orel královský

Vyslovíte-li v ornitologické komunitě, samozřejmě i v té české, jméno Jozef Chavko, pak další slovo, které vás napadne, jsou dravci. Tak úzce je propojen životní zájem i profese Jozefa Chavka, současného předsedy Ochrany dravcov na Slovensku (RPS). Předchůdkyní této neziskové organizace byla Skupina pre výskum a ochranu dravcov a sov, kterou založil v roku 1975 a do roku 1996 i vedl jeden z nejvýznamnějších (česko)slovenských odborníků na dravce Mgr. Štefan Danko. Od roku 1975 vydávala Československá Skupina ročně dva oběžníky a o činnosti informovala každoročně ve zprávách za jednotlivé roky. Hlavními cíli výzkumu byly inventarizace hnízdních párů dravců a sov, jejich populační dynamika a kroužkování. První oběžníky byly vyráběny v Michalovcích, tehdy na cyklostylu, od roku 1980 ve spolupráci s Východočeskou pobočkou ČSO vydávaly tištěné Zprávy, které se v roku 1986 transformovaly do časopisu Buteo.

Od roku 1993 po rozdělení Československa se rozdělila i Československá SVODAS na českou a slovenskou. Ve slovenské Skupine pokračovali v publikování zpráv o činnosti tři krajští koordinátoři, jedním z nich byl právě Jozef Chavko. Od roku 1998 je Skupina pro výzkum a ochranu dravců a sov nevládní neziskovou organizací. Od roku 2004 organizace vystupuje a užívá název Ochrana dravcov na Slovensku (RPS). Jozef Chavko je od roku 2003 jejím předsedou.

S velkým zájmem sledujeme letošní úspěšnou sezónu pro dravce na Slovensku. Ať už pro motáky lužní nebo pro poštolky rudonohé. Zůstanu-li u motáků lužních, čím si vysvětlujete rozdíly v početnosti na Slovensku například v porovnání s Českou republikou?

Těch příčin může být více, ale asi největší vliv má sečení obilnin, motáci lužní hnízdí téměř výlučně na zemi v obilných kulturách. V čase žní jsou mláďata ještě nevzletná a na hnízdech je v převážné většině případů zraní kombajny. Proto je velmi důležitý management jejich ochrany, který spočívá v komunikaci s uživateli pozemků a zabránění vysečení hnízda s mláďaty, například přenesením mláďat do jiné vedlejší plodiny, taktéž dočasným oplocením hnízda pro zamezení přístupu predátorů, kde je matka krmí až do dosažení samostatnosti. Bohužel žijeme v období, kdy už celá řada druhů nedokáže přežít bez managementu jejich ochrany.  Z dravců je to například raroh velký, orel královský, ale i také druhy, které byly primárními potravními zdroji dravců jako sysel obecný nebo i  běžné druhy, které byly ještě nedávno velmi početné, například křeček, na některých lokalitách dnes už dokonce mizí i hraboš polní. Takovou situaci je již možné vnímat jako alarmující.

V České republice se motákům lužním věnuje více ornitologů, velmi dobré výsledky i v tomto roce v Středočeském a Ústeckém kraji dosáhl Dušan Rak se spolupracovníky (psali jsme ZDE, pozn.red.). Podařilo se jim prokázat hnízdění na 42 lokalitách a hnízdění dalších 16 párů nebylo fyzicky kontrolovaných. Z tohoto počtu až u 24 hnízdících párů bylo nutné zabezpečit managementová opatření, většinou ve spolupráci s hospodařícími subjekty. Na Slovensku je neporovnatelně horší situace, dohledali a kontrolovali jsme jen 4 obsazená hnízda, vyvedeno bylo 11 mláďat. U nás je pokles počtu hnízdících párů důsledkem nedostatečné pozornosti o vývoj populace. Dlouhodobě neřešená situace usmrcování mláďat při žních zapříčinila postupný zánik hnízdní populace, která je dnes na Slovensku na hranici vyhynutí.

