Že ptákům pomůžete přežít zimu pravidelným přikrmováním, ví dnes již každý. Ovšem až v posledních letech se začíná mluvit i o tom, že svojí bujarou oslavou nového roku můžete mnoho ptáků zabít. Zní to krutě, protože to kruté je. Již kolem Vánočních svátků se večer co večer objevují ojedinělé zvuky petard a rachejtlí, které však na Silvestra náhle vygradují v úchvatnou oslavu plné velkolepých světelných a zvukových efektů. Tak to vnímají lidé, resp. část lidí.
Pro městské ptáky však představuje Silvestrovská noc vskutku hororový zážitek, děsivé trauma, před nímž nelze uniknout. Oni nevědí, že se jedná o oslavu, jeden z mnoha rozmarů člověka, žijícího v blahobytu. Oni jen v zimě, kdy už tak dost bojují o přežití, zažijí několik hororových hodin strachu a bolesti. Ať už mají denní, noční, či soumračnou aktivitu, ať už létají na krmítka, loví ryby na řece, nebo číhají na hraboše na polích, ať zobou člověku z ruky či plaše odlétají na stovky metrů, Silvestrovská bouře (jak ji nazývám já) zasáhne všechny. Některé smrtelně. Ohlušující rány způsobené pyrotechnikou nejvíce děsí kachny a další „lovnou zvěř“- připomínají totiž zvuk výstřelu. I městské kachny, které skutečný hon nikdy nezažily, si nesou onen proklatě ostrý zvuk smrti hluboce zakořeněný v hlavě coby mrazivé dědictví po svých divokých předcích. Stejně tak krahujci, poštolky či volavky, které se leckde zabydlely v blízkosti lidí. A teď, na místě, kde se nikdy nestřílelo (a kde si proto připadají v bezpečí), se náhle uprostřed noci spustí kaskáda oněch vražedných zvuků! Najednou zní výstřely ze všech stran. Není kam uniknout. Vyděšení ptáci jsou jako ve zlém snu. S bušícím srdcem se pod palbou stovek imaginárních pušek hlava nehlava hystericky vrhají do noční temnoty, aby oslepeni šokujícími záblesky na obloze narazili do první překážky, o níž se na místě zabijí. V horším případě se pouze smrtelně zraní, a pak dlouhé hodiny v bolestech umírají na chladném nočním trávníku, bezmocně pozorujíc děsivou bouři na nočním nebi, a poslouchajíc vítěznou salvu na vlastním hromadném pohřbu…
„Tak jsme to oslavili. To byla pecka! Koukali jste taky na ten ohňostroj…?“ Málokdy zažívám takovou ironii. Těžko odpovídat v klidu.
Příčiny nočního masakru
Možná si říkáte, co přesně se po odpálení petard ptákům děje? Pokusím se zde objasnit alespoň část novoroční tragedie.
Drobní ptáci jako vrabci a červenky, zmateně vylétají ze svých nočních úkrytů, a v ulicích se zabíjí o nejbližší prosklené plochy. Větší druhy, např. vodní ptactvo (kachny, labutě, volavky) a dravci se pak v panice snaží úplně opustit město, jenže na útěku často naráží do drátů tramvajového vedení (v centrech) či vysokého napětí (na periferiích), kde je buď přímo zabije proud, anebo je v prudkém letu dráty pořežou. Ale proč musí zrovna v reakci na ohňostroje docházet k takovému masakru? Vždyť ptáci musejí být přece přizpůsobeni unikat před predátory, aniž by se na útěku sami zabili! To sice ano, avšak Silvestrovská noc je v mnoha ohledech specifická.
Tak za prvé, je to noc. Většina opeřenců sice vidí několikanásobně lépe než my, avšak za tmy jsou i jejich orientační schopnosti omezené. V tomto ohledu hodně záleží na druhu, ptáci zvyklí migrovat v noci nebo střídat denní a noční aktivitu (např. kachny, kosi, červenky) vidí za šera mnohem lépe, než striktně denní druhy (např. vrabci, holubi, sýkory).
Za druhé, ptáci jsou k smrti vyděšení. Hrozivě silné zrakové i sluchové vjemy ze všech stran pro ně představují jednu obrovskou bouři, která ovšem útočí ze všech stran, a oni nevědí, kam letět- ohňostroje jsou najednou všude. Zároveň extrémní strach jim instinktivně velí uletět, nezůstávat na jednom místě napospas osudu- a tak zmateně kličkují sem a tam v rytmu právě vypalujících petard. V takové situaci se těžko kouká na cestu.
Za třetí, ve městech (kde je pyrotechnického šílenství nejvíce) číhá ptákům i v běžném dni mnoho zrádných pastí, zejména v podobě prosklených ploch (které coby zrcadlo odráží okolní prostředí a pták nepozná, že ve skutečnosti letí proti překážce) či drátů (kterým se největší, neobratné druhy jako labutě či volavky těžko vyhýbají). V extrémním stresu uprostřed noci pak ptáci všechny tyto nástrahy snadno přehlédnou.
Buďme ohleduplní
Silvestrovské oslavy neubližují pouze ptákům. Ohrožují také netopýry- malé savce s extrémně citlivým sluchem, kteří zimu přečkávají ve stavu hluboké hibernace, často přímo v lidských sídlech či jejich bezprostřední blízkosti. Nicméně pokud do uší, které dokáží s centimetrovou přesností lokalizovat komára v nočním lese, začnou uprostřed zimního spánku bodat ohlušující rány petard, zvíře se vzbudí. Tím však zbytečně vyčerpává své tukové zásoby, určené k tomu, aby se vzbudilo na jaře (probouzení se z hibernace je energeticky náročný proces). Netopýři se v zimě sami někdy budí a krátce proletují, ovšem neplánované probuzení děsivými ránami je zbytečně obírá o energii, a slabší kusy může z dlouhodobého horizontu i zabít (vyčerpají všechny tukové zásoby a na jaře se jednoduše nevzbudí- nezbude žádné palivo).
Krom netopýrů pak extrémním hlukem velmi trpí i řada dalších savců s citlivým sluchem, o čemž vědí své všichni pejskaři. A nakonec i mezi námi lidmi se najdou tací, kterým z důvodu různých fyzických či psychických nemocí způsobují zvuky petard bolest či utrpení.
Každé město má sice právo vlastní vyhláškou do jisté míry regulovat (např. v Praze platí zákaz odpalování v centru, v blízkosti přírodních rezervací, sociálních zařízení a chovů zvířat), avšak na „povolených“ místech budou ohňostroje i letos zabíjet. A každý, kdo právě čte tento článek, může udělat změnu. Myslete na to. Buďte ohleduplní ke všech živým tvorům, kteří žijí po našem boku, abyste se mohli z jejich přítomnosti těšit i nadále. Nezabíjejme je svojí bezohlednou zábavou. Každý jednotlivý ohňostroj, který nebude spuštěn, každá poslední petarda, která nebude odpálena, zachraňuje životy. A právě proto píšu tento článek. Pokud pomůže v klidu přežít dnešní noc jedinému tvorovi, mělo to smysl. Děkuji všem ohleduplným lidem a jim i ptákům přeji vše nejlepší do nového roku.