• Ze zahraničí
  • Z domova
  • Zajímavosti
  • Věda
  • Média
  • E-zine
  • Rozcestník
June 26, 2025
  • O Avifauně
  • Diskuzní fórum
  • Mediální partnerství
  • Ze zahraničí
  • Z domova
  • Zajímavosti
  • Věda
  • Média
  • E-zine
  • Rozcestník
Autor

AVIFAUNA





Nejnovější  / Zajímavosti
7 druhů, o kterých možná nevíte, že jsou ohroženy vyhynutím
AVIFAUNA Publikováno 9.5.2018


Úvodní foto: Lubo Ondráško

Je to znepokojující trend: i druhy, které byly kdysi považovány za běžné a rozšířené nyní míří vstříc vyhynutí rychleji, než bychom kdy čekali. Některé druhy na tomto seznamu vás možná doslova šokují.

Netýká se to pouze endemických druhů na odlehlých a v oceánech ztracených ostrovech, zpravidla zanesených invazními druhy, které s sebou přivezl člověk. Druhy, o kterých se dočtete níže, jsou ty, na které jste již mnohokrát narazili, ať již naživo nebo v podobě nesčetných fotek, videí, dokumentárních pořadů a příběhů na internetu, časopisech a v televizi. Jejich obraz bývá někdy natolik ikonický, že je těžké uvěřit, že jejich stavy ve volné přírodě tak silně kolísají. Avšak výsledky studií zahrnutých v nedávno vydané State of the World’s Birds 2018, vlajkové publikaci organizace Birdlife, zaměřující se na vitalitu světových ptačích populací, skýtá šokující vhled na prudké poklesy početnosti mnoha dříve běžných druhů.

Hlavní příčinu těchto negativních trendů není těžké odhadnout – stojí za nimi člověk a jeho činnost. Níže si můžete přečíst krátké příběhy sedmi druhů, které v důsledku lidské činnosti stojí na pokraji kritického ohrožení.

1. Hrdlička divoká

Foto: Lubo Ondráško | luboondrasko.sk

Hrdlička divoká (Streptopelia turtur) je tak známým evropským ptákem, že se objevuje i ve slokách lidových písní, např. v oblíbené anglické koledě Dvanáct vánočních dnů. Představte si, kdyby bylo třeba změnit text více jak 400 let staré koledy, aby odrážel ztrátu tohoto oblíbeného druhu…

Hrdlička divoká byla dříve velice hojná a široce rozšířená, táhnoucí do Evropy, Střední Asie a Středního východu z afrického Sahelu. Avšak z důvodu ztráty přirozeného prostředí a lovu se tento druh z oblasti svého původního rozšíření vytrácí, především pak v západní Evropě (evropská studie z roku 2007 uvádí pokles populace o 62%). Její statut ochrany byl nedávno reklasifikován na zranitelný vyhynutím.

Podpořte organizaci Birdlife v boji proti nelegálnímu lovu a pytlačení.

2. Sovice sněžní

Sovice sněžní (Bubo scandiacus) je jednoznačně jedním ze světově nejikoničtějších a nejznámějších druhů, jenž později získal na slávě i díky knižní a filmové sáze Harryho Pottera. Věhlas sovice sněžní je stejně široký, jako její výskyt – objevuje se napříč arktickou tundrou celé severní polokoule. Tento druh však v posledních letech zakouší prudký populační pokles, s největší pravděpodobností způsobený klimatickými změnami. Náhlé výkyvy ve stavu sněhové pokrývky výrazně ovlivňuje dostupnost potravy. Podobně jako hrdlička divoká byla i sovice sněžní nedávno přeřazena ze statutu málo dotčený na zranitelný. Její světová populace je odhadována na 14 000 párů, která však v nepříznivé době může klesnout až na 5 000.

Více o nesnázích tohoto druhu se dočtete zde.

3. Papuchalk severní

Svým okouzlujícím vzhledem a kolébavou chůzí si papuchalk severní (Fratercula arctica) získal srdce nejednoho milovníka ptáků. Tento nesmírně oblíbený mořský pták a vděčný model nesčetného množství fotografií byl dokonce inspirací k vytvoření fiktivní rasy Porg ve filmu Star Wars: Poslední z Jediů – kolonie papuchalků na ostrově Skellig Michael v Irsku, kde probíhalo natáčení, byla natolik početná, že namísto jejich digitálního vyretušování bylo pro tvůrce jednodušší z nich vytvořit nedílnou součást příběhu v podobě již zmíněné rasy.

Nadměrný rybolov a klimatické změny však způsobily potravní nedostatek a tak pohled na pestrobarevný zobák napěchovaný rybkami se může stát velmi záhy vzácným. Papuchalk je nyní řazen jako zranitelný vyhynutím.

Podpořte snahu Birdlife chránit mořské ptáky před dopady nadměrného rybolovu.

4. Strnad obojkový

Možná jste slyšeli o tragickém příběhu holuba stěhovavého (Ectopistes migratorius), ptáka, který byl ještě na počátku 19. století pravděpodobně nejpočetnějším druhem na planetě. V roce 1914 uhynul v zajetí poslední představitel tohoto druhu, jenž byl přemírou lovu a ničení přirozeného prostředí zahnán do kouta a posléze zcela vyhuben (více o jeho příběhu se dočtete v tomto článku). Člověk by doufal, že se lidstvo poučí, avšak bohužel se historie opakuje.

Až donedávna byl strnad obojkový (Emberiza aureola) jedním z nejhojnějších euroasijských ptačích druhů, jehož rozšíření sahalo od napříč celou severní polokoulí, od Finska po Japonsko. Avšak od roku 1980 jeho populace zažila prudký 90% pokles, zatímco území jeho rozšíření se zmenšilo o celých 5 000 km. Druh je nyní řazen do kategorie kriticky ohrožený.

Přestože je lov strnada obojkového oficiálně zakázán, rozsáhlý lov tohoto ptáka stále pokračuje, především v Číně, kde je přezdíván rýžový pták a kde jen v roce 2001 bylo podle odhadů zkonzumováno na milion ptáků – a to pouze v provincii Guangdong.

Více o strnadovi obojkovém naleznete v tomto článku.

5. Papoušek šedý – žako

Snad nic nemůže být známější než pohled na papouška šedého – žaka (Psittacus erithacus), na druh, který je doslova synonymem slova „pták“, často využívaný v ilustrovaných knihách pro děti. Tento přátelský a nesmírně inteligentní papoušek je oblíbeným společníkem, na kterého lze narazit ve zverimexech, na burzách a v domácnostech kolem celého světa – a právě v tom tkví zásadní problém. Jejich popularita a žádanost na trhu motivuje a pohání černý trh, který ve spojení s intenzivním odlesňováním jejich přirozeného prostředí v rovníkové Africe vedl k zařazení tohoto lidského parťáka do ohrožených druhů.

Více o černém trhu s papouškem šedým se dočtete zde (ENG).

6. Racek tříprstý

Racek tříprstý (Rissa tridactyla) je zcela standardní evropský druh racka, že? Bohužel už ne. Pohled na útesy vzdouvající se koloniemi těchto sociálních tvorů mohou být brzy minulostí. Na ostrově St. Kilda ve Skotsku poklesla populace racka tříprstého o 96% a to pouze od roku 2000. Zdejší útesy nyní zejí prázdnotou. Stejně jako u papuchalka severního je za hlavní příčinu pokládán nadměrný rybolov a klimatické změny. Zvyšující se teploty oceánů pohánějí katastrofální úbytky planktonu, jenž negativně ovlivňují zbytek potravního řetězce, včetně ryb.

Ve hře však mohou být i další příčiny. Nedávná expedice odhalila ptáky, jejichž žaludky byly napěchované plasty. Více o této výpravě se dočtete zde (ENG).

