October 10, 2025
Index » birding

birding

Nejnovější  / Zajímavosti  / Ze zahraničí
Birdwatching během jarní fáze koronakrize
AVIFAUNA Publikováno 22.1.2021


Současná nová koronavirová infekce SARS-CoV2, která byla později přejmenována na COVID-19, je pandemií ovlivňující veřejné zdraví s celosvětovým dopadem od začátku roku 2020 doposud. Obavy a omezení spojené se snahou dostat pandemii pod kontrolu mohou odpovídajícím způsobem ovlivnit volnočasové aktivity, jako je pozorování ptáků (birdwatching).

Birding či birdwatching je aktivní pozorování ptáků v přírodě. Birdeři (birdwatcheři či „ptáčkaři“) jsou lidé, kteří se věnují pozorování ptáků po celém světě a nezřídka přispívají k masivnímu sběru dat v projektech občanské vědy. Pozorování ptáků se stává stále rozšířenější aktivitou. Například asi 18% Američanů se věnuje pozorování ptáků a asi 36% z nich se ptáky aktivně jezdí.

Na rozdíl od většiny studií COVID-19, které se soustředily na klinická, patologická a virologická témata, se skupina vědců z Německa, Polska a Finska  zaměřila na změny chování birderů během koronakrize (blíže ZDE). Pomocí jednoduchého online dotazníku bylo obdrženo a vyhodnoceno celkem 4484 odpovědí z 97 zemí. Data vědci sbírali od konce března do začátku května 2020. Asi 85% respondentů uvedlo, že situace ohledně koronakrize pozměnila jejich chování při pozorování ptáků. „Nejvýznamnější změna v chování pozorovatelů ptáků souvisela s geografickým pokrytím birdwatcherských aktivit, pozorování ptáků se stalo lokálnější záležitostí. Lidé se soustředili hlavně na birding v blízkosti domova či přímo na svém dvoře,“ říká hlavní autor studie Prof. Christoph Randler.

Celkem 12% respondentů (tj. 542 případů) uvedlo, že mají více času na pozorování ptáků, zatímco 8% (356 případů) uvedlo, že mají méně času. Rovněž došlo ke snížení sociálních interakcí, zejména mezi staršími lidmi – lidé pozorovali ptáky více samostatně nebo se svým partnerem. „Zejména respondenti z vyspělejších zemí uváděli, že v nastalé situaci trávili více času pozorováním ptáků buď jednotlivě nebo s partnery a také spíše v blízkosti svého domova. Naše studie naznačuje, že dlouhé výluky s přísnými předpisy mohou mít vážný dopad na volnočasové aktivity. Kromě toho může časový a prostorový posun v pozorování ptáků v důsledku pandemie ovlivnit kvalitu dat v projektech občanské vědy. Jelikož činnosti závislé na pobytu na přírodě budou směřovat spíše na blízké lokality, je třeba zdroje a výzkum v oblasti životního prostředí směřovat do lokalit, které se nacházejí v blízkosti uživatelů, například v městských a příměstských oblastech,“ doplňuje Christoph Randler.

Vědci nyní ve svém výzkumu pokračují a vyzývají milovníky ptáků, birdwatchery a ornitology k zapojení se do vyhodnocení podzimní části probíhající pandemie. „Bylo by dobré, kdyby součástí výzkumu byla i data od respondentů z České republiky,“ uzavírá Christoph Randler. Odkaz na online dotazník (v angličtině) ZDE.

Birdwatching může mít v dobách krize výrazně posilující účinky pro lidskou psychiku. Proč máme ptáky rádi všichni víme… Foto Ruth Rios /Unsplash.com

Zdroj: https://www.mdpi.com/1660-4601/17/19/7310/htm

Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Benjamin Lambert / Unsplash.com


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Sedlo Rašovka – aneb vyražme pozorovat migraci!
AVIFAUNA Publikováno 12.10.2019


Jednou z překážek, které leží stěhovavým ptákům v jejich cestě na zimoviště, jsou hory. Pokud nejdou obletět, tak k jejich překonání ptáci volí tu nejschůdnější (či lépe nejslétnější) cestu. Jedním z takových míst jsou horská sedla. A nemusí se přitom jednat o věhlasná sedla v Alpách, či naše nejznámější Červenohorské sedlo v Jeseníkách. Pro ptáky jsou totiž atraktivní i menší terénní zlomy regionálního významu. Jedním z nich je sedlo Rašovka.

Foto: Jaroslav Brabec

S maximální výškou přes tisíc metrů se jihovýchodním směrem kolem Liberce táhne masiv Ještědu. Nad obcí Šimonovice se nachází sedlo Rašovka, kde hřeben relativně rychle padá. V nejnižším místě sedlo má 560 m.n.m. a po cca jednom kilometru se terén začíná opět zvedat. Pro táhnoucí ptáky představuje Rašovka nejschůdnější  a často využívanou cestu.

Pozorování migrujících ptáků na Rašovce je opravdu jednoduché a zároveň jde o skvělý zážitek. Stačí jen sedět a koukat se severním směrem a čekat, co k nám přiletí. Pozorování na tomto místě je zatím v plenkách, nicméně už teď můžeme směle prohlásit, že se jedná o výborné místo. Potvrzuje to například pozorování z nedávného Festivalu ptáků, kdy bylo během jediného dopoledne pozorováno přes 13 tisíc ptáků. Nejčastěji sedlo využívají holubi hřivnáči, pěnkavy obecné i jikavci, drozdi všech čtyř druhů, čížci a další pěnkavovití, nebo třeba skřivani polní i lesní, lindušky luční i lesní, či konipasi tří druhů. Nevšedním zážitkem je vždy pozorování druhů, které se do horského prostředí opravdu „nehodí“. Z této kategorie jsme se na Rašovce zatím setkali s kormorány, volavkami bílými či kachnami divokými. Uvedená data zatím vychází pouze z malého počtu pozorování, nicméně už teď dávají tušit, že na Rašovce můžete potkat opravdu cokoliv.

Datum už je relativně pokročilé, nicméně ještě zhruba měsíc ptačího tahu je před námi. Vyražte tedy na Rašovku si tu skvělou migraci taky užít! Přiložená mapka zobrazuje body, odkud je pozorování nejlepší.