A poštolky rudonohé? Zdá se, že na Slovensku spíše nacházejí hnízdní podmínky a v České republice již ne…

Myslím, že se nedá hovořit o tom, že na Slovensku poštolky rudonohé nacházejí dobré hnízdní podmínky, zvláště když hnízdí již jen na jediné lokalitě a všechna další historická hnízdiště jsou opuštěná. Navíc vyšší početnost obsazených hnízd byla zaznamenaná pouze v tomto roce (16 hnízdících párů, psali jsme ZDE, pozn. red.). Abychom udrželi toto obsazené hnízdiště, věnovali jsme nemálo úsilí do managementových opatření, instalovali jsme desítky hnízdních budek, vysadili jsme původní druhy dřevin, neinvazně jsme řešili i zamezení vlivu predátorů. Zásadní význam mělo hlídání hnízd, abychom zamezili vyrušování a  dosáhli co nejvyšší hnízdní úspěšnost. Situaci na hnízdišti jsme měli pod kontrolou a řešili jsme hlavně rušivé vlivy. Celkově však perspektiva návratu poštolek rudonohých bude úzce souviset s environmentálně šetrnějším hospodařením s krajinou, příznivým klimatem, ale i s úspěchem jádrové populace v Maďarsku, odkud je možné předpokládat šíření i na naše území. Zdá se, že nejsložitější bude prosazení změn v zemědělském využívaní krajiny, kde železnou rukou vládne komerce. Asi nejpodstatnějším problémem je výrazný globální pokles diverzity a denzity hmyzu především v důsledku nadměrného používání chemie na „ošetřování“ zemědělských kultur. Podíl chemických přípravků za posledních deset let několikanásobně vzrostl. Insekticidy, rodenticidy a další „cidy“ degradují biodiverzitu a vedou k přírodní jednotvárnosti a prognózy nejsou vůbec optimistické. Je jasné, že poštolky rudonohé bez hmyzu „fungovat“ nebudou. Z polí zmizeli cvrčci, luční koníci, motýli a další bezobratlí, kteří jsou klíčovými potravními zdroji těchto sokolíků. Jsem přesvědčený, že klíčem k zásadnějším změnám v ochraně biodiverzity je „environmentalizace“ hospodářského využívání krajiny, hlavně v zemědělství a lesnictví. Díky projektům, které realizujeme i s podporou Evropské unie (např. aktuálně projekt „LIFE REDFOOT“), se chválabohu daří stále více zapojovat farmáře do takzvaných agro-environmentálních programů, pomalu roste povědomí lidí, do popředí jdou také některé biologické způsoby ochrany plodin.

Očekáváte další zvyšování populace poštolek rudonohých, nebo je letošní vysoký počet hnízdících párů spíše výjimkou?

Početnost jedinců v každé populaci pulsuje a v určitých časových intervalech dochází k poklesu či nárůstu početnosti. Myslím, že se nacházíme v období po dlouhodobém poklese její početnosti a některé okolnosti indikují, že by mělo dojít k opětovnému šíření severozápadním, respektive západním směrem od kmenové maďarské tisícové populace. Už od roku 2016 u nás hnízdí samička s maďarským kroužkem. V tomto roce hnízdilo 16 párů, které vyvedly 41 mláďat. Samozřejmě letošní nárůst populace na hnízdišti na Slovensku ještě nic neříká, v tomto případě šlo spíše o přesun a koncentraci párů z širšího okolí. Myslím, že nejbližší budoucnost ukáže, jestli dojde ke zvýšení početnosti hnízdících párů.

Pokud tedy dojde k dalšímu zvýšení, bude populace poštolek i nadále závislá na podpoře člověka?

Pomoc ze strany člověka bude rozhodující. Věříme, že i díky naší práci se budou podmínky zlepšovat, že se v krajině obnoví podmínky pro přežití živočichů, kterým se věnujeme.

