Vědci objevili, že nevylíhnutá mláďata komunikují se svými sourozenci v přilehlých vejcích tím, že vibrují skořápkami.
Studie, která se zabývala racky středomořskými, odhalila jeden z nejdokonalejších dosud známých příkladů embryonální komunikace. Když nevylíhnutá mláďata ve vejcích postřehla varovné volání dospělého ptáka, jenž reagoval na predátora, dokázala zřejmě tlumočit přítomnost nebezpečí svým spoluobyvatelům v hnízdě vrtěním uvnitř vejce.
„Byli jsme velmi překvapeni,” říkal Jose Noguera, vedoucí autor studie z oddělení ekologie zvířat na Univerzitě z Vigo ve Španělsku. „Věděli jsme, že ptačí embrya jsou schopna vibrací, ona však vibrovala dokonce více, než jsme očekávali.”
Vědět o nebezpečí a sdílet informaci s ostatními nevylíhnutými mláďaty v hnízdě, může mláďatům pomoci přizpůsobit se životu venku, a zvýšit tak šance ptačí rodiny na přežití v nebezpečném prostředí.
„Dobře víme, že embrya umí vnímat určité podněty vně vajíčka, ale dosud nebylo známo, že dokážou určitou informaci přicházející z venku zachytit a přenést ji z jednoho embrya na druhé,” říká Noguera.
Tým posbíral 90 vajec racků středomořských z ostrova Sálvora, velké hnízdní oblasti u pobřeží severního Španělska, a rozdělil je do hnízd po třech kusech.
V době šest dní před vylíhnutím byla dvě ze tří vajec dočasně z každého hnízda odňata a den po dni byla vystavena nahrávce výstražného hlasu varujícího před predátorem nebo bílému šumu, dokud se nevylíhla. Zvuk přicházel čtyřikrát denně v nepravidelných intervalech pokaždé na tři minuty. Třetí vejce z každé skupiny zůstalo v hnízdě.
Zjistilo se, že embrya reagovala na externí varovné zvuky častějšími vibracemi a méně četnějšími hlasovými projevy a že se tato informace dostala i ke třetímu vejci v hnízdě, i přesto, že nebylo zvukům přímo vystaveno.
Třetí vejce napodobovalo stejné vibrace. Podobně jako ostatní mláďata také podstoupilo genetické změny, o kterých je známo, že oddalují vylíhnutí, a vykazovalo známky zvýšené tvorby stresových hormonů – tedy veškeré změny, jež vznikají u mláďat přirozeně v důsledku vystavení potenciálnímu nebezpečí v době embryonálního vývoje.
„Přenos informace z embrya na embryo může vyvolat vývojové změny, které mohou mít pro ptáky potenciální užitek po vylíhnutí,” dodává Noguera.
Při vzestupu stresových hormonů si ptáci po vylíhnutí více uvědomují okolní prostředí. Když vylíhnutá mláďata ptáků uslyšela varovné zvuky, zjistilo se, že ta, která už dříve zvuk slyšela ve vajíčku, se rychleji schovala nebo uprchla.
Vědci si stále nejsou jistí, jak embrya s vibracemi pracují a jak je jako signály chápou.
Noguera tvrdí, že se tento úkaz objevuje i u jiných ptačích druhů. Jeho tým nyní plánuje prozkoumat, jestli jsou nevylíhnutá mláďata schopná před vylíhnutím zachytit i jiné podněty z vnějšího prostředí, jako třeba kolik vajec je v hnízdě.
Mylene Mariette, odbornice, která se výzkumu neúčastnila a věnuje se ekologii chování na Univerzitě Deakin v Austrálii, říká: „Studie naznačuje, že tento jev je více rozšířený než si momentálně uvědomujeme.” Poznamenává, že výsledky mohou vést k poznání, že podobný způsob komunikace mezi embryi probíhá i u jiných zvířat, ne jen u ptáků.
Závěry pana Noguery byly publikovány v časopise Nature Ecology and Evolution.
Překlad: Markéta Zýková
Zdroj: The Guardian