A pokud to máte daleko, zkuste vyhledat podobné místo ve svém okolí. Pomůže (ideálně plastická) mapa a vcítění se do těla migrujícího ptáka. Pak už stačí jen odhadnout, kudy je nejpříjemnější letět. Napomoci můžou také místa nazvaná „čihadla“ nebo „na čihadle“ apod.

Text: Jakub Hlaváček


Číst dále
0


Rozcestník
Lidé při letošním Evropském Festivalu ptactva pozorovali na 4 miliony ptáků
AVIFAUNA Publikováno 8.10.2019


Více než 29 000 lidí se o prvním říjnovém víkendu zúčastnilo Evropského Festivalu ptactva, největší evropské akce zaměřené na pozorování ptáků. 44 partnerských organizací BirdLife International, v Česku zastoupené Českou společností ornitologickou, připravilo pro zájemce více než 1080 akcí, na kterých byli návštěvníci svědky ptačí migrace a pozorovali více než 4,2 milionu ptáků na své cestě do zimovišť. V Česku se konalo 38 vycházek, na několik dalších se návštěvníci mohou těšit ještě příští víkend. I přes nepřízeň počasí, která dle zpráv od organizátorů 26 akcí zapříčinila nízkou návštěvnost hlavně sobotních vycházek, se jich zúčastnilo více než 700 lidí. „Neuvěřitelných 13 000 migrujících ptáků pozorovali návštěvníci vycházky na sedle Rašovka na Liberecku,“ uvádí Gabriela Dobruská, která Festival Ptactva v Česku koordinuje. „Zde tato akce proběhla poprvé a věříme, že návštěvníci, kteří přišli i přes chladné a větrné počasí, si ji užili. Zároveň doufáme, že se toto místo stane jedním z tradičních míst Festivalu ptactva, kde lidé budou mít možnost být svědky fascinující ptačí migrace,“ dodává Dobruská.

„Zatímco na některých místech (např. na Nesytu a v Boru u Tachova) bylo ještě možné rozloučit se s jiřičkami, jinde už lidé přivítali zimní návštěvníky ze severu, jako ostralku štíhlou na Řežabinci nebo pěnkavy jikavce na sedle Rašovka či v Průhonicích,“ doplňuje Dobruská. Zatímco v loňském roce u nás obsadil pomyslnou první příčku v počtu pozorovaných jedinců špaček obecný, v letošním roce ho předběhl holub hřivnáč s celkovým počtem více než 15 000 pozorovaných jedinců. Nově se na „stupni vítězů“ objevila husa velká, která vytlačila kachnu divokou. „Tato čísla však neukazují na žádné změny v trendech početnosti zmiňovaných druhů,“ upozorňuje Dobruská. Píše o tom web České společnosti ornitologické.

Zobrazit zdrojový článek


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
Zatoulaná červenka se v Číně stala celebritou, přitahuje davy
AVIFAUNA Publikováno 24.1.2019


Velká rarita se začátkem ledna objevila v Pekingské Zoo, vrhajíc tak světlo na narůstající popularitu birdwatchingu v Číně. Touto raritou se stal jeden z nejběžnějších a nejikoničtějších ptáků Evropy, červenka obecná.

Červenka obecná, pouze třetí historicky zaznamená v hlavním městě Číny, zimuje v zahradách Pekingské Zoo. Je možné, že je na místě přítomná již několik týdnů, unikala však pozornosti ptáčkařů až do 8. ledna. Od té doby přitáhla stovky nadšených pozorovatelů a fotografů a získala pozornost státních médií. Celá tato událost pomohla zviditelnit rychle rostoucí popularitu birdwatchingu v Číně.

Červenka obecná je jedním z nejznámějších pěvců Evropy, jenž je velice oblíbeným návštěvníkem zahrad a častým motivem pro dekorace a pohledy s vánoční tématikou. Červenka je spojována především s Velkou Británií, kde byla zvolena národním ptákem v celostátním hlasování v roce 2015. Když byla červenka v Pekingu objevena, někteří místní žertovali, že se do Číny vydala, aby unikla politickému vření v Británii, přezdívajíc červenku „Brexitovým uprchlíkem“. Ve skutečnosti je však velmi nepravděpodobné, že by tento jedinec letěl z tak vzdáleného místa, jakým je Velká Británie. Východní hnízdní areál červenky dosahuje až k centrálnímu Rusku, se zimovišti až ve vzdáleném Kazachstánu. I přesto je však červenka v Pekingu nejméně 2400 kilometrů od svého přirozeného zimoviště. Jedná se tedy o vzácný a nezvyklý přesun, který nadchne a naláká nejednoho zapáleného ptáčkaře.

Přestože je pozorování jednoznačně pozoruhodné, je větší senzací skutečnost, že Čína zažívá tak znatelný nárůst popularity pozorování ptáků. V 90. letech strávil Kenn Kaufman, redaktor magazínu Audubon (pozn.red.: autor tohoto článku), měsíc v Beidaihe, významné lokalitě pro pozorování ptačí migrace, která je jedním z nejznámějších birdwatchingových míst v Číně a také několik dnů v okolí Pekingu. Veškeré pozorovatele ptáků, které Kenn Kaufman v Beidaihe potkal, byli nadšenci z Evropy a Severní Ameriky. V Pekingu pak při obdivování strak modrých, poletujících v zahradách místní zoo, Kenn nenarazil na jediného člověka, který by se pozastavil, aby se podíval na volně zde poletující ptáky.

Pozdvižení, které v Pekingu rozpoutal jeden z našich nejběžnějších ptáků. Foto: Birding Beijing

Dnes je situace zcela odlišná. Ornitologický blog Birding Beijing popisuje ve svém článku, že se na pozemcích zoo objevují každý den stovky lidí, aby mohli alespoň na moment spatřit vzácného zatoulance ze západu. Tyto davy mohou bez obav konkurovat těm, které se v nedávných týdnech objevovaly na území USA, například ve spojení s notoricky známou kachničkou mandarinskou v Central Parku, či s vzácným zatoulancem, kání velkou v Maine. Birding i birdwatching se tedy v Číně stává skutečně populárním.

