V letošní hnízdní sezóně byla slovenská avifauna obohacena o nový hnízdící druh. Je jím rorýs velký (Tachymarptis melba), který byl doposud na Slovensku pozorován pouze sporadicky. Hnízdění prokázali ornitologové ze Slovenské ornitologické společnosti/Birdlife Slovensko na jednom ze sídlišť v Michalovcích na východním Slovensku. V zemi byly doposud akceptované pouhé tři historické záznamy rorýse velkého: v letech 1949, 1955 a 1979. „V období mezi lety 1980-2017 nebyl tento druh zaznamenaný vůbec,“ zdůrazňuje vzácnost letošního nálezu ornitolog Matej Repel. rovněž v České republice jde o vzácně pozorovaný druh (blíže ZDE).
První zdokumentované pozorování rorýse velkého na Slovensku pochází z roku 2018. „V následujících letech se pozorování rorýsů opakovaly, vždy koncem léta. Přibývající výskyty a dokonce hnízdění v Maďarsku nám dávaly naději, že i v Michalovcích možná hnízdí,“ říká Matej Repel. Hnízdění se skutečně v roce 2021 podařilo potvrdit. Za svůj domov si rorýsi vybrali nedostavěnou a chátrající bytovku na nejmladším sídlišti v Michalovcích. „První výskyt v hnízdním období jsem zjistil 20. června 2021 ze střechy úřední budovy v Michalovcích. Rorýs létal nad sídlištěm SNP. Už druhý den se podařilo dohledat místo, kam rorýsi zalétávali do štěrbin mezi panely rozestavěné budovy. Následovaly hodiny pozorování, zjišťování záletů, které už prakticky s jistotou vypovídaly o hnízdění,“ popisuje ornitolog Peter Chrašč. Ornitologové tak zjistili, že zde hnízdily 2 – 3 páry. Počet hnízdících ptačích druhů na Slovensku tak vzrostl na číslo 229.
Rorýs velký je vzhledem podobný běžnému rorýsu obecnému (Apus apus), je však větší a má bílou spodinu. Obsazuje skaliska od jižní Evropy po Himaláje. Ve Středomoří je běžným obyvatelem městských prostředí. Sídliště v Michalovcích je společně s jednou lokalitou v Porýní v Německu nejseverněji položeným hnízdištěm rorýse velkého.
Rorýs velký nad Michalovcemi. Foto FB archiv Avescentrum Senné
Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis) je ve Slezsku a na severní Moravě relativně rozšířený druh. V červeném seznamu ptáků České republiky je hodnocený jako téměř ohrožený druh. Lejsek bělokrký obývá zejména starší dubové, bukové i smíšené porosty, ale najdeme jej i v městských parcích, větších zahradách a na hrázích rybníků s doupnými stromy. Ze zimoviště se tento druh lejska vrací v průběhu dubna a hned po příletu vyhledává vhodnou hnízdní dutinu, v jejíž blízkosti zpívá a vábí samičku. Jeho zpěv není příliš libozvučný, zato jeho černý frak by mu mohl závidět i José Carreras. Bílý límeček je hlavní znak, který ho odlišuje od podobného lejska černohlavého.
Australanům se během září a října vždy výrazně zkomplikuje život. Začalo hnízdění flétňáků, což tyto chytré ptáky pravidelně mění na agresivní tvory, kteří ohrožují lidské zdraví. Jsou to scény, na jaké jsou lidé zvyklí spíše ze slavného Hitchcockova hororu Ptáci: Na cyklistu jedoucího po silnici se bez varování zezadu snese pták velikosti vrány, zatne mu drápy do ramene nebo ho začne klovat do hlavy. Flétňáci nyní útočí na lidi často, někdy to má i vážně následky. Například sedmašedesátiletý muž zemřel na poranění hlavy poté, co na něj při jízdě na kole v australském Wollongongu zaútočil flétňák. Důchodce jel v neděli podél Nicholsonova parku, když se na něj vrhl agresivní pták podobný vráně. Muž se mu pokusil ujet, ale narazil do sloupu a utrpěl při tom vážná zranění. Po převozu do nemocnice těmto zraněním podlehl. Minulý týden zase nechala radnice v Sydney utratit jednoho flétňáka, který během několika let způsobil řadě lidí různě závažná poranění, v jednom případě došlo u člověka dokonce k zástavě srdce.