7. Supi

Na supy jsme vždy pohlíželi jako na tvory, kteří jsou schopni přežít a přetrvat za všech podmínek – mrchožrouti, kteří zahlazují stopy po uhynulých zvířatech – činnost, kterou dělají už celá tisíciletí a pravděpodobně ji budou dělat i dlouho po tom, co už tu nebudeme. Je i váš obraz supa podobný? Pak vás možná šokuje skutečnost, že napříč Afrikou a Eurasií padají mnohé supí populace doslova volným pádem. Do dnešního dne se pouze dvěma druhům z 16 podařilo zůstat mimo ohroženou kategorii, zatímco 8 z nich jsou klasifikováni jako kriticky ohrožení v bezprostředním riziku vyhynutí, tři z nich jsou vedeni jako ohrožení a tři jako téměř ohrožení.

Populace v Jižní Asii byly jedny z prvních, které se začaly hroutit, s 95% poklesem v období od roku 1993 do roku 2000. Tento odstrašující úbytek byl způsoben především akutními otravami způsobenými mršinami kontaminovanými veterinárním přípravkem diclofenac. Ač se jedná o protizánětlivý lék proti bolesti, je nešťastnou náhodou také jedem pro supy. Nedávno začali supi mizet i napříč Afrikou, zatímco nedávná legalizace diclofenacu v některých evropských státech ohrožuje těžce vydřené ochranářské snahy.

Více o akčním plánu na záchranu supích populací se můžete dočíst zde (ENG).

Abychom tento článek nekončili ve smutné notě, je nutné podotknout, že vše není beznadějné. V posledních desetiletích se podařilo zachránit od vyhynutí alespoň 25 ptačích druhů, což dává naději tomu, že ochranářská a osvětová činnost má smysl. Proto je třeba boj nevzdávat.

Text a překlad: Martin Vlk Mrňous

Zdroj: Birdlife.org


Číst dále
0




Nejnovější  / Z domova
Vyražme na chřástaly, právě teď!
AVIFAUNA Publikováno 5.5.2018


Výpravy do noční přírody jsou vždy napínavé a vzrušující. Kromě chřástalů, na které se zaměříme, je v noci možné slyšet i další zajímavé druhy ptáků. Jsou to např. rákosník zpěvný, cvrčilka zelená nebo říční, slavík obecný, křepelka polní nebo sovy. Nyní si představíme nenáročnou metodiku, podle které doporučujeme mapovat chřástaly.

Kdy chřástaly mapovat?

Ideální doba je od příletu v první půlce května do poloviny června. To ještě není většina luk posečena a chřástali se ozývají naplno. Později se už ozývají podstatně méně. Výpravy za chřástaly je nutné provádět ve večerních a nočních hodinách tj. od 22 hod do 04 hod ranní. Přes den se tento druh projevuje pouze ojediněle.

Jak chřástala poznám?

Velmi snadno. 🙂 Ozývá se nápadným řezavým hlasem podobným dětské řehtačce znějícím jako opakované „rréép rreép, rréép rreép, rréép rreép“.

Hlas chřástala je nezaměnitelný a pozná jej opravdu každý. Pozorovat chřástala je naproti tomu velice obtížné a ani nedoporučujeme se o to snažit. Ptáky bychom v loukách zbytečně rušili a pravděpodobnost, že bychom chřástala viděli, by byla stejně minimální.

Jaké jsou vhodné lokality?

Navzdory svému jménu je chřástal polní vyloženě luční druh. Jeho typickým biotopem jsou vlhké louky, často nivní louky kolem řek. Nezáleží přitom na nadmořské výšce. Chřástaly najdeme sice častěji ve vyšších polohách, ale vyskytují se i v nížinách pod 250 m. n. m. Především tam, kde louky chybí, se chřástal ojediněle vyskytuje i v obilných polích. Takových záznamů je málo, a proto jsou o to zajímavější!

Jak mapování probíhá?

Mapování je jednoduché. Stačí si (ideálně) kolem svého bydliště zvolit vhodnou lokalitu a v uvedeném termínu ji večer projít nebo projet na kole popř. autem. Optimální je provést dvě kontroly stejné lokality v rozmezí alespoň 14 dnů. Rozhodně není na škodu, pokud provedeme více kontrol, v tomto případě platí čím více tím lépe. Pokud jedeme autem nebo na kole, je třeba provádět zastávky k poslechu každých cca 200 – 500 m. Zastávky volíme na místech, odkud je dobře slyšet co největší kus území tj. na vyvýšených místech, ve volné krajině, kde nejsou kolem cesty budovy či les. Zastávky neděláme v blízkosti potoků či řek, protože šumící voda ruší poslech. Taktéž nesčítáme za větrného nebo deštivého počasí. Na každé zastávce posloucháme cca 5 – 10 min. Pokud jedeme autem, je nutné vypnout motor a při poslechu vystoupit z auta. Pokud území dobře neznáte, je vhodné si trasu projít předem za dne z důvodu snazší orientace při noční pochůzce.

Jak zaznamenat výsledky a kam je poslat?

V ideálním případě prosíme o vkládání do databáze Avif na stránce birds.cz, a to tak, že 1 chřástal = 1 záznam. Když je na jedné louce více volajících chřástalů, nestačí označit celou louku a naspat 5 samců. Zakreslení jedince nemusí být přesné, stačí určit jeho přibližnou pozici v louce. Z databáze Avif budou data převedena do Nálezové databáze ochrany přírody. Čím více z Vás zadá údaje přímo do databáze, tím lépe může každý sledovat výskyty chřástalů přímo online pomocí vyhledávání.

Alternativa?

Kdo nemá zájem zadávat data přímo do databáze, prosíme o jejich zaslání na email: crex@avifauna.cz . Můžete nám poslat přesné souřadnice, nebo například stáhnout mapku z mapového serveru (např. www.mapy.cz) a v programu malování pozorování chřástalů zakreslit. Ke každému pozorování je samozřejmě nutné uvést datum, jméno pozorovatele a veškeré další okolnosti pozorování.
Negativní záznamy? Budeme velice rádi, pokud nás na uvedeném emailu budete informovat i o negativních kontrolách. Myšleny jsou ty případy, kdy jste vyrazili do terénu, zmapovali vhodné lokality, ale žádné chřástaly jste nezaznamenali. Tyto údaje pomohou vytvořit detailnější představu o skutečném rozšíření tohoto tajuplného druhu.

Pro jakékoliv další informace se obracejte na email: crex@avifauna.cz.

Přejeme mnoho krásných zážitků v noční přírodě!

Daniel Křenek & tým Avifauny

Úvodní foto: Thomas Cuypers


Číst dále
0




Nejnovější  / Z domova  / Ze zahraničí
Podpořte ČR a její ptáky v Mezinárodním Velkém Dni 2018!
AVIFAUNA Publikováno 26.4.2018


„Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj…“ Vzduchem se nese vůně rozkvetlých třešní a teplé večery vzývají k romantickým vycházkám. Takový ornitolog však ví, že začátek tohoto zamilovaného měsíce května je nevšední celosvětová událost, která je stejně napínavá a zábavná, jako fascinující a zároveň motivující k tomu vyrazit ven nejen za romantickou atmosférou rozkvetlých alejí. Máme tu totiž znovu po roce Global Big Day, nebo-li Mezinárodní Velký Den!

Tuto událost pořádá každoročně Cornell Lab of Ornithology pod záštitou svého monitorovacího projektu eBird. Soutěže se účastní jednotlivci (a samozřejmě i skupiny), kteří ovšem reprezentují příslušný stát, ve kterém se právě nacházejí. Letošní datum této unikátní akce připadá na sobotu 5.5.2018.

