• Ze zahraničí
  • Z domova
  • Zajímavosti
  • Věda
  • Média
  • E-zine
  • Rozcestník
June 22, 2025
  • O Avifauně
  • Diskuzní fórum
  • Mediální partnerství
  • Ze zahraničí
  • Z domova
  • Zajímavosti
  • Věda
  • Média
  • E-zine
  • Rozcestník
Autor

AVIFAUNA





Nejnovější  / Ze zahraničí
Vědci jsou na stopě nejvzácnějšího ptáka na planetě
AVIFAUNA Publikováno 23.3.2019


Někde mezi 1 a 49 – tolik dospělých jedinců štidláka Stresemannova dle odhadů v současnosti na světě zbývá.

Tyto odhady nebyly vyvařeny z vody – vycházejí z desetiletí pečlivých průzkumů a snah prostudovat endemického štidláka a jeho drobnou oblast výskytu v Brazílii. Nyní začíná veškeré úsilí nést ovoce. V prosinci loňského roku byla spatřena vábící samice, obnovujíc tak naději vědců, že tento extrémně vzácný druh, včetně jeho mimořádného a na endemity bohatého areálu výskytu, přežívá.

Již od počátku 19.století byl štidlák Stresemannův ornitologickou záhadou. Pro muzea bylo získáno pouze několik málo exemplářů z přímořského státu Bahia v Brazílii a přímá pozorování byla velmi nepravidelná, majíc tak za následek nedostatek dat a informací týkající se chování a potřeb tohoto nezastižitelného druhu. Důvod je dvojí – krom své vzácnosti a endemičnosti je štidlák Stresemannův nesmírně obtížně spatřitelný. Díky svému nevýraznému peří a nejasnému chování a zvyky je štidlák členem obtížně spatřitelné a složitě identifikovatelné čeledi štidlákovitých. Představte si tuto skupinu druhů jako ptačí obdobu hlodavců – dokáží být stejně plaší, opatrní, hbití a mazaní jako myš nebo hraboš.

A tak, když byl v 90. letech po 50 letech od posledního pozorování vyfotografován osamělý jedinec štidláka Stresemannova, vrhli se vědci do práce. Pročesali husté pralesy východní Brazílie a konečně v roce 2004 objevili 3 jedince v Minas Gerais, vnitrozemním státě nedaleko Rio de Janeira.

Tento objev přesvědčil odborníky, že je nutný ochranný zásah, aby se zabránilo úplnému vymizení tohoto tajemného druhu. Vzhledem k jeho silné vazbě na Atlantický les, biom, jenž se chlubí 20 000 různými typy rostlin a 50% stromové diverzity celé Brazílie, se místní nezisková organizace Fundação Biodiversitas rozhodla vytvořit rezervaci, jenž by štidláka Stresemannova efektivně chránila před těžbou dřeva a odlesňováním za účelem zakládáním nových sojových farem. Ochranářská skupina se spojila s American Bird Conservancy (ABC), aby vykoupila stovky akrů vzácných biotopů od soukromých vlastníků a vytvořili Mata do Passarinho, v překladu Les ptáků/pěvců.  V návaznosti na to byl štidlák Stresemannův prohlášen v roce 2010 za kriticky ohrožený druh podle červeného seznamu IUCN.

Jeden ze vzácných záběrů dokumentující štidláka Stresemannova.

Vše se ohledně nové rezervace dařilo. Narostla do plochy 2352 akrů (v přepočtu 9,5 km2)  a v roce 2013 objevil na území rezervace brazilský vědec, Alexander Zaidan de Souza, obsazené hnízdo štidláka Stresemannova. Avšak pak přišla nečekaná pohroma. V počátku roku 2016 zasáhl území požár, přesně v místě, kdy byli prvně pozorováni 3 jedinci. Následné průzkumy nepřinesly žádné pozitivní výsledky, až na jeden neúspěšný hnízdní pár později v roce 2016.

S existencí štidláka opět na hraně, vytvořila ABC snahy na vybrání finančních prostředků pro nový průzkum naplánovaný na období mezi červencem a prosincem roku 2018. Zaidan de Souza, tou dobou správce rezervace Mata do Passarinho, vzpomíná na tento výzkumný půlrok jako na „jednu z nejintenzivnějších terénních prací a momentů fyzického vypětí“, které kdy zažil.

Červenec uplynul a po něm srpen a poté čtyři další měsíce bez jediného pozorování štidláka. Jak se blížil konec roku, Zaidan de Souza se obával nejhoršího. „Po tak intenzivním úsilí a žádných výsledcích je zcela normální mít negativní myšlenky,“ vysvětluje. 12. prosince však Amy Upgren, pracovnice organizace  Alliance for Zero Extinction (v přímém překladu Aliance pro nulové vyhynutí), která výzkum koordinovala, konečně obdržela zprávu od jejího kolegy v terénu. Namísto očekávané rutinní zprávy o průběhu průzkumu, stálo ve zprávě: „Našli jsme jehlu.“

Nejen, že výzkumná skupina našla jehlu v kupce sena – v tomto případě samici štidláka – podařilo se jim však ptáka i několikrát opětovně pozorovat v blízkosti rezervace a povedlo se dokonce získat i čistou nahrávku jejího volání.

https://cdn.audubon.org/cdn/farfuture/kSGVqqWgN0-XHMLcv8q6OKrLNzhIMM29o0X9I00uQ3E/mtime:1551470123/sites/default/files/bristlefront-call.mp3

Nahrávka byla pořízena organizací Fundação Biodiversitas

To vše se může zdát jako spousta práce pro tak malý zisk, avšak i podrost s jediným štidlákem může být pro další přežití druhu zcela zásadní. Vábící samice znamená, že populace má reprodukční potenciál, což by mohlo pomoci ochranářům bojovat za zlepšení ochranných opatření. Stejně tak nahrávka hlasu a video napomůže k zvýšení povědomí široké veřejnosti o tomto vzácném druhu a potenciálně zažehne aktivismus, který ochranu štidláka dále podpoří.

Jeden ze vzácných záběrů dokumentující štidláka Stresemannova a jeho volání.

A co více, statut „nejvzácnějšího ptáka na Zemi“, jak jej označuje Amy Upgren, reflektuje stav Atlantického lesa, jehož plocha je nyní na pouhých 8% (!) původní rozlohy. A tak je existence štidláka Stresemannova úzce provázaná s jeho sousedy, pipulkou ostroocasou (málo dotčená), tangarou nádhernou (zranitelná), kotingou brazilskou (ohrožená), lenochodem černopásým (zranitelný) a malpou zlatobřichou (kriticky ohrožená), které štidlák svým speciálním statutem a pozorností, kterou si v posledních letech získal, mimo jiné také chrání. Štidlák Stresemannův je inspirací, která vedla k založení rezervace Mata do Passarinho a bude i nadále jejím „maskotem“.

V současné době pracuje Fundação Biodiversitas a ABC na strategii pro brazilskou vládu, jenž by měla zajistit ochranu přirozeného prostředí štidláka ve větším měřítku. Zaidan de Souza začal mezitím pátrat po další „jehle v kupce sena“. Je odhodlán nenechat štidláka Stresemannova vymizet z našeho povědomí, i pokud se na nějakou dobu opět ztratí z dohledu.

Chcete podpořit snahy o zkoumání a záchranu nejvzácnějšího ptáka na planetě? Proklikem na odkaz níže se dostanete na stránku organizace American Bird Conservancy, kde můžete přispět libovolnou částkou na jejich kampaň za záchranu štidláka Stresemannova.

https://abcbirds.org/stresemanns-bristlefront-donate/

Úvodní foto: Ciro Albano – www.brazilbirdingexperts.com

Text a překlad: Martin Vlk Mrňous

Zdroj: Audubon.org


Číst dále
0




Nejnovější  / Ze zahraničí
Je příliš pozdě na záchranu tajemných ptáků největšího ostrova Nové Guineje?
AVIFAUNA Publikováno 15.3.2019


Nová Británie, největší ostrov v Bismarckově souostroví patřící Papui-Nové Guineji, má jedny z nejméně prozkoumaných ptačích druhů na planetě. Skupina vědců se proto vydala do hlubin zdejší divočiny, aby zjistili, jak se tyto druhy vypořádávají se ztrátou přirozeného prostředí, vzniklou extenzivní těžbou zdejších pralesů za účelem rozšiřování palmových plantáží. Zjistili, že některé druhy se přizpůsobily, mnoho dalších však potřebuje urgentní ochranná opatření, dříve, než bude pozdě.