Terry Townshend, britský ochránce přírody žijící a pracující v Číně, založil stránku Birding Beijing již v roce 2010. Dle jeho slov nemá Čína v současné době žádné národní birdingové organizace, avšak ty lokální jsou na vzestupu. V roce 2000 byly známé pouze 3 takové skupiny, jedna z nich již zaběhnutý a poměrně známý klub v Hong Kongu. V roce 2016 jich bylo na čínské scéně již přes 40. A počty jejich členů se neustále zvyšují. Koncem roku 2018 měla organizace Beijing Birdwatching Society 527 členů, což byl oproti stavu před 3 lety téměř dvojnásobek. „V Pekingu je mnoho birderů a birdwatcherů, kteří nejsou členem žádné organizace a tak je celkový počet lidí zajímajících se o ptáky jistě podstatně vyšší.“ dodává Townshend.

„Kromě počtů mě ještě velmi překvapuje demografie čínských ptáčkařů.“ vysvětluje Townshend. „Ptákům se zde věnuje mnoho žen (řekl bych, že dokonce více žen než mužů, ačkoliv to není podložené zevrubnými průzkumy) a také zde často vidím celé rodiny, které ptáky společně pozorují.“ To je něco, co přináší pozitivní vyhlídky na budoucí nárůst popularity ptáků a transformaci birdingu a birdwatchingu do mainstreamové a věřejně známé aktivity.

 

Video zachycující moment, kdy se červenka na chvíli objevila v hledáčcích fotoaparátů. Video: Birding Beijing

Narůstající zájem o ptáky a přírodu v nejlidnatější zemi světa je něco, co nelze vnímat jinak, než pozitivně. V Číně bylo zaznamenáno více než 1 300 druhů ptáků, mezi nimiž mnoho dálkových migrantů, kteří jsou závislí na dobrém stavu místních zastávkových lokalit na jejich cestě na daleká místa, jakými jsou Afrika, Austrálie nebo Aljaška. Budou-li se občané Číny stále více zajímat o ptáky, bude na místní vládu vyvíjen stále větší pozitivní tlak, což přispěje k podpoře a pozdějšímu schválení významných ochranářských opatřeních, jakým bylo např. v roce 2018 vládní rozhodnutí o výrazném omezení průmyslového rozvoje v pobřežních oblastech podél Žlutého moře – rozhodnutí, které bylo zcela zásadní pro obrovské množství pobřežních druhů ptáků (především bahňáků), které se zde zastavují v průběhu migrace, aby zde načerpaly síly skrze bohaté potravní zdroje.

A se vzrůstající popularitou pozorování ptáků, se budou množit i záznamy vzácných zatoulanců, takových, jakým je „naše“ červenka objevená letos v lednu v Pekingské Zoo. Jaká rarita se objeví příště? A z jaké části světa do Číny asi přiletí? Takové a další jiné otázky bude řešit nová vzkvétající komunita ptačích pozorovatelů v Číně.

Text a překlad: Martin Vlk Mrňous

Zdroj: Audubon.org


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
Za ptáky do podzimního Polska
AVIFAUNA Publikováno 22.1.2019


Čeští ornitologové jezdí do Polska často. Koncem zimy se jezdí na poloostrov Hel a do Gdaňské zátoky za severskými kachnami a racky. Na jaře se pak jezdí do doliny Baryczi, do Národního parku Biebrza nebo do Bielověžského pralesa. Východočeši pak  jezdí na jezera Otmuchowskie a Nyskie v Dolním Slezsku. Už dlouho jsem uvažoval o návštěvě polského pobřeží Baltu na podzim. Zajímalo mě, jak probíhá v tomto období tah ptáků na Viselské kose. Tuto oblast jsem navštívil ve dnech 24.-28.9.2018 s přáteli Petrem a Vláďou. Na malém nádraží Pohřebačka mezi Hradcem Králové a Pardubicemi vystupuji z vlaku a v kraťasech mi přichází naproti Petr. Sedáme do auta a přes Týniště nad Orlicí, Žamberk, Šumperk a Bruntál jedeme do Krnova, kde nocujeme u Vládi. Další den brzy ráno vyrážíme ve třech přes Opavu a Ostravu do Polska a přes Katowice míříme na Gdaňsk. Cestou se zastavujeme na přání Petra v historické Toruni. K Baltu přijíždíme už za tmy a hledáme hotel White resort v letovisku Krynica Morska.

Následující den ráno otevírám okno a přímo z hotelu pozorujeme táhnoucí ptáky. Korunami stromů mezi hotely protahují v hejnech pěnkavy obecné (Fringilla coelebs), špačci (Sturnus vulgaris), brávníci (Turdus viscivorus) a jednotlivě drozdi zpěvní (Turdus philomelos) i jeden skřivan lesní (Lullula arborea), vlaštovka obecná (Hirundo rustica) a z dravců dřemlík tundrový (Falco columbarius).

Zajímavá je i dopolední vycházka k moři. Letní sezona sice skončila, ale na pláži jsou ještě otevřené stánky s občerstvením a je tu i poměrně dost lidí. Běžní jsou rackové chechtaví (Chroicocephalus ridibundus) a rackové stříbřití (Larus argentatus). V menším počtu pozorujeme racky bouřní (Larus canus), racky malé (Hydrocoelus minutus) a racky mořské (Larus marinus). Na pláži postávají čtyři málo plaší rybáci obecní (Sterna hirundo), jespáci obecní (Calidris alpina) a jeden kulík písečný (Charadrius hiaticula). Na moři jsou vidět kormoráni velcí (Phalacrocorax carbo), roháči (Podiceps cristatus) a táhnou hvízdáci (Anas penelope).

Ústí řeky Visly, 27.9.2018, Foto Ladislav Jasso

Odpoledne vyrážíme do místního malého přístavu, kde registrujeme pouze 23 racků mořských. Potom jedeme asi 5 km na sever od Krynici Morske, kde je vybudovaná velká ornitologická pozorovatelna. Z ní je přehledně vidět asi 500 m široká Viselská kosa od Gdaňské zátoky po Viselský záliv. Bohužel začíná drobně pršet a ptáci příliš netáhnou. Za zmínku snad stojí přelet 15 bekasin otavních (Gallinago gallinago) a jednoho sokola stěhovavého (Falco peregrinus). Na pozorovatelně nejsme sami. Zanedlouho se dáváme do řeči se skupinou polských ornitologů, zejména s komunikativním Pawlem, a ti nás zvou na druhý den k pozorování ptáků na moři. Před našim příchodem pozorovali budníčka pruhohlavého (Phylloscopus inornatus). Déšt houstne a tak to všichni vzdáváme a jedeme do hotelu.