A o co vlastně jde? No přece vidět v příslušném dni co nejvíc druhů! Mezinárodní Velký Den je skutečně vzrušující událost. Lidé z celého světa vyjdou do terénu, což mohou učinit už v noci na 5.5.2018, pozorují a poslouchají ptáky a pečlivě zapisují do mezinárodní aplikace eBird, která živě vyhodnocuje výsledky, jenž jsou pak v podrobných statistikách zveřejňovány na adrese https://ebird.org/globalbigday.

Česká republika udělala v této události doslova mílové kroky. V předloňském ročníku se v rámci Evropy umístila na 20. místě (v rámci světového žebříčku na 66. místě) s celkovým počtem 100 druhů. V loňském roce poskočila se 121 druhy na skvělé 14. místo (světově na 60. místo), díky čemuž předběhla země jako Litvu (120 druhů), Řecko (117 druhů), Dánsko (116 druhů), Srbsko (108 druhů) či Maďarsko (99 druhů) a zůstala v těsném závěsu za Nizozemím (129 druhů) a Norskem (136 druhů). Na prvním místě se v loňském roku v Evropě umístilo Španělsko s neuvěřitelnými 284 druhy za jediný den, následováno Velkou Británií se svými 215 druhy. Absolutním vítězem se v loňském ročníku stala se svým neskutečným číslem 1484 Kolumbie, čímž přeběhla předloňského vítěze, Peru, kde pozorovatelé za den napočítali 1331 druhů.

A jak to bude letos? To může být drazí čtenáři i na vás! Rádi bychom vás tímto vyzvali k tomu, abyste podpořili naši zemi v Mezinárodním Velkém Dni a v sobotu 5.5. vyrazili do terénu. Jistě znáte heslo ČSO, „každý pták se počítá“. A přesně to platí i v Mezinárodním Velkém Dni. Každé pozorování přispěje k popularizaci občanské vědy, ornitologie a ptáků jako takových. A samozřejmě i k tomu, že světu ukážeme, že Česká republika má zájem o ptáky a že nejsme žádní „čajíčci“, co se terenního pozorování týče. ? Mezinárodní Velký Den zkrátka není jen obyčejná soutěž.

ČR se podařilo v letošním roce pokořit už jeden významný milník, o kterém jen málokdo ví. Byli jsme totiž jedním z nejvýznamnějších skokanů roku, co se týče zadaných dat do aplikace eBird. Za měsíc únor narostla zadaná data v České republice o neuvěřitelných 432% oproti loňskému únoru! To je poměrně klíčový údaj, který dává naději, že by náš letošní výkon v Mezinárodním Velkém Dni mohl být stejně skokanský, jako v předchozím ročníku. Pojďme se dostat do první evropské desítky!

Pokud jste o eBirdu nikdy neslyšeli a nemáte založený účet, nemějte obavy, stačí chvilka času, trochu klikání a máte hotovo. Na stránce eBird si vytvoříte účet (odkaz zde) a do telefonu si nainstalujete aplikaci eBird (je dostupná pro systémy Android i iOS), kde se přihlásíte zaregistrovanými údaji. Ti, kteří jsou obeznámeni s mobilní verzí českého Avifu, budou mít určitou výhodu, aplikace je však velice intuitivní a během chvilky si ji osvojí úplně každý. Aplikace je navíc kompletně v češtině, včetně nápověd a obecných názvů druhů. Kdo nemá chytrý telefon, nemusí zoufat! Stačí si pozorování zapisovat tak jak jste zvyklí a pak je pouze nahrajete na webovou verzi aplikace eBird. Poté už jen stačí vyrazit do terénu (zapisovat můžete třeba i jen ptáky, co se mihnou na vaší zahradě, žádné meze se nekladou!), pozorované druhy zapisovat a posléze odeslat do databáze eBird (nejpozději 3-4 dny po skončení akce). Veškerá pozorování od půlnoci 5.5. do 23:59 téhož dne se počítají!

A to je drazí čtenáři vše! Nyní nezbývá než popřát skvělé počasí, mnoho štěstí a co nejvíce druhů, ať už  v sobotu 5.5. vyrazíte kamkoliv!

Mezinárodnímu Velkému Dni zdar!

Více o Global Big Day: https://ebird.org/news/global-big-day-5-may-2018

Pokud byste měli jakékoliv dotazy týkající se Mezinárodního Velkého Dne, neváhejte nás kontaktovat.

Text: Martin Vlk Mrňous


Číst dále
0




Média  / Nejnovější
Magazín Avifauna slaví první rok fungování
AVIFAUNA Publikováno 22.4.2018


Čas někdy letí rychleji než ptáci. Jednou jsme venku a nasáváme naplno vůně rozkvetlých třešní, zlatých dešťů a fialek a podruhé na nás v trávě pokukují jahody a podél lesních pěšin se jako šperky lesknou šťavnaté ostružiny. Jarní zpěvy už jsou pouhou ozvěnou a příroda zaslouženě odpočívá. A někteří ptáci, ti, kteří se tu vlastně příliš neohřáli, už zase netrpělivě čekají na ten správný moment. Moment, kdy se poddají instinktu a vydají se na svou dlouhou cestu na jih. O tom kouzelném momentě, kdy se krajinou rozhostí kořeněná vůně babího léta a vzduchem létají hedvábné stužky pavučin, kdy později začnou zlátnout listy a v lesích lahodně voní podhoubí, snad ani nemluvě. Jsou to všechno momenty, které se napříč rokem táhnou mezi dny a měsíci jako dlouhý pestrobarevný masopustní průvod – a přesto se stačí jednou ohlédnout a průvod už je v dálce, zanechávajíc nám na jazyku hořko sladkou chuť vzpomínek. A však on se zase vrátí. Vždycky se vrátí. A to je na tom všem tak krásné.

Avifauna se v loňském roce s takovým průvodem svezla a letos tomu bude přesně rok, co se společně s článkem o určování bahňáků od Honzy Grünwalda otevřela vám, čtenářům, kteří jste ji na přelomu roku 2016/2017 štědře podpořili a během jediného dne vybrali částku potřebnou k jejímu vytvoření. Byl to záchvěv naděje, že takový projekt má smysl a že je o něj zájem.

A stejně jako příroda, i Avifauna prošla napříč celým rokem svého fungování mnohými změnami. Na pomoc projektu dorazil Lukáš Kadava, nynější vedoucí redaktor magazínu, především díky jeho neúnavné a nadšené publikační práci se dnes Avifauna chlubí více jak 215 články z domova i ze zahraničí a jehož zásluhou se magazín mohl pochlubit i několika mediálními partnerstvími, naposledy například s filmem Planeta Česko. Na stránkách se objevily nové funkcionality, především chytrý vyhledávač, byl ale také otevřen e-shop, kladoucí si za cíl získaní alespoň základního rozpočtu, jenž by zafinancoval náklady na správu webu a domény. Později v roce se na pomoc Avifauně připojil Jakub Hlaváček, nejen jakožto příležitostný přispěvatel, díky svému právnickému vzdělání však také jako poradce a klíčový pomocník při zakládání neziskovky, stejnojmenného spolku, který jsme všichni tři společně v březnu letošního roku založili a pod jehož záštitou nyní projekt magazínu funguje (více se o nás dočtete zde).

Tuto dlouhou a přesto vlastně zatím nesmírně krátkou cestu bychom neurazili bez vás. Bez vaší podpory, jak před samotným vznikem magazínu, tak následně i té každodenní v podobě vaší pozitivní odezvy. Naše články komentujete, sdílíte, dáváte jim na Facebooku zdvižené palce a vaše řady se neustále rozšiřují – vždyť na Facebooku stouplo číslo Avifauních fanoušků od minulého roku více jak třicetinásobně – je vás nyní už přes 900 a číslo stále stoupá. Dělá nám to nesmírnou radost a dává nám to sílu a motivaci pokračovat v tom, co jsme před rokem společně nastartovali.

