„Ty straky nesnáším, jak hnusně řvou a žerou malý ptáčky!“ „No dřív tady zpívalo spousta různých ptáčků a teď, teď je to jen samá straka, ony je všechny zahnaly!“ „Straky jsou pěkný mrchy, vyžírají hnízda a kvůli nim mi ze zahrady zmizeli kosáci“…
Tyto a podobné věty lze celkem běžně vyslechnout i od milovníků přírody. Mezi mnohými je totiž zažita představa, že výskyt straky obecné- obzvláště ve větších počtech- má za následek snižování počtu ostatních pěvců v zahradách a parcích. Údajně k tomu dochází skrze predaci hnízd, kdy straky jsou „tak přemnožené, že vyžerou všechny hnízda kosů/vrabců/zvonků…“.
Nyní je načase si říct, že tomu tak NENÍ. A podívat se na celou situaci komplexněji, pochopit roli strak v městské přírodě, jejich vztah k drobným pěvcům, důvody lokálních úbytků drobných pěvců ve městech a naopak přibývání strak.
Vyžírá straka hnízda drobných ptáků?
Straka je nápadná svým zbarvením, hlasem i chováním. Proto vzbuzuje pozornost lidí i drobných pěvců. Její skutečný vliv coby predátora hnízd je však minimální.
Ano, ale činí tak jen příležitostně až vzácně. Vejce a mláďata ptáků tvoří velmi malou složku jídelníčku strak a dokonce i ve vrcholné době hnízdění většina strak nijak aktivně nehledá vejce a ptáčata jiných druhů. Pouze ve chvíli, kdy straka náhodně objeví velmi nepečlivě ukryté (nápadné) hnízdo, nebo si všimne neobratného ptáčete, jako inteligentní všežravec využije příležitosti a dopřeje si snadný zdroj bílkovin. Jde ale opravdu o vzácné situace. Dle údajů ČSO byly straky v celé republice zachyceny pouze na zhruba 1% (!) hnízd pěvců opatřených kamerou.1
Hnízdící pěvci mají mnohem závažnější predátory, kteří hnízda cíleně vyhledávají a plení. Často to jsou noční savci (kuna, mýval- i ve městech), z ptáků pak mnohem efektivnější než straka bývá sojka (je silnější, nenápadnější a mnohem víc lační po ptáčatech) a strakapoud velký, který se s oblibou proklovává do dutin i nechráněných budek, aby vybral malé sýkorky.
Straka má takovou nevděčnou roli, že je nejvíc nápadná- zářivě černobílá, sedá všude na vrcholcích stromů a budov, křičí, vystavuje se. Zároveň JE SCHOPNA to hnízdo vybrat. A lidé to vědí- a tak ji viní. Trochu podobně dopadá straka i u samotných drobných pěvců- například kosi či rehci dokážou i desítky minut denně stresovaně křičet, když vidí poblíž sedětstraky. Ty si přitom jejich hnízdění kolikrát vůbec nevšímají. Dá se tedy říci, že straky jsou coby predátoři přeceňovány jak lidmi, tak ptačími rodiči potenciální kořisti.
Kvůli tomu mohou mít bohužel přece jen jeden negativní efekt na hnízdící páry drobných pěvců- častou přítomností je stresují a oni se pak vyčerpávají dlouhým varováním a poletováním kolem. K samotné predaci však straka přistupuje jen zřídka. Už proto, že jde o ptáka primárně otevřených biotopů a při prolézání větví či dobývání dutin není tak šikovná, odvážná ani důsledná jako ostatní „vykradači hnízd“.
Má straka významný vliv na populace drobných ptáků?
Ne, a to (ve většině případů) ani na lokální úrovni jednoho sídliště či zahrady.
Naproti tomu v zahraničí, v některých Evropských městech je situace odlišná. Místy mají početné městské vrány až devastační vliv na hnízdění holubů hřivnáčů a některých pěvců. Jsou totiž mnohem větší, agresivnější a hnízda skutečně vybírají cíleně a ve velkém. V rybnících a řekách u mořského pobřeží pak velké a oportunistické druhy racků (rod. Larus) často takřka znemožňují úspěšné vyhnízdění více druhů kachen, jelikož ve velkém žerou káčátka.
V českých městech však naštěstí nedochází k takto neúměrně efektivní destrukci hnízd či mláďat jedním ptačím predátorem. A kdyby někdy došlo, určitě za ní nebudou zodpovědné straky.
Proč může být na sídlišti/v zahradě nedostatek drobných ptáků?