Racek Sabinův, Katy Rybackie, 27.9.2018, Foto Vladimír Duda

Následující den ráno jsme u moře u obce Katy Rybackie. Naši polští přátelé vybavení monokuláry sedí v zákrytu jednoho domku a sledují ptáky na moři. Před našim příjezdem už pozorovali alku malou (Alca torda). Je pěkné počasí s dobrou viditelností, ale fouká velmi silný západní vítr, takže někteří ptáci mají potíže ho překonat a občas „stojí“ na jednom místě. Počítám táhnoucí ptáky. Jenom racků malých, kteří táhnou jednotlivě nebo v malých skupinách blízko pobřeží, napočítám během dopoledne 214 ex. Dále táhne racek stříbřitý (asi 1 000 ex.), racek bouřní (100 ex.), racek chechtavý (500 ex.), racek mořský (50 ex.) a taky jeden racek žlutonohý (Larus fuscus). Také dál od břehu to docela slušně táhne. Zaznamenávám si asi 150 hvízdáků, 2 lžičáky pestré (Anas clypeata), 20 čírek obecných (Anas crecca), 3 kaholky (Aythya marila), 100 jespáků obecných, 10 kulíků bledých (Pluvialis squatarola) a jednoho dřemlíka tundrového. Poláci hodně v dáli objevují postupně 2 chaluhy příživné (Stercorarius parasiticus). Zatímco sledujeme ptáky dalekohledy, Vláďa vedle mě občas nějakého vyfotí. Taky sleduje hlavně racky malé. Asi po dvou hodinách vyfotil nějakého odlišně zbarveného a ukazuje ho Pawlovi. Ten okamžitě vyskakuje s výkřikem „sabiňka, kurva, gdě je? Vláďa ukazuje do míst, kde se před pěti minutami racek Sabinův (Xema sabini) vyskytoval. Naši přátelé popadají foťáky a rychlostí sprintera běží všichni k moři. A racek se skutečně díky silnému větru drží na jednom místě. Euforie z nového druhu nebere konce. Asi po hodině nastává další vzrušení. Někdo Pawlovi volá, že se v nedaleké Krynici Morske objevil buřňáček dlouhokřídlý (Oceanodroma leucorhoa). Od té chvíle kontrolujeme každého letícího ptáka, ale buřňáček mezi nimi bohužel není. Zůstal do druhého dne na místě.

Jespák rezavý, ústí Visly, 27.9.2018. Foto Ladislav Jasso

V poledne se loučíme s našimi polskými přáteli a míříme do ústí řeky Visly. Je stále pěkné počasí a už tolik nefouká. V zátoce v ústí Visly se zdržuje několik stovek kormoránů velkých, labutě velké (Cygnus olor), husy velké (Anser anser) a z kachen zejména hvízdáci, hoholi severní (Bucephala clangula) a poláci chocholačky (Aythya fuligula). Na druhé straně zátoky jsou zřetelně vidět 2 orli mořští (Haliaeetus albicilla) a kolem nás občas proletí opozdilá vlaštovka obecná (Hirundo rustica). Z bahňáků je tu hojný jespák obecný a kulík bledý, jednotlivě jespák rezavý (Calidris canutus) a vodouš šedý (Tringa nebularia). Z moře nás občas sledují tuleni.

Poslední den se ráno ještě jednou jedeme podívat na ornitologickou pozorovatelnu na Viselské kose. Tentokrát táhnou ve větším počtu pěnkavy obecné (Fringilla coelebs). Několikrát zkoušíme spočítat jejich průtah a vychází nám to na 130-280 ex./min., tedy asi 50 000 ex. za dopoledne. Po desítkách také táhnou špačci obecní (Sturnus vulgaris) a jednotlivě sojky (Garrulus glandarius), drozdi zpěvní, budníčci menší (Phylloscopus collybita) a další. Z dravců táhnou zejména krahujci (Accipiter nisus), jeden moták pilich (Circus cyaneus) a jeden moták pochop (Circus aeruginosus). Kolem poledne se ještě zastavujeme u moře v Katy Rybackie a pobyt u Baltu zakončujeme v místní smažírně ryb. Právě dneska, na Václava, restaurace končí sezonu a my končíme taky. Těch pár dnů na Baltu bylo opravdu příjemných a zajímavých.

Ornitologické zázemí na Viselské kose, 28.9.2018. Foto Ladislav Jasso

Text a titulní fotografie jespáků obecných: Ladislav Jasso


Číst dále
0


Nejnovější  / Z domova
Ornitologické perly Podkrušnohoří
AVIFAUNA Publikováno 15.1.2019


Hledáme-li v této době nějaké top lokality pro „zimní birdwatching“, rozhodně bychom neměli vynechat oblast Podkrušnohorské pánve. Zde najdeme několik zatopených zbytkových jam po povrchové těžbě hnědého uhlí, které slouží jako zimoviště, případně tahová zastávka, pro velké množství ptáků.

Velmi atraktivními lokalitami jsou v současné době především jezero Milada a jezero Most, na kterých lze pozorovat vedle relativně běžných i některé druhy, raritní v rámci ČR.

Atraktivita těchto lokalit je dána jejich celkových charakterem. V obou případech se jedná o vodohospodářskou rekultivaci bývalého povrchového dolu, kde je prvořadým cílem zachování čistoty vody pro následné rekreační využití. Právě snaha o udržení oligotrofního charakteru obou jezer z nich dělá paradoxně velmi atraktivní místo pro zimující ptáky.

U obou míst je z důvodu udržení čistoty vody preferována rybí obsádka zahrnující převážně dravé ryby, jejichž predační tlak na kaprovité ryby vytváří ideální vodní prostředí s nízkou eutrofizací a dostatkem submerzní vegetace, která slouží jako potrava zimujících ptáků.

Jezero Milada

Jedná se o zatopenou zbytkovou jámu bývalého povrchového dolu Chabařovice, kterou najdeme v blízkosti města Trmice, nedaleko Ústí nad Labem. Ukončení těžby hnědého uhlí se datuje k roku 1997. Napouštění samotného jezera započalo v roce 2001 a probíhalo do roku 2011, kdy celková plocha napuštěného jezera dosáhla hodnoty 252 ha. V okolí jezera se nacházejí rozsáhlé lesní a luční rekultivované plochy s mladými porosty.