Abych byl upřímný, měl jsem tenkrát v úplných začátcích obavy – vést magazín bylo přeci jen velké sousto a věděl jsem, že bez patřičné podpory někoho dalšího není příliš těžké vyhořet a ve všem se ztratit. Když se ale ohlédnu zpět, nelituji jediného momentu, jediného rozhodnutí, které tehdy padlo. Magazín je pro mě úžasným prostředkem k tomu, co jsem odjakživa toužil dělat – předávat dál svoji touhu po poznání, sdílet fascinaci přírodou a později lásku ke tvorům, kterým jsem dočista propadl. Ptáci pro mě byli a jsou vším, co jsem od nepaměti obdivoval. Symbol svobody, nespoutanosti, tajemství, krásy a dokonalosti. Symbol bezbřehé diverzity a bohatství. Ptáci jsou nedílnou součástí naší planety a v momentě, kdy se stali nedílnou součástí i mého života, věděl jsem, že to je cesta, kterou se chci vydat. A Avifauna s tím jde ruku v ruce. Nesmírně mě baví, když se článku někdo chytne, sdílí jej nebo komentuje. Když  inspiruje a šíří se dále, jako třeba článek o vyhynulých holubech stěhovavých, který jsme na Avifauně v minulém roce publikovali a který se tehdy objevil na obrazovkách téměř 20 000 uživatelům. Navíc také při hledání, sestavování a překládání článků neustále obohacuji a rozšiřuji obzory i sám sobě – vždyť i pro mě je většina zpráv, fascinujících objevů nebo zajímavostí úplnou novinkou.

Chtěl bych – a věřím, že teď budu mluvit za všechny, kdo se na Avifauně podílí – aby každý věděl o tom, jak jsou ptáci skvělí, jak moc si zaslouží naši pozornost a přízeň, naši ohleduplnost a pomocnou ruku v jejich ochraně ve světě, který člověk přeměnil a neustále mění k nepoznání. A rád bych, aby to nadšení a láska k těmto tvorům, která nás pohání a naplňuje, snad aspoň z části vnikla i do pomyslného srdce široké veřejnosti, pro kterou se Avifauna před rokem otevřela.

Dnes se období fungování magazínu přehoupne do druhého roku a já pevně doufám, že i letos vás budou naše články zajímat, bavit a inspirovat. Uděláme pro to vše, co bude v našich silách. A doufáme, že i v dalším roce nám zůstanete nadále nakloněni.

Děkujeme, že nám fandíte!

Martin Vlk Mrňous


Číst dále
0




Nejnovější  / Z domova
Vydejte se za tajemnými ptáky noci
AVIFAUNA Publikováno 19.4.2018


Úvodní foto: Steve Valasek | Flickr.com

Pozdně jarní noci nebývají tiché. Naopak, jedinou večerní vycházkou v okolí svého bydliště můžete nejen poznat tajemné a jinak ve dne skryté ptačí druhy, ale také pomoci při výzkumu a ochraně ptáků. Jedním z těchto nočních druhů je chřástal polní (Crex crex). Vydejte se za jeho voláním a zapojte se do mapování.

I obyčejná procházka polní cestou v luční krajině, kam rádi chodíte, může přinést zajímavá zjištění.

Chřástal polní patří k celosvětově ohroženým druhům ptáků a dle naší legislativy je zvláště chráněným druhem v kategorii silně ohrožený. Chřástal je také celoevropsky významným druhem a je zařazen v příloze I směrnice o ptácích. V České republice je pro jeho ochranu vyhlášeno celkem deset ptačích oblastí. Na našem území byla početnost chřástala polního odhadnuta v letech 2001–2003 na 1 500–1 700 volajících samců a chřástali polní byli častěji zjišťováni i v nižších polohách. Žel populace chřástala v má patrně v posledních letech klesající trend. Hlavní příčinou je nevhodné zemědělské hospodaření a rychle se šířící zástavba v krajině. Svůj vliv také mohou mít lokální klimatické podmínky, jako je např. sucho, které ovlivňují kvalitu travních porostů, které chřástali vyhledávají. Aby bylo možné dostatečně vyhodnotit další vývoj populace a zajistit mu dostatečnou ochranu, je nutné mít dostatek kvalitních podkladů o jeho rozšíření a početnosti.

https://avifauna.cz/wp-content/uploads/2018/04/XC399932-chřástal-polní-Crex-crex.mp3

Protože víc očí víc vidí, a v případě chřástala víc uší víc slyší, obracíme se na Vás – čtenáře Avifauny – s výzvou o pomoc při mapování rozšíření tohoto vzácného druhu. Data budou zaznamenána do Nálezové databáze ochrany přírody, kde budou ihned využitelná pro orgány ochrany přírody, obce a vědecké instituce. První chřástali se u nás objevují na přelomu dubna a května. Hlavní vlna příletu je zhruba v polovině května. Jak na mapování chřástalů a další podrobnosti přineseme brzy. Sledujte Avifaunu a nenechte si ujít nevšední zážitek, až se z louky či rumiště, možná v místech, kde byste to nečekali, ozve nocí charakteristický chraplavý hlas.

Daniel Křenek & tým Avifauny 


Číst dále
0




Nejnovější  / Ze zahraničí
Za kanáry na Kanáry
AVIFAUNA Publikováno 12.4.2018


Úvodní foto: Babatuel | Flickr.com

Zima plná čečetek, čížků, hýlů a dlasků sice byla v našich krajích kouzelná, ale dlouhá a proto jsme se na přelomu února a března vypravili na pár dní na největší z Kanárských ostrovů – ostrov Tenerife. Tenerife ( v jazyce původních obyvatel ostrovů Guančů „zasněžená hora“) jsem měla v povědomí zafixovánu jako celoročně a intenzivně využívanou turistickou destinaci, kde je kromě dominanty ostrova sopky Pico el Teide ( podobně jako Ještěd z Liberce jde vidět skoro z každého místa ostrova) už jen častý cíl českých milovníků ptactva Loro parque. Rozmanitost ostrova a bohatství přírodních krás všeho druhu mě proto překvapila. Na místo jsme dorazili jen pár dní poté, co skončila sezóna karnevalů, turistickým letoviskům lemujícím pobřeží jsme se až na výjimky vyhýbali, Loro parque jsme vynechali, ale přesto se opravdu bylo na co dívat.

Linduška kanárská. Foto: Juan Emilio

Ubytováni jsme byli na jihu ostrova jen pár kilometrů od letiště v městečku Costa del Silencio. Všudypřítomné hrdličky zahradní (na Tenerife hnízdí i velmi podobná zdomácnělá forma hrdličky chechtavé) zde zastínili nepřehlédnutelné a nepřeslechnutelné hejna Alexandrů malých, kteří s oblibou „hřadovali“ na palmách nebo truhlících. Prvním (častým, ale méně nápadným) endemickým druhem, který jsme viděli, byl budníček kanárský. Dříve poddruh budníčka menšího má na první pohled výraznější nadoční proužek a i zpěv, který má jiný rytmus a není tak rovnoměrný, našeho budníčka jen připomíná. Nad městečkem se klene malá sopka Montaña Amarilla, kde pobíhal další endemit – linduška kanárská. Svým chováním připomínala spíše konipase, výrazná byla bílá hruď s čárkováním bez béžového odstínu a bílý nadoční proužek. Lindušku jsme viděli několikrát a to jak na suchých a kamenitých pláních u moře, tak i na horských svazích Pico el Teide v nadmořské výšce 2300 m n.m. . Zajímaví tu byli i ( zimující?) černohlávci zpívající odlišným dialektem.

Vavřínový les, Cruz del Carmen, pohoří Anaga.

