Mláďata bahňáků se někdy s rodiči dorozumívají ještě předtím, než se vyklubou na svět. Nová studie nyní ukazuje, že v případě nebezpečí se také naopak dokážou ztišit.
Jak lidé, tak zvířata mají zabudovaný instinkt, který jim v případě ohrožení velí uprchnout či se pustit do boje. Čerstvě vyvedená mláďata ptáků, kteří hnízdí na zemi, však coby nemotorná písklata nemohou udělat ani jedno. Jejich obranným mechanismem je přikrčit se k zemi a být zticha. Ukazuje se, že toto vrozené chování nezačíná až po vylíhnutí – podle nedávné studie je patrné již u kuřátek ve vejcích.
Studie, která byla publikována v akademickém žurnálu Ibis, se soustředila na kulíky rezavotemenné (Charadrius ruficapillus) a čejky australské (Vanellus miles). U embryí těchto druhů lze zaznamenat takzvané embryonální volání. Tato vokalizace se objevuje v posledních dnech před vylíhnutím.
Vědci si pro studii vyhlídli několik hnízd a počkali, dokud vejcím nezbývaly do vylíhnutí dva až čtyři dny. Vybrali takto 355 vajec, která postupně umisťovali do zvukotěsné skříňky s reproduktorem a přehrávali jim různé tříminutové nahrávky – volání krkavce menšího (Corvus mellori), varovné hlasy rodičů, volání místních ptačích druhů, které nepředstavují nebezpečí, a bílý šum.
Při nahrávkách predátorů se embrya ozývala z vajíčka méně hlasitě, ale při ostatních nahrávkách se neztišila. Podle vedoucí studie Kristal Kostoglouové z Deakin University v Austrálii to naznačuje, že embrya bahňáků jsou schopna rozlišovat jednotlivé zvuky a vykazovat antipredační chování. „Demonstruje to vysoký stupeň vývoje mláďat ve vejcích a úroveň jejich schopnosti vnímat své okolí,“ tvrdí.
Čejka australská na hnízdě. | Foto: Geoff Whalan, licencováno podle CC BY 2.0
Embryonální vokalizace jako taková však zatím zůstává opředena tajemstvím. „Je to naprosto jedinečná studie, díky které zároveň vystávají další otázky,“ říká o výzkumu Sonia Kleindorferová, bioložka z Flinders University v Adelaide. Jednou z těchto otázek je, proč se embrya vůbec ozývají, když by pro ně bylo daleko bezpečnější, pokud by zůstala zticha až do vylíhnutí.
Ačkoliv bylo embryonální volání již zaznamenáno například u racků, pelikánů, pěnkavovitých a křepelek, Kostoglouová dle svých slov tvrzení doopravdy nevěřila, dokud na vlastní uši neuslyšela pípání vycházející z vajec. „O embryonálním volání se toho zatím moc neví, jelikož k této problematice existuje jen málo studií, a ty se zaměřují pouze na pár vybraných druhů,“ říká bioložka. „V posledních letech začal nicméně počet výzkumů týkajících se komunikace nevylíhnutých ptáčat narůstat,“ dodává.
Výzkum z roku 2012 například poukázal na schopnost embryonálního učení u ptáků. Při pozorování modropláštníků nádherných (Malurus cyaneus) vědci zjistili, že kuřátka ve vejcích umí mistrně napodobit vokalizaci inkubujících rodičů, což svědčí o tom, že embrya jsou schopna vnímat externí zvuky a učit se z nich. Ve výzkumu zaměřeném na racky středomořské (Larus michahellis) zase vědci zjistili, embrya, která byla v době inkubace vystavena varovnému volání rodičů, následně vykazovala řadu behaviorálních a fyziologických změn, což naznačuje, že externí akustické podněty mohou mít na vývoj embrya značný vliv.
Tady kulík jedna, přepínám! Embryonální vokalizace je pro vědce zatím mysteriózní záležitostí. Na fotografii jsou vejce kulíka rudotemenného. | Foto: Laurie Boyle, licencováno pod CC BY 2.0
Experti mají několik teorií, které by mohly vysvětlovat, proč se nevylíhnutá ptáčata z vejce ozývají. Podle Kleindorferové je možné, že se prostřednictvím volání snaží zesynchronizovat datum vylíhnutí. U druhů, které hnízdí na zemi, je toto obzvlášť důležité, jelikož mláďata se líhnou plně vyvinutá a velice brzy opouštějí hnízdo, aby mohla samostatně hledat potravu. Embrya by však vokalizací také mohla dávat rodičům najevo, že chtějí být zahřívána. „Mohl by to být signál, kterým ptáčata rodičům sdělují ‚neopouštěj nás a zahřívej dál, jsme naživu!‘ “. Tato teorie by mohla pomoci s vysvětlením výsledků nejnovějšího výzkumu – je tu možnost, že embrya reagují spíš na podněty signalizující přítomnost či nepřítomnost rodiče než na predátora jako takového, tvrdí Kleindorferová.