Nacházející se na vnějším okraji Malajského souostroví a chráněný před nedozírným Pacifikem úzkým pruhem Nového Irska, chlubí se Nová Británie, největší ostrov Papui-Nové Guineji, působivým bohatstvím rozmanitosti zdejší fauny a flóry. Divoká historie ostrova, protkaná sopečnou činností a kolonizací, z něj učila místem takřka zvyklým na převratné změny. Ta nejposlednější však zasáhla Novou Británii nepřipravenou. Mezi lety 1989 a 2000 ostrov ztratil přes 20% svých nížinných pralesů, které padly za oběť palmovým plantážím a industriální těžbě dřeva, jenž hrozí proměnou bohaté biodiverzity Nové Británie v plošnou monokulturní krajinu, odrážející náš konzumní způsob života. A nebo ještě hůře, ostrov se stane holou, odlesněnou pustinou.

Nová Británie a její přilehlé ostrovy mají zcela zásadní význam pro 14 endemických ptačích druhů. A společně s Novým Irskem tvoří „EBA – Endemic Bird Area“ (pozn.red.: v přímém překladu Oblast endemických ptáků), která je domovem pro 38 ptáků s geograficky omezenou oblastí rozšíření. I přes význam zdejšího prostředí a stále se blížící hrozbě jeho zničení, je avifauna Nové Británie jedna z nejméně prozkoumaných a vědecky pochopených. Skupina vědců se proto vydala do místních divokých hvozdů, aby o těchto druzích zjistili více a mohli tak aktualizovat data týkající se jejich stupně ohrožení pro červený seznam IUCN.

Expedice nebyla žádnou procházkou růžovým sadem. Tým se musel potýkat s úporným vedrem a vlhkostí, dvěma týdny přívalových dešťů a záplav a dokonce i s případem malárie. A to vše společně s těžkostmi hledání cílových druhů v průběhu 400 hodinového průzkumu.

Rob Davis, člen výzkumného týmu, vysvětlil, že museli strávit dva týdny seznamováním se s místními ptáky, mnohé z nichž spatřilo jen pár lidí na světě. Prohlásil také, že je Papua-Nová Guinea jednoznačně místem, kde je pozorování ptáků vůbec nejnáročnějším a to nikoliv z důvodu téměř neprostupného pralesa, ale především z důvodu opatrnosti mnoha druhů, kterou způsobili místní obyvatelé svými praky, jimiž po ptácích často stříleli.

Sopka Mt. Tarvurvur byla naštěstí pro expedici v relativním klidu. Foto: Taro Taylor

I přes obdivuhodné množství času, které vědci strávili v terénu společně s místními průvodci, byly 4 z klíčových druhů zaznamenány pouze jednou a 2 druhy, sova zlatavá a cistovníkovec bismarcký (oba vedení jako zranitelní), nebyli týmem zaznamenány vůbec. Naštěstí je však sova zlatavá nyní pravidelně pozorována na okraji jedné palmové plantáže, vytvářejíc tak naději, že může degradované krajiny využívat alespoň k lovu. Cistovníkovec bismarcký zůstává však nadále záhadou, vzhledem k tomu, že byl tento druh poprvé a zatím naposledy objeven v roce 1959.

Naštěstí pro expedici byla aktivní sopka Mt. Tavurvur v relativním klidu a tým byl na každý den pochodu důkladně posilněn – členové výpravy se nechali slyšet, že „jedli jako králové“. Díky tvrdé a vytrvalé práci dokázali prozkoumat obrovské množství pralesních biotopů, absolvujíc tak dosud nejrozsáhlejší průzkum zdejší avifauny.

To, co mělo být dle všech očekávání depresivním shrnutím o klesajících populacích a mizejících druzích, se nakonec ukázalo být mnohem pozitivnějším příběhem. Davis řekl magazínu The West Australian, že i „navzdory našim očekáváním se mnoha druhům dařilo mnohem lépe, než jsme očekávali.“ U 6 druhů byla zjištěna menší závislost na starých pralesních porostech, než se dříve myslelo, přičemž se zdály užívat palmových plantáží jako nového „přirozeného“ prostředí. To je vskutku nadějný objev. To, společně se skutečností, že úbytek pralesů se v posledních letech zpomalil, vedlo k návrhu reklasifikace 7 druhů v červeném seznamu IUCN z téměř ohroženého taxonu na málo dotčený.

Kakadu brýlový je jedním z druhů, jehož může pokračující odlesňování výrazně ohrozit. Foto: Tobias

Jeden z takových druhů je holub labutí – endemický pro Bismarckovo souostroví a Šalamounovy ostrovy, byl tento pták v proběhlém průzkumu zaznamenán jako nejpočetnější. Holub labutí byl dokonce zjištěn dvakrát tak hojně v degradované krajině než ve starých nedotčených pralesích. Vytěžené pralesy a plantáže však mohou být mnohem méně vhodné pro hnízdící populace druhů, jakým je například kakadu brýlový, který je svým způsobem hnízdění zcela závislý na starých doupných stromech s vhodnými dutinami, které lze jen stěží najít v zasažené krajině.

Další ptačí druhy Nové Británie zůstávají na seznamu ohrožených a zranitelných druhů, neboť byly průzkumem zjištěny jako velmi závislé na původních pralesních biotopech. Takovým druhem je např. jestřáb šedobílý, který je stále veden jako zranitelný. Dalším návrhem bylo přesunutí ledňáčka bělavého z kategorie téměř ohrožený do zranitelný a to především z důvodu snížení původních odhadů početnosti. Většina ledňáčků bělavých se navíc nachází v oblastech nížinných pralesů, jenž se rozkládají na hranici těžebních oblastí a palmových plantáží.

Ničení původních pralesních porostů je pro endemické druhy Papui-Nové Guinei největší hrozbou. Ilustrační foto.

Zatímco se průměrná rychlost odlesňování v Nové Británii v posledních letech zpomalila – částečně z důvodu hlavní společnosti exportující palmový olej a její reakce na stížnosti a obavy spotřebitelů a částečně z důvodu úbytku vhodných a přístupných pralesů k vytěžení – hrozba ničení původních pralesů je stále aktuální. V poslední době se zvýšilo používání helikoptér k dosažení nedostupných oblastí k těžbě a pralesy začínají být fragmentovány novými cestami a silnicemi, které si razí cestu skrze vzácné biotopy. Jedna z neutuchajících výzev, je zrušení přídělů obrovských oblastí tradičně vlastněných pralesních celků k těžbě dřeva a zřizování palmových plantáží, pod nelegálním plánem s názvem „Speciální zemědělsky-obchodní pronájem“ (Special Agricultural Business Lease).

Z důvodu předchozích ztrát nížinných lesů a nově vzniklých hrozeb, vyzývají vědci k naléhavé pozornosti, jenž by měla být věnovaná vylepšení našeho chápaní ekologie unikátních druhů Nové Británie, abychom zjistili více o jejich schopnosti adaptace a nebo naopak neschopnosti se s novými změnami vypořádat. Tento nevídaný průzkum položil základ pro další generaci neohrožených přírodovědců, inspirujíc je k tomu, aby se vydali na okraj Pacifiku a odhalili tajemství ptáků Papui-Nové Guineji, dříve, než bude pozdě.

