Puštík bělavý (Strix uralensis) patří mezi největší sovy Evropy a v minulosti byl na mnohých místech Evropy přičiněním člověka vyhuben. Jednou takovou lokalitou byla například Šumava, kde patřil puštík bělavý k původním druhům a ještě na přelomu 19. a 20. století se na české straně Šumavy pravidelně vyskytoval. Dnes se v této oblasti opět vyskytuje díky vypouštění puštíků v Bavorském národním parku (od 70. let minulého století) aktuálně téměř dvacítka párů.
Stejný osud potkal puštíky bělavé i v sousedním Rakousku, kteří z tamních lesů vymizeli v polovině 20. století. O navrácení této velké sovy se začalo poprvé uvažovat v roce 2006. Základem repatriačního projektu bylo vybudování chovatelské základny, tedy chov puštíků bělavých v lidské péči, ať už ve specializovaných stanicích nebo v zoologických zahradách. Rodičovskými páry odchovaná mláďata pak začala být vypouštěna do volné přírody od roku 2009 na dvou ekologicky cenných lokalitách – Biosphärenpark Wienerwald a Wildnisgebiet Dürrenstein. Díky nezměrnému úsilí a práci rakouského týmu začali puštíci bělaví v rakouských lesích opět hnízdit.
Záchranný repatriační projekt pro puštíky bělavé „Habichtskauz Wiederansiedelung“ probíhá v oblasti Vídeňského lesa v Rakousku od roku 2009. Jeho cílem je posílit divokou populaci této sovy vypouštěním mláďat odchovaných v zoologických zahradách a dalších chovatelských stanicích do volné přírody. Rakouským ochranářům intenzivně vypomáhá ostravská zoo, která je do projektu zapojena od roku 2014 (psali jsme ZDE). „V tom roce jsme bezplatně poskytli mladou samičku, která byla vypuštěna do přírody, v roce 2017 pak samečka, který zůstal v chovatelské základně. Loňské dvě samičky, které byly do Rakouska odvezeny na konci listopadu, také zůstanou v chovatelské základně projektu,“ řekla zooložka Adéla Obračajová.
Populace puštíků bělavých je v Rakousku pečlivě monitorována. Foto FB archiv Habichtskauz-Wiederansiedlung
Podle hlavního koordinátora projektu, Dr. Richarda Zinka, byla loňská hnízdní sezóna v Rakousku pro volně žijící puštíky ve sledovaných lokalitách ovlivněna nedostatkem potravy. Populace hrabošů, kterými se puštíci živí, prošla tzv. „bottle-neck efektem“ a měla by znovu dosáhnout vrcholu na jaře příštího roku. Z toho důvodu ani jeden pár sov ve volné přírodě úspěšně neodchoval mládě. Z více než dvou desítek monitorovaných párů v roce 2018 se jen tři pokusily o hnízdění a jen jeden pár byl schopen odchovat mládě až do vylétnutí z hnízda. Toto mládě však bohužel zmizelo během silné květnové bouřky. Pro srovnání, v roce 2017 úspěšně vyhnízdilo 14 z celkem 19 napočítaných párů. Konečný výsledek byl 46 úspěšně vylétnutých mláďat z celkového počtu 49 vylíhlých mláďat. Rok 2017 byl tedy nejúspěšnějším rokem od začátku repatriačního projektu.
Výsledek z hnízdní sezóny 2018 ale ještě neznamená pro populaci v Rakousku žádnou ránu. Kolísání v úspěšnosti hnízdění je pro puštíky bělavé typické. Jejich reprodukční strategie reaguje na taktéž kolísající početnost drobných hlodavců, kterými se živí. V letech, kdy je potravy málo, většina párů vůbec nezahnízdí, případně snášejí později a jejich snůšky jsou méně početné, než v letech na potravu bohatých. Nadcházející sezóna by tedy měla být pro rakouské puštíky bělavé opět lepší.
Puštík bělavý. Foto Wikipedia Commons
Zdroj: http://www.zoo-ostrava.cz/cz/zoo/novinky/1831-kam-se-podela-mladata-pustiku-belavych/
https://www.facebook.com/Habichtskauz-Wiederansiedlung-105784752787094/
Titulní foto Jens Freitag