Další den jsme opustili polopouštní pobřeží a navštívili nádherné pohoří Anaga, které se nachází v severovýchodní části ostrova. Pásmo sopečných vrcholů pokrývají husté lesy a vždyzelená bujná vegetace. Koncem února toho ještě moc nekvetlo a nahoře bylo okolo 10 stupňů a mlha, takže vavřínový les připomínal spíš Fangorn než Roklinku. Za ornitologickou zmínku stojí hlavně sýkora modrokřídlá velmi podobná naší modřince s nápadně tmavě zbarvenou hlavou. Jak jsme se později dozvěděli v muzeu de la Naturaleza y el Hombre v Santa Cruz, které vřele doporučuji navštívit, každý ostrov má svou, trochu jinak zbarvenou, „modřinku“.

Sýkora modrokřídlá. Foto: Juan Emilio

Z budníčků, lindušek i sýkor jsme měli pochopitelně velkou radost, přece jenom jsme na ostrově vyhlíželi jejich nejproslulejší avi obyvatele – kanáry divoké. A protože na Tenerife (na Lanzarote se nevyskytuje) nejde o nijak vzácný druh, dočkali jsme se hned následují den. Vydali jsme do městečka Güimar prohlídnout si zdejší pyramidy do Parque Etnográfico a v křovinách uprostřed města a pak přímo u pyramid (sadový charakter) poletovali a zpívali kanáři divocí. Jako první je zaregistroval manžel, který kdysi choval několik let kanára a kanáří zpěv se mu vybavil okamžitě. Kanár je příbuzný zvonohlíkům, mě ale připomínal spíše čížka s výrazně mohutnějším a kratším zobákem. Tenhle určovací znak byl patrný na první (i letmý) pohled. Měli jsme tedy splněno a z dalších pozorování pak stojí za zmínku dudek chocholatý (několik jedinců jsme viděli v Palmetu v Santa Cruz), slípky zelenonohé, orebice (bez bližšího určení), ťuhýk šedý (překvapil nás otevřený, suchý biotop) a pisík obecný. Ten se objevil u louže, která vznikla po dešti v mírné depresi u pobřeží, nebyl (podobně jako lindušky na svazích Pico el Teide) plachý a byl (jak jsme později zjistili tak na fotkách bohužel neodečitatelně) kroužkovaný. Vzhledem k silnému větru jsme se nedostali na moře a ani mořských druhů ani dravců (jen kromě poštolek a místní káně) jsme moc neviděli.

Silné mrazy jsme přečkali v teple a po návratu domů na nás čekalo jaro. Přesto se určitě na Tenerife musíme, už kvůli modré pěnkavě kanárské, vrátit. 🙂

Costa del Silencio, pohled z Montańa Amarilla na Roque de Jama.

Text a foto: Gabriela Pudilová


Číst dále
0




Nejnovější  / Zajímavosti
Znečištění těžkými kovy mění chování ptáků
AVIFAUNA Publikováno 10.4.2018


Sýkory koňadry mění své chování a osobnost v důsledku znečištění těžkými kovy, takový je závěr nové studie, která zjistila, že ptáci žijící ve vysoce znečištěných oblastech jsou méně ostražití vůči okolnímu prostředí. To zapříčiňuje jejich větší zranitelnost vůči predátorům. Těžké kovy je dělají netečnými, méně zvědavými a ochotnými prozkoumávat své okolí.

Kovy se v přírodě vyskytují v určitých přirozených hladinách, ty však může výrazně vyvést z rovnováhy lidská činnost. Vědci z Antverpské univerzity sledovali jakým způsobem se různé populace ptáků chovali v návaznosti na jejich vzdálenost od místa silného znečištění těžkými kovy. Dr. Andrea Grunst a její kolegové studovali 5 populací sýkor koňader žijících za hranicemi Antverp, v blízkosti hutní a kovovýrobní rafinerie.

Dr. Grunst se domnívá, že souvislost mezi těžkými kovy a změněným chováním ptáků, může být zapříčiněno tím, že kovy dokáží změnit chemické vazby v mozcích ptáků a ovlivnit tak hladiny hormonů, které stojí za příčinou jejich apatického chování.

Dr. John Swaddle z americké univerzity Williama a Mary ve Williamsburgu dodává: „Pokud vystavení vyšším hladinám těžkých kovů vede k všeobecné netečnosti, pak jedinci s největším množství kovů v těle budou pravděpodobně nejjednodušším cílem pro predátory. To by pak přeneslo tuto vysokou koncentraci těžkých kovů dále do těla predátora, což by dále vedlo k silnější biomagnifikaci (pozn. red.: proces, při němž se koncentrace nežádoucích látek postupně navyšuje tím, jak se skrze potravu posouvá vzhůru potravním řetězcem) .“

Pět lokalit s různými ptačími populacemi byly situovány v různých vzdálenostech od místa znečištění, tedy továrny Umicore, jenž je nechvalně známá svými emisemi kadmia a olova. První populace byla takřka za dveřmi rafinerie, ostatní pak na různých místech od epicentra, nejdále však 8.5 km.

Téměř 250 koňader bylo v roce 2017 odchyceno mezi 25. lednem a 2. březnem za účelem studie. Ptáci byli převezeni do laboratoře a vypuštěni do speciálně upraveného prostředí s umělými stromy. Při bližším 3005pozorování a monitorování jejich chování zjistili, že čím blíže rafinerii se ptáci vyskytovali, tím méně byli aktivní.

Vliv těžkých kovů však neškodí pouze ptákům žijícím v blízkosti rafinerie. Těžké kovy přímo ovlivňují i jejich potomky. Autoři studie píší: „V oblastech s vysokým znečištěním se koncentrace kadmia a olova zvyšují v samotných vejcích a posléze v peří mladých ptáků.“ Ti pak podobně jako dospělí ptáci sdílí jejich letargii, pomalé reakce a průzkumné chování, což by pro danou populaci druhu mohlo být fatální následky. S přihlédnutím na zmiňovanou biomagnifikaci jsou však v nebezpečí nejen drobní ptáci, ale i jejich aktivní predátoři, jako jsou dravci nebo někteří savci. Nemluvě o negativním vlivu těžkých kovů na člověka.

Po té, co tým vědců výzkum ukončil, označili všechny odchycené ptáky pro pozdější identifikaci, aby mohli po navrácení do jejich přirozeného prostředí ptáky nadále sledovat.

V době hnízdní sezóny pak vědci začali zkoumat dopad těžkých kovů na projevy agrese a obrany v blízkosti hnízda. Vycpané exempláře ptáků byly umístěny nedaleko hnízdních budek, doprovázené nahrávkami zpěvů, aby tak napodobily vetřelce a potenciálního soka.

Samci na tyto falešné nástrahy reagovali agresivně, ozývali se varovnými hlasy a někdy dokonce vycpané ptáky napadali. Dalším testem bylo vystavení hnízdících ptáků vycpanině predátora, strakapouda velkého. I v tomto případě se tentokrát samice koňader projevily jako výrazně defenzivní, chránící hnízdo i své potomky s neutuchající energií.

A tak na rozdíl od přirozené zvědavosti v objevování nového prostředí se toto chování v souvislosti se vzdáleností od epicentra znečištění nijak neměnilo.

Jedno je však jisté – těžké kovy negativně ovlivňují chování ptáků a jejich působení na životní prostředí může mít dalekosáhlejší následky, než by se na první pohled mohlo zdát. Jakým způsobem budou na výsledky těchto studií reagovat zasažené regiony či přímo společnosti, které jsou v tomto případě na vině, není známé. Doufejme však, že tyto zjištěné skutečnosti nezůstanou bez povšimnutí.

