Ačkoli stále většina milovníků přírody přikrmuje ptáky jen v zimě, s plošným mizením přirozených zdrojů potravy čím dál více nabývá na významu i krmení celoroční. Ale i když krmíte jen v zimě, rozhodně je lepší začít s předstihem- klidně už začátkem října! Zde nabízím 5 důvodů, proč:
1) Místní ptáci budou vědět, kam jít
Stálé druhy opeřenců, které i v zimě zůstávají ve svém celoročním teritoriu, či se toulají v blízkém okolí (např. vrabci, městští kosi, brhlík, dospělé páry sýkor uhelníčků, babek a parukářek, ale i většina šplhavců nebo hrdličky) potěší, když naleznou krmítko už na podzim. V zimě, kdy ostatní ptáky postihne nouze o potravu, oni nebudou muset nic řešit- prostě si zaletí do dávno zavedené samoobsluhy.
Mlynařík dlouhoocasý okukuje krmítka už s podzimem. Zpočátku si jen první zvědové hejna občas klovnou do lojových koulí, ale s příchodem zimy si vzpomenou a zavedou celé hejno ke spolehlivému zdroji potravy, kde se pak často zdrží až do jara.
Mnoho částečně tažných či potulných druhů se zkracujícími se dny začíná pendlovat domovskou krajinou a vyhledávat vhodné zimoviště. Týká se to například sýkorovitých- přestože část populace je tažná, někteří zůstávají u nás, a před zimou se v okolí letního hnízdiště snaží najít vhodný zdroj potravy. Typické je to u mlynaříků dlouhoocasých- tito družní ptáčci v mimohnízdní době žijí v rodinných hejnech čítajících okolo deseti jedinců, a v této formaci se potulují krajinou. Ačkoli ze severských lesů jejich hejna někdy táhnou na jih, naši čeští mlynaříci se snaží přezimovat v rodném lese. Na jaře jednotlivě hnízdící sousední páry se semknou do velké rodiny, která si hájí společné zimní teritorium (tento sociální život v pevných uskupeních, vzdáleně připomínající smečky vlků, je mezi našimi ptáky výjimečný). A pokud lokální rodina mlynaříků objeví ve své domovské oblasti krmítko s kvalitním lojem, bude ho pak navštěvovat po celou zimu. Naopak jednorázové návštěvy, kdy se celé hejno jedinkrát vrhne na krmení a už se nikdy neukáže, patrně poukazují na táhnoucí (severské) či potulné hejno, které se v okolí nehodlá zdržovat déle, např. kvůli nedostatku přirozené potravy v podobě hmyzu. Typicky se taková zbloudilá hejnka jako zjevení objeví na oknech ve městě, kde svou roztomilostí potěší majitele krmítka, ale pak už se dlouho neukáží. Stabilní návštěvnost mlynaříků je naopak běžná v lesích, zámeckých parcích, rozsáhlých, hustých remízcích a podobně- tedy všude tam, kde je dostatek prostoru i ukrytého hmyzu pro zimní teritorium.
2) Zachytíte podzimní migraci
Od konce září do listopadu probíhá přes naše území každoroční tah mnoha „krmítkových“ druhů- zejména sýkor, pěnkavovitých, červenek a některých dalších měkkožravých (mlynařík, králíček, střízlík). Část místní populace odlétá a zbytek našich otužilců se potkává s četnými seveřany, utíkajícími před zimou z Ruska, Skandinávie apod. Pokud tito migranti narazí na krmítko, leckdy se na něm zastaví a posilní, někdy i v hejnech. A když zjistí, že právě našli spolehlivý zdroj potravy, někteří mohou letošní tah zapíchnout a zůstat u krmítka po celou zimu.
Sýkora koňadra je snad nejběžnější návštěvník krmítek. Vrchol její početnosti ale nenastává v lednových mrazech, jak by se dalo čekat, nýbrž koncem podzimu, kdy naše území zaplavují tažné severské populace.
Krásným příkladem je sýkora koňadra, jejíž počty u krmení každoročně nápadně gradují zhruba od poloviny podzimu (říjen-listopad/prosinec), kdy přes naše území protahují početné severské populace a část těchto cestovatelů si už rovnou hledá místo k přezimování. Pak se na dobře situovaném a zásobeném krmítku mohou vyskytovat vysoké desítky koňader denně. Část z nich se posílí na loji či oříšcích a letí dál, část se rozhodne v okolí skvělého potravního zdroje chvíli pobýt. Nicméně ani ti pravděpodobně dlouho nevydrží, protože už kolem Vánoc počty zase klesají a v lednu už se přibližují lokální hnízdní populaci, „stažené“ za potravou nejbližšího okolí. Nejspíš proto, že sýkory za hezkého počasí začínají tokat a vybírat hnízdiště už na přelomu ledna a února, rychle se stávají teritoriálními a nesnesou na svém území jiné koňadry.