Ubyli vám na sídlišti či v zahradě drobní ptáci? Pak se podívejte zejména na styl „péče o zeleň“. Obvyklým důvodem úbytku lokální avifauny ve městech bývá náhlé kácení či razantní prořezávka starých stromů, likvidace keřů či jejich ořez keřů na půlmetrové živé ploty. Obzvláště špatné pro místní populace bývá vykácení divokých koutů či celých pozemků zarostlých náletovými stromy a keřovým houštím (tato místo jsou pro drobné ptáky obzvláště cenná).
Pokud jde o úbytek konkrétních druhů, na vině může být zánik jejich specifických zdrojů potravy či úkrytu: např. zvonci, zvonohlíci a konopky ve městech hnízdí takřka výhradně v tújích a jehličnanech; vrabčí hejna bývají potravně závislá na drobných hospodářstvích apod. Někdy může jeden ptačí druh zasáhnout i epidemie nemoci (zvonky a čížky u krmítek dlouhodobě kosí trichomonoza, kosy před pár lety potrápil virus usutu). Některé tažné druhy, které se v zahradách objevují na podzim a v zimě (čížci, drozdi kvíčaly, pěnkavy jikavci) jsou pak typičtí meziročním kolísáním početnosti na zimovištích: někdy jich přiletí stovky, jindy žádný.
Proč je na stejném místě hodně strak a málo drobných pěvců?
Poměrně častá situace, zejména na některých sídlištích. Malých pěvců je poskrovnu, zato všude létají početné a nápadné straky. To (v kombinaci s výše vyvrácenými mýty) mnohé lidi vede k závěru, že straka malé ptáky vyhubila.
Jde ale o parádní ukázku toho, že korelace ≠ kauzalita. To, že se dva jevy vyskytují současně, neznamená, že jeden způsobuje druhý. A přesně tak tomu není ani v případě poměru „hodně strak-málo drobných pěvců“ ve městech. Ten vzniká zkrátka proto, že sídliště či malé parky bývají často nevhodným biotopem pro většinu drobných pěvců, zato velmi vhodným biotopem pro straku obecnou (a holuba hřivnáče, místy i hrdličku zahradní a zvonka zeleného).
Drobní pěvci totiž většinou potřebují vysoké a husté keře a starší stromy původních druhů, které nabízí dostatek potravy i hnízdních příležitostí. Na mnoha místech veřejné zeleně se bohužel udržují pouze mladé, nízké stromky a keříky, často nepůvodních druhů. Na nich se naše druhy hmyzu nemohou živit a ptáci pak nemají co lovit. Krátce střižené trávníky zase neumožňují přežití hmyzu ani dozrání semen rostlin, kterými se ptáci živí. V takovém prostředí většina pěvců nepřežije.
Naopak straka obecná je přizpůsobivý generalista- dokáže využívat různé zdroje potravy i hnízdních příležitostí. Sídliště s malými parky je pro ni v podstatě směs skalních a lesostepních biotopů, což odpovídá jejímu původnímu prostředí. Má zde navíc často méně predátorů a konkurentů, například větších krkavcovitých (vrány, krkavci), kteří se v mnoha českých městech zatím lidí bojí. Navíc dokáže pro potravu zalétat dál než drobní pěvci, takže není vázána na její množství v blízkém okolí hnízda.
Především však vydatně těží z organického odpadu od lidí. Toho bývá právě na sídlištích kolem popelnic, škol či parkovišť obchodů velké množství. Tam straka s oblibou obchází kolem laviček, aby vysbíraly drobky pečiva a sušenek, o zem rozmajzlé zmrzliny či zbytky vysypaných nákupů. Pokud nic nenajdou, neváhají si pro oběd skočit přímo do koše. Straky jsou ve městech tak početné proto, že využívají lidských přebytků. Což je naprosto v pořádku: aspoň nějací tvorové mají z našeho plýtvání užitek. Část vyhozeného jídla tak může posloužit přežití celých hejn těchto krásných a inteligentních ptáků.
Městská straka mnohem radši hledá potravu v popelnici, než v ptačím hnízdě.
Rozhodně však straky nevytlačují z měst drobné pěvce. Nádherným důkazem budiž avifauna areálu ZOO Praha, který je velice přírodní, plný velkých, hustých keřů a starých stromů. Proto zde hnízdí početné populace drobných pěvců, jako jsou sýkory, brhlíci, mlynaříci, červenky, pěnice, pěnkavy a další. Zároveň otevřené výběhy zvířat nabízí mnoho dostupné potravy v podobě zrní, různých speciálních granulí, masa, ryb a podobně. Proto zde žije také obrovské množství strak, které paběrkují tyto zbytky a kradou např. i maso šelmám. Maso mají straky moc rády, ale nejsou zdatní predátoři proto se i mimo město rády sletují v okolí zdechlin jako malí supi. Koncentrace volně žijících strak v okolí ZOO je obrovská (dost možná největší v celé Praze) a přesto zde spolu s nimi přežívá mnoho drobných ptáků.