Text a překlad: Martin Vlk Mrňous

Zdroj: Dailymail.co.uk


Číst dále
0




Nejnovější  / Zajímavosti
Lze novou technologií ochránit ptáky před větrnými turbínami?
AVIFAUNA Publikováno 8.4.2018


Úvodní foto: IdentiFlight jednotka v areálu větrné elektrárny Top of The World monitoruje horizont. Její AI software dokáže zaznamenat orly, jejichž letová dráha může kolidovat s lopatkami a na základě podezření iniciovat úplné vypnutí turbíny. Foto: Spencer Lowell

Obnovitelné zdroje energie mají mnohá pozitiva, která nás motivují k dalšímu posunu a vývoji souvisejících technologií. Jak už to však s lidskými výtvory často bývá, takřka nikdy se neobejdou bez negativních vedlejších účinků na přírodu, kterou mají obnovitelné zdroje energie paradoxně šetřit. Konkrétně pro ptáky pak v tomto hrají negativní roli větrné turbíny. Ty pro ně mohou být smrtelně nebezpečné díky rychle se točícím lopatkám, do nichž ptáci narážejí.

Přestože jsou větrné turbíny hrozbou pro ptáky, jedná se v současné době na poli životu ohrožujících faktorů pro ptactvo stále o nejméně nebezpečnou složku lidské činnosti. Podle statistik zemře každoročně v USA kolem desítek až stovek tisíc ptáků a netopýrů v důsledku přímé kolize s lopatami turbín. V porovnání např. s úmrtím nezabezpečených věží a drátů vysokého napětí, které mají v USA na svědomí každoročně až 174 milionů ptáků či kolizemi se skleněnými plochami zastávek, budov a protihlukových stěn, která čítají až 1 miliardu zabitých ptáků ročně, zdají se větrné turbíny téměř neškodné. K větrným turbínám se navíc pozitivně stavěly i přední ornitologické organizace a společnosti. Organizace Audubon v roce 2006 schválila činnost AWEA (Americká Asociace pro Větrnou Energii) a nepřímo je podpořili prohlášením tehdejšího ředitele Audubon, Johna Flickera: „Když se podíváte pod větrné turbíny, uvidíte mrtvé ptáky a budete je moci spočítat. U tepelné elektrárny mrtvé ptáky nenajdete a nespočítáte, ale je jasné, že jich taková elektrárna zabije nesčetněkrát víc. Chceme udělat vše pro to, aby Audubon podporoval jak ochranu ptáků a přírody, tak rozvoj větrné energie.“ O pozitivním přístupu Audubon k větrné energii později svědčilo i to, že si pro své kanceláře v New Yorku organizace pořídila větrnou turbínu, aby byla schopná zásobovat svoji centrálu 100% obnovitelnou energií.

Podobný přístup a stanovisko zaujala i britská RSPB, která si podobně jako Audubon pořídila větrnou turbínu pro redukci emisí jejich činnosti.

Malá čísla však větrné turbíny neomlouvají a v dnešním moderním světě plném smrtelných nástrah vzniklých v důsledku lidské činnosti, nepotřebujeme další zdroj nebezpečí pro ptáky, který bude ruku v ruce s ostatními hrozbami redukovat jejich počty. Co víc, počet větrných turbín rok od roku narůstá a dle organizace ABC (American Bird Conservancy) se v roce 2030 počet větrných elektráren zdesetinásobí, což by vedlo k masivnímu navýšení ptačích úmrtí (dle organizace ABC až na 2 miliony zabitých ptáků ročně na území USA). Do roku 2050 by měla dle administrativního cíle nastaveného prezidentem Obamou větrná energie tvořit až 35% celkové zásoby energie pro Spojené Státy. A právě proto je esenciální technologii větrných turbín vylepšit a neustále inovovat. Na pomoc přichází moderní technologie.

Tom Hiester vymyslel IdentiFlight, technologii která používá software s umělou inteligencí k identifikaci dravců, především pak orlů skalních. Tom Hiester přišel s nápadem poté, co kolize s ptáky přiměly jeho zaměstnavatele uzavřít dva developerské projekty, ve kterých se utopilo na 20 milionů dolarů. Když Hiester ukázal svému zaměstnavateli IdentiFlight v roce 2015, „řekli mi, ‚ukažte nám nezávislý důkaz, že to funguje‘ “, vzpomíná.

Testovacím polem pro aplikaci se zcela trefně stala větrná elektrárna Top of the World společnosti Duke Energy, která byla v roce 2013 žalovaná a pokutovaná 1 milionem dolarů za zabití 163 ptáků ohrožených druhů.

Poté, co se tehdy začali objevovat zabití orli, enviromentální ředitel elektrárny, Tim Hayes, se pokoušel hledat řešení: vyzkoušeli zvukové odpuzovače používající hlasité zvuky, jenž měly ptáky odradit od průletu areálem. Vyzkoušeli i vizuální odpuzovače, jenž využívaly UV světel. Zkoušeli také detekci Dopplerovým radarem, zařízením, které v běžném provozu sleduje pohyb armádních střel. Nic z toho Hayese nepřesvědčilo.

A tak v roce 2016 odsouhlasil instalaci IdentiFlight beta jednotek. Od té doby dává Hiesterovi zpětnou vazbu na fungování zařízení v praxi a jakým způsobem je možné jej vylepšit a doladit tak, aby splňovalo praktické požadavky energetické společnosti. Například aby se předcházelo zbytečnému vypínání turbín. Ztráta zisku může být totiž kolem 100 dolarů (cca 2000 Kč) za hodinu na jednu turbínu a když se tato ztráta znásobí na více turbín a více hodin, výdaje za tuto technologii se nasčítají. „Snažíme se najít zlatou střední cestu, při níž zminimalizujeme nebezpečí, které zde hrozí orlům a dalším ptákům a při níž bude celý tento proces ekonomicky udržitelný.“ vysvětluje Hayes.

Video prezentace technologie IdentiFlight.

V roce 2016 zorganizoval AWWI (American Wind Wildlife Institution) test jednotek IdentiFlight v areálu Top of the World, aby oficiálně vyhodnotil schopnost systému detekovat dravce a identifikovat orly. Výsledky zatím nejsou veřejné a další testy proběhnou ještě později v červnu. Avšak zjištění přesvědčily společnost Duke Energy k zakoupení 24 IdentiFlight jednotek pro jejich Top of the World elektrárnu v lednu 2018 – jednalo se vůbec o první komerční objednávku této technologie.

V praxi budou jednotky komunikovat přímo s operačním systémem turbín a na základě vnějších podnětů budou iniciovat přerušení provozu, eliminujíc tak potřebu pro lidského prostředníka. Automatická detekce a určení druhu za pomoci precizní optické technologie probíhá během několika sekund a to pro ptáky vzdálené od jednotky IdentiFlight až 1 km.

Avšak nalézt ideální a funkční řešení pro všechny druhy létajících živočichů je pravděpodobně, alespoň zatím, nemožné. Co funguje pro orly nemusí fungovat pro jeřáby nebo kondory a nebude zřejmě nikdy fungovat pro malé migrující pěvce přesouvající se v průběhu noci nad velkými vodními plochami, tedy nad oblastmi, kam se větrný průmysl chystá v budoucnu expandovat. Na souši obnáší posuzování reálných hrozeb intenzivní předvojový monitoring, který je mnohem obtížněji uskutečnitelný daleko na moři, kde vlny a zhoršená viditelnost stěžuje jakoukoliv práci. A tradiční metoda zhodnocování ptačí úmrtnosti pomocí hledání jejich pozůstatků pod turbínami, je na vodě v podstatě nemožná.

