Hnízdní areál slavíka obecného (Luscinia megarhynchos), se rozprostírá v Evropě a části Asie, na zimu slavící migrují do subsaharské Afriky. Nová studie publikovaná v časopise The Auk: Ornithological Advances naznačuje, že přirozený výběr, jehož původcem je v tomto případě pravděpodobně změna klimatu, způsobuje, že se u těchto nenápadných dálkových migrantů vyvinou kratší křídla, což by mohlo snížit pravděpodobnost, že přežijí svoji každoroční migraci.
Carolina Remacha a Javier Pérez-Tris a jejich kolegové z University of Madrid analyzovali dvacetileté údaje o variacích tvaru křídla a rovněž míru přežití u dvou populací slavíků ze středního Španělska. Zjistili, že průměrná délka křídla slavíků v poměru k velikosti jejich těla se za poslední dvě desetiletí snížila a pro migraci se stala méně optimální. Je tak méně pravděpodobné, že se ptáci s kratšími křídly úspěšně vrátí do svých hnízdišť po první zpáteční cestě z Afriky. Avšak pokud tato změna délky křídla negativně ovlivňuje přežití jedince, co ji řídí?
Hypotéza „balíčku migračních genů“ předpovídá, že adaptace souvisejících s migrací – včetně dlouhého rozpětí křídel, stejně tak vyšší rychlosti metabolismu v klidovém stavu, ovládá sada genů, které jsou vzájemně propojené, takže selektivní tlaky na jednu vlastnost ovlivňují i ostatní. V posledních desetiletích se čas příchodu jara ve středním Španělsku posunul dopředu, letní sucha se stávají delšími a intenzivnějšími, takže slavíci mají kratší dobu k tomu, aby mohli odchovat svá mláďata. To znamená, že nejúspěšnějšími ptáky se mohou stát ti, kteří snášejí menší vejce, což může zkrátit péči k péči o mláďata. A pokud přirozený výběr upřednostňuje menší vejce, může současně vytlačit slavíky z optimálního „balíčku migračních genů“.
Přirozený výběr velikosti vajec, který ve výsledku neúmyslně vede ke kratším křídlům, která snižují možnost přežití jedince, je příkladem „maladaptace“, kdy přizpůsobení organismů na měnící se podmínky působí pro organismus více škody, než užitku. „Existuje řada důkazů o tom, že změna klimatu má na stěhovavé ptáky vliv, protože v posledních několika desetiletích mění jejich data příletu, snůšky a jejich fyzické vlastnosti. Máme-li plně porozumět tomu, jak se populace ptáků přizpůsobují novému prostředí, abychom jim pomohli čelit výzvám rychle se měnícího světa, je důležité znát potenciální problémy maladaptivních změn,“ říká hlavní autorka studie Carolina Remacha.
Zdroj: https://phys.org/news/2020-04-climate-migration-harder-shortening-nightingales.html
Překlad: Lukáš Kadava / Titulní foto: Dagmar Stříbrná / Video: Lukáš Pich