Břehule říční (Riparia riparia) je jedním z kritériových druhů Chráněného ptačího území Poiplie (CHVÚ, obdoba Ptačích oblastí, pozn. red.) na jihu Slovenska. Vzhledem k jejím specifickým nárokům na hnízdění ornitologové na dvou lokalitách u obci Kováčovce v okrese Veľký Krtíš za pomoci bagru v únoru letošního roku obnovili dvě kolmé stěny, čímž se vytvořily podmínky pro hnízdění břehulí o délce 70 metrů. Břehule zde letos poté vyhrabaly téměř 500 hnízdních nor. „Obě lokality jsou situovány v blízkosti toku řeky Ipeľ a na jedné z nich hnízdily břehule již v minulosti.“ říká Dušan Kerestúr z organizace SOS/BirdLife Slovensko, která realizuje obnova mokřadů a ochranu ptáků v Chráněných ptačích územích Poiplie, Horná Orava a Senianské rybníky na Slovensku. „Dne 9. června 2020 jsme na obou lokalitách napočítali minimálně 490 hnízdních nor. Početnost tohoto druhu tak v celém CHVÚ Poiplie, včetně dvou menších kolonií dosáhla letos rekordního počtu – přibližně 550 párů. Mimo břehulí jsou takto upravené stěny vhodné i pro hnízdění vlh pestrých nebo ledňáčků říčních. Tedy dalších kritériových druhů CHVÚ Poiplie“, doplňuje Marian Mojžiš z SOS Birdlife Slovensko.
Hnízdní kolonie břehule říční v CHVÚ Poiplie. Foto archiv SOS Birdlife Slovensko
Břehule hnízdí v CHVÚ v současnosti zejména v kolmých hlinitých či písečných stěnách štěrkovišť a pískoven. Hnízdění v březích řeky Ipeľ je vzácné. „Populace druhu se v CHVÚ Poiplie nachází v nepříznivém stavu. Ještě v letech 1989 – 2010 dosahovala početnost 40 – 400 párů, odhad v pozdějších letech se pohyboval na úrovni 2 – 190 párů, přičemž početnost meziročně silně kolísala. Pro udržení, případně zvýšení početnosti břehulí jsou nutná opatření, která spočívají v údržbě stávajících a vytváření nových hnízdních možností. Po ukončení těžby postupem času břehy a stěny erodují, zarůstají náletovou vegetací a břehule tak ztrácí možnosti k hnízdění,“vysvětluje Dušan Kerestúr.
Územní ochrana v oblasti Poiplia má relativně krátkou historii. První chráněné území zde bylo vyhlášeno až v roce 1988 (Přírodní rezervace Kiarovský močiar). V roce 1998 byly jedny z posledních zachovalých zbytků mokřadních biotopů, zejména neregulovaný meandrující tok Ipľa zařazeny do seznamu mezinárodně významných mokřadů jako Ramsarská lokalita.
Zdroj: TZ SOS Birdlife Slovensko, 19. 6. 2020
Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: archiv SOS Birdlife Slovensko
Příběh čapího mláděte z komína u chebské Hypernovy má nakonec s největší pravděpodobností dobrý konec. Čáp pravděpodobně nezvládl svůj první výlet z hnízda a po přistání uprostřed města se už nebyl schopen vznést. Po odchycení a prohlídce u veterináře se nyní zřejmě připojil k ostatním a připravuje se na cestu na jih. „Byl jsem se podívat na louce, kam jsme čápě po okroužkování vypustili. A vypadá to, že se dobrá věc podařila. Čáp se zřejmě připojil ke skupině svých druhů. Přestože dva dny zůstával na místě, v pondělí dopoledne už přede mnou přeletěl celou louku a večer už zde nebyl. Ještě jsem jel lokalitu zkontrolovat v úterý dopoledne. Byl jsem připravený k odchytu, kdyby se něco dělo, ale vypadá to, že nakonec bude mít jeho příběh happy end,“ řekl správce Záchranné stanice pro volně žijící živočichy při Národní přírodní rezervaci Soos Zdeněk Soukup.
V letošním roce vyhlásila Česká společnost ornitologická Ptákem roku 2020 jiřičku obecnou. Ta s námi sdílí lidská sídla už po staletí a byla pro nás vždy poslem jara a symbolem štěstí. Bohužel v posledních letech dostává soužití lidí s jiřičkami trhliny. Dejte šanci jiřičkám zahnízdit na vašem domě. Jiřičky jsou často zaměňovány s vlaštovkami, na rozdíl od nich mají kratší a méně vykrojený ocas, bříško mají bílé, svrchu jsou modré s ocelovým nádechem a ocas a křídla mají černá. Jiřička se živí hmyzem, který loví za letu. Po návratu z Afriky, když uletí okolo dva a půl tisíce kilometrů, zpravidla zahnízdí na stejné místo. Pokud o svůj domov přijde, těžko přesidluje jinam. Během jednoho pobytu u nás nachytá až půl milionu kusů hmyzu.