V současné době zimuje na jezeře několik tisíc především vodních ptáků a racků. Nejpočetnějšími jsou lysky černé, jejichž počet výrazně přesahuje 1 000 kusů. Dalšími hojně zastoupenými jsou oba druhy poláků, běžné v ČR, polák velký, resp. polák chocholačka. Lze zde také zastihnout hoholy severní, byť v menším množství. Při troše štěstí lze pozorovat turpana hnědého. Z běžnějších druhů zde pravidelně zimuje potápka roháč a potápka malá.

Naprostou letošní raritou je výskyt potáplice lední, kterou stejně jako běžnější potáplici severní můžeme na Miladě zastihnout od konce listopadu.

Potáplice lední

Potáplice severní

Dalším letošním raritním druhem je kajka mořská, která je na lokalitě přítomna od počátku prosince.

Kajka mořská

Pokud pomineme vodní ptáky, lze v litorálním pásmu především jižní části jezera pozorovat početná hejna sýkořic vousatých, která v tomto roce dosahují celkového počtu až 50 kusů..

Sýkořice vousatá

Velkou výhodou této lokality je výborná dopravní dostupnost a přehlednost. Kolem jezera vede zpevněná cesta, ze níž je možné zimující ptáky pohodlně pozorovat.

Jezero Most

Pokud se posuneme více jihozápadním směrem, narazíme na další zajímavou lokalitu. Jezero Most se rozprostírá v blízkosti stejnojmenného města a vzniklo zatopením bývalého lomu Ležáky.

Stejně jako jezero Milada se i tato lokalita po napuštění (rok 2014) stala magnetem pro zimující ptáky.

Charakteristickým zástupcem jsou opět zimující lysky černé, poláci velcí, poláci chocholačky. Mezi nimi lze zastihnout hoholy severní, kopřivky obecné a zrzohlávky rudozobé.

Vedle běžné potápky roháče lze zahlédnout také potápky rudokrké a černokrké.

Potápka rudokrká

Jelikož se v blízkosti jezera nachází skládka komunálního odpadu Celio, je toto místo velmi příhodné pro pozorování velkých racků. Ti skládku využívají jako snadno dostupný zdroj potravy a blízké jezero jako nocoviště, případně pro očistu peří a zdroj vody. Největší zastoupení mají rackové bělohlaví, bouřní a chechtaví, v menší míře stříbřití, výjimečně také racek žlutonohý.

Letošním top druhem v této lokalitě je racek šedý, který se pravděpodobně pohybuje mezi nedalekou vodní nádrží Nechranice a jezery Most a Milada.

Skládka Celio

Racek šedý (uprostřed)

Nevýhodou této lokality je její prozatímní nepřístupnost, která ztěžuje pozorování zimujících ptáků. Ptáky je možné pozorovat pouze z krátké naučné stezky, vedoucí podél jižního cípu jezera, případně z větších vzdáleností pomocí stavivového dalekohledu.

Je zřejmé, že i člověkem pozměněná industriální krajina může ptákům poskytnout vhodné útočiště pro překlenutí zimního období. Pokud chcete během relativně krátké doby pozorovat na poměry Čech vysoké počty zimujících ptáků, s možností zastihnout i velmi vzácné druhy, lze návštěvu těchto lokalit jen doporučit.

Zdroj informací: http://birds.cz/avif/obs_new.php

Text: Jan Zouzalík

Foto: Jan Grünwald


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
Tři čtvrtě milionu lesňáčků aneb snový den v kanadském Tadoussacu
AVIFAUNA Publikováno 16.6.2018


Když se Ian Davis chystal 28. května 2018 ráno do terénu, počasí slibovalo nadějný den. Jistě však netušil, že on a jeho pět kolegů se stanou svědky jednoho z vůbec nejmasivnějších tahu malých pěvců, který byl kdy zaznamenán. Netušil, že během devíti hodin spočítají z jednoho místa téměř tři čtvrtě milionu lesňáčků! No řekněte, dokážete si něco takového představit?

Ian Davis vložil svá pozorování včetně zevrubného popisu do databáze eBird, zhlédnout je můžete zde. Pozorování probíhalo na jednom z kanadských hotspotů – ornitologické stanici Tadoussac. Lokalita skládající se z řídce porostlých písčitých dun se nachází v provincii Quebec na břehu řeky Svatého Vavřince, resp. na břehu zálivu Svatého Vavřince, zde. Lokalita nabízí možnost pozorování vodních ptáků, ale je ornitology vyhledávaná i díky velmi dobře pozorovatelnému tahu malých pěvců. Dosavadní maximum zde bylo kolem 200 000 migrujících lesňáčků během jednoho dne. Davies tento výsledek překonal o víc než 500 000 ptáků. Jak se mu to povedlo?

 

Lesňáček severní je barvou i chováním typický zástupce rodiny lesňáčků. Foto: Ian Davies

Pomohlo počasí. To je pro ptačí migraci limitujícím faktorem a pro její pozorování tím spíše. Noc na 28. května vál vítr od jihozápadu doplněný občasným deštěm. Pršelo i za rozbřesku a ještě několikrát během dne, foukalo vytrvale s různou intenzitou dále po celý den.

Skupina dorazila na místo před 6 hodinou ranní a první větší pohyb ptáků zaznamenali v 6:30, když se déšť utišil. Od té doby po následujících 9 hodin tekl nebem nepřetržitý proud ptáků, který občas sahal od horizontu po horizont, kam až oko dohlédlo. Množství kontaktních hlasů z nebe bylo tak obrovské, že všechny splývaly v jednu velkou bzučící kulisu. Občas byli ptáci tak blízko, že se vyplatilo je pozorovat pouhým okem než dalekohledem. Během své cesty migranti velmi pohotově reagují na aktuální povětrnostní podmínky, což známe i od nás například z Červenohorského sedla. Když se vítr utišil, ptáci se zvedli a táhli ve výšce. Naopak silný vítr srazil lesňáčky k zemi a v momentě, kdy do vichru začalo i pršet, stovky ptáků se zastavily přímo na holém písku a nízkých keřích kolem pozorovatelů. Nenechte se zmýlit, navzdory obvyklému směru jarní migraci všichni ptáci letěli na jihozápad. Obdobně obrácený směr tahu je opět znám i z našich podmínek.