Chráněné jiřičky stále obtížněji hledají místa, kde by mohly hnízdit. Zatímco někteří lidé jejich hlasitý zpěv, výkaly a nepořádek s hlínou a slámou tolerují, jiní shazují rozestavěná hnízda, nebo i ta s mláďaty. Ptáci se pak shromažďují do jednoho místa, jako se to stalo v Líních na Plzeňsku. Lucie Kolářová má jiřičky ráda a říká, že kdyby měla na okně jedno dvě hnízda, radovala by se z jejich přítomnosti. Na třípatrové dvou vchodové bytovce, ve které žije, je ale kolem šedesáti hnízd a život s ptáky je prý nesnesitelný. Všechny sousední bytovky jsou totiž zabezpečené proti zahnizďování jiřiček, nedávno prošly rekonstrukcí a během pěti let se postupně ptáci stěhují k nám. To znamená do tří obecních bytovek, které zabezpečení proti hnízdění nemají,“ popsala Lucie Kolářová.Jak ale uvedl vedoucí Záchranné stanice živočichů Plzeň Karel Makoň, k zabezpečení proti hnízdění je potřeba souhlasu odboru životního prostředí městského úřadu v Nýřanech.Vedoucí odboru Petr Hauer přitom sdělil, že žádné takové povolení pro bytovky v Líních nevydávali. Makoň popsal, že jako zabezpečení proti zahnizďování slouží hladké plochy v místech, kde by mohla vzniknout hnízda. Jiřičky na lepení příbytků potřebují povrch co nejdrsnější. Podle Makoňovy zkušenosti by odbory životního prostředí měly postupovat tak, že v místech výskytu kolonií chráněných jiřiček by měly hladké plochy povolovat jen na částech domů. Na zbylých místech, třeba u společných prostor, kde to obyvatelům tolik nevadí, by měli stavbu hnízd umožnit. Zabránilo by se tak tomu, co se stalo v Líních, tedy že se jiřičky zkoncentrovaly na jednom místě. „A dělají nám ze života peklo,“ říká Lucie Kolářová. „Když pod hnízdy otevřu ventilačku, za dva dny mám v bytě milimetrovou vrstvu prachu, hlíny, slámy, občas po bytě létá jiřička,“ líčí. Pověsit si před dům prádlo je kvůli létajícímu trusu vyloučené.
Nejen Španělsko nebo Velká Británie se potýkají s invazními druhy papoušků. V celé Evropě žije volně celkem 11 druhů papoušků, které lze označit za invazní. To znamená, že se dokázali přizpůsobit životu ve volnosti a úspěšně se rozmnožují, přičemž konkurují původním druhům ptáků a způsobují škody v zemědělství. Nejnovější statistiku zveřejnili zástupci projektu ParrotNet v odborném časopise NeoBiota. Podle jejich slov však nelze ve všech případech jednoznačně potvrdit, že papoušci vyloženě škodí. ParrotNet ale míní, že do budoucna by se mělo zabránit šíření papoušků do dalších evropských lokalit, aby se zabránilo případným neblahým následkům na původní avifauně. „Většina zpráv o škodách je dosud spojena s nejrozšířenějšími a místy přemnoženými alexandry malými a mníšky šedými,“ citoval vědce web Phys.org. Podle studií z jejich původních domovin tito papoušci pravidelně způsobují velké škody v zemědělství, ale v Evropě dosud nedošlo k tak vážným ztrátám jako v Jižní Americe nebo Jižní Asii. Významnějším problémem v Evropě je konkurence původním druhům ptáků, s nimiž papoušci soupeří o hnízdní dutiny a potravu. Oproti Spojeným státům se v Evropě takřka nevyskytují případy, kdy mníšci šedí svými hnízdy postavenými na sloupech vysokého napětí způsobili zkrat nebo požár. Negativní dopady jiných druhů papoušků než alexandrů malých a mníšků šedých v Evropě nejsou hlášeny, což je zřejmě důsledek toho, že na starém kontinentu vyskytují volně krátce a v malých lokalizovaných populacích. Píše o tom server Ararauna.cz.
