Nejednou jsem se setkal se začínajícími, ale dokonce i pokročilými ornitology, či birdwatchery, kteří stále tápou a nevědí si rady s určováním tří poměrně podobných druhů uvedených v titulku. Nebudu vám nic nalhávat, teorie nikdy nemůže dokonale připravit na všechny situace v terénu, nicméně v tomto článku uvedu alespoň tipy, které vám pomohou, když jeden z druhů spatříte.

Text proložím dokumentačními obrázky přímo z terénu, na kterých se podle mě určovací znaky dají demonstrovat výrazně lépe, než v kreslené knize, nebo na dokonalých profesionálních fotografiích.

Silueta a chování

První, co na ptákovi po nalezení pozorujeme, jsou silueta a jeho způsob pohybu. I na základě těchto prvotních poznatků se dají tyto tři druhy rozlišit. Samozřejmě musíme počítat s tím, že pták může zaujímat i netypické pozice a proto je nutná delší doba pozorování, případně kombinace s dalšími znaky (např. hlas).

Vodouš bahenní působí na rozdíl od ostatních dvou druhů mnohem štíhlejším a tedy elegantnějším dojmem. Příbuzný vodouš kropenatý proti němu vypadá poněkud robustnější. Pisík obecný je o něco menší než prve jmenovaní a jeho celková silueta se drobně liší od vodoušů. Všechny tři druhy při sbírání potravy pohupují zadní částí těla, pisík je touto vlastností však zdaleka nejnápadnější.

Pokud se bavíme o plachosti těchto druhů, je na tom nejlépe (nebo nejhůře?) vodouš kropenatý, který s typickým hlasitým voláním ulétá už z poměrně velké vzdálenosti, případně se schovává do záhybů říčního koryta a podobně. Pisík s vodoušem bahenním jsou plašší o něco méně, ale pokud se náhodou přiblížíte na kratší vzdálenost, výsledek bude stejný jako u „kropenáče“ – s povykem uletí.

Důležitým znakem, který poměrně snadno detekujeme, je způsob letu – pisík létá typicky nízko nad hladinou a „plácá“ frekventovaně s křídly pod tělem, zatímco vodouši rázovitě máchají křídly a létají většinou velmi rychle do výšky, kde obratně manévrují – bahňáci jsou skvělí letci.

Obrázek 2 – Pisík obecný (Actitis hypoleucos)

Obrázek 3 – Vodouš kropenatý (Tringa ochropus)

Obrázek 4 – Vodouš bahenní (Tringa glareola)

Kresba

Na začátku tohoto odstavce bych rád podotkl jednu věc, která může být matoucí – názvosloví nehraje vůbec žádnou roli pro určování (nejen těchto!) ptáků. Stejně jako vodouše kropenatého najdete v zásadě výhradně na bahnech, tak je vodouš bahenní ve skutečnosti stejně, nebo i více kropenatý, než vodouš kropenatý.

Na kresbě je asi nejzásadnější kontrast a ostrý přechod mezi tmavou svrchní částí těla a čistě bílým břichem u vodouše kropenatého a pisíka obecného. U vodouše bahenního přechází kresba z krku až na břicho a boky dost pozvolně, zároveň je také odstín svrchních částí těla o něco světlejší než u předchozích dvou. Tento znak je poměrně dobře zachytitelný i bez nutnosti delšího a detailnějšího pozorování.

Pisík obecný má mezi ohybem křídla a krkem vykrojený bílý „zoubek“ a má bílé hrdlo, čímž při pohledu ze předu vzniká dobře viditelný „límec“ (viz obr. 5). Tyto znaky ho odlišují od vodouše kropenatého.

Vodouš bahenní má velice výrazný nadoční proužek v každém šatu, podobně jako pisík. Vodouš kropenatý má oční pásku méně nápadnou, za okem prakticky končí.