Text a překlad: Martin Vlk Mrňous

Úvodní ilustrační foto: CEphoto, Uwe Aranas

Zdroj: Birdlife.org


Číst dále
0




Nejnovější  / Z domova
Nový kurz ČSO zaměřený na určování běžných druhů ptáků
AVIFAUNA Publikováno 8.3.2019


Chtěli byste se naučit poznat většinu běžných druhů ptáků? Pletou se vám ptačí hlasy nebo nevíte, kde začít?

ČSO představuje nový intenzivní tříměsíční kurz zaměřený na určování běžných druhů v hnízdní době pro všechny, kteří by chtěli takové znalosti získat. Těšit se můžete na 4 vícedenní semináře-exkurze, během kterých se pod vedením zkušených ornitologů naučíte určovat všechny běžné druhy ptáků v ČR. Velký důraz bude kladen také na poznávání druhů podle hlasu. Po celou dobu kurzu budou účastníci s pomocí lektorů individuálně pracovat na různých cvičeních a zdokonalovat se ve svých dovednostech. Všichni účastníci budou mít také možnost vyrazit do terénu s místními ornitology.

Nepostradatelnou součástí kurzu bude i poznávání stejně nadšených lidí a biologicky atraktivních míst.

Cena kurzu (pro členy ČSO 7 000 Kč, pro nečleny ČSO 8 500 Kč) zahrnuje po celou dobu trvání (3 měsíce – duben až červen) intenzivní přípravu pod vedením lektora, materiály, úvodní seminář-exkurzi (Praha, 29.-31.3.), 3x vícedenní exkurzi-seminář na ornitologicky zajímavá místa (26.-28.4. / 24.-26.5. / 14.-16.6; začátek vždy během pátečního odpoledne/večera), možnost vycházky s místními lektory. Významnou část kurzu bude tvořit i vlastní domácí příprava a vycházky do terénu. Ubytování, dopravu a stravu si hradí každý účastník sám.

Organizátoři si vyhrazují právo na výběr účastníků z předem přihlášených zájemců. Všichni přihlášení budou o výběru informováni do 15. března 2019. V případě velkého počtu přihlášených proběhne ještě telefonicky krátký pohovor. Přijatí účastníci obdrží poté další podrobné informace a instrukce pro zaplacení účastnického poplatku (ten bude potřeba uhradit převodem do 20. března 2019).

Termín uzavření přihlašování je 14. března 2019. Kapacita kurzu je 25 účastníků.

Přihlášku vyplňte podle skutečnosti, není třeba vymýšlet si aktivity ani se stydět, že zatím nemáte s určováním ptáků žádné zkušenosti. Údaje, které napíšete, mají pouze umožnit organizátorům a lektorům připravit program tak, aby maximálně odpovídal vašim očekáváním. Bude-li třeba vybírat mezi přihlášenými, bude se tak dít především na základě motivace a časových možnostech uchazečů.

Přihláška:

https://goo.gl/forms/EU1xWSQTo8uXZJ9z2

Veškeré dotazy směřujte na Ondřeje Belfína, belfin@birdlife.cz, 721 216 420.

Těší se na vás tým lektorů

Úvodní foto: Wikipedia | Karsten


Číst dále
0




Nejnovější  / Zajímavosti
Deset nejpozoruhodnějších tanečníků ptačí říše
AVIFAUNA Publikováno 19.2.2019


Někteří lidé jsou zrozeni k tanci – a to samé lze říci i o ptácích. Mnoho druhů pocítí po dosažení dospělosti v době hnízdní sezóny neodolatelnou touhu tančit, aby si tak získali srdce svého partnera.

Někteří samci se shromažďují k toku, zdánlivě připomínající lidské diskotéky, kde tančí ve skupinách, aby rozžehli zvědavost u nedaleko přihlížejících samic. Další pak vystavují na odiv svoji sílu a odolnost, aby v očích potenciálního partnera získali na hodnotě. A u některých druhů spolu tančí páry, aby spolu v průběhu rituálu vytvořili pevné pouto a zanechali diváky v němém úžasu.

Níže si můžete prohlédnout 10 příkladů těch nejvíce obdivuhodných tanečních námluv, které lze v ptačí říší nalézt. Dívejte se pozorně, třeba pro vás bude některý z těchto krásných kousků cennou inspirací. 🙂

 

1. Albatros laysanský

Kolem 3 roku roku života se mladí albatrosi laysanští vracejí na místa svého narození, aby se zde naučili umění tanečních námluv. V jejich instinktech je celý rituál hluboce zakořeněn, avšak jak se říká, žádný učený z nebe nespadl a tak mladí ptáci potřebují získat patřičnou praxi. Nejdříve se proto shromažďují v menších skupinách a společně cvičí. Jak roky plynou, tyto skupiny se stávají stále menšími, dokud se sebevědomí a nyní již zkušení ptáci nerozletí do okolí, aby zakončili svá cvičení velkým finálem – pravým partnerským tancem. Nově utvořený pár se snaží svůj tanec dopilovat do dokonalosti a jejich choreografie se sestává z několika rafinovaných pohybů, jejichž pořadí má každý pár unikátní. Teprve po dokonalém a bezchybném tanci dochází k páření a ke snesení prvního vejce. První hnízdění čeká albatrosy laysanské zpravidla ve stáří 8 či 9 let.

 

2. Pipulka červenohlavá

V pralesích Střední Ameriky mají samci pipulky červenohlavé při námluvách pevně složená křídla a skloněné hlavy, aby přitáhly pohled samic na jejich oslnivá žlutá „stehna“ a fascinující taneční kroky, často přirovnávané ke slavnému tanečnímu pohybu moonwalk, který v roce 1983 proslavil Michael Jackson. Samci doslova klouzají po větvi nahoru a dolů, přeskakují a bleskovou rychlostí mění směr, doprovázející celou podívanou cvakavými zvuky, to vše za pozorného pohledu vábené samice.

 

3. Rajka štítnatá, rajka šestiperá a rajka nádherná

Ptáci Nové Guinei jsou známí svými neskutečnými barvami a ozdobnými pery, jenž předčí snad jedině jejich neuvěřitelné taneční námluvy, které jsou svoji rafinovaností a impozantností naprostým unikátem už v tak nesmírně rozmanité ptačí říši. Některým tanečním vystoupení předcházejí důkladné přípravy – rajka šestiperá si své pečlivě vybrané taneční pódium čistí od veškerých klacíků, větviček a kamínků a dokonce i shazuje listí z okolních rostlin, aby ji nezkompromitovalo při tanci. Na území Nové Guinei nalezneme přes 42 druhů rajek, přičemž výše zmíněné trio je svými choreografiemi nejslavnější a zaslouží v tomto seznamu čestné místo. Inu, posuďte sami. 🙂

 

4. Kalypta kalifornská

Samec kalipty kalifornské vypadá v průběhu namlouvacího rituálu jako třpytivá chobotnice. Začíná svoje vystoupení třepotáním a přeletováním kolem větve, na niž je usazená jeho vyvolená a za letu kroutí tělem ze strany na stranu, což je pro tohoto severoamerického kolibříka nesmírně energeticky náročné. Aby toho nebylo málo, sameček napíná svaly v obličeji, které načepýří jeho zářivá purpurová pera, od nichž se oslnivě odrážejí paprsky slunce. Vidíme-li samce kolibříka z pohledu samice, připomíná jeho obličej růžovou třpytivou chobotnici.

 

5. Terej modronohý

Zpočátku byste mohli tereje modronohého pokládat za nešikovného romantika. Začíná svůj tanec totiž tím, že ostýchavě poutá pozornost na své nohy, se kterými okázale přešlapuje a zvedá je do výšky. Jsou to však právě jeho nohy, které jsou pro partnerku největším lákadlem. Jejich zářivě modrá má při jejich námluvách zásadní význam, stejně jako úklony s roztaženými křídly, šimrání zobákem či předávání drobných dárků.