Spolupracujete na projektu PannonEagleLife (na němž participuje i ČSO, pozn. red). Myslíte, že za současným zvyšováním populace orla královského v ČR stojí důsledná druhová ochrana na západním Slovensku? Myslíte, že orli hnízdící v ČR jsou původem právě odtud?

Ano, tento projekt, který je podpořen Evropskou unií, je skvělou příležitostí pro zlepšení ochrany populace orlů královských v několika zemích střední Evropy. Snahou ornitologických organizací je eliminovat hlavní důvody ohrožení, mezi něž patří především enormní kriminalita ve většině států, které na projektu spolupracují. Při současných možnostech ochrany a nezákonných aktivitách některých komunit se orli neobejdou bez důsledné druhové ochrany. V podstatě jsme věnovali hodně úsilí managementu ochrany v rámci dalších LIFE projektů za posledních 15 let a tím se nám vcelku daří udržet mírně stoupající trend a můžeme předpokládat, že i přilehlá území České republiky obsadili orli ze Slovenska. První známé páry zahnízdily na Moravě v blízkosti slovenské hranice, rovněž pak začaly hnízdit další páry v Rakousku.

Jaká je situace orla královského v ostatních částech Slovenska a jaká jsou hlavní rizika pro orly?

Není tajemstvím, že na Slovensku hnízdí 55 až 60 párů orla královského. Hnízdí především v nížinách východního Slovenska a také v nížinách a přilehlých pohořích západního Slovenska. V hlubší minulosti obývali stepní biotopy, postupně člověk přeměnil nížinu a orli se přizpůsobili, ale dostali se do konfliktu s komunitami “hospodařících“ se zvěří, dostali nenávistné nálepky „škodná“ nebo „křivé zobáky“ a jsou pronásledovaní všemi možnými způsoby. Toto je snad od středověku stále přetrvávající nesmyslný problém a asi také největší riziko pro orly. Neznám jediný vědecky zdůvodněný názor prokazující škodlivost predátorů, naopak je mnoho názorů dokazujících nezastupitelný význam pro stabilitu ekosystémů, to však stále neřeší nezákonné barbarské pokládání otrávených návnad, či pytlácké odstřely. Ve všech evropských státech se tento nešvar rozmohl v nebývalém rozsahu. Právě proto jsou klíčové aktivity projektu PannonEagleLife  zaměřené na eliminaci těchto druhů ptačí kriminality. Když hovoříme o rizicích, nemohu opomenout i problém častých smrtelných zranění na konstrukcích sloupů 22 kV elektrických nadzemních vedení. Sloupy orli často využívají jako odpočinková stanoviště v nížinách s nedostatkem přirozené vegetace. Také letos jsme našli pod sloupy 2 uhynulé orly královské a když k tomu připočteme nezákonné odstřely a trávení, pak vliv na populaci je opravdu významný. Pozitivní však je, že všechny energetické společnosti na Slovensku věnují ekologizaci svých vedení stále větší pozornost. Prioritně jsou postupně zabezpečované konstrukce 22 kV vedení v chráněných ptačích územích a následně v dalších nížinách. V posledních třech letech se realizují opatření i na ochranu ptactva před nárazy do elektrických vedení, přičemž nejdůležitějším projektem na našem území je v tomto směru LIFE Energia.

Jak se daří spolupráce s jinými zájmovými skupinami v krajině?

Hledáme cesty ke spolupráci, myslím, že je možné vysoce pozitivně hodnotit enviromentální přístup velkých energetických společností, které investovaly do ekologizace svých vedení významné prostředky. Osobně si taktéž vážíme spolupráce se zemědělci a zdá se, že pro ochranu dravců má takováto spolupráce rozhodující význam. V každém případě bychom chtěli „enviro“ spolupráci co nejvíce prohlubovat.

Mimo již řečeného, jsou ještě nějaká další rizika pro dravce?