3) Pomůžete ptákům s přípravami na zimu. I na jaro!
Nejen za tuhých mrazů- už dlouho dopředu uvítají drobní pěvci podporu, která jim usnadní přežít blížící se zimu. Zejména proto, že pravidelným přísunem kvalitního krmiva se zvýší jejich tělesná hmotnost a z principu vstupují do zimní zkoušky přežití s lepší fyzickou kondicí a větší nadějí. Přitom nejde „jen“ o přežití jako takové- pokud špatně živený pták zvládne zimu „tak tak“, příští jaro je velice oslabený a čeká ho mizerná hnízdní sezóna, jenž ho navíc ještě více vyčerpá. Takže přísun vhodné potravy na podzim se dá brát jako dobrý začátek pro celý následující rok.
Nemluvě o tom, že někteří drobní pěvci si v podzimním čase dělají bohaté zásoby semen. Pověstný je tím zejména brhlík, ale podobně se chová i sýkora babka a uhelníček. Za pár dní jsou schopni z krmítka odnosit kilogramy semen a poschovávat je v okolním lese- nejčastěji za odchlíplou kůrou stromů. Na rozdíl od sojek, ořešníků apod. u drobných pěvců bohužel není přesně známo, do jaké míry pak tyto zásoby v zimě skutečně zužitkují. Dá se však předpokládat, že právě oni by nevynakládali tolik drahocenné energie, kdyby si pak ze svých skrýší nic nevyzvedli.
4) nalákáte více druhů i jedinců
Většina „krmítkářů“ dobře ví, že mnoho ptáků druhů přichází ke krmení pouze v tuhém mrazu, při sněhové pokrývce, nebo dokonce až začátkem jara- tedy v době, kdy se přirozené zásoby potravy v okolní krajině vyčerpají. Typicky se to týká mnohých pěnkavovitých- stehlíků, čížků, dlasků, hýlů, jikavců. Tak proč krmit už na podzim? Právě kvůli nim! Pestrobarevní zrnožravci si touto dobou užívají bohatou potravní nabídku zrajících semen stromů i bylin, a na krmítko často nemají ani pomyšlení. Proto ho ignoruji, a mnohdy- zejména pokud ho zřizujete první rok- o něm vůbec neví. A když někdy v únoru zásoby dojdou, nic je nenaláká spolehlivěji než hlučná a početná komunita sýkor, která se kolem krmítka vytvořila právě během prvních mrazíků Sýkory totiž mají v mezidruhové komunikaci nezastupitelnou úlohu díky své vysoké inteligenci a skvělému postřehu, který jim pomáhá najít jakákoli potravní zdroj, a široké plejádě různých volání, která jim umožňuje informovat ostatní. Podobně jako pěnkavovité tak mohou koňadry s modřinkami přilákat i různé přezimující měkkožravé, například králíčka nebo šoupálka. Celkově se ptačí společenství u krmítek postupně nabaluje, a čím dříve začnete, tím více druhů i jedinců si vaše krmítko oblíbí.
5) získáte výhodu oproti ostatním krmítkům
Přestože celoroční přikrmování je po celém světe rok od roku oblíbenější, u nás krmí většina lidí pouze v zimě. A začínají obvykle dost pozdě- v listopadu, často dokonce až v prosinci. Je to určitě lepší, než nic, ale pokud touto dobou už ptáci dávno budou znát vaše krmítko, dají mu přednost a dál ho budou věrně navštěvovat coby spolehlivý, osvědčený zdroj potravy. A zároveň bude fungovat výše zmíněný efekt nabalování dalších ptáků. Takže pro soutěživé- ve chvíli, kdy všem ostatním bude první sýkorka opatrně okukovat krmítko, vy už možná budete moc říct, že „máte“ třeba dlasky nebo jikavce 🙂
Ať už ptáky u krmítka zkoumáte, fotíte, kroužkujete, nebo jen pozorujete pro zábavu a určité rozjasnění šedivých zimních dnů veselým švitořením a hemžením mnoha barevných tělíček, v každém případě jistě oceníte jejich věrnost a stabilní návštěvnost vašeho krmítka. Ptáci jsou sice pohyblivá a do značné míry nepředvídatelná stvoření (i v tom spočívá jejich kouzlo :), ale dobře zásobené krmítko už od podzimu jim slibuje hojnost potravy a láká je k usazení. Takže když začnete už teď, máte velkou šanci, že mnoho vašich hostů vydrží až do jara. A pak možná objeví i vaši budku, a vyvedou v ní novou generaci čiperných, věčně hladových opeřených přátel.
Text a foto: David Říha
