O tom, jak může být příroda někdy krutá i velmi fascinujícím způsobem, se v uplynulých dnech přesvědčil americký fotograf Sam Davis v marylandské přírodní rezervaci ve Spojených státech. Zaujala ho raněná volavka, ke které se stahovali dravci. Když si ji později prohlédl blíže, zjistil, že jí z krku visí hadař, kterého předtím spolkla. Ryba podobná úhořovi se stihla prořezat z těla volavky ven. Fotografie letící volavky, ze které bezvládně visí hadařovo tělo, obletěla v posledních hodinách svět. Výjev připomíná scénu z hororové série o vetřelcích, jejichž mláďata vylézají na svět z těl nebohých hostitelů. Autor snímku, osmapadesátiletý fotograf Davis byl v marylandské divočině fotografovat orly a lišky. Narazil na dravce, které přilákala volavka v nesnázích. Teprve když si Davis později prohlížel fotografie, s úžasem zjistil, že příčinou byl hadař, kterého volavka našla na mořském dně. Jenže hadaři jsou obtížná kořist. Pokud mají štěstí, dokážou se ještě ocasem prořezat z vnitřností živočichů, kteří je spolknuli.
A to se právě stalo nešťastné volavce, které se tato ryba podobná úhoři zvládla prořezat krkem. „Viděl jsem na fotkách, jak se dostal ven, podle očí byl ještě naživu,“ uvedl Davis na svém Instagramu, kde fotku sdílel. Celý příběh nejspíše dopadl pro oba protagonisty tragicky. Raněnou volavku nespustili dravci po celou dobu z očí a je pravděpodobné, že se i ona stala kořistí. Není jasné, zda se hadařovi podařilo z volavky dostat. Není to příliš pravděpodobné, a tak se nejspíš i on stal kořistí lišky či orlů nebo pošel daleko od svého přirozeného prostředí. Právě letos vědci publikovali studii, která dokazuje extrémní schopnost hadařů přežít i po pozření jiným živočichem. Vděčí za to mimořádně tvrdé a ostré špičce ocasu, kterou používají k zavrtávání se do písku na mělčinách, kde žijí. Přesto jejich pokusy o útěk končí často smrtí. Ve snaze dostat se z živočicha pryč se často zaseknou a ven se nedostanou.
Převzato ze serveru Novinky.cz
Zbytek celého článku k přečtení: Novinky.cz
Foto: Sam Davis
Nečekaný problém řeší ochránci přírody ve Wellingtonu, hlavním městě Nového Zélandu. Tamní papoušci nestoři kaka, vzácnější příbuzní nestorů kea, si krátí dlouhou chvíli loupáním kůry z borovic a házením velkých kusů na zem pod sebe. Často se tak děje ve veřejných parcích, kde velké kusy kůry ohrožují obyvatele novozélandské metropole. Podle serveru Stuff.co.nz nedávno jeden amatérský ornitolog sledoval, jak jeden nestor kaka během 20 minut odloupl z větve borovice pětimetrový kus kůry. Některé kusy kůry, které nestoři kaka hází na zem, dosahují velikosti trupu dospělého muže a mohou způsobit návštěvníkům parku zranění. Podle manažerky ochrany přírody ve Wellingtonu Danielle Shanahanové jsou na vině především lidé, kteří nestory kaka přikrmují. Papoušci si tak nemusí sami obstarávat potravu a mají čas věnovat činnostem jako je oloupávání kůry stromů. Podle odhadů na území Wellingtonu žije na 350 nestorů kaka. „Když se snadno dostanou k potravě od lidí, mají dostatek času, aby vyváděli různé neplechy,“ míní Shanahanová. „Proto nedoporučujeme nestory přikrmovat.“ Správce městských parků Wellington City Council Myfanwy Emeny upozornil, že nestoři obvykle ukousnou kůru o velikost prstu, která nepředstavuje pro lidi procházející pod stromy žádné nebezpečí. Podle Emenyho se nestoři kaka soustředí na exotické nepůvodní druhy borovic a další druhy stromů původem ze severní polokoule. Okousaná kůra vede k postupnému usychání stromů a jejich úplnému odumření. Městská správa parků již dříve plánovala postupně opustit cestu vysazování exotických dřevin a přejít na domácí druhy stromů. „Nestoři kaka tento proces jednoduše urychlí,“ míní Emeny. Úřady již nechaly do městských parků ve Wellingtonu vysázet téměř 20 tisíc původních druhů dřevin. „Jsme hrdí na to, že se ohrožené původní druhy ptáků vrací do novozélandských lesů a žijí i centru hlavního města,“ ocenil přítomnost nestorů kaka ve Wellingtonu. Píše o tom magazín Ararauna.cz.