V širším úhlu bych na prvním místě viděl nedostatečný zájem veřejnosti o ochranu životního prostředí. Samozřejmě poměrně hodně lidí se věnuje různým formám ochrany přírody, ale to nestačí. Bez masivní podpory veřejnosti se nic nezmění, tlak na státní orgány a vládu je nevýrazný a v popředí jsou zcela jiné zájmy. Vidíme to i na volbách, kde zelené strany jsou vždy na chvostě.

Zdá se, že v posledních několika letech pomalu přibývá v ČR pozorování orlíka krátkoprstého. Dokonce byl letos v severních Čechách zjištěn dlouhodobý pobyt 1 – 2 ptáků. Nezaznamenali jste podobný trend i u Vás? Vrací se orlík na Slovensko?

Naopak, orlík mizí ze Slovenska, evidujeme už jen jediné hnízdiště na východním Slovensku. Důvod je v podstatě jednoduchý – ztráta potravních biotopů. V hlavních oblastech výskytu zejména na východním Slovensku došlo k významným změnám xerotermních biotopů, ať již v důsledku zániku pastevního hospodaření, nebo zemědělského využívání, velké plochy biotopů, vzniklých krasovou činností  na jihu východního Slovenska, zejména Slovenského Krasu, Silické či Plešivecké planiny postupně zaplavuje sukcese a orlík na historických hnízdištích ztrácí své pozice.

Aha….dobře….  Jaké jsou Vaše, respektive RPS, hlavní priority do dalších let?

Naše organizace vznikla jako sdružení lidí, u nichž je upřímným zájmem a posláním poznání dravců a sov ve volné přírodě a zlepšování podmínek pro tyto druhy v jejich přirozeném prostředí. Nejdůležitějším pilířem jsou naši aktivní členové, jejichž práce umožňuje už více než 40 let naplňovat tento ušlechtilý cíl. Krom toho jsou to i sympatizanti a veřejnost, kteří nám svojí podporou dodávají energii. Mezi naše priority proto patří úzká komunikace s členy a dalšími příznivci, podpora jejich činnosti a zároveň ohodnocení jejich tvrdé a obdivuhodné práce. Důležité pro nás je, aby se zájem o přírodu rozvíjel na více generačních úrovních. Aby mladí lidé neznali dravce jen ze zajetí, ale aby měli motivaci jít se na ně podívat ven. Velkou pozornost proto budeme i nadále věnovat zvyšování povědomí a vzdělávacím aktivitám.

Co se týče druhové ochrany, vrcholem zájmu jsou druhy, které se dostaly na hranici vyhynutí, případně je jejich populace velmi křehká a zasluhuje si konkrétní pozornost. V několika případech se nám podařilo zvrátit katastrofální stav a zabránit úplnému vymizení druhu. Například raroha velkého nebo poštolky rudonohé. Budeme pokračovat v plnění cíle stabilizace zranitelných a ohrožených populací a optimalizovat podmínky pro jejich růst. Mimo zlepšování stavu hnízdních a potravních biotopů budou nepochybně pokračovat aktivity zaměřené na minimalizaci, respektive eliminaci vlivu ohrožujících  faktorů.

 

Moc díky za Váš čas. Přeji Vám mnoho radostných chvil v přírodě a úspěchů ve vaší práci!

Ptal se Lukáš Kadava

Fotografie: Jozef Chavko

 

 

Slovenská verze:

Jozef Chavko: aby dravci nezmizeli ze slovenské oblohy

Vyslovíte-li v ornitologické komunitě, samozřejmě i v té české, jméno Jozef Chavko, pak další slovo, které vás napadne, jsou dravci. Tak úzce je propojen životní zájem i profese Jozefa Chavka, současného předsedy Ochrany dravcov na Slovensku (RPS). Předchůdkyní této neziskové organizace byla Skupina pre výskum a ochranu dravcov a sov, kterou založil v roku 1975 a do roku 1996 i vedl jeden z nejvýznamnějších (česko)slovenských odborníků na dravce Mgr. Štefan Danko. Od roku 1975 vydávala Československá Skupina ročně dva oběžníky a o činnosti informovala každoročně ve zprávách za jednotlivé roky. Hlavními cíli výzkumu byly inventarizace hnízdních párů dravců a sov, jejich populační dynamika a kroužkování. První oběžníky byly vyráběny v Michalovcích, tehdy na cyklostylu, od roku 1980 ve spolupráci s Východočeskou pobočkou ČSO vydávaly tištěné Zprávy, které se v roku 1986 transformovaly do časopisu Buteo.

