska propojení slovenské populace s mnohem početnější maďarskou populací,“ doplňuje Jozef Chavko.

„Jsem velmi rád, že se nám podařilo tohoto krásného a vzácného sokola na Slovensku zachránit. Lze říci, že o jeho přežití bojujeme každý rok, protože ohrožujících faktorů je vícero. Například minulá sezóna byla pro rarohy nepříznivá – projevila se zvýšená aplikace chemických látek na hubení hlodavců, z důvodu vysokého stavu hrabošů v některých oblastech, zejména v okolí Trnavy. Řada párů se z lokalit vytratila, nepozorovali jsme je ani letos, mohly se stát obětí sekundárních otrav po zkonzumování otrávených hrabošů“ uzavírá Chavko.

Mladý raroh na hnízdišti. Foto Jozef Chavko / archiv Ochrany dravcov na Slovensku

Zdroj: TZ Ochrana dravcov na Slovensku, 20. 7. 2020 / Titulní foto: Michael Gäbler /CC BY 3.0

 


Číst dále
0




20
Novější články Starší články
  • - Reklama -
  • Newsletter

    Dostávejte nejnovější články přímo do vaší e-mailové schránky!

  • Nejnovější články

    • 1
      Obnova přírodní rezervace Kotvice v CHKO Poodří by měla prospět ptákům
    • 2
      Proč drobní ptáci „zamrzají na místě“?


Aby vám nic neuletělo

Dostávejte nejnovější články přímo do vaší e-mailové schránky!

  • Avifauna je nezávislý český online magazín zasvěcený fascinujícímu světu ptáků. Projekt vznikl za ochotné finanční podpory milovníků ptactva a funguje pod záštitou stejnojmenné neziskové organizace Avifauna z.s.

  • Facebook

  • O Avifauně
  • Diskuzní fórum
  • Mediální partnerství
  • Ochrana osobních údajů
  • Kontakt
© 2024 Magazín Avifauna | ISSN 2571-0737 | Avifauna z.s.
Pak stiskněte enter a my to pro Vás najdeme!