A jaké ptáky tedy viděli? Celkem se Daviesovi podařilo zaznamenat 108 druhů ptáků. Z toho 20 druhů vodních ptáků včetně racků, 4 druhy dravců včetně orla bělohlavého. Z pěvců pak pozorovatelé zaznamenali 958 tyranovců (Empidonax sp.) čtyř druhů, 135 zelenáčků (Vireo sp.) tří druhů, 533 drozdů rodu Catharus čtyř druhů a jednotlivě spoustu dalších druhů z dalších čeledí. Největším trhákem dne byli lesňáčci (Parulidae sp.), kterých se podařilo zaznamenat 24 druhů. Pouze jednotlivě či v nízkých počtech protáhli lesňáčci bažinní, oranžovotemenní, oranžovokorunkatí, černobílí,  žlutohrdlí, nebo žlutí. Ve větších počtech byli zaznamenání například lesňáček žlutotemenný (1 450 ex.), proužkoboký (2 900 ex.), mniší (3 600 ex.), nebo elegantní lesňáček lišejníkový (3 600 ex.). V ještě větších počtech táhli lesňáčci kanadští (14 400 ex.), stromoví (28 900 ex.), nebo lejskovití (50 500 ex.).

 

Lesňáček stromový. Foto: Ian Davies

Opravdovými tahouny dne pak byli lesňáčci kaštanovoprsí, kterých bylo napočítáno neuvěřitelných 144 300 ex.! V závěsu za nimi byli lesňáčci skvrnití 108 200 ex. a lesňáčci severní v počtu rovněž 108 200 ex. Lesňáčků žlutokorunkatých a olivových bylo shodně 72 200 ex.

Jak se dá takové množství ptáků spočítat? Davies ve svém záznamu zevrubně popisuje použitou metodiku a přiznává, že to byla opravdu výzva. Pozorovatelé se zaměřili především na „hustotu provozu“ na nebeské dálnici. Základem bylo počítání ptáků, kteří za dobu jedné sekundy prolétli zorným polem dalekohledu. Toto opakovali X krát na různých částech oblohy tak, aby se co nejvíce přiblížili skutečnému počtu. Po vydělení počtem pozorování získali počet ptáků, kteří prolétli kolem za jednu sekundu. S těmito čísly byli schopni rozdělit pozorování do časových period podle počtu pozorovaných ptáků (podle intenzity tahu). Například v čase od 9:13 – 9:31 letělo 12 ptáku za sekundu, od 9:49 – 10:38 25 ex./s a při maximu zaznamenaném při silném jihozápadním větru od 12:49 – 1:13 pak 50 ex./s. Délku jednotlivých sčítacích period určovali sami ptáci tím, jak jejich pohyb sílil nebo slábnul.

 

Nejpočetnější migrant dne – lesňáček kaštanovoprsý. Foto: Ian Davies

Touto metodou pozorovatelé zjistili, že protáhlo celkem cca 721 620 lesňáčků. Druhové počty pak byly stanoveny tak, že Davies a kolegové co nejpřesněji odhadovali, s jakou intenzitou táhnou jednotlivé druhy. Například celkově nejpočetnější lesňáček kaštanovoprsý byl každý pátý pták. Lesňáček severní a skvrnitý byl každý sedmý pták.

Popsané pozorování je nepochybně mimořádně mimořádné. Ian Davies prokázal své schopnosti, když byl schopen operativně stanovit způsob sčítání a vytrvat v něm po celý den, což, jak sám přiznává, nebylo jednoduché. Avšak právě díky osobnosti pozorovatele, jež je pracovníkem společnosti eBird, a použité metodice je popsané pozorování naprosto uvěřitelné. Zcela jistě pak bude mít vliv na směr jarní migrace severoamerických ornitologů!

Text: Jakub Hlaváček

Zdroj: eBird.org


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
Za kanáry na Kanáry
AVIFAUNA Publikováno 12.4.2018


Úvodní foto: Babatuel | Flickr.com

Zima plná čečetek, čížků, hýlů a dlasků sice byla v našich krajích kouzelná, ale dlouhá a proto jsme se na přelomu února a března vypravili na pár dní na největší z Kanárských ostrovů – ostrov Tenerife. Tenerife ( v jazyce původních obyvatel ostrovů Guančů „zasněžená hora“) jsem měla v povědomí zafixovánu jako celoročně a intenzivně využívanou turistickou destinaci, kde je kromě dominanty ostrova sopky Pico el Teide ( podobně jako Ještěd z Liberce jde vidět skoro z každého místa ostrova) už jen častý cíl českých milovníků ptactva Loro parque. Rozmanitost ostrova a bohatství přírodních krás všeho druhu mě proto překvapila. Na místo jsme dorazili jen pár dní poté, co skončila sezóna karnevalů, turistickým letoviskům lemujícím pobřeží jsme se až na výjimky vyhýbali, Loro parque jsme vynechali, ale přesto se opravdu bylo na co dívat.

Linduška kanárská. Foto: Juan Emilio

Ubytováni jsme byli na jihu ostrova jen pár kilometrů od letiště v městečku Costa del Silencio. Všudypřítomné hrdličky zahradní (na Tenerife hnízdí i velmi podobná zdomácnělá forma hrdličky chechtavé) zde zastínili nepřehlédnutelné a nepřeslechnutelné hejna Alexandrů malých, kteří s oblibou „hřadovali“ na palmách nebo truhlících. Prvním (častým, ale méně nápadným) endemickým druhem, který jsme viděli, byl budníček kanárský. Dříve poddruh budníčka menšího má na první pohled výraznější nadoční proužek a i zpěv, který má jiný rytmus a není tak rovnoměrný, našeho budníčka jen připomíná. Nad městečkem se klene malá sopka Montaña Amarilla, kde pobíhal další endemit – linduška kanárská. Svým chováním připomínala spíše konipase, výrazná byla bílá hruď s čárkováním bez béžového odstínu a bílý nadoční proužek. Lindušku jsme viděli několikrát a to jak na suchých a kamenitých pláních u moře, tak i na horských svazích Pico el Teide v nadmořské výšce 2300 m n.m. . Zajímaví tu byli i ( zimující?) černohlávci zpívající odlišným dialektem.

Vavřínový les, Cruz del Carmen, pohoří Anaga.