Od roku 1993 po rozdělení Československa se rozdělila i Československá SVODAS na českou a slovenskou. Ve slovenské Skupine pokračovali v publikování zpráv o činnosti tři krajští koordinátoři, jedním z nich byl právě Jozef Chavko. Od roku 1998 je Skupina pro výzkum a ochranu dravců a sov nevládní neziskovou organizací. Od roku 2004 organizace vystupuje a užívá název Ochrana dravcov na Slovensku (RPS). Jozef Chavko je od roku 2003 jejím předsedou.

S velkým zájmem sledujeme letošní úspěšnou sezónu pro dravce na Slovensku. Ať už pro motáky lužní nebo pro poštolky rudonohé. Zůstanu-li u motáků lužních, čím si vysvětlujete rozdíly v početnosti na Slovensku například v porovnání s Českou republikou?

Tých príčin môže byť viac, ale asi najväčší vplyv má žatva obilnín, kane popolavé hniezdia takmer výlučne na zemi v obilných kultúrach. V čase žatvy sú mláďatá ešte nevzletné a na hniezdach ich v prevažnej väčšine prípadov zrania kombajny. Čiže veľmi dôležitý je manažment ich ochrany, ktorý spočíva na komunikácii s úžívateľmi pozemkov a zabráneniu vykoseniu hniezda s mláďatami, napríklad preložením mláďat do inej vedľajšej kultúry, tiež dočasným oplotením hniezda na zamedzenie prístupu predátorov, kde ich matka kŕmi až do dosiahnutia samostatnosti. Žiaľ žijeme v období, kedy už celá rada druhov nedokáže prežiť bez manažmentu ich ochrany.  Z dravcov je to napríklad sokol rároh, orol kráľovský, ale i také druhy, ktoré boli primárnymi potravnýmí zdrojmi dravých vtákov ako syseľ pasienkový a alebo aj  bežné druhy, ktoré boli ešte nedávno velmi početné, akým bol škrečok na niektorých lokalitách dnes už dokonca mizne aj hraboš poľný. Túto situáciu už možno vnímať ako alarmujúcu.

V Českej republike sa kaniam popolavým venuje viac ornitológov, veľmi dobré výsledky aj v tomto roku v Stredočeskom a Ústeckom kraji dosiahol Dušan Rak zo spolupracovníkmi (psali jsme ZDE, pozn.red.). Podarilo sa im preukázať hniezdenie na 42 lokalitách a hniezdenie ďalších 16 párov nebolo fyzicky kontrolovaných. Z tohoto počtu až u 24 hniezdiacich párov bolo potrebné zabezpečiť manažmentové opatrenia, väčšinou v kontakte s hospodáriacimi subjektami. Na Slovensku je neporovnateľne horšia situácia, dohľadali a kontrolovali sme len 4 obsadené hniezda, vyletelo 11 mláďat. U nás je pokles počtu hniezdiacich párov dôsledkom nedostatočnej starostlivosti o populáciu. Dlhodobo neriešená situácia usmrcovania mláďat při žatvách spôsobili postupný zánik hniezdnej populácie, ktorá je dnes na Slovensku na hranici vyhynutia.

