Jeřábi popelaví (Grus grus) v těchto týdnech obsazují svá hnízdiště a staví hnízda. Někteří se vrátili z velké dálky – ze Španělska či Francie, kde trávili zimu. Jiní to mají naopak blízko, protože v posledních letech zimují v České republice a počet těchto zimujících ptáků stále vzrůstá. Změnami v jejich migračním chování se zabývají ornitologové v rámci projektu Jeřábí život. Tento projekt díky podpoře Zoo Ostrava dlouhodobě sleduje migrační trasy jeřábů popelavých a změny v jejich migračním chování. Zajímavé je, že je neodradily ani letošní mrazy a vysoká sněhová pokrývka.
Letos byl zaznamenán dosud největší počet zimujících jeřábů v jednom hejnu na území ČR čítajícím více než sto jedinců. Sledovalo se také přezimování dvou jeřábů s vysílači a několik jeřábů s barevnými kroužky. „Ačkoliv tito jeřábi již několikátý rok zimují v oblasti nedaleko svého hnízdiště, je zajímavé, že na podzim opustili tyto lokality a přesunuli se na shromaždiště do Německa nebo Polska, odkud se potom vrátili zpět,“ vysvětluje Markéta Ticháčková, zakladatelka projektu Jeřábí život a terénní ornitoložka Zoo Ostrava. Doklad o změnách chování jeřábů v zimním období přináší také rodina s mladým jeřábem označeným vysílačem v červenci 2020, která se vrátila zimovat zpátky na Českolipsko. Díky barevným kroužkům u jednoho z rodičů, okroužkovaným již v roce 2010, který dříve zimoval v jižní Francii, se dala zjistit změna chování a migrační strategie těchto ptáků. „Zkracování migračních tras a zimování blíže k hnízdišti může být výhodné nejen proto, že se ptáci vyhnou nebezpečí během mnoha set kilometrových migračních tras, ale také že se vrátí dříve na hnízdiště, a mohou si tak obhájit lepší hnízdní teritorium,“ popisuje Markéta Ticháčková. „Zároveň se ale mladí jeřábi od rodičů nenaučí migrační trasu. Jak je to nadále ovlivní, teprve uvidíme,“ dodává.
Při toku hlasitě troubí a předvádí charakteristický tanec. Do široka rozpřahuje křídla, vyskakuje do vzduchu a hluboce se uklání. Jeřábí tance jsou jedním z nejpůsobivějších zážitků. Foto Santiago Lacarta / Unsplash.com
Ornitologové nově zaznamenali také jeden z nejzajímavějších migračních přesunů jeřába pocházejícího z ČR. Ten provedl jeřáb z Osoblažska ve Slezsku, který byl v roce 2018 vybaven vysílačem od Zoo Ostrava. Tento jeřáb strávil léto v Maďarsku, odkud se na podzimní tah vydal neobvyklou cestou přes Chorvatsko, Slovinsko, severní Itálii, na hranicích s Francií překonal Alpy a doletěl až do Španělska. Tím vlastně propojil dvě tradiční migrační evropské trasy balticko-maďarskou a západoevropskou. „Celou cestu absolvoval během 3 dnů. Jeden den věnoval odpočinku a krmení a část cesty letěl v noci. Bez vysílačky bychom se o tom vůbec nedozvěděli. Klasické barevné kroužky nám pomáhají určit označené jedince, když se krmí nebo odpočívají. Díky datům z vysílačky máme ale podrobné informace o celé trase jejich letu. To je pro lepší poznání jejich chování ohromně důležité,“ doplňuje Petr Lumpe, přední kroužkovatel jeřábů. Zimu pak tento jeřáb strávil v Aragónii v severním Španělsku, kam se naučil migrovat od rodičů v prvním roce svého života, byť obvyklou západoevropskou migrační trasou. Tudy se pak vydal 18. února kolem poledne zpět. Přes Francii, Lucembursko a Německo tak během dvou dní doletěl až do Polska, kde nadále, i když pomaleji, pokračuje směrem na východ. „Obvykle jeřábi během podzimní a jarní migrace využívají stejnou migrační trasu. Tento jedinec ale zvolil dvě různé cesty, důvody nám nejsou úplně jasné a budeme se snažit toto ojedinělé chování i nadále mapovat a porozumět mu,“ dodává Petr Lumpe.
Jeřábi jsou i přes svoji velikost při hlídání hnízdiště velmi nenápadní a zejména opatrní. Od konce 80. let 20. století, kdy opět začali v ČR hnízdit, jejich počet každoročně stále narůstá. Přesto jsou doposud legislativně chránění jako kriticky ohrožený druh. Foto Lukáš Kadava
Titulní foto: Santiago Lacarta / Unsplash.com
Zvířata nedokážou včas a adekvátně reagovat na klimatické změny, ty některé z nich mohou proto vyhubit. To je jeden ze závěrů studie týmu 64 vědců, mezi kterými byl i Peter Adamík z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého. Mezinárodní tým analyzoval víc než 10 tisíc odborných studií zabývajících se reakcemi živočichů na změny klimatu. Výsledky studie uveřejnil prestižní odborný časopis Nature Communications. „Výsledky studie jsou alarmující. Živočichové sice běžně reagují na měnící se klima tak, že například hnízdí dříve, než tomu bylo před několika lety, ale tyto reakce nejsou dostatečné. Jako by nestačili držet tempo s měnícím se klimatem,“ uvedl Peter Adamík v tiskové zprávě zaslané serveru iROZHLAS.cz. Výzkumníci získali informace o životních událostech zvířat, jako jsou zimní spánek, přílet na hnízdiště, doba hnízdění nebo vyvádění mláďat a vztáhli je k probíhajícímu tempu klimatických změn. Zároveň zkoumali souvislost mezi změnami v časování těchto životních událostí a změnou v přežívání nebo v počtu mláďat.
V letošním červnovém čísle Science ovšem skupina vědců, v čele s Martinem Bullou působícím v Institutu Maxe Plancka v Německu a na České zemědělské univerzitě v Praze, popisuje metodologická úskalí a jejich analýzy a argumentuje, že neexistuje žádná pevná statistická podpora pro tvrzení uváděná v článku z listopadu 2018. Autoři oponentního článku upozorňují, že prezentovaná teze, že „Arktida nyní představuje široce rozšířenou ekologickou past pro migrující ptáky, s předpovězeným negativním dopadem na jejich globální populační dynamiku“ může mít dalekosáhlé důsledky pro evoluční a populační ekologii, ale i na ochranu bahňáků a související politická rozhodnutí. Proto taková tvrzení vyžadují skutečné důkazy, které data silně podporují.