Další den jsme opustili polopouštní pobřeží a navštívili nádherné pohoří Anaga, které se nachází v severovýchodní části ostrova. Pásmo sopečných vrcholů pokrývají husté lesy a vždyzelená bujná vegetace. Koncem února toho ještě moc nekvetlo a nahoře bylo okolo 10 stupňů a mlha, takže vavřínový les připomínal spíš Fangorn než Roklinku. Za ornitologickou zmínku stojí hlavně sýkora modrokřídlá velmi podobná naší modřince s nápadně tmavě zbarvenou hlavou. Jak jsme se později dozvěděli v muzeu de la Naturaleza y el Hombre v Santa Cruz, které vřele doporučuji navštívit, každý ostrov má svou, trochu jinak zbarvenou, „modřinku“.

Sýkora modrokřídlá. Foto: Juan Emilio

Z budníčků, lindušek i sýkor jsme měli pochopitelně velkou radost, přece jenom jsme na ostrově vyhlíželi jejich nejproslulejší avi obyvatele – kanáry divoké. A protože na Tenerife (na Lanzarote se nevyskytuje) nejde o nijak vzácný druh, dočkali jsme se hned následují den. Vydali jsme do městečka Güimar prohlídnout si zdejší pyramidy do Parque Etnográfico a v křovinách uprostřed města a pak přímo u pyramid (sadový charakter) poletovali a zpívali kanáři divocí. Jako první je zaregistroval manžel, který kdysi choval několik let kanára a kanáří zpěv se mu vybavil okamžitě. Kanár je příbuzný zvonohlíkům, mě ale připomínal spíše čížka s výrazně mohutnějším a kratším zobákem. Tenhle určovací znak byl patrný na první (i letmý) pohled. Měli jsme tedy splněno a z dalších pozorování pak stojí za zmínku dudek chocholatý (několik jedinců jsme viděli v Palmetu v Santa Cruz), slípky zelenonohé, orebice (bez bližšího určení), ťuhýk šedý (překvapil nás otevřený, suchý biotop) a pisík obecný. Ten se objevil u louže, která vznikla po dešti v mírné depresi u pobřeží, nebyl (podobně jako lindušky na svazích Pico el Teide) plachý a byl (jak jsme později zjistili tak na fotkách bohužel neodečitatelně) kroužkovaný. Vzhledem k silnému větru jsme se nedostali na moře a ani mořských druhů ani dravců (jen kromě poštolek a místní káně) jsme moc neviděli.

Silné mrazy jsme přečkali v teple a po návratu domů na nás čekalo jaro. Přesto se určitě na Tenerife musíme, už kvůli modré pěnkavě kanárské, vrátit. 🙂

Costa del Silencio, pohled z Montańa Amarilla na Roque de Jama.

Text a foto: Gabriela Pudilová


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
Za bahňáky do Irska
AVIFAUNA Publikováno 13.3.2018


Úvodní foto: Claude Dopagne

Kam v zimě za bahňáky? Aby to nebylo daleko a bylo jich tam dost? Od kamaráda Libora jsem dostal tip, že do Dublinu. Ověřil jsem si to 9.-13. února a výsledek byl parádní.

Po příletu v sobotu odpoledne bylo příjemných 12°C, ideální čas na lehkou procházku kolem řeky a na průzkum jednoho ze zdejších parků. Na řece plavali pouze dva ptáci, ale zato to byl alkoun obecný a příhodně blízko břehu pózující alkoun úzkozobý. O chvíli jsem měl cestu kolem malého fotbalového stadionu s atletickým oválem, na kterém zrovna trénovalo několik vytrvalostních běžců. To však vůbec nevadilo asi třem stovkám bernešek tmavých, aby spásaly trávu na hrací ploše. Mezi nimi bylo umně schováno také několik desítek ústřičníků. V parku na mě už čekala věc, kterou bych v toto datum v Irsku nečekal – jaro. Červenky a špačci zpívali z každého stromu, doprovázeli je uřvaní drozdi zpěvní. Brávníci ostražitě hledali žížaly a poslední z drozdů – cvrčaly, se přehrabovaly v písku na dětském hřišti. Rozdíl od českého prostředí představovali například černí konipasi bílí, nebo macatí ústřičníci, kteří se procházeli po volnějších prostranstvích. A také rackové. Ti mě doprovázeli celou dobu pobytu. Samozřejmě i na druhý den, kdy jsem se vypravil prozkoumat Bull Island.

Bernešky tmavé na jedné z ploch vyhrazených výhradně jim.

Na ostrově samotném jsem toho příliš neviděl. Trošku foukalo. Vlastně se ani nedalo rovně stát s dalekohledem u očí. Na moři proto nebylo nic, jen asi metrové vlny. Brzy jsem objevil, že se ptáci, vcelku rozumně, uchýlili do závětří mezi pevninu a ostrov. Udělal jsem to samé a nestačil se divit. Na relativně malém prostoru byly nashromážděny tisíce bahňáků, stovky kachen, racků a jednotlivě příslušníci dalších skupin. Asi nejpočetnějším druhem byli kulíci zlatí. Drželi se v jednom obrovském hejnu, které jsem odhadl na 5 000 ptáků. V tisícových počtech byli přítomni také jespáci obecní. Velmi početní byli i ústřičníci, vodouši rudonozí, břehouši obou druhů, kamenáčci a velké kolihy. Jednotlivě pak čejky, vodouši šedí a kulíci bledí. Z kachen byli nejhojněji přítomni hvízdáci a čírky obecné. Zajímavé bylo, že když přisel odliv a voda zmizela, tyto kachny zůstaly na stejných místech. Už neplavaly, ale nemotorně se rochnily v bahně. Mezi racky početně dominovali racci stříbřití, bouřní a chechtaví. V menších počtech se dali vidět racci mořští, žlutonozí, a podařilo se mi vykoukat i jednoho racka šedého.

Kulíci zlatí.

Na dopoledne dalšího dne jsem měl v plánu prozkoumat útesy a přístav na poloostrově Howth severně od města. Tento plán vyšel na výbornou. Bylo téměř bezvětří a blankytná obloha, ideální na pozorování ptáků z útesů. V dálce nad mořem létala hejna terejů, buřňáci lední kroužili pode mnou a někteří i sedali na strmé svahy do trávy. A ta panoramata! V přístavu pak byly stovky racků mořských, kormoráni chocholatí i velcí, a mezi kameny jsem po usilovné snaze nakonec vyšťoural jednu lindušku skalní. A kousek od ní bylo hejnko tří sněhulí. Z dalších pěvců zde byli špačci, vrabci domácí, lindušky luční, černohlaví bramborníčci a červenky.