A poštolky rudonohé? Zdá se, že na Slovensku spíše nacházejí hnízdní podmínky a v České republice již ne…

Myslím, že sa nedá hovoriť, že na Slovensku sokoly červenonohé nachádzajú dobré hniezdné podmienky najmä ak hniezdia už iba na jedinej lokalite a všetky ostatné historické hniezdiská sú opustené. Navyše vyššia početnosť obsadených hniezd bola zaznamenaná len v tomto roku (16 hniezdiacich párov, psali jsme ZDE, pozn. red.). Aby sme udržali toto obsadené hniezdisko venovali sme nemálo úsila do manažmentových opatrení, inštalovali sme desiatky hniezdných búdok, vysadili sme pôvodné druhy drevín, neinvazívne sme riešili aj zamedzenie vplyvov predátorov. Zásadný vplyv malo stráženie, tak aby sme zamedzili vyrušovaniu a  dosiahli čo najvyššiu úspešnosť hniezdenia. Situáciu na hniezdisku sme mali pod kontrolou a riešili sme najmä rušivé vplyvy. Celkovo však perspektíva návratu sokolov červenonohých bude úzko súvisieť s environmentálne šetrnejším obhospodarovaním krajiny, priaznivou klímou, ale aj od úspešnosti kmeňovej, alebo jadrovej populácie v Maďarsku, odkiaľ možno predpokladať šírenie aj na naše územie. Zdá sa, že najzložitejšie bude presadenie zmien v poľnohospodárskom využívaním krajiny, kde železnou rukou vládne komercia. Asi najpodstatnejším problémom je výrazný globálny pokles diverzity a denzity hmyzu  predovšetkým v dôsledku nadmerného používania chémie na „ošetrovanie“ poľnohospodárskych kultúr. Podiel chemických prípravkov za posledných desať rokov niekoľkonásobne vzrástol. Insekticídy, rodenticídy, či ďalšie „cídy“ degradujú biodiverzitu vedúcu k prírodnej jednotvárnosti a prognózy nie sú vôbec optimistické. Je jasné, že sokoly červenonohé bez hmyzu „fungovať“ nebudú. Z polí zmizli cvrčky, koníky, motýle a ďalšie bezstavovce, ktoré sú kľúčovýmy potravnými zdrojmi týchto sokolov. Som presvedčený, že kľúčom k zásadnejším zmenám v ochrane biodiverzity je environmentalizácia hospodárskeho využívania krajiny, predovšetkým v poľnohospodárstve a lesnom obhospodarovaní. Vďaka projektom, ktoré realizujeme aj s podporou Európskej únie (např. aktuálně projekt „LIFE REDFOOT“), sa chvalabohu darí stále viac farmárov zapojiť do takzvaných agro-environmentálnych schém, pomaly rastie povedomie ľudí, do popredia idú aj niektoré biologické spôsoby ochrany plodín.

Očekáváte další zvyšování populace poštolek rudonohých, nebo je letošní vysoký počet hnízdících párů spíše výjimkou?

Početnosť jedincov v každej populácii pulzuje a v určitých časových intervaloch dochádza k poklesu či nárastu početnosti. Myslím, že sa nachádzame v období po dlhodobom poklese jej početnosti a niektoré okolnosti indikujú, že by malo dôjsť k opätovnému nárastu šírenia severozápadným, resp. západným smerom od kmeňovej maďarskej tisícovej populácie. Už od roku 2016 u nás hniezdi samička s maďarským krúžkom. V tomto roku hniezdilo 16 párov, ktoré vyviedli 41 mláďat. Samozrejme tohtoročný nárast populácie na hniezdisku na Slovensku ešte nič nehovorí, v tomto prípade išlo skôr o presun a koncentráciu párov zo širšieho okolia. Myslím, že najbližšia budúcnosť ukáže či dôjde k zvýšeniu početnosti hniezdnych párov.

Pokud tedy dojde k dalšímu zvýšení početnosti, bude populace poštolek závislá na podpoře člověka?

Pomoc zo strany človeka bude rozhodujúca. Veríme, že aj vďaka našej práci sa budú podmienky zlepšovať, že sa v krajine obnovia podmienky pre prežívanie živočíchov ktorým sa venujeme.