Zatímco na souši již vládní program (WETO) investoval více jak 8 milionů dolarů do vývoje technologií zabývající se problematikou kolizí, BOEM (Bureau of Ocean Energy Management) nezůstává pozadu a již zafinancovalo několik studií, z nichž některé využívají sledovací technologie zaměřené například na zjištění toho, jakým způsobem využívají kulíci hvízdaví a další klíčové druhy vody Atlantiku při svých migračních cestách. A dva projekty, financované americkou vládou, zkoumají způsoby jak vyhodnotit riziko úmrtí za pomoci termografických kamer. Je zcela zásadní, aby tyto technologie bylo možné využít v praxi co nejdříve. Více než dvacet různých projektů zacílených na vodní plochy jsou totiž právě v přípravě, s valnou většinou z nich umístěných v Atlantiku, některými v Pacifiku a jedním vysoce kontroverzním projektem na Erijském jezeře, který bude mít předpokládanou výkonnou kapacitu 24 000 megawattů.

Je zcela zřejmé, že větrné turbíny budou v budoucnu jedním z nepostradatelných složek obnovitelného zdroje energie a výhledy s točícími se vysokými větrníky budou nejen v zahraničí, ale i u nás stále častější. Proto mají technologie, jakým je IdentiFlight vysokou prioritu a do budoucna mohou zachránit nesčetně mnoho ptačích životů, podobně jako UV samolepky na velkých skleněných plochách. Problematika větrné energie je ukázkovým příkladem toho, jak moderní technologie může jedním dechem škodit a druhým pomáhat. Doufejme, že v blízké i vzdálenější budoucnosti bude dělat především už jen to druhé.

Text a částečný překlad: Martin Vlk Mrňous

Zdroj: Audubon.org | Science.howstuffworks.com | ABC | Renewableenergyworld.com | Identiflight.com


Číst dále
1




Nejnovější  / Zajímavosti
Kachna divoká: nedoceněný pomocník mokřadní biodiverzity
AVIFAUNA Publikováno 4.4.2018


Úvodní foto: Michal Dobeš

Zapomeňte na všechny mýty, které jste kdy mohli slyšet o těchto ornitologicky nepopulárních ptácích. Tito všudypřítomní vrubozobí obnovují a vytvářejí vhodné životní prostředí pouze tím, že si takříkajíc hledí svého a žijí tak, jak je příroda stvořila.

Kachny divoké jsou všude. Vidíme je na rybnících, ve struhách, vodních nádržích, přehradách, jezerech, na řekách… Někdy se dokonce připletou do každodenního silničního provozu, čímž dokáží vyvolat náležité pozdvižení u řidičů i kolemjdoucích.

Jistě nejeden z ptáčkařů pocítil to známé zklamání, když se dostavil na vytipovanou lokalitu a v jejím zdánlivě dokonalém a vzácné druhy vyzývajícím prostředí objevil pouze hejno kachen divokých. „Nic. Jenom kachny…“

Mohli bychom jít téměř tak daleko a říct, že kachny jsou podobně „neviditelným“ druhem pro oči ornitologů a ptáčkařů jako městští holubi. Ne nadarmo mezi lidmi koluje pro březňačky termín „vodní holubi“ či „vodní potkani“. Zaslouží si však kachna divoká toto přízvisko a naší nepozornost? Dle nejnovější evropské studie nikoliv—její výsledky totiž přinesly poznání, že kachny divoké hrají klíčovou roli v udržování rozmanitosti a kondice vodní flóry.

Na podzim a v zimě následují kachny divoké své každodenní, jasně stanovené rutiny. V noci sbírají potravu, přelétávajíc z jednoho kousku vodního biotopu do druhého, kde hledají semínka, stonky a kořínky. Za rozbřesku se pak vracejí nazpět na svá hřadovací místa, kde se jedinci sdružují v hejna a kde odpočívají a socializují.

Foto: Michal Dobeš

Tyto každodenní toulky jsou pro většinu lidí neviditelné. Ne však pro Erika Kleyheega, specialistu na ptačí pohyb a pro Merela Soonse, jenž se specializuje na rozptyl semen—oba pocházejí z Utrechtské univerzity v Nizozemí. Když si tito dva ekologové porovnali zápisky a nasbíraná data po tom, co prozkoumali nesčetně mnoho rybníků napříč holandským venkovem, měli tušení, že by tyto každodenní kachní výlety mohly šířit semena mokřadních rostlin. Všichni semenožraví ptáci s šířením semen samozřejmě pomáhají, protože jsou však populace kachen divokých nesmírně početné a rozšířené, mohly by mít nezvykle velký vliv na lokální mokřadní flóru.

Aby si tuto teorii potvrdili, osadili vědci více jak 300 kachen divokých GPS batůžky, aby tak mohli podrobně sledovat jejich pohyb. Zařízení bohužel nebyla toho typu, aby zasílala data automaticky skrze satelity a tak je dvojice výzkumníků musela znovu odchytit, aby mohli data ze zařízení manuálně stáhnout. „Odchytit kachnu napoprvé není zdaleka tak složité jako ji chytit napodruhé.“ říká Kleyheeg. „Lidé si myslí, že jsou kachny hloupé, já si ale myslím, že se naopak díky staletím intenzivního lovu staly velice chytré.“

Kleyheeg a Soons zkombinovali GPS data každodenních toulek kachen divokých s poznatky, jak dlouho trvá semenu proklestit se skrze zažívací trakt opeřence ven nazpět do vhodného prostředí. Výsledek, publikovaný nedávno v magazínu Journal of Ecology, je matematickým modelem toho, jakým způsobem kachny divoké šíří semena napříč krajinou a ukazují, že hrají důležitou roli v udržování mokřadních biotopů a jejich vzájemnému propojení.

Ekolog Erik Kleyheeg drží jednu ze 300 statečných výzkumných kachen, osazenou GPS batůžkem. Foto: Erik Kleyheeg

Kachny divoké berou krajinu kolem sebe jako jeden velký švédský stůl. Spořádáním semen na jednom místě a jejich vyloučením na místě druhém, někdy až 8 km vzdáleném, pospojovávají síť ostrůvkovitých biotopů, které by byly jinak bez jejich pomoci vzájemně izolované. Bez březňaček a jiných kachen a jejich pravidelných potravních pochůzek by se semena nejrůznějších rostlin nedokázala šířit do dalších míst, nechávajíc tak unikátní biotopy odříznuté a zranitelné k lokálnímu vyhynutí. Touto cestou tak ptáci pomáhají udržovat oázy mokřadů a vodních biotopů, jenž se neustále rozpadají a ubývají, zdravé a rozmanité.

A co víc, kachny divoké podle výsledků studie samy vytvářejí nové zásobárny rostlinné biodiverzity. Po noci shánění potravy se kachny vracejí na svá hřadoviště, kde si dávají do pořádku peří, odpočívají, socializují a vylučují veškerá semena, která se jim předtím podařila pozřít. Dvojice vědců podle sestaveného modelu zjistila, že jedna třetina vyloučených semen skončila na hřadovišti, oproti pouze 7% semen, která byla ponechána v místě dočasných krmišť. Při příznivých podmínkách pro růst, mohou z těchto semen vzniknout nová rostlinná společenství. Kachny tak tímto dávají na místě jejich hřadování nevědomě vzniku miniaturních „botanických zahrad“, obsahujících rozmanitý vzorek místních rostlin. Tyto „zahrady“ jsou zásobárnami genetické biodiverzity, obdobami našich semenných bank, které zaručují, že společenstva rostlin se mohou obnovit i za předpokladu, že se krajina kolem nich neustále mění.

 

Foto: Michal Dobeš

A možná právě to je důvod k tomu, proč jsou kachny divoké všude. Krajina přeměněná člověkem je nevhodná pro jiné druhy, které jsou citlivější na čistotu vody a stav její flóry a fauny a které nejsou svým fungováním tak všestranné a přizpůsobivé jako právě březňačky. Ty pak podobně jako kormoráni nebo bílé krvinky v našem krevním řečišti, plní funkci jakési biologické policie, která se snaží uvést rozhozenou rovnováhu životního prostředí do původního stavu. Negativní vliv lidského faktoru však přirozeně neodpadá a tak je březňaček stále mnoho, ne-li více. A bude to tak, dokud se člověk nechytí za hlavu a nezaměří se na vodní hospodářství okem člověka citlivého a ohleduplného vůči životnímu prostředí.