Nádherná ukázka toho, že početnost ptačích druhů určuje vhodné prostředí, bezpečná hnízdiště a dostatek potravy. Ne početnost příležitostného a nepříliš schopného predátora hnízd.
Skutečný problém je jinde
Straku se v očích části veřejnosti stala jakýmsi snadným terčem, pohodlným viníkem, na nějž mohou svést lokální úbytky početnosti městského ptactva. Proč „pohodlným“? Protože straka se kritice (ač neoprávněné) nebrání. Když budou sousedé po sídlišti nadávat na straky, že vyhubili malé ptáčky, sice to nebude pravda, ale nikdo jim nebude oponovat, nikomu to nebudou muset vysvětlovat. Ačkoli tedy straka drobné pěvce nehubí, lidem se tato teorie líbí. Umožňuje bez odporu upustit frustraci.
Když se však zaměříme na skutečné důvody úbytků ptáků veřejné zeleně, můžeme s ním opravdu něco udělat. Bude ale mnohem těžší ty příčiny vůbec nahlas říct. Budeme muset označit za ornitologický problém jevy, které jsou součástí našich lidských životů. Jevy, které má spousta lidí zažité jako zvyk, kulturu, povinnost. Jevy, na kterých někteří mohou trvat. Avšak právě tyto jevy za úbytky městských ptáků skutečně stojí. Které to jsou?
Nejvážnějším problémem ztráty hnízdišť i potravy ve městech je forma „péče“ o veřejnou zeleň. Stylizace parků a sídlišť do něčeho, čemu mnoho lidí řekne „hezky upravené“- ale co je doslova biologicky mrtvé. Konkrétně kácení a prořezávky stromů a jejich nahrazování mladými, nízkými stromky vyšlechtěnými tak, aby nikdy pořádně nevyrostly. Likvidace starých a proschlých keřů i náletových křovinných džunglí a jejich nahrazování trávníky se záhony či malými keříky. Shrabávání a vysávání podzimního listí bez výjimky všude. Sekání všech trávníků na několik málo centimetrů.
Tohle vadí ptákům zcela zásadně, tohle ve městech doslova vyhlazuje lokální populace i běžných druhů. Byl by obrovský úspěch, kdyby občané (a především správa veřejné zeleně) přestali vnímat zejména kouty zarostlé náletovými dřevinami jako „bordel“, ale začali na ně po právu nahlížet jako na ostrůvky biodiverzity. Spolu s trendem přírodních zahrad by mohl přijít trend přírodní veřejné zeleně. Nemusíme hned dělat z parků lesy- stačí divočejší kouty, ponechat uschlé větve, nechat úplně dožít staré keře… A při sázení vybírat původní dřeviny vzrostlých forem, které se nebudou tvarovat. Samozřejmě šíření takovéto osvěty může zahrnovat náročné i nepříjemné diskuse s mnoha lidmi- ale na rozdíl od očerňování strak může reálně pomoci.
Co se dravců týče, je třeba přiznat, že zdaleka nejvážnějším predátorem synantropních pěvců narušujících jejich populace není straka (ani sojka či krahujec) ale navolno chodící domácí kočka. Celosvětově tyto kočky (jakožto lidmi živení a namnožení predátoři, kteří loví pro zábavu a v extrémních hustotách) zabijí miliardy ptáků ročně. I v Česku je ulovení kočkou jednou z nejčastějších ptačích smrtí vůbec!
Dalším obrovským problémem jsou skleněné plochy, jen u nás se o ně zabije až milion ptáků ročně. Obzvláště u velkých prosklených zastávek a veřejných budov je dobré už při jejich stavbě myslet na decentní zabezpečení proti nárazům ptáků.
Krmítky, pítky i budkami pak může pomáhat každý, ale pamatujme, že forma „péče o zeleň“ je ve městě nejzásadnější kámen úrazu. Můžeme mít to nejlepší krmítko s luxusní potravou, dokonale zabezpečená okna, kočku zavřenou doma, ale pokud bude „veřejná zeleň“ vypadat jako anglický trávník s tenkými, mladými stromky bez vysokých a hustých keřů, bez kopřiv, bez listí, bez mrtvého dřeva… ptáků bude prostě málo. Ale straky (a holubi hřivnáči) nejspíš zůstanou i tak- tak buďme rádi za ně, a za jejich přizpůsobivost.
Text a foto: David Říha
1https://www.birdlife.cz/o-ptacich/otazky-a-odpovedi/premnozene-straky-sojky-likviduji-drobne-pevce/