Spolupracujete na projektu PannonEagleLife (na němž participuje i ČSO, pozn. red). Myslíte, že za současným zvyšováním populace orla královského v ČR stojí důsledná druhová ochrana na západním Slovensku? Myslíte, že orli hnízdící v ČR jsou původem právě odtud?

Áno, tento projekt, ktorý podporila aj Európska únia, je skvelou príležitosťou pre zlepšenie ochrany populácie orlov kráľovských vo viacerých krajinách strednej Európy. Snahou ornitologických organizácii je eliminovať hlavné dôvody ohrozenia, ktorým je predovšetkým enormná kriminalita vo väčšine štátov participujúcich na projekte. Pri súčasných možnostiach ochrany a nezákonných aktivitách niektorých komunít sa orly nezaobídu bez dôslednej druhovej ochrany. V podstate sme venovali veľa úsilia manažmentu ochrany v rámci viacerých LIFE projektov v období posledných 15 rokov, čím sa nám vcelku darí udržať mierne stúpajúci trend a možno predpokladať, že aj priľahlé územia ČR obsadili orly zo Slovenska. Prvé známe páry zahniezdili na Morave v blízkosti slovenskej hranice, rovnako tak začali hniezdiť aj viaceré páry v Rakúsku.

Jaká je situace orla královského v ostatních částech Slovenska a jaká jsou hlavní rizika pro orly?

Nie je tajomstvom, že na Slovensku hniezdi spolu 55 – 60 párov orlov kráľovských. Hniezdia predovšetkým na nížinách východného Slovenska a na nížinach a v priľalých pohoriach západného Slovenska. V dávnejšiej minulosti obývaly stepné biotopy, postupne člověk premenil nížinu a orly sa prispôsobili, ale dostali sa do konfliktu s komunitami “hospodáriacich“ so zverou, dostali nenávistné nálepky „škodná“ alebo „krivé zobáky“ a sú prenasledované všetkými možnými spôsobmi. Toto je snáď od stredoveku stále pretrvávajúci nezmyselný problém a asi aj naväčšie riziko pre orly. Nepoznám jediný vedecky zdôvodnený názor o škodlivosť predátorov, naopak je mnoho názorov dokazujúcich nezastupiteľný význam pre stabilitu ekosystémov, to však stále nerieši nezákonné barbarské vykladanie otrávených návnad, či pytliacké odstrely. Vo všetkých Európskych štátoch sa tento nešvár rozmohol v nebývalom rozsahu. Práve aj klúčové aktivity projektu PannonEagleLife sú zamerané na eliminovanie týchto druhov vtáčej kriminality. Keď spomíname riziká, nemožno nespomenúť aj problém častých smrteľných zranení na konštrukciách stĺpov 22 kV elektrických nadzemných vedení. Stĺpy orly často využívajú jako odpočinkové stanovište v nížinách s nedostatkom prirodzenej vegetácie. Aj v tomto roku sme našli pod stĺpami 2 uhynutých orlov kráľovských, ak k tomu pripočítame nezákonné odstrely a trávenie, tak vplyv na populáciu je naozaj veľmi významný. Pozitívne ale je, že všetky energetické spoločnosti na Slovensku venujú ekologizácii svojich vedení stále väčšiu pozornosť. Prioritne sú postupne ošetrované konštrukcie 22 kV vedení v chránených vtáčích územiach a následne v ostatnej nížine. V posledných troch rokoch sa realizujú opatrenia aj na ochranu vtáctva pred nárazmi do elektrických vedení, pričom najväčším projektom na našom území je v tomto smere LIFE Energia.

Jak se daří spolupráce s jinými zájmovými skupinami v krajině?