Linduška skalní.

Po poledni jsem se spěšně přesunul na druhý konec města až na místo zvané Seapoint. Odtud jsem se vypravil po odlivem odhaleném mořském dně k dublinskému přístavu. Z této vycházky mi v paměti nejvíce utkvěla několika tisícová hejna ústřičníků. Vidět tyto nevšední bahňáky v takových hejnech byl opravdu zážitek. Dále jsem potkal několik set kolih velkých, vodoušů rudonohých a břehoušů rudých i černoocasých. Ti se drželi striktně od sebe, ale zároveň blízko, abych mohl trénovat určovací znaky. Z jespáků byli nejpočetnější obecní, pak rezaví a píseční. Vodouši šedí a kulíci bledí byli naopak vždy v malých počtech a vždy samostatně.

Ústřičníci na úprku.

V podvečer jsem stihl ještě projít přístavní násep Great South Wall. Zde jsem se opět setkal se svou oblíbenou linduškou skalní a hlavně se svým ještě oblíbenějším jespákem mořským. Na uklidněné hladině za vlnolamem lovili kormoráni obou druhů, desítky alkounů obecných a morčáci prostřední.

Jespák mořský žije na stejných místech jako linduška skalní. Oba druhy nebylo lehké najít.

Po celou dobu pobytu se různě objevovaly a zase mizely bernešky tmavé. Běžně přeletovaly nad městem, pásly se v parcích, podél silnic a podobně. Irové si jich tu váží a dokonce jim vytvářejí speciální pastviny. A bernešky je skutečně využívají. V oblasti dublinského zálivu jich prý zimuje okolo 15% světové populace. Co se týče dalších vrubozobých a jiných „plovavých“ ptáků, byl jsem lehce zklamán. Vždyť chocholačku a lysku jsem viděl pouze v jednom parku.

Pokud vás tento článek motivoval k podobnému výletu, doporučuji být na místě v sobotu. Proč? Večerní atmosféra ve slavné čtvrti Temple Bar je zkrátka „amazing“!

Text a foto: Jakub Hlaváček


Číst dále
0


Nejnovější  / Ze zahraničí
Za našimi ptáky do zahraničí
AVIFAUNA Publikováno 20.7.2017


Výpravy za ptáky do zahraničí jsou vždy zajímavé. Většinou nám přináší pozorování u nás vzácných druhů nebo těch, se kterými se zde nesetkáme vůbec. Pozorovatelé si tak snadno a rychle rozšíří svůj životní seznam pozorovaných druhů. Podle mého názoru je však nesmírně zajímavé a v mnoha ohledech přínosnější zahraniční pozorování tuzemských druhů. Vždyť spousta druhů, které označujeme za „naše“, u nás tráví jen malou část roku.

Poslední tři měsíce loňského roku jsem strávil v severním Španělsku. Birdwatchingu jsem se věnoval každou možnou chvíli. Nejsilněji na mě působila právě pozorování u nás hnízdících druhů, které mají Španělsko jako svou zimní destinaci. Červenky obecné byly naprosto jednoznačně dominujícím druhem, a to ve všech biotopech. Byly zkrátka všude. Druhým nejhojnějším druhem byly lindušky luční. Byly k vidění v podobných biotopech, jaké vyhledávají u nás k hnízdění, ale početně také v centrech měst. Dokonce jim stačil metr úzký pruh trávy kolem hlavní silnice, aby se zde porozhlédly po potravě. Jindy skákaly přímo po parkovišti mezi auty. Třetím velmi hojným druhem byl králíček ohnivý. Jeho pisklavý zpěv zněl ze všech stran v počtu několika desítek každý den.

Lindušky luční vezmou v zahraničí za své i malé proužky zeleně v městských parcích. Foto: Arturry Dzewski

Do dnešních dnů mám v živé paměti dvě působivá setkání s drozdy. Jedno bylo v pohoří Picos de Europa, kde jsem ve výšce kolem 2000m viděl hejno drozdů zpěvných. Ptáci stoupali do vysoko položeného sedla po nesmírně strmém svahu, neletěli výš než dva metry nad zemí a často byli tak nízko, až se zdálo, že jdou pěšky. Byli evidentně vyčerpaní. Druhý zážitek se odehrál na velkém útesu vybíhajícím daleko do moře zvaném Cabo Peňas. Zde jsem pozoroval hejno několika desítek drozdů cvrčal, které právě překonaly moře. Letěly z Anglie? Když se přiblížily k pevnině, začaly klesat, popolétly ještě pár set metrů dál do vnitrozemí a popadaly do trávy jako hrušky. Možná letěly celou noc a byly zřejmě rády, že dosáhly pevné půdy pod křídly.

Pohled ze sedla, do kterého stoupali zmínění drozdi. Pomyslný tahový trychtýř se stáčí podél skal doprava – k severu. Foto: Jakub Hlaváček

Samostatnou kapitolou by mohli být bahňáci. Těch zimuje na severním pobřeží Španělska obrovské množství. Měl jsem příležitost pozorovat stovky kolih malých i velkých, vodoušů rudonohých, šedých a tmavých, jespáků obecných a kamenáčků. V přístavním městě Gijón se kamenáčci dokonce naučili na pečivo, které jim házeli lidé. Doslova se prali o rohlíky s vrabci a holuby. Oproti očekávání jsem pouze jednou viděl malé hejnko čejek.

Pozorovatelé z našich luhů a hájů by si jen těžko představili, že by o kamenáčky zakopávali ve městě, kde se s holuby a vrabci perou o drobky z pečiva.

Za celý pobyt ve Španělsku jsem pozoroval celkem 127 druhů ptáků. Přirozeně mezi nimi byly i druhy u nás se nevyskytující, od majestátních supů a orlosupů po titěrné a čiperné cistovníky. Největší stopy ve mne však skutečně zanechalo pozorování červenek, pěvušek a králíčků. Pozorování toho, jaké biotopy v zimě využívají a jak se chovají. Myslím, že pozorovat „naše“ ptáky na jejich zimovištích a tahových cestách je velice dobrá cesta k tomu, abychom je lépe poznali a porozuměli jim.

Text: Jakub Hlaváček


Číst dále
0


  • - Reklama -

  • Newsletter