 

6. Potápka západní a Clarkova

Pokud hledáte v ptačí říši dokonalou eleganci, těžko byste našli lepší příklad, než u potápek západních a Clarkových. U těchto blízce příbuzných druhů začínají námluvy zrcadlením pohybů obou partnerů – otáčením, skláněním a skládáním jejich dlouhého krku. A pak, když nadejde ta správná chvíle, „vystoupí“ potápky jako dvě baletky nad hladinu a rychlým pohybem nohou doslova běží v dokonalém souladu po vodě s křídly roztaženými za tělem. Jejich tanec je neuvěřitelnou ukázkou jejich síly a vynalézavosti.

 

7. Jeřáb kanadský

Tanec jeřába kanadského je ikonický. Samec dělá zpočátku vše, aby zaujal samici – roztahuje křídla za tělem, ohýbá krk dozadu a občas do vzduchu vyhodí trávu či kus hlíny. Jakmile získá pozornost své potenciální družky, pár se pustí do společného tance. Vyměňují si úklony, skákají do vzduchu, mávají křídly a dělají vzdušné půl otočky. Zdánlivě se to nemusí zdát příliš romantické, na druhou stranu, nejsme jeřábi – jak tedy můžeme soudit?

Pro poutavý tanec jeřábů nakonec nemusíme jezdit daleko. Jeřáb popelavý, který každoročně hnízdí v ČR, má tance podobné jeřábu kanadskému – jak takový rituál vypadá, můžete vidět ve videu Jana Studeckého zde.

 

8. Vida Jacksonova

Vida Jacksonova, žijící v Keni a Tanzanii, si na rozdíl od guinejských rajek s taneční okázalostí příliš neláme hlavu a srdce svých partnerek si získávají poněkud staromódním způsobem – soutěži ve skákání. Samci, v černém svatebním šatě s dlouhými ocasními pery, se shromáždí na travnaté ploše, kde společně skákají tak vysoko, jak dokáží a po tak dlouhou dobu, jak jim síly stačí. Vítězové této soutěže se mohou těšit přízně nenápadně hnědě zbarvených samic, které je pozorují zpovzdálí.

 

9. Tetřívek ostroocasý

Tetřívci ostroocasí jsou stepovými tanečníky ptačí říše. Za rozbřesku se samci shromažďují v prérii, aby zde zahájili své poutavé představení. Povstanou, jejich křídla roztažená, hlavy skloněné a ocasy vytrčené, nafouknou své fialové vaky a překotně stepují. Vypadají skoro jako hračky se setrvačníkem, které se natahovaly na klíč, jak se pohybují dopředu a dozadu a v kruzích, doprovázeni mechanickým cvakáním.

 

10. Tetřívek pelyňkový

Co se dá říci o tanci samce tetřívka pelyňkového? Je třeba ho vidět na vlastní oči, aby tomu člověk uvěřil. Tento velký pták si vybudoval doslova královský vzhled, se špičatě hřebenovitým ocasem, hrudí zdobenou dvěma velkými vaky a bílým prachovým peřím, připomínajícím hermelín. Když první sluneční paprsky dopadnou na místo jejich toku, začne podívaná, která nemá v ptačí říši obdoby. Samci zdvihají hruď, ustupují hlavou dozadu a nafukují dvojici žlutých vaků, vydávajíc přitom zvuk doslova znějící jako „plop“, jenž se nese na kilometry daleko. Díky tomu o nich vědí samice z celého okolí a hnízdní sezóna tak může začít.

Text a překlad: Martin Vlk Mrňous

Zdroj: Audubon.org


Číst dále
0




Nejnovější  / Ze zahraničí
Nizozemí: Záhadný úhyn 20 000 alkounů
AVIFAUNA Publikováno 9.2.2019


Vědci se dosud snaží rozluštit příčinu náhlého úhynu tisíců alkounů, jejichž těla se před několika týdny začala objevovat na pobřeží Nizozemí. Odhad uhynulých jedinců dosud činí 20 000.

Těla ptáků, kteří tráví většinu svého života na moři, kde se potápí pod hladinu pro potravu sestávající se především z ryb a korýšů, se začala znenadání objevovat na holandském pobřeží v průběhu minulého měsíce, od Fríských ostrovů na severu po Zéland na jihu (pozn.red.: nizozemská provincie nacházející se v jihozápadní části země).

Madrik Leopold, biolog z Wageningenské univerzity o události prohlásil, že Nizozemí nezažilo podobné masové úhyny od 80. let a 90. let a že se jedná o kritickou událost. Stovky dalších nemocných ptáků bylo vzato do péče záchranných stanic.

„Naše pracovní hypotéza je taková, že příčinou je kombinace špatného počasí a něčeho dalšího, po čem stále ještě pátráme.“ vysvětluje Leopold. „Provedli jsme pitvu u několika jedinců. Byli čistí, ale velmi podvyživení, se zažívacími potížemi, což by značilo vyhladovění. Potřebujeme však prozkoumat větší vzorek uhynulé populace a tak jsme začali žádat lidi, aby pro nás mrtvé ptáky sbírali.“

Jedna z možných příčin masového úhynu je havárie tankeru MSC Zoe severně od Amelandu, při níž bylo v moři následkem noční bouře 2. ledna ztraceno 341 kontejnerů se zbožím a nejrůznějšími nebezpečnými chemikáliemi, jak uvedla agentura DPA.

Záchranná akce pro navrácení ztracených kontejnerů patřící společnosti Mediterranean Shipping Company doposud zapojila 16 lodí křižující Severní moře vlečnými sítěmi a echolokátory a měla by trvat ještě dalších šest měsíců.

Alkouni zakládají hnízdní kolonie na útesech skalnatých ostrovů.

Zhruba 50 kontejnerů se stále nenašlo a celá operace je pod časovým tlakem, neboť těžké kontejnery se časem zaboří do písčitého dna, kde budou později k nenalezení.

„Nevíme přesně, co se v kontejnerech nacházelo, ale je zcela jasné, že to obnášelo plasty a chemikálie.“ tvrdí Leopold. „Zvláštní je ovšem to, že jsem v kontaktu s kolegy z Německa a z Belgie a oni měli nanejvýš jednoho nebo dva mrtvé ptáky, ale rozhodně nic, co by je znepokojovalo.“

Další zvláštností je skutečnost, že uhynulí ptáci jsou výhradně alkouni (s největší pravděpodobností alkouni úzkozobí).

Veterinární patologové chtějí v příštích dnech pitvat nejméně dalších 100 alkounů v pokusu odhalit další indicie vedoucí k odhalení příčiny masového úhynu.

„Každý den je na každém kilometru holandského pobřeží mrtvý pták a tento trend je stabilní, neklesá.“ říká Leopold.

Zhruba 2% veškeré světové populace alkounů – více než 130 000 jedinců – se nachází v holandské oblasti Severního moře, kde se na chráněném území zvaném Frisian Front, severně od Fríských ostrovů, nachází jejich oblíbená hnízdiště.

Nepříznivé počasí pravidelně způsobuje výskyt oslabených jedinců, kteří jsou vyplaveni na holandském pobřeží, avšak jen velmi vzácně se objeví větší počet takto zasažených ptáků. Alkouni, jenž hnízdí na útesech skalnatých ostrovů jsou bezprostředně ohroženi znečištěním lidskou činností, neboť jsou závislí na dostatku potravy v podobě drobných ryb a korýšů.

Více informací o příčině úhynu ptáků v Severním moři bude pravděpodobně dostupných v následujících několika týdnech.

Text a překlad: Martin Vlk Mrňous

Zdroj: The Guardian


Číst dále
0




Nejnovější  / Ze zahraničí
Vzácný ptačí „hermafrodit“ objeven v Pensylvánii
AVIFAUNA Publikováno 5.2.2019


Jeffrey a Shirley Caldwell lákali po 25 let ptáky na svoji zahranu pečlivě zásobenými krmítky. Avšak za celou tu dobu neviděl manželský pár pocházející z města Erie v Pensylvánii tak neuvěřitelného tvora, jaký se objevil před pár týdny nedaleko jejich pozemku. Napůl šarlatový, napůl hnědý kardinál červený, s barevným přechodem přímo uprostřed těla.