Hladáme cesty spolupráce, myslím, že vysoko možno hodnotiť pozitívny enviromentálny prístup veľkých energetických spoločností, ktoré investovali do ekologizácie svojich vedení významné prostriedky. Osobitne si tiež vážime spoluprácu s poľnohospodármi a zdá sa, že pre ochranu dravých vtákov má takáto spolupráca rozhodujúci význam.  V každom prípade by sme chceli enviro spoluprácu čo najviac prehlbovať.

Mimo již řečeného, jsou ještě nějaká další rizika pro dravce?

Zo širšieho úhlu by som na prvom mieste videl nedostatočný záujem verejnosti o chranu životného prostredia, samozrejme pomerne veľa ľudí sa  venuje rôznym formám ochrany prírody, ale to nestačí. Bez masívnej podpory verejnosti sa nič nezmení, tlak na štátne orgány a vládu je nevýrazný a v popredí sú úplne iné záujmy. Vidíme to aj na voľbách, kde zelené strany sú vždy na chvoste.

Zdá se, že v posledních několika letech pomalu přibývá v ČR pozorování orlíka krátkoprstého. Dokonce byl letos v severních Čechách zjištěn dlouhodobý pobyt 1 – 2 ptáků. Nezaznamenali jste podobný trend i u Vás? Vrací se orlík na Slovensko?

Naopak, hadiar odchádza aj zo Slovenska, evidujeme už len jediné hniezdisko na východnom Slovensku. Dôvod je v podstate jednoduchý – strata potravných biotopov. V hlavných oblastiach výskytu najmä na východnom Slovensku došlo k významným zmenám xerotermných biotopov, či už v dôsleku zániku pasienkového hospodárstva, alebo poľnohospodárskeho využívania, veľké plochy škrapových biotopov  na juhu východného Slovenska najmä Slovenského Krasu, Silickej či Plešiveckej planiny postupne zaplavuje sukcesia a orlík na historických hniezdiskách stráca svoje pozície.

Aha….dobře….  Jaké jsou Vaše, respektive RPS, hlavní priority do dalších let?

Naša organizácia vznikla ako združenie ľudí, ktorých úprimným záujmom a poslaním je poznanie dravcov a sov vo voľnej prírode a zlepšovanie podmienok pre tieto druhy v ich prirodzenom prostredí. Najdôležitejším pilierom sú naši aktívni členovia, ktorých práca umožňuje už viac ako 40 rokov napĺňať tento ušľachtilý cieľ. Okrem toho sú to i sympatizanti a verejnosť, ktorí nám svojou podporou dodávajú energiu. Medzi naše priority preto patrí úzka komunikácia s členmi a ďalšími priaznivcami, podpora ich činnosti a zároveň ohodnotenie ich tvrdej a obdivuhodnej práce. Je pre nás dôležité, aby sa záujem o prírodu rozvíjal na rôznych generačných úrovniach. Aby mladí ľudia nepoznali dravce len zo zajatia, ale boli motivovaní ísť sa na ne pozrieť von. Veľkú pozornosť preto budeme aj naďalej venovať zvyšovaniu povedomia, vzdelávacím aktivitám.

Čo sa týka druhovej ochrany, na vrchole záujmu stoja druhy, ktoré sa dostali na hranicu vyhynutia, prípadne je ich populácia veľmi krehká a zasluhuje si osobitnú pozornosť. Tu sa nám vo viacerých prípadoch podarilo zvrátiť katastrofálny stav a zabrániť úplnému vymiznutiu druhu. Napríklad sokol rároh či sokol červenonohý. Budeme naďalej pokračovať v napĺňaní cieľa stabilizovať zraniteľné a ohrozené  populácie a optimalizovať podmienky pre ich rast. Okrem zlepšovania stavu hniezdnych a potravných biotopov budú nepochybne pokračovať aktivity zamerané na minimalizáciu, resp. elimináciu vplyvu ohrozujúcich  faktorov.

 

Moc díky za Váš čas. Přeji Vám mnoho radostných chvil v přírodě a úspěchů ve vaší práci!

Ptal se Lukáš Kadava

Fotografie: Jozef Chavko

 

 

 

---

---