Velcí kopytníci vracejí do krajiny polní ptáky

Desítky let v krajině dramaticky ubývá drobná zvěř, která byla dříve v přírodě běžná. Kromě zajíců jde především o ptáky zemědělské krajiny, jako jsou koroptve nebo křepelky. Nyní myslivci i ochránci přírody získali překvapivého spojence. Koroptve pomáhají do krajiny vracet divocí koně a další velcí kopytníci. Příkladem dobré praxe je krajina bývalého vojenského prostoru v Milovicích na Nymbursku. Koroptvím vyhovuje v krajině pestrá mozaika různých stanovišť, kde je větší nabídka potravy a úkrytových možností. Na jaře potřebují skrýt hnízdo ve vyšším porostu. Později vyhledávají místa, kde se střídají plochy nízkých trávníků, kde se jim dobře pohybuje a kde například mohou oschnout promoklá kuřata po deštích, s trávníky vyššími. Vyšší trávníky jsou pak zdrojem hmyzu a semen, ale slouží také jako úkryt před dravci a nepřízní počasí. Právě pastva velkých kopytníků přitom vytváří v krajině přesně takovou mozaiku, kde různě vysoké trávníky navíc doplňují křoviny, vyšlapané stezky a plochy, kde se koroptve rády popelí.
Jak dramaticky klesaly počty těchto ptáků, ukazuje porovnání s obdobím před několika desítkami let. Koroptve bývaly v tuzemsku stovky let hlavním lovným ptákem. Ještě v roce 1905 bylo jen na území Čech uloveno 1,5 milionu kusů těchto ptáků. Ve 20. letech 20. století se stavy koroptví odhadovaly na území dnešní České republiky na 6 milionů jedinců, ještě v roce 1935 myslivci střelili na 2,5 milionu koroptví. S nástupem socialistického zemědělství přišel zvrat. V roce 1982 se počty koroptví odhadovaly na 100 tisíc párů, současné odhady se podle České společnosti ornitologické pohybují maximálně kolem 20 tisíc párů.
Krajina u Milovic. Krajina ovlivněná a utvářená pastvou velkých kopytníků poskytuje prostředí pro řadu ubývajících druhů ptáků. Foto Michal Köpping / FB archiv Česká krajina o.p.s.
„Koroptve se v pastevní rezervaci úspěšně rozmnožují každou sezonu, každoročně zde potkáváme rodičovské páry s kuřaty. I letos jsme tak na pastvině u Milovic sledovali početné rodinky koroptví, které jsou jinak v krajině stále vzácnější. Je zajímavé pozorovat, s jakou samozřejmostí koroptve využívají nejen samotné pastviny, ale také infrastrukturu v pastevní rezervaci velkých kopytníků. Koroptve, stejně jako jiní ptáci v Milovicích, pravidelně využívají například napajedla zbudovaná pro velké kopytníky. Navštěvují je snad každý den, pravidelně pozorujeme, jak z napajedel pijí celé rodinky poté, co ozobají hmyz přilákaný vodou. Kuřata se často kolem napajedel bezstarostně honí a působí tak dojmem, že se zde cítí bezpečně“ popisuje Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.
Potěšující je také početnost některých rodinek koroptví. „Pár koroptví může vychovávat až dvacet kuřat, obvykle je to ale výrazně méně. Jedna ze tří koroptvích rodinek, které v pastevních rezervacích pravidelně pozorujeme, letos odchovala nejméně čtrnáct kuřat. Pozorovat šestnáctičlennou rodinku koroptví při pití z napajedla, nebo sbírání potravy na pastvině, je krásný zážitek,“ doplňuje Miloslav Jirků.
Koroptve polní. Foto Jiří Liščák
„V rezervaci velkých kopytníků jsou koroptve tak běžnou a samozřejmou součástí krajiny, jako tomu bývalo na jiných místech naší země před desítkami let. Podobných míst, kde se koroptvím daří, je dnes v naší zemi málo. Velcí kopytníci se tak ukazují jako velmi účinný recept na zvyšování stavů drobné zvěře v krajině, kromě koroptví to naznačují přímá pozorování a data z fotopastí také u zajíce polního,“ doplnil Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina. Ochranáři na pastvinách rovněž slýchávají typické volání „pět peněz“ upozorňující na přítomnost křepelek.
Rezervace velkých kopytníků vznikla u Milovic v roce 2015. Díky zájmu médií jako New York Times, Washington Post, BBC a dalších se stala celosvětově nejsledovanějším českým projektem realizovaným v České republice za několik posledních let. V současné době rezervace zaujímá plochu zhruba 240 hektarů.
Křepelka polní. Foto Guérin Nicolas
Zdroj: TZ Česká krajina o.ps. 19. 10. 2018 / Titulní foto: Jiří Liščák / http://www.jiriliscak.cz/