Pták byl natolik zvláštní, že si manželé nebyli jistí, zda-li je nešálí zrak. „Nikdy by nás za ta léta nenapadlo, že bychom mohli kdy spatřit něco takového.“ svěřila se Shirley Caldwell.

Tato anomálie je známá jako bilaterální gynandromorfismus. Ve zkratce – půlka těla tohoto ptáka je samčí a druhá půlka samičí. „Tento pozoruhodný pták je opravdová samco-samičí chiméra.“ říká Daniel Hooper, postdoktorální stážista v Cornell Lab of Ornithology.

Gynandromorfové, známí mezi ornitology též jako „half-siders“ (pozn.red.: dalo by se přeložit jako „půlčíci“), jsou velmi vzácní, avšak ne zcela neběžní. Nejspíše se vyskytují u všech druhů, avšak je pravděpodobné, že to postřehneme pouze u těch, u nichž je výrazný pohlavní dimorfismus, tedy jasný vizuální rozdíl mezi samcem a samicí. „Kardinálové jsou jedni z nejvíce známých pohlavně dimorfických ptáků v Severní Americe. Výrazně červená barva opeření samců je doslova ikonická a tak si lidé poměrně snadno všimnou, když je něco jinak, než obvykle.“ vysvětluje Hooper.

Jak se ale něco takového vůbec stane?

Formování pohlaví je u ptáků trochu jiné, než u savců. U savců mají samci jednu kopii každého chromozomu, tedy X a Y, zatímco samice mají dvě kopie chromozomu X.

U ptáků je to však naopak. Jejich chromozomy se nazývají Z a W a jejich samice mají jednu kopii z každého chromozomu, Z a W, zatímco samci mají dvě kopie chromozomu Z. Pohlavní buňky, včetně spermií a vajíček, mají většinou pouze jednu kopii jednoho z chromozomů – samci produkují pouze spermie nesoucí chromozom Z a samice produkují vajíčka s chromozomem Z nebo W.

Gynandromorfie, jenž nastala u kardinála z Pensylvánie, vzniká v případě, že se vajíčko vyvine se dvěma jádry – jedno s chromozomem Z a druhé s chromozomem W. Posléze je nadvakrát oplodněno dvěma spermiemi nesoucí chromozom Z. Výsledný vylíhnutý jedinec se pak chlubí tělem, které je z poloviny samčí, s chromozomy ZZ a z poloviny samičí, s chromozomy ZW. Tento fenomén se objevuje u ptáků, mnohých druhů hmyzu a korýšů (pozn.red.: zvláště známí jsou gynadromorfičtí motýli).

Gynandromorfický kardinál červený vyfocený v roce 2016 ve státě Tennessee. Foto: Gary Storts

Gynandromorfismus tedy není tak neběžný, jak by se mohlo na první pohled zdát. Co však dělá kardinála z Pensylvánie ještě více unikátním? Hooper se domnívá, že by tento pták mohl být schopen reprodukce. „Většina gynandromorfických jedinců je neplodná, avšak v tomto případě by to mohlo být jinak. Levá strana je totiž u tohoto jedince samičí (pozn.red.: u většiny vyfotografovaných jedinců to bylo naopak) a pouze levý vaječník je u ptáků funkční.“ vysvětluje Hooper.

Jak je to doopravdy se možná brzy dozvíme. Shirley Caldwell říká, že se gynandromorfický kardinál často zdržuje v přítomnosti samce. „Jsme rádi, že není osamělý.“ dodává.

Vědci ze západní části Illinois pozorovali jiného gynandromorfického kardinála před několika lety a zaznamenali, že se s žádným dalším jedincem po delší čas nezdržoval a podobně jako kardinál z Pensylvánie ani nezpíval.

Zda-li bude tento kardinál plodný či nikoliv tedy ukáže čas. Mezitím se mohou manželé Caldwellovi těšit pohledu na tohoto výjimečného tvora z okna jejich kuchyně. Prý se rád krmí černými slunečnicovými semínky a lojem nedaleko šeříkového keře, kde často sedává.

„Kdo ví, třeba budeme mít štěstí a dočkáme se v létě mláďat!“ dodává Shirley Caldwell.

Text a překlad: Martin Vlk Mrňous

Úvodní ilustrační foto: Valerie Mathes

Zdroj: National Geographic


Číst dále
0




Nejnovější  / Ze zahraničí
Zatoulaná červenka se v Číně stala celebritou, přitahuje davy
AVIFAUNA Publikováno 24.1.2019


Velká rarita se začátkem ledna objevila v Pekingské Zoo, vrhajíc tak světlo na narůstající popularitu birdwatchingu v Číně. Touto raritou se stal jeden z nejběžnějších a nejikoničtějších ptáků Evropy, červenka obecná.

Červenka obecná, pouze třetí historicky zaznamená v hlavním městě Číny, zimuje v zahradách Pekingské Zoo. Je možné, že je na místě přítomná již několik týdnů, unikala však pozornosti ptáčkařů až do 8. ledna. Od té doby přitáhla stovky nadšených pozorovatelů a fotografů a získala pozornost státních médií. Celá tato událost pomohla zviditelnit rychle rostoucí popularitu birdwatchingu v Číně.

Červenka obecná je jedním z nejznámějších pěvců Evropy, jenž je velice oblíbeným návštěvníkem zahrad a častým motivem pro dekorace a pohledy s vánoční tématikou. Červenka je spojována především s Velkou Británií, kde byla zvolena národním ptákem v celostátním hlasování v roce 2015. Když byla červenka v Pekingu objevena, někteří místní žertovali, že se do Číny vydala, aby unikla politickému vření v Británii, přezdívajíc červenku „Brexitovým uprchlíkem“. Ve skutečnosti je však velmi nepravděpodobné, že by tento jedinec letěl z tak vzdáleného místa, jakým je Velká Británie. Východní hnízdní areál červenky dosahuje až k centrálnímu Rusku, se zimovišti až ve vzdáleném Kazachstánu. I přesto je však červenka v Pekingu nejméně 2400 kilometrů od svého přirozeného zimoviště. Jedná se tedy o vzácný a nezvyklý přesun, který nadchne a naláká nejednoho zapáleného ptáčkaře.

Přestože je pozorování jednoznačně pozoruhodné, je větší senzací skutečnost, že Čína zažívá tak znatelný nárůst popularity pozorování ptáků. V 90. letech strávil Kenn Kaufman, redaktor magazínu Audubon (pozn.red.: autor tohoto článku), měsíc v Beidaihe, významné lokalitě pro pozorování ptačí migrace, která je jedním z nejznámějších birdwatchingových míst v Číně a také několik dnů v okolí Pekingu. Veškeré pozorovatele ptáků, které Kenn Kaufman v Beidaihe potkal, byli nadšenci z Evropy a Severní Ameriky. V Pekingu pak při obdivování strak modrých, poletujících v zahradách místní zoo, Kenn nenarazil na jediného člověka, který by se pozastavil, aby se podíval na volně zde poletující ptáky.

Pozdvižení, které v Pekingu rozpoutal jeden z našich nejběžnějších ptáků. Foto: Birding Beijing

Dnes je situace zcela odlišná. Ornitologický blog Birding Beijing popisuje ve svém článku, že se na pozemcích zoo objevují každý den stovky lidí, aby mohli alespoň na moment spatřit vzácného zatoulance ze západu. Tyto davy mohou bez obav konkurovat těm, které se v nedávných týdnech objevovaly na území USA, například ve spojení s notoricky známou kachničkou mandarinskou v Central Parku, či s vzácným zatoulancem, kání velkou v Maine. Birding i birdwatching se tedy v Číně stává skutečně populárním.

Terry Townshend, britský ochránce přírody žijící a pracující v Číně, založil stránku Birding Beijing již v roce 2010. Dle jeho slov nemá Čína v současné době žádné národní birdingové organizace, avšak ty lokální jsou na vzestupu. V roce 2000 byly známé pouze 3 takové skupiny, jedna z nich již zaběhnutý a poměrně známý klub v Hong Kongu. V roce 2016 jich bylo na čínské scéně již přes 40. A počty jejich členů se neustále zvyšují. Koncem roku 2018 měla organizace Beijing Birdwatching Society 527 členů, což byl oproti stavu před 3 lety téměř dvojnásobek. „V Pekingu je mnoho birderů a birdwatcherů, kteří nejsou členem žádné organizace a tak je celkový počet lidí zajímajících se o ptáky jistě podstatně vyšší.“ dodává Townshend.