A tak až se příště zastavíte na nějakém vodním biotopu a uvidíte hejno kachen divokých, nespěchejte s povzdechem a zklamáním. Vzpomeňte si na tento článek a vzdejte těmto ptákům, jakožto „přepravcům“ biodiverzity rostlinných společenstev, hold. Svoji činností přispívají zdravějším vodním biotopům a biodiverzitě ve prospěch všech ostatních ptáků a přírody.

Text a překlad: Martin Vlk Mrňous

Zdroj: Audubon.org


Číst dále
0




Nejnovější  / Ze zahraničí
Donald Trump: Zakažme ptačí migraci! Další státníci se přidávají
AVIFAUNA Publikováno 1.4.2018


Donald Trump na nedělním jednání Kongresu Spojených států amerických prohlásil, že již nadále nehodlá tolerovat ptačí migraci, kterou až do nedávna jeho předchůdci benevolentně přehlíželi.

„Ptačí migrace? K čemu nám, americkému lidu, vlastně je? Každoročně se přes naše území nelegálně a bez povolení přeženou statisícová, ba dokonce milionová hejna ptáků ze všech koutů kontinentu.“ začal svůj proslov americký prezident. „Ptáci sem přiletí, jakoby jim to tu patřilo, zaberou naše stromy, naše keře a začnou si bez ostychu čerpat naše vlastní bohatství. Jaké bohatství, ptáte se? Žížaly! Hmyz! Housenky! Ale tam to nekončí. Příliš dlouho jsem se pohyboval ve světě byznysu a moc dobře vím, že kde to začíná housenkou, tam to záhy končí zabráním vašeho pozemku, narušování vašeho soukromí a zadlužováním se na úkor veřejného majetku.“ hrozil Donald Trump a nebál se při slovech divoce gestikulovat, zatímco se za jeho zády promítaly na velkém plátně obrázky migrujících bernešek velkých a jejích početných hejn okupujících trávníky a pěšinky v městských parcích. „A co víc, přidejte si k migraci písmeno I a máte z toho IMIGRACI. Chceme snad imigraci? Ne!“ dodal jedním dechem na konci proslovu, jenž přehlušil bouřlivý potlesk.

Dalším krokem Donalda Trumpa proti ptačí migraci je dle jeho mluvčího vylepšení zdi dělící hranici Mexika a Spojených Států. Aby plošně zabránil migraci ptačích druhů z Mexika a Střední Ameriky, chystá se americký prezident výšku stěny upravit tak, aby dosahovala do spodních vrstev stratosféry. Na námitku povolaných expertů, že stavba vysoká téměř 10 km bude jednak nereálná a jednak příliš drahá, Donald Trump prohlásil, že slovo „drahé“ nemá ve svém slovníku. Jakékoliv námitky rázně odmítl a tak stavba olbří zdi již dnes ráno započala. „Bude to mazec. S děckama jsme sem přijeli karavanem a budeme čekat, dokud tu nádheru nepostaví. Už se těším, co na to řeknou mexikánci. No a jak se na to budou na jaře tvářit ptáci…“ nechal se slyšet jeden z nejmenovaných podporovatelů prezidenta Trumpa, který se na stavbu přijel podívat až z Floridy.

Vizualizace nové podoby zdi dělící hranice Mexika a Spojených Států, kterou Donald Trump sám navrhl v programu Photoshop.

Experti upozorňují, že stavba zdi může trvat až několik staletí a po jejím dokončení může její vržený stín dosahovat v průběhu roku téměř 100 km. Lidé v zasažených oblastech tak zažijí výrazné ochlazení a jedna část z jejich horizontu bude kompletně včetně oblohy překryta obrovskou zdí. Podle předběžných průzkumů z nejmenovaných zdrojů to však lidem nevadí, naopak jsou rádi, že jsou konečně v bezpečí. „10 km zeď už jen tak něco nepřeletí, natožpak nepřeleze. Konečně budeme moc po letech v noci spát v klidu.“ sdělila reportérům spokojená obyvatelka městečka vzdáleného pár set metrů od místa stavby.

Aby prezident Trump odradil ptáky od přeletu do USA, hodlá na zeď vyvěsit po celé její ploše cedule s nápisem „Zastav se ptáku, my tě tady nechceme!“ Na námitky některých škarohlídů, že ptáci neumějí číst, se Donald Trump ohradil, že na ptáky na jeho zahradě to jednoznačně funguje.

Akce Donalda Trumpa zvedly napříč světem vlnu nadšení. Vladimír Putin se nechal slyšet, že ptáky hodlá na zimovištích opít vodkou, aby pak na jaře netrefili zpátky do Ruska. Pozitivně na zprávy o migrační čistce reagoval i Miloš Zeman, který prohlásil, že se ve své snaze chystá zaměřit především na datla tříprstého, který mu prý poslední dobou nedá spát. Na připomínky, že pták, na kterého poukazuje, neexistuje a ikdyby existoval, jednalo by se o stálý a nikoliv migrující druh, český prezident cynicky poznamenal, že něco podobného slyšel i o aktivistkách skupiny Femen. „Nikdy jsem je neviděl, do České republiky prý nemigrují a pak se člověk ani nenaděje a skočí na vás zpoza rohu.“ Uťal jakékoliv argumenty rázně Zeman.

Kim Čong-un na tiskové konferenci v Pchjongjangu prohlásil, že proti ptačí migraci hodlá bojovat jiným způsobem než ostatní státníci. Chystá se totiž zcela vyčerpat veškeré přírodní zdroje a tak už mezi severokorejským lidem rozšířený hladomor přenést i na místní faunu. „Je to rafinovaný krok.“ okomentoval rozhodnutí politolog John Doe. „Ptáci nebudou chtít do Severní Korei migrovat, protože tam prostě nenaleznou žádnou potravu.“ Jakým způsobem hodlá řešit situaci současného hladomoru, který se tímto krokem ještě výrazně prohloubí, velký vůdce nijak neokomentoval. Aby však překonal všechny ostatní státy, hodlá navíc místním stálým druhům, které mají byť jen trošku barevný šat, vzít veškeré barevné peří, aby tak ptáci dle jeho slov „nevybočovali z řady.“ Jedinou povolenou barvou ptáků v Severní Korei zůstane červená a armádně zelená. Pro ostatní barevné peří již tým severokorejských vědců vynalezl speciální barvivo, kterým budou peří ptákům cíleně obarvovat.

Za redakci Avifauny Vám přejeme příjemný aprílový den a šťastný Mezinárodní den ptactva! 😉

Text: Martin Vlk Mrňous


Číst dále
0




10
Novější články Starší články
  • - Reklama -
  • Newsletter

    Dostávejte nejnovější články přímo do vaší e-mailové schránky!

  • Nejnovější články

    • 1
      Obnova přírodní rezervace Kotvice v CHKO Poodří by měla prospět ptákům
    • 2
      Proč drobní ptáci „zamrzají na místě“?


Aby vám nic neuletělo

Dostávejte nejnovější články přímo do vaší e-mailové schránky!

  • Avifauna je nezávislý český online magazín zasvěcený fascinujícímu světu ptáků. Projekt vznikl za ochotné finanční podpory milovníků ptactva a funguje pod záštitou stejnojmenné neziskové organizace Avifauna z.s.

  • Facebook

  • O Avifauně
  • Diskuzní fórum
  • Mediální partnerství
  • Ochrana osobních údajů
  • Kontakt
© 2024 Magazín Avifauna | ISSN 2571-0737 | Avifauna z.s.
Pak stiskněte enter a my to pro Vás najdeme!