Kostoglouová doufá, že budoucí studie zaměřené na širší okruh bahňáků a externí podněty by mohly poodkrýt, jak embryonální vokalizace přesně funguje, a vnést nový náhled do této zatím relativně neprobádané oblasti. Bioložka zároveň zdůrazňuje důležitost zevrubnějšího prostudování antipredačních strategií bahňáků. „Vejce kulíkovitých jsou výrazně ohrožena predátory, jako jsou lišky nebo krkavci. Bez speciálních klecí, jež predátorům zamezují přístup k hnízdu, většinou nepřežijí déle než pár týdnů,“ říká Kostoglouová. Lepší porozumění problematiky embryonální vokalizace by podle ní mohlo ekologům poskytnout informace potřebné k efektivnější ochraně ptáků.
Text a překlad: Pavla Novotná
Zdroj: Audubon.org
Hejno holohlavých ptáků s nápadným opeřením se pohybuje vysokou trávou křídlo vedle křídla a jejich červená očka pátravě sledují krajinu. Připomínají skupinu žáků, kteří si ve školní jídelně hledají místa k sezení – a možná se od lidí zas tolik neliší. Perličky supí, jak se ptáci jmenují, si podle studie zveřejněné v odborném časopise Current Biology vytvářejí podobně složitě strukturovanou společnost jako lidé, píše list The New York Times. Vědci se dříve domnívali, že podobné sociální struktury vyžadují velkou mentální kapacitu – perličky s mozky o velikosti hrášku ovšem tyto představy boří. „Lidé jsou klasickým příkladem víceúrovňové společnosti,“ uvádí Damien Farine, vedoucí výzkumu a ornitolog z Institutu Maxe Plancka pro chování živočichů. Představte si rodinu žijící ve vesnici. Tato rodina se může přátelit s dalšími rodinami ve vesnici, která může mít vztahy s vedlejší vesnicí a tak dále. Orientovat se v těchto vazbách může být složité.
Dvojice španělských vědců zjistila, že embrya racků reagují na varování rodičů už v době, kdy jsou ještě ve vejci. Popsali to v odborném žurnálu Nature Ecology and Evolution. Že řada druhů zvířat vnímá nějakým způsobem vnější svět už ve vejci, se ví již delší dobu. Týká se to nejen embryí ptáků, ale také obojživelníků, plazů a dokonce i hmyzu. Nový výzkum ale upozornil na ještě hlubší vztah: embrya racka středomořského nejen varovné výkřiky slyší, ale také na ně reagují. Tyto změny se projevují jak tělesnými změnami, tak i změnami chování. Vědci pro tento experiment sesbírali devadesát vajec z hnízd racků na pobřeží ostrova Sálvora a pak je zkoumali v laboratořích. Tento druh racka není nijak ohrožený, naopak se rychle šíří. V laboratořích je rozdělili po trojicích, podle snůšky. Vždy dvěma ze tří pak čtyřikrát denně pouštěli nahrávky varovných hlasů jejich rodičů. Ukázalo se, že embrya, která byla těmto zvukům vystavená, vibrovala – a pokračovala v tom i po návratu do inkubátoru. Proč? Přírodovědci se domnívají, že tyto vibrace se mohou přenášet na vedlejší vejce a podávat tak informace o nebezpečí i embryím, která třeba varovný hlas rodičů nezaslechla. A rozhodli se to otestovat. Sledovali všechna embrya až do okamžiku vyklubání. Zjistili, že ta, která byla vystavená varovným zvukům, se vyklubala později – a ptáčata pak byla výrazně tišší než ta, která zvuky hrozby neslyšela. A také byla celkově drobnější a měla kratší nohy. Pozoruhodné ale bylo, že stejné vlastnosti měli i sourozenci těchto mláďat, kteří zvukům vůbec vystavení nebyli, a informace o potenciálním riziku se k nim přenášela jen díky vibracím přes blízké vejce. Píše o tom web České televize.
Členové Jihočeského ornitologického klubu provádějí v letošní hnízdní sezóně inventarizační průzkum ptáků dvou významných území na Šumavě, rašeliniště Mrtvý luh a Národní přírodní rezervace Boubínský prales. Průzkumy obou území jsou prováděny kvantitativními sčítacími metodami (bodový transekt, resp. liniový transekt) v ranních hodinách v době nejvyšší zpěvní aktivity ptáků, použity jsou též záznamníky pro zjišťování druhů, aktivních v nočních hodinách. Systematický ornitologický průzkum těchto lokalit se uskutečnil naposled před 30 – 35 lety, bude tedy možné vyhodnotit změny, ke kterým došlo v posledních několika desetiletích. Oba projekty byly finančně podpořeny Českým svazem ochránců přírody v rámci programu Ochrana biodiverzity. Píše o tom web Jihočeského ornitologického klubu.