„Kromě počtů mě ještě velmi překvapuje demografie čínských ptáčkařů.“ vysvětluje Townshend. „Ptákům se zde věnuje mnoho žen (řekl bych, že dokonce více žen než mužů, ačkoliv to není podložené zevrubnými průzkumy) a také zde často vidím celé rodiny, které ptáky společně pozorují.“ To je něco, co přináší pozitivní vyhlídky na budoucí nárůst popularity ptáků a transformaci birdingu a birdwatchingu do mainstreamové a věřejně známé aktivity.

 

Video zachycující moment, kdy se červenka na chvíli objevila v hledáčcích fotoaparátů. Video: Birding Beijing

Narůstající zájem o ptáky a přírodu v nejlidnatější zemi světa je něco, co nelze vnímat jinak, než pozitivně. V Číně bylo zaznamenáno více než 1 300 druhů ptáků, mezi nimiž mnoho dálkových migrantů, kteří jsou závislí na dobrém stavu místních zastávkových lokalit na jejich cestě na daleká místa, jakými jsou Afrika, Austrálie nebo Aljaška. Budou-li se občané Číny stále více zajímat o ptáky, bude na místní vládu vyvíjen stále větší pozitivní tlak, což přispěje k podpoře a pozdějšímu schválení významných ochranářských opatřeních, jakým bylo např. v roce 2018 vládní rozhodnutí o výrazném omezení průmyslového rozvoje v pobřežních oblastech podél Žlutého moře – rozhodnutí, které bylo zcela zásadní pro obrovské množství pobřežních druhů ptáků (především bahňáků), které se zde zastavují v průběhu migrace, aby zde načerpaly síly skrze bohaté potravní zdroje.

A se vzrůstající popularitou pozorování ptáků, se budou množit i záznamy vzácných zatoulanců, takových, jakým je „naše“ červenka objevená letos v lednu v Pekingské Zoo. Jaká rarita se objeví příště? A z jaké části světa do Číny asi přiletí? Takové a další jiné otázky bude řešit nová vzkvétající komunita ptačích pozorovatelů v Číně.

Text a překlad: Martin Vlk Mrňous

Zdroj: Audubon.org


Číst dále
0




Média  / Nejnovější  / Výběr redakce
Cestování časem aneb virtuální birdwatching v roce 1899 na divokém západě
AVIFAUNA Publikováno 20.1.2019


Média jsou z ornitologického hlediska mnohdy skvělým zdrojem zábavy. Pro seriály, filmy, reklamy, informační letáky, kalendáře či knihy, ve kterých figuruje příroda, jsou ptáci často nedílnou zvukovou či vizuální kulisou. A nezřídka ptáky v médiích využívají ti, kteří jim v jádru příliš nerozumí. A tak můžeme slyšet houkat puštíka v pouštním prostředí nebo třeba zpívat rákosníka v hlubokém lese. Dohledávat podobné chyby a zkoušet určovat při sledování filmu nebo seriálu nám může přinést nejen zábavu a legraci, ale i pocit zadostiučinění, podaří se-li nám druh správně určit a vyhodnotit, že byl v konkrétním případě jeho hlas použit správně či naprosto špatně.

Mnozí ale možná netuší, že vůbec nejlepším médiem pro tuto zábavu jsou počítačové hry. V nichž totiž nefigurujeme jako pasivní divák či posluchač, ale herní svět můžeme aktivně prozkoumávat a bavit se tímto „virtuálním birdwatchingem“ zcela nezávisle na směru, kterým se konkrétní dílo ubírá.

Senzací v herním průmyslu je v posledních několika měsících titul Red Dead Redemption 2 (dále jen RDR2), který hráčům přináší autentický svět divokého západu na konci 19. století, jenž byl soumrakem nespoutaných pistolníků, psanců a gangů, často zobrazovaných v legendárních westernových filmech. Hra svým dynamickým ztvárněním tehdejšího světa strhla vlnu nadšení (stala se jednou z nejprodávanější her roku 2018) a hráči i nehráči z celého světa se pustili do prozkoumávání obrovského a životem a dobrodružstvím oplývajícího světa, který skýtá mnohá překvapení. Jedním z nich jsou ptáci.

Západy a východy slunce dokážou být i v tomto virtuálním světě oslnivě krásné. Obrázek: Rockstar Games

O jejich ztvárnění v tomto nejnovějším herním hitu se rozepsal ornitolog Nicholas Lund, redaktor magazínu Audubon:

Když se poprvé setkávám s krkavci, vyplaším je z horské louky pokryté kobercem květů. Zastavím se a pozoruji, jak hejno mizí za horizontem, lemovaném zasněženými vrcholky hor, provázené ozvěnou jejich krákání.

Hrajete za psance Arthura Morgana, člena obávaného gangu, a můžete svůj čas trávit loupením, přepadáváním karavanů, vlaků, bank nebo unikáním před zákonem. A nebo se můžete vydat úplně jinou cestou a stát se průkopníkem birdwatchingu a jít tak ve stopách legendárního Johna Jamese Audubona. Tedy, svým způsobem. Ornitologie jakožto koníček se začala pomalu rodit až na konci 19. století a většina lidí, zvláště ti, žijící v divočině jako Arthur Morgan, často vnímali ptáky jako zdroj potravy, výrobního materiálu a jakožto terče pro sportovní lov. Průlomový zákon o ochraně migrujícího ptactva neměl vejít v platnost ještě dalších dvacet let.

Arthur Morgan, psanec, ptáčkař. Obrázek: Rockstar Games

Obrovský svět RDR2 kypí životem. Dravci posedávají na obnažených větvích, kachny vzlétávají z říčních břehů, z luk a podél cest se ozývají tangary a strnadci. Vlci pronásledují jeleny v hlubinách zelených hvozdů a kondoři se snášejí z nebes aby hodovali na zbylých mršinách. Jsou zde aligátoři, želvy, hadi, žáby, netopýři, motýli, pumy, divocí koně, bizoni, vidlorozi, desítky druhů ryb a mnoho dalších tvorů – o divokých rostlinách, jejichž části lze sbírat a vyrábět z nich nejrůznější produkty, od koření po medicínu, ani nemluvě. Ve hře se nachází kolem 200 unikátních živočišných druhů a přes 40 různých druhů rostlin, se kterými lze přímo interagovat.

Strávil jsem většinu času hledáním ptáků, jejichž relativně přesné zobrazení, včetně jejich přirozeného prostředí, na mě udělalo velký dojem. Ptáci se mění podle biotopu – kolpík růžový a volavka bílá získávají potravu v bažinatých oblastech rozvodněných řek, racci atlantičtí a terejové červenonozí hřadují podél pobřeží, zatímco orli a kondoři krouží nad vrcholky kopců a hor. Všechny druhy jsou vytvořeny s výstižnými určujícími znaky a způsoby chování. Desítky druhů jsem ani nebyl schopen dohledat, včetně dnes již vyhynulého papouška karolinského, káně královské nebo datla chocholatého. Jako při skutečném birdwatchingu není nikdy zaručeno, že uvidíte všechno.

I takové výhledy vás mohou na toulkách virtuálním divokým západem čekat. Obrázek: Rockstar Games

(pozn. red.: Hra navíc poskytuje jakýsi herní lexikon, který přidává popisky ke každému nově pozorovanému druhu a ten se vám pak odškrtává v celkovém souhrnu, který defacto funguje jako životní seznam (life list), který si vedeme v případě reálného birdwatchingu.)

Zvukový design je také velmi působivý. Krajina je plná ptačího zpěvu, včetně písní druhů, které ve hře nelze vizuálně dohledat, jako je např. datel zlatý nebo králíček americký. Projížděl jsem jednou lesem, když se soumrak proměnil v noc a okolí se rozeznělo voláním lelků křiklavých.

