Většina České republiky je v letním období roku 2018 spálená sluncem a krajina se potýká s výrazným suchem. Ptačí park České společnosti ornitologické (ČSO), umělý mokřad, který ornitologové řízeně zaplavují, ukazuje v období sucha naplno svůj význam pro ochranu přírody i pro zadržení vody v krajině. Mláďata zde letos úspěšně vyvedly čírky modré (Anas querquedula) nebo například dva druhy bahňáků – čejky chocholaté (Vanellus vanellus) a kulíci říční (Charadrius dubius). Ptačí park také hostí čtyři druhy skrytě žijících mokřadních ptáků – chřástalů. Bohatá škála potravy sem pravidelně láká i čápy a jeřáby a v historii parku vůbec poprvé v roce 2018 ornitologové zaznamenali i vodouše štíhlého a racka černohlavého. V extrémně horkých a suchých dnech, které Česko už od května sužují, poskytlo řízeně zaplavované území útočiště pro obrovské množství živočichů. Bujnou vegetaci letos nově pomáhají ochranářům krotit divocí koně.
Ptákům pomáhají svou přítomností divocí exmoorští koně (blíže ZDE). Vypasené plochy, které se střídají s vyššími porosty trávy, rozdupaná zem a trus koní poskytují ptákům ideální místo pro sběr potravy. Koně ornitologové vypustili na Josefovské louky teprve letos v lednu, ale jejich působení už se projevilo a v jejich ohradě byli pozorováni celoevropsky chránění modrásci bahenní. „Aktuálně jsme koňskou ohradu rozšířili a Exmooři tak mohou spásat i čerstvě vykoupené neudržované a zarostlé pozemky. Jak si koně s touto pro luční ptáky nevhodnou plochou poradí, se lidé mohou přijít podívat třeba 31. srpna, kdy na Josefovských loukách proběhne Noc netopýrů,“ láká správce parku Břeněk Michálek z ČSO.
„V době, kdy zažíváme velmi horká léta a prakticky celý rok příroda strádá nedostatkem srážek, můžeme na vlastní oči sledovat, jak je krajina, zničená intenzivním zemědělstvím, vůči těmto extrémům počasí doslova bezbranná. Mokřady, jako jsou Josefovské louky, extrémním výkyvům počasí odolávají a představují tak velmi významný životadárný prvek krajiny. Zamokřená území fungují jako rezervoáry vody, kterou do sebe absorbují při jejím nadbytku a chrání tak okolní krajinu před záplavami. Když pak krajinu sužuje sucho, v mokřadech zůstává pořád dostatek vláhy a zamokřené území tak představuje oázu pro obrovskou škálu rostlin i živočichů,“ doplňuje Zuzana Karlíková z ČSO.
I v dobách sucha poskytují tůně Slavíkovského ptačníku útočiště pro mokřadní ptáky. Foto: Archiv ČSO
Zdroj: TZ ČSO 6. 8. 2018 / Titulní foto Jan Pavlíček