V letu určíme velmi snadno pisíka podle kresby rýdováku (ocasu) a bílých křídelních pásek, které ani jeden z rozebíraných vodoušů nemá. Vodouš kropenatý má výrazně tmavší spodinu křídel, na rozdíl od v. bahenního, jeho křídelní spodina je světlá. Rozdíly jsou i v kresbě jejích ocasu, nicméně jsou hůře pozorovatelné. „Kropenáč“ má širší a jasné černé příčné pruhy na ocasních perech, zatímco bahenní má v rýdováku rozpité a rekventované světle šedé proužky (viz obr. 11 a 12).

Obrázek 5 – pisík obecný (Actitis hypoleucos) a jeho „límec“, všímejte si i bílého „vykrojení“ a očního proužku

Obrázek 6 – vodouš bahenní (Tringa glareola), výrazný nadoční proužek a bílé „cákance“ po celé hodní části těla

Obrázek 7 – vodouš kropenatý (Tringa ochropus), tmavý celý svršek těla, výrazný kontrast s bílým břichem

Obrázek 8 – pisík obecný (Actitis hypoleucos) – znovu vidíme „zoubek“, oční proužek a bílé hrdlo

Obrázek 9 – vodouš kropenatý (Tringa ochropus) v letu – vidíme tmavou spodinu křídel a čistě bílé břicho

Obrázek 10 – vodouš kropenatý (Tringa ochropus) v letu

Obrázek 11 – vodouš kropenatý (Tringa ochropus) v letu – zaměřte se na zřetelné černé pruhy v ocasu a silní kontrast mezi tmavými křidly a zády a bílým ocasem

Obrázek 12 – vodouš bahenní (Tringa glareola) – všímejte si kresby ocasu

Obrázek 13 – vodouš bahenní (Tringa glareola) v letu – světlá křídelní spodina a výrazný nadoční proužek

Obrázek 14 – vodouš bahenní (Tringa glareola) v různých fázích přistávání

Obrázek 15 – pisík obecný (Actitis hypoleucos) – pozornost věnujte bílím křídelním páskám a kontrastu hrudi s bílým břichem

Obrázek 16 – pisík obecný (Actitis hypoleucos)

Hlas

Všechny tři druhy mají velmi specifické hlasy, podle kterých je můžeme snadno určit, stačí si je trochu naposlouchat. Mně osobně nikdy moc nepomáhaly přepisy hlasů do písemného projevu a proto pouze přikládám odkazy na jednotlivé druhy na xeno-canto.org.

Pisík: http://www.xeno-canto.org/species/Actitis-hypoleucos

Vodouš bahenní: http://www.xeno-canto.org/species/Tringa-glareola

Vodouš kropenatý: http://www.xeno-canto.org/species/Tringa-ochropus

Prostředí a doba výskytu

Vodouš kropenatý je jediný z těchto druhů, u kterého můžeme hovořit o celoročním výskytu, zimní pozorování jsou však vzácná. Existují malé populace, které u nás i přezimují. Vodouš bahenní a pisík obecný jsou migranti na velké dálky, jejichž zimoviště se nachází až jižně od rovníku a u nás se proto vyskytují až od dubna do října. Všechny tři druhy jsou u nás v největších počtech během května a potom během druhé poloviny srpna.

Všechny tři druhy vyhledávají podobné biotopy, potkáme je s trochou štěstí v zásadě na všech podmáčených plochách, na hnojištích, polních loužích a podobně.

Závěrem

Bahňáci jsou nádherná skupina ptáků a mnoho ornitologů, včetně mě, je má jako vůbec jedny z nejoblíbenějších ptáků. Základem „bahňákologie“ je naučit se právě rozlišit a bezpečně poznat od sebe právě tyto tři nejběžnější druhy. Nejlepším tréninkem je samozřejmě pobyt v terénu!

Moc doufám, že vám právě tento článek alespoň trochu pomohl a že budou Vaše cesty za bahňáky a všemi ostatními ptáky plné radosti z krásných pozorování.

Text: Jan Grünwald

Foto: Jan Grünwald