Malá ukázka přírody herního světa Red Dead Redemption 2

Všechna tato nečekaná přírodní překvapení (pozn. red.: je třeba zmínit i realistický systém počasí, který mnohdy dokáže opravdu příjemně i „nepříjemně“ zaskočit) je to, co jsem si na hře zamiloval. Jednou jsem střelil kachnu divokou a nechal zbytky jejího těla, poté co jsem sebral její peří a maso, na břehu jezera. Po zhruba 10 minutách jsem byl stále poblíž, když jsem si všiml lišky, jenž se vynořila z trávy a zamířila směrem k mršině. Současně se z nebe snesl pár kondorů krocanovitých a tak se trojice mrchožroutů pustila společně do hodování. Pozoroval jsem je z dálky dalekohledem (herním dalekohledem!) a cítil jsem se neuvěřitelně poštěstěn, že se mi podařilo být svědkem tak spontání a realisticky působící situace.

Objevil jsem i několik drobných chyb, na které jakožto ptáčkař a kritik všeho, co se týká ptáků, musím poukázat. Kromě volavky bělostné je v okolí města Saint Denis poměrně velké množství volavek stříbřitých, které by byly tou dobou v Severní Americe velmi vzácným pozorováním. Co se ve hře nazývá křepel kalifornský je ve skutečnosti křepel virginský a tangary jsou z nějakého důvodu pojmenovány jako „tangara šarlatová pěvěc“ a „tangara červenohlavá pěvec“. Ale to je vše. Shrnuto a podtrženo je RDR2 naprosto nejlepším a nejpřesnějším zobrazením americké přírody v jakékoliv existující počítačové hře.

Jeden z mnoha rozličných biotopů, se kterými se lze v herním světě RDR2 setkat. Obrázek: Rockstar Games

To však neznamená, že je to hra určená pro ptáčkaře. Příběh a svět je zasazen do časů, kdy lidé vnímali ptáky a veškerou přírodu jako místo plné hodnotných surovin a zdrojů vhodných k vytěžení, spíše než k obdivu. Všechna zvířata ve hře lze ulovit a buď sníst, prodat traperům a nebo přetvořit do oblečení, ozdob, talismanů či nejrůznějších předmětů, jako jsou třeba pouzdra na pistole. Letky ptáků lze použít na výrobu šípů, které pak létají přesněji.

Avšak to všechno bohužel k tehdejší době patří. Neregulovaný lov byl hlavní hrozbou a ohrožením pro tehdejší populace ptáků. Poptávka po volavčím peřím pro módní klobouky dokázal dohnat několik druhů k vyhynutí. Ztráta přirozeného prostředí a nadměrný lov přispěl k vyhubení papouška karolinského krátce po roce 1899, ve kterém je hra zasazena. Svévolné ničení a vykořisťování přírody zobrazené ve světě Red Dead Redemption 2 je přesně to, co vedlo National Audubon Society k prosazení zákona o ochraně migrujících ptáků – Migratory Bird Treaty Act, jenž byl schválen Kongresem v roce 1918 a všech dalších enviromentálních legislativních procesů, které následovaly.

Pohled na racka amerického skrze herní dalekohled. Obrázek: Rockstar Games

Herní svět RDR2 nás nešetří od krušné reality tehdejší doby a smutné přechody mezi částečně zničenou divokou přírodou a vzkvétajícím lidským osídlením jsou jedním z hlavních témat této hry. Pocit předtuchy mě doprovází na cestách bujnou a životem kypící přírodou –  vědomí, že lidé usilovně pracují na tom, aby vše zničili. Mnoho z tehdejšího ničení je zobrazeno přímo ve hře, ať už jde o tovární komíny města Saint Denis, stavbu železniční sítě, extenzivní těžbu dřeva nebo přehradu Owanjila. Cítil jsem však, že se tento pocit přenáší i do skutečného života. Nemohl jsem si nepředstavit lesní pěšiny, které se mění v hlučné dálnice a zelené louky přetvořené v developerské projekty. Red Dead Redemption 2 je plně virtuálním světem, přesto má však člověk ze ztrát, kterých je zde přímým svědkem, reálný pocit.

Hráč může „sbírat“ druhy i skrze dobové ilustrace, nacházejících se na kartičkách schovaných v cigaretových balíčcích. Ilustrace: Rockstar Games

Problémem je, že jakožto ptáčkař jsem tuto lekci nepotřeboval. Jsem si plně vědom kontinuálního poklesu ptačích populací, ztráty přirozeného prostředí a degradace krajiny. Že počítačová hra dokáže vyvolat tak hluboký pocit smutku a lítosti, ji přidává na hodnotě, avšak často jsem se cítil beznadějně a chtěl jsem vyrazit ven, abych si užil skutečnou divokou přírodu, dokud ještě mohu. Moje máma mi vždycky říkala, ať přestanu hrát hry a vyrazím ven, ale tohle byla asi úplně první hra, která mě k tomu sama od sebe inspirovala.

Text a překlad: Martin Vlk Mrňous

(Článek není doslovným překladem textu Nicholase Lunda a v některých pasážích je upraven, aby lépe zapadl do českého jazyka a obohacen o některá slova a informace, které nebyly v originálu zahrnuty.)

Zdroj: Audubon.org


Číst dále
0




Nejnovější  / Z domova
Ornitologické perly Podkrušnohoří
AVIFAUNA Publikováno 15.1.2019


Hledáme-li v této době nějaké top lokality pro „zimní birdwatching“, rozhodně bychom neměli vynechat oblast Podkrušnohorské pánve. Zde najdeme několik zatopených zbytkových jam po povrchové těžbě hnědého uhlí, které slouží jako zimoviště, případně tahová zastávka, pro velké množství ptáků.

Velmi atraktivními lokalitami jsou v současné době především jezero Milada a jezero Most, na kterých lze pozorovat vedle relativně běžných i některé druhy, raritní v rámci ČR.

Atraktivita těchto lokalit je dána jejich celkových charakterem. V obou případech se jedná o vodohospodářskou rekultivaci bývalého povrchového dolu, kde je prvořadým cílem zachování čistoty vody pro následné rekreační využití. Právě snaha o udržení oligotrofního charakteru obou jezer z nich dělá paradoxně velmi atraktivní místo pro zimující ptáky.

U obou míst je z důvodu udržení čistoty vody preferována rybí obsádka zahrnující převážně dravé ryby, jejichž predační tlak na kaprovité ryby vytváří ideální vodní prostředí s nízkou eutrofizací a dostatkem submerzní vegetace, která slouží jako potrava zimujících ptáků.

Jezero Milada

Jedná se o zatopenou zbytkovou jámu bývalého povrchového dolu Chabařovice, kterou najdeme v blízkosti města Trmice, nedaleko Ústí nad Labem. Ukončení těžby hnědého uhlí se datuje k roku 1997. Napouštění samotného jezera započalo v roce 2001 a probíhalo do roku 2011, kdy celková plocha napuštěného jezera dosáhla hodnoty 252 ha. V okolí jezera se nacházejí rozsáhlé lesní a luční rekultivované plochy s mladými porosty.

V současné době zimuje na jezeře několik tisíc především vodních ptáků a racků. Nejpočetnějšími jsou lysky černé, jejichž počet výrazně přesahuje 1 000 kusů. Dalšími hojně zastoupenými jsou oba druhy poláků, běžné v ČR, polák velký, resp. polák chocholačka. Lze zde také zastihnout hoholy severní, byť v menším množství. Při troše štěstí lze pozorovat turpana hnědého. Z běžnějších druhů zde pravidelně zimuje potápka roháč a potápka malá.

Naprostou letošní raritou je výskyt potáplice lední, kterou stejně jako běžnější potáplici severní můžeme na Miladě zastihnout od konce listopadu.

Potáplice lední

Potáplice severní

Dalším letošním raritním druhem je kajka mořská, která je na lokalitě přítomna od počátku prosince.

Kajka mořská

Pokud pomineme vodní ptáky, lze v litorálním pásmu především jižní části jezera pozorovat početná hejna sýkořic vousatých, která v tomto roce dosahují celkového počtu až 50 kusů..

Sýkořice vousatá

Velkou výhodou této lokality je výborná dopravní dostupnost a přehlednost. Kolem jezera vede zpevněná cesta, ze níž je možné zimující ptáky pohodlně pozorovat.

Jezero Most

Pokud se posuneme více jihozápadním směrem, narazíme na další zajímavou lokalitu. Jezero Most se rozprostírá v blízkosti stejnojmenného města a vzniklo zatopením bývalého lomu Ležáky.

Stejně jako jezero Milada se i tato lokalita po napuštění (rok 2014) stala magnetem pro zimující ptáky.

Charakteristickým zástupcem jsou opět zimující lysky černé, poláci velcí, poláci chocholačky. Mezi nimi lze zastihnout hoholy severní, kopřivky obecné a zrzohlávky rudozobé.

Vedle běžné potápky roháče lze zahlédnout také potápky rudokrké a černokrké.

Potápka rudokrká

Jelikož se v blízkosti jezera nachází skládka komunálního odpadu Celio, je toto místo velmi příhodné pro pozorování velkých racků. Ti skládku využívají jako snadno dostupný zdroj potravy a blízké jezero jako nocoviště, případně pro očistu peří a zdroj vody. Největší zastoupení mají rackové bělohlaví, bouřní a chechtaví, v menší míře stříbřití, výjimečně také racek žlutonohý.

Letošním top druhem v této lokalitě je racek šedý, který se pravděpodobně pohybuje mezi nedalekou vodní nádrží Nechranice a jezery Most a Milada.

Skládka Celio

Racek šedý (uprostřed)

Nevýhodou této lokality je její prozatímní nepřístupnost, která ztěžuje pozorování zimujících ptáků. Ptáky je možné pozorovat pouze z krátké naučné stezky, vedoucí podél jižního cípu jezera, případně z větších vzdáleností pomocí stavivového dalekohledu.

Je zřejmé, že i člověkem pozměněná industriální krajina může ptákům poskytnout vhodné útočiště pro překlenutí zimního období. Pokud chcete během relativně krátké doby pozorovat na poměry Čech vysoké počty zimujících ptáků, s možností zastihnout i velmi vzácné druhy, lze návštěvu těchto lokalit jen doporučit.

Zdroj informací: http://birds.cz/avif/obs_new.php

Text: Jan Zouzalík

Foto: Jan Grünwald


Číst dále
0




Nejnovější  / Ze zahraničí
Kolik ptáků přežije období mezi migracemi?
AVIFAUNA Publikováno 2.1.2019


V novém výzkumu vědci objevili, že třetina ptačí populace zimující v pevninské části USA pravděpodobně do jara nepřežije. Ale proč?

Drozd stěhovavý odlétá ze svého hnízdiště v kanadském Montrealu, riskujíc svůj život na cestě dlouhé 2 500 km, aby mohl strávit zimu na Floridě, ve West Palm Beach. Ještě více vyčerpávající je cesta tangary šarlatové, která letí přes 4 300 km z Dartmouthu ve státě Massachusetts, do Cali v Kolumbii.

Každý podzim, miliardy podobných ptáků, jsou drozdi nebo tangary, putují do subtropického či tropického pásu, aby unikly nepříznivým podmínkám zimy. Velká část z nich se však už nikdy nevrátí. Jejich pouť skončí úhynem způsobeným přirozenými vlivy, jakými je nepřízeň počasí či predace, ale i z důvodů nepřirozených, jako jsou ropná odkaliště, volně se pohybující domestikované kočky nebo kolize se skleněnými plochami. Vědcům z Cornell Lab of Ornithology se poprvé podařilo získat odhad, kolik je těch méně šťastných, kteří se už jara nedočkají. Díky sledování nočního tahu od roku 2013 na radarových mapách, měření jeho rozsahu a vkládání dat do speciálně sestaveného softwaru, dokázali vypočítat kolik ptáků se pohybovalo – a nebo nepohybovalo – napříč sledovaným územím. Výsledky naznačují obrovský pokles 2,6 miliard ptáků mezi podzimní a jarní migrací. Přestože druhy zimující v USA mají kratší podzimní migrační trasu, trpí každoročně mnohem větší ztráty, než ptáci zimující v tropech, naznačujíc tak, že severněji zimující ptáci čelí přes zimu mnohem většímu nebezpečí.

Je to však skutečnost, která se v budoucnu zcela jednoznačně změní, tvrdí vedoucí výzkumu a migrační expert, Adriaan Dokter. Zatímco rozvoj v Jižní Americe poroste, počet nedotčených biotopů bude klesat, což bude mít za následek stále menší množství ptáků, kteří se zde rozhodnout zimovat. Sušší a teplejší podmínky ovlivněné klimatickými změnami cestu k tropickému rovníku pravděpodobně ještě více zkomplikují. Je třeba plánovat dopředu, tvrdí Dokter. Skrze ochranu tropické přírody a snižování nebezpečí antropogenních pastí můžeme výrazně podpořit pravděpodobnost přežití miliard ptáků při jejich cestě na jih a zpět.

Množství ptáků, které se na podzim přesouvá ze severu na jih se liší dle kontinentu. Pouze zlomek jedinců se po hnízdní sezóně rozhodne zůstat v pevninské části USA, avšak ne tak malý zlomek, aby bylo v USA na zimu úplně vymeteno. Dokter říká, že podobný vzorce je možné pozorovat v Eurasii, kde migranti putují ze Sibiře do Evropy a z Evropy do Afriky.

Putovat velkou dálku má své výhody. Tropy poskytují mírnější podmínky a bohatší potravní zdroje. A tak přestože je samotná cesta na jih velmi náročná, má tropický ráj pozitivní vliv na kondici zimujících jedinců, kteří jsou pak lépe připraveni na životně důležité období hnízdění.

Kratší migrační trasy znamenají obecně méně útrap. Druhy, které stráví méně času při přesunu čelí méně rizikům v průběhu migrační poutě. Nevýhodou rychle zvládnutého tahu jsou však tvrdší podmínky zimy, které výrazně zvyšují míru úmrtnosti. Rozsáhlá urbanizace a další vlivy lidské činnosti nakládají na ptáky přečkávající zimu další nesnáze, které mohou číslo výsledných ztrát ještě více navýšit.

Avšak život převáží smrt. Aby se populace severně zimujících ptáků vyrovnali s vysokou mortalitou, vyvedou v průběhu hnízdní sezóny více mláďat. Většina mladých ptáků sice nepřežije podzimní migraci, ale jejich vysoká čísla výrazně podpoří populaci příslušného druhu před tím, než nastane v průběhu zimování její „obrušování“.

Text a překlad: Martin Vlk Mrňous

Úvodní foto: Frank Vassen

Zdroj: Audubon.org


Číst dále
0




6
Novější články Starší články
  • - Reklama -
  • Newsletter

    Dostávejte nejnovější články přímo do vaší e-mailové schránky!

  • Nejnovější články

    • 1
      Obnova přírodní rezervace Kotvice v CHKO Poodří by měla prospět ptákům
    • 2
      Proč drobní ptáci „zamrzají na místě“?


Aby vám nic neuletělo

Dostávejte nejnovější články přímo do vaší e-mailové schránky!

  • Avifauna je nezávislý český online magazín zasvěcený fascinujícímu světu ptáků. Projekt vznikl za ochotné finanční podpory milovníků ptactva a funguje pod záštitou stejnojmenné neziskové organizace Avifauna z.s.

  • Facebook

  • O Avifauně
  • Diskuzní fórum
  • Mediální partnerství
  • Ochrana osobních údajů
  • Kontakt
© 2024 Magazín Avifauna | ISSN 2571-0737 | Avifauna z.s.
Pak stiskněte enter a my to pro Vás